Písmák Poslední káva
Ještě jsem ti neřekl, že už mi nemáš co dát,
a nepovím ti to nikdy.
Od klečení mě bolí kolena, tou tupou bolestí,
která škrtí a unavuje.
O polévce
Vařil jsem brambory v kaluži
ne jednou ale tisíckrát
přidal jsem tentokrát
i z vlastních zad kůži
Měli povahovou vadu
Plavidlo skřeta kolem půlnoci lehtá
mě na bříšku palce rukavic proplétá
studněmi tvář z večerního kostela
čeká až dolétá
Vyrážení za ní
Jak po mě touží
jak se mi směje
když toužím také
ale bolestivěji než ona
Každé ráno
Zmačkané čelo
od krabicových vín
mrazivé ráno kdy mně se zachtělo
pod ochranu vílse schoulit
Skutečná cesta
Je tady někdo
kdo by mě přikryl
karamelovým žužu
až budu pokřikovat
Šťastný býk
Dnešní večer se jeví jako hovězí ples před kastrací
kdy hlavy se odlišují jen odstíny úst
kdy hlasy mají sklon předpovídat Mozarta ke snídani
pod maskou roníš býčí slzy
Kosti zbabělostí
V kameni je skryta pudovost
prodejného syna z baru U Koně
Z kůže mi vytryskly opilecké slzy
"Ukažte mi, pánové, ten blahobyt. "
Inzerát na pravou pleš
Šálek kávy a dost už bylo té temné slasti
hodina ještě není tak pozdní
aby bylo zbytečné vytáhnout z očí největší střep
a z kapes příruční Bibli
Cestou k rozkoši
Pomalu se potácím ze dveří
kde už mě nechtějí napojit jak koně
vždycky je za co zatáhnout
vždycky je čím praštit
Před probuzením jsem řekl toto
Uvnitř zvonu se sametovým tónem
opíjel jsem se melancholií křivých přísah
a doslovností křivek trpasličích žen
Ucítil jsem touhu spustit zvon na moře
Zabloudil s receptem na poušť
Roky nevysuší molový vzdech
když na zdech se lepí jak tapeta šelest
srdce v bezkontaktních čočkách
plave, měl to být výkon za hranicemi možností
Pole s jezdcem
Mám ji zapuštěnu
zlatou rybku mezi kaziblánou
Kdo se vrhl na jetel
nespatří hlubinu
Večerní hygiena
Loď víry se chvěje dechem prostituta
nachového ztrátou
paměti po díře
však ta Nora se neotevřela jen tobě, Pane
K odnarození nudný
Má to svůj křečovitý půvab
když z čela vytryskne pramen
žluči
když na srdce kameni žába sedící
Cetky se oběsí
Jak jen jsi paličatá
když tě nemám na očích
Jak jen se ráda lepíš ke dnu
nedopité sklenice
Zázrak kadění
Zaslechl jsem něco, co mohlo být
stejně posledním vzdechem člověka
jako přízvukem vzrušeného srdce
přítele, který poprvé dnes zradil
Stále někde přebývám
Někdo v hliněném lůžku přebývá
Jedna maškarní duše
která se převléká za vás za všechny
Krade z popela starou špínu
Buvolí hodina
Růžové květy kaštanu
kdo by to byl ještě loni tušil
Pán si poklepal na sklo hodinek
prsty pohladil čelo
Opouštění solidního lůžka
Pokárala mě za pozdní příchod
její hlas jsem měl až na zátylku
přestože se snažila mlčet
Nejdůležitější je zůstat za pravdou
Zvuk generátoru
Nestýská se mi jen
Jsem zádumčivý jen
Bych chtěl nakreslit
Hranici mezi mnou
Hlazení
Pohladím přítele
Karetní mi nezbývá
K svatému přijímání
Z živého dostane
Všechny ty rady z koriandru
Věřte mi, že nechtěl jsem z koriandru
Postavit tu loď
Jen zdálo se mi to průsvitné
Myslím ten nápad
Další narozeniny
Udělala mi velkou službu
Když se rozhodla odejít za hranice pohodlných vzpomínek
Mé vzpomínky sice hezké nebyly, ale měly svou charakteristickou barvu
Ta barva byla přibližně namodralá jako Bosporský průliv
Někdo nemá na kapsy povahu
Vypustím duši a v kruhu půjdu se koupat
Nedívej se na tak na mě
Půjčím ti brýle s dřevěnou obručí
Ručíš mi za ně vlastníma očima
Koblihy v obilí
Rozbitá nádoba se svátostí
Když se mladý kněz dotkl její holé paže
Světlo dvou chutí
Radost užovky na rozpáleném kameni
Stínohra mezi plynovody
Rázem jsem
A k ránu nejsem
Hledám hranici
Na které shoří
Kotěčí vítězná
V rohu kuchyně zcelanevinnědříme mi na klíně přesně v rovině s kaprem ve víně, jakého v kině vám poskytne hbitě a neodbytně rykem obrazů splašená průvodkyně.
Kdo to tam leží. No přece noha má křehká, lehce prasklá, pomýleně ztěžklá, patologicky neschopná pohybu, když je ho třeba.
Ještě že máme to koťátko (klímá hned vedle zbytečné nohy), které zadupe, alespoň když je duben, roztomile na buben svými pacičkami a zakousne se do mé hnáty.
Korespondence s podzemím
V přibližném znění neřekl vlastně nic
Měl jsem mu aspoň zalepit ústa dřív
Než začal řádit s tím svým statistickým rozptylem
Ne slov ale jejich zbytků
Pomalé míchání karet
Začala karetní sezóna
Kdo si nevsadí, prohraje život
Mezitím knihy a prostituce
Vznesly své požadavky na vaše rozechvělá ústa
Poslední křídla
Kroky v noci neslyší
ani ve dne sténání
přitom by stačil docela krátký rozběh,
na papírovém pytli nakreslit kříž.
Z karantény zatopím
Dnes k nám do města přijeli akrobaté
vzdušní i přízemní. Jsou královsky placení
z daní za spotřebu zralého karamelu,
těžšího než duše, který slepuje vlasy nymfám
Nachystejte bílý plášť
Zbývá mi poslední kousek zdravého rozumu,
než roztříští se jako lustr z křišťálu,
z křišťálu je všechno na světě, kromě dobrého srdce, které je z vody.
V teplém počasí se voda odpařuje a srdce mokvá a páchne.
Ujměte se pomalých chodců
Ženou se za větrem, ženou se Poodřím,
ženou se za ženou skalistým pohořím.
Ženou se pod mořem, ženou se pod deku,
až je jim nakonec tak trochu do breku.
Proces ochrany přírody nesmí býti ledabylý
Když v rohlíku převažuje želatina,
je mi jasné, že den začíná zle,
že bude gumový, tuhý a nerozpustí se v ústech,
ani když ho budu urputně žvýkat a myslet při tom na svou první lásku.
Zdvořilá bdělost lokálu v Pandách
Usedl jsem v Pandách na lodychu,
v ruce knihu a na srdci šelest.
Šustí to ve mně stará láska po metalických barvách,
obloha je přitom žlutá jako jícen nakrémované ženy.
Chvílemi vidím naději
V ruce mám šminky, karafu plnou bláta
vypsali mé jméno fixou suchou jak ráda
bych jim vysvětlila, že jsou malovaná zvířátka
jen, ach ti mužové, co tančí v parku s otevřenou náručí
Pro všechny případy
Mám v krajině vlastní
strom i
duši se mé příčí
šlape-li po lemu sutany
Náhrobní pocitróny
Ulevilo se mi když
se proti mému smutku
vzepjal vítr a kromě
bílého popela odnesl
Kouření na kříži
Za zpěvu hadího mlčení
a ze slov byli najednou ptáci
když pronásledování ustalo.
Bylo prý to na mou počest
Hlazení pravdy
Nabízím se kalu samotný
jako i on se nabízí všem hříšníkům
utopený napůl v sudu s rosou
zalykám se studem jako rosolu
Metafyzická
Usmála se na mě koroptev
v tramvaji kde bezbožnost struny
hladí mnohdy až baladicky
má svou váhu každé pírko
Gulášovka
S kamennou tváří přijala
ode mne květiny
plné onomatopoických interjekcí
a také strachu ze jmen,
Optimistova šťastná myšlenka
V dýmu světla
jsi mi pletla
svetr do krajin
kde krajka je vzácná
Pohádková
Vybral jsem si ze špalíčku pohádek
jednu dlouhou větu, král ji řekl
moudrý, protože král nikdy nemůže mlčet
jako mlčím já, když píši tento žvást
Podezřelé dítě
Usmálo se na mě dítě podezřele
významně si třelo vyrášku na čele.
Za dlouhých nocí krátký mívám sen
že to dítě jak spatří nový den
Matějova ukolébavka
Hoď mi lano Matěji
postav židli na zem
dej mi prosím naději.
marně ducha hledám
Mám ještě na vybranou?
Usmálo se srdce duhy
udělalo z pruhů kruhy
pod očima mojí lásky
zakopané pod oblázky
Kamenný vůz
Daroval jsem jí knihu, v níž z krabicového vína laskavý strýc Vojtěch vyloupl plicní embolii a zakřičel: "V konečném důsledku jsem pro zachování Velkého karnevalu". Byl podzim a poupata se lepila na podrážky. Kolibříci proskakovali obručemi, aby se zahřáli.
Ptačí ostrov
Ptačí ostrov
Za ušima hrst kremačního popela, jak bylo v plánu,
rozhlížel jsem se po katastru korintského císaře
a nalezl v něm lesy laciného kosmického heroinu,
2. Sprostota prosa pravého a levého
Mnoho ještě slov bude muset být osvobozeno, než začne skutečný příběh plynout. Dříme zatím tiše ve džberu, plném splašků, obklopen nastraženýma ušima štětináčů (nikoli nadarmo nazývají Eskymáci vepře sádelnatými sokoly. ). Nezbývá mi než porušit svou zlatou zásadu a povolit slovům otěže, těm králům přibližnosti odebrat břemena pozemskosti.
1. Kolik za to proso?
Jsem člověkem malých forem. Jsem schopen zpovědi, ale ne už příběhu. Vyznám se v obrazech vyvedených uhlem nebo tuší. V životě dokážu nadskočit nad zem, ale nikdy se nevzdálím od domu, aniž bych se ztratil.