Písmák Síla paže
„Mé ruce…“
„Ano, příteli, vidím je. “
„Jsou… tak velké. “
„Proti nim jsou ty mé jako ručky dítěte. “
Bůh versus Kontrolní komise kosmických světů
Postava kráčela po mramorové podlaze, zahalené tenkou vrstvou mraku, na kterém byla položena. Šedý plnovous kývající se vrytmu chůze, vlasy čechrané mírným vánkem, vlnící se prostá tunika a pleskání sandálů. I přes toto všechno se nedalo říci, že postava byl muž. Byla to jen podoba, kterou mu udělili dole na Zemi, zapříčiněná tím, že tamní společnost ovládalo mužské plemeno.
Válečné oběti
Svítalo. Slunce, dosud oslabené po dlouhé zimě, se líně zvedalo nad obzor a zalévalo krajinu zlatými paprsky. Nad rozlehlou loukou, potřísněnou nekonečným počtem kapek rosy, třpytící se jako neklidná hladina jezera, se trhaly spletence šedé noční mlhy. Již vtéto chvíli znich nezůstávalo více než pár průhledných, šedých ostrůvků.