Bumerang

Rozpadla ses na kusy
Během dvou nocí
Mně to trvalo roky
A stejně

Je v nás

Je v násAbychom ho nemohli bez námahy převlékata ani ztratitTepanou brankou otevíráme podzimupavučiny ověšené rosouProjdu nohou bosoua jsem v němPořád ho cítím"Jak nahoře, tak dole"Dokud nedotlučejako motýl/Admirál nebo Smrtihlavsrdce/.

Název si dosadí každy sám. nebo taky ne... je to pamflet.....

Psal Básně na toaletní papír
A zeď prorážel hlavou.
dneschciaby všichni byli jako on.
Ale nepamatuji si jeho jméno.

42

Paní D. pohladila kocoura
a pak ho její ruka začala drtitposlední výdech patřil jemu
/chvíli trpěl a pak utekl
Pan T. se chytil za srdce

Jakoby ... městem chodí... M.

A co když jsem vám dala všechno.
Ze sebe
Z něho
dokonce z lidí na ulici

Neapol to nutně být nemusí

Bílá holubice tančí
na hraně zavátého plotu
Taju
Už vím, proč se říká

Kdesi

A duše kdesi
Gogolovy
nestýská se mi
Jak může člověk tesknit

Možná to nikdo ani neřekl

A když tě soudí.
Nasypu do koryta nějaké šperky.
Samotu.
Odvahu.

De - socializace - realizace - personalizace...

Píšu si všechno
do karet
Má milá,
co kdybych zapomněla

Vyprchali

A ona se umí
dívat
jak jiná ne
Trochu se zastyděl

Canzone - Píseň

Dívka se snaží
rozdělat oheň v kamnech
Zima jí leze pod nehty
až to bolí

Zebra

Jsem ta
Co by ti toho tolik chtěla dát
jsi přece moje mládě
Jsem ta,co prozatím

Eurytmics...

Nechci se ti smát
Ono to samo
Věřila jsem kdysi na alkohol a víly
A teď mi šeptá tisíc malých Bohů

Jako počasí

Dnes je mi polojasno
Syn vysklil dveře
i kus mýho srdce
"Kluku bláznivej,

Čekání

Kolik je Paní bez Králů
Kolik Králů bez Paní.
Děti si vymodlíme na koleni
A dál.

Matce

Vidíš ty její oči.
Třeba ztratila
květy ze svých větví
Nebo jsou jablka

I já... "Brutus"

Do tmy tě tesám
ač nebyla jsem v Pompejích
Ptáš se na zemské jádro
Je kousek pod zemí

Taková ta "ženská"

Protože zníš jinak
i když se modlíš
i když mi spíláš
zaťatý do mých paží

Filipovi i Jakubovi

Zním jako muž
i přes piruetu
stížností a přání
Ale to ráno jsem děkovala

Home Office

Usnula na druhé straně postele
než obvykle
Zlobil se
Na drahou polovičku

Ohňostroj marnosti?

Dopiju a jdu
Jen zcela anonymně.
I předtím se takhle stmívalo
A ti to nevadilo.

Prolog

"Můžou si lidi říkat takový věci. "
Sotva je mi patnáct.
Včera devadesát.
Přivírám oči.

Jak si troufají, měřit nám životy

Hodiny se mi rozbilyMarně tikají
Vždyť ani haiku neumím

Kam odcházejí synové?

Miminka z larviček
Drobná a syrová
Prstíky zkroucený
Vítám vás

Už to není tajemství

Nebudeme si nalhávat
Umřeli ti lidi
Dlužíš matce omluvu
Možná celé žití

Beránky

Neznáš mne skoro čtvrtý den
Já vím,
že moje kouzlo
mizí (čekám)

I kýč byl kdysi básní

Už nejsem "Já"
Roztály mi
Rty, Růže, Západy Slunce
i věty o Lásce

Dětem

Jednoho dne se rozhodnou
Že už vás nebudou mít rády
Taky jsem si Tím prošla
Dveře zůstaly otevřeny

Svíčkám vůbec nerozumím

S železnou košilízvyku
cestičkou k domovu
za trochu lásky.
A s hlavou popelem posypanou

Satyrovi

Slyšíš je.
Neodejdu nikam
Tady jsem doma
I když nás ze všech stran

Dědictví evoluce?

Vyhrávat ve všem
Hezčí kosti lebeční
Auto, telefon a třeba vlasy
To, s kým spíš (asi)

Inspirovaná

Bůh ví, že jsme
dívá se, co (z)můžeme
Nebo usnul navěky.
Protože nedokážeme NIC.

Jenom jako

Roztrhám se vám na kusy
Fakt nechci číst jen opusy
o sobě
A co o tom, nad hlavou.

Na stará kolena

Už je to na třísky
jak postel co dosloužila
Ani na chalupu nenídost dobrá
Oheň ji sežere

Předsevzetí

Otvírá ústa.
A musíš je milovat.
Nebo nenávidět.
Jiná možnost není.

"Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“

Tvář samou jizvu mám
podle tutorialu
Konečně vypadám jako Já
ale do půlnoci se schovávám

† C † M † B 2021

Rozkvetla zima
Tak tříštivá i tichá
Zima se sněhem v zádech
jako plédem hranostaje

A ŠTASTNÝ NOVÝ ROK

Nenech svoje oči vyhořet
Ani ohnutá záda už nevadí
Venku štěkl pes
a pokus na nic nemyslet

Mrs. Brightside

Volám ti
většinoukdyž spíš
A pak se divím, že mne nemáš rád
Lidé, co žárlí

Bez mapy

Nehnu se
Tady žili lvi
a bílá místa pořád. mám
Jeho svět je jako náš

Soběslavské Panence Marii

Orosily se jí řasy
Pod rouškou (noci)
Nad modrýma očima
Máme krajkové závěsy.

Zuby nehty...

Ale je to vtipné.
Jak se pořád snažím, aby mne život něčím "nadchnul"
Zaujmul.
Ale není to prý na něm.

Letošní Vánoce

To, jak děti vyrůstají z kočárků
(a prý i z bot)
během "lokdaunu"
mě děsí

Károši

Trochu se schoulím
Nalíčila jsem si oči
Líto je mi
Nemluví se už o rytmech.

Zas Advent, prý

Jsi jako tiché Já
Ten tiché Já
vždy naostřené
Ráno

Zrcadlení

V muzeu naší minulosti
Točím se kolem zrcadel
díváte se na mne
a já pod nápisy zkoumám

Pro tu píseň

Zapomněli jsme slova
Tý písně plný očí a něhy
vzpomínáš.
Houpala jsem se v bocích

Životu navzdory

Někdo zpívá
úhel Chléb -
Obrazovka - Chléb se zužuje
Podle toho

Zrovna tu nejsem/Kerouac by věděl

Zas dlouho nic nenapíšu
Střízlivost chodí po bytě
a svazuje mi tužky gumičkami
Barevně oddělenými gumičkami

Touhy

"Někdy rozumím svým nohám"
Stará opře hůl o zeď řeznictví
Chtěla by ji zlomit
nad sebou

Kinetická hlava

Už budu mlčet
Přesýpá se mi hlava
Kinetická hlava
"Udělal chybu

Druhá (devátá) vlna

Měli jsme být přáteli
Měli jsme být lepší
a silnější
a snad krásnější pro dobu "po všem"

Moment/Ka

Teorii koloběhu
Umírání a znovuzrození
Která pro mne bývala tolik líbivá
Nemohu aplikovat

Pertho ... Žena, nebo Osud

Svádím tě pohledem
Protože mohu
Protože chceš
Úplněk probleskuje skrze listy. (tvé jabloně)

Mamince mojí, mámě

Vím, že se o mně bojí
Ale jsem spíš syn
A tak se k tomu i stavím:
Tančí blízko mě

Konečně pochopila

Někdo tomu říká internetová zábava
Je to dokonce fenomén
Unpoem

Literáti na trati VII

Literáti na trati 2020 / kolektiv autorů
Je mi opravdovou ctí, být součástí týmu, který se na knize podílel.
Hodně štěstí na cestě.
Carpediem.

Požehnaná

Chodník posela
obsidiánová zrcátka
Jedno na každý můj krok
O kus dál valouny Tygřího oka

Instafejs

Jsi můj #Bojfrend
Nemůžu ti říct všechnoA ani neřeknu
To se dnes nenosí (hešteg)
Ale nánosy mejkapu

Budoucnost je jiná, než bývala/ ona hledá jeho

Nepovídej.
Vidíš, že jsem zoufalá,
ze sociálních kontaktů.
Tak to říká moje

Konec "dada" léta

Nechám je hrát si se vším
co budou chtít
Mezitím
Žádám

Nevybereš si

Jsou věci, který pomíjí
Ošoupaný hračky
a sešity z první třídy
Mý názory

Klišé - Dívka sedí na lavičce a píše:

Malíři, buď moje múza
Tak dlouho jsme se
nikdy neviděli
A jestli

Je a zase Není

Tak povídám vám chvíli
o Podstatě Života
Že se jak ty třpytky
ve sněhové kouli

Teratai

V dešti jsme viděli
lekníny
Mí malí lidé.
Kvetou zrovna

Bylo a není /reflexe/povšimnutí

A pak že necestujem časem
Víc než kdy jindy, pane.
Potkávám je
Zaseknou se uprostřed kroku

Samot/m/ářská

"Některé komedie
jsou spíš k blití"
A nedají ti tíži světa
a ani lehkost bytí

Tolik k dnešku

Twl.
Nesnáším vůni škol
Procházím vestibulem
s duší pod kamenem

Stopy (zase)

Nechávej je tak
A počkej, aby ztichly
Mléčná dráha
se ti ještě vlévá do snu.

Je mi to líto .. Jiná být neumím

Jak němá panna.
Ani dřív bych neměla
co říct
Dnes jsem zavalena mlčením

Teta Jana pije pivo

Doba je vážná.
Všichni víme, jak vážná je.
Musím na poštu. Musím ověřit nějaký podpis.

Hodně po dně

A já to udělala
Stiskla jsem "čudlík"
a rozhodla se "žít"
Klobouk si nevemu

Začínám sčítat

Nakonec budu jen "hysterka z vrchu"
jíž syn v čase Covidu:
rozbil pračku,
koupal se v oblečení,

Kolem šel Golem

Vyhrát na Eg(on)em
To je čiré bláznovství.
Jen si valíme šrouby do hlavy
bolestí dne uondaní.

Jen mezi námi

Jednou to přejde.

Den jedenáct a čtvrt

Lesknou se ve slunci
proti mým očím
nitky nemohoucnosti.
Budoucnosti .

Už to není...

už to není jako dřív
Pokud to tedy dřív bývalo Jako
Sotva třískneš dveřmi za minulostí
Tisknem se k sobě v nových dimenzích

Smrtihlav

Jsem motýl.
Vždy jsem jím byla.
Někdo říká, že anděl.
To dělají ta křídla.

Někdo září, někdo v Září

Někdo chápe.
Někdo tápe.
Někdo další je moc unavenej i na tápání.
Tak ahoj, Písmáci.

Jsme jako stromy

Ta místa
kam nás vyřezali
Dýchají ještě Bohem
a čímkoli dobrým

Všechno nebo nic

Některá rozhodnutí jsou neměnná . I když by o tom se mnou mnohý polemizoval.
"Osud máme ve svých rukou, rozhodnutí, život. Každý den je nový.

Smrtí to nekončí /Mortui vivos docent/

Jak vytratí se
šum střel
po válce slov a ledu.
Představit si nechci a nedovedu

21.8.2019

Ztratila jsem tu touhu .
Víš,
plavat tiše
proti proudu

Průměrnost je to, co děsí, a přitom každý umí být nadprůpměrně děsný.

Musím se schovat do láhve piva
Mnoho ran zasáhlo má těla.
A prsa jsem nevystavila tak prvoplánově .
zřejmě,

Statická

Tam, kde se lámou křídla
A jako peříčka andělů
padají se vlasy strachem
posledních let.

Všechno je možné, když :

bdím.
Půlnoční vlak za oknem se mnou.
A v cuku cuku další
(už ve dvě a ve tři.

27/7

Zas cítím trhání v podžebří
doktore
Jsem ještě moc mladá
na ty divný věci kolem jater.

Vavřínové...

A když nepřijdeš
Vím že listy i tak opadají
Zejména v Ráji
Píše se to tak v bájích

Bohoslužba

Semlelo mě to
Výstava : Dobrých rad do života
Ani plíseň zpod listí vám není dost dobrá
Pořád chcete víc a nestačí,

Výroční zpráva 8734

Nech pro mne ještě
trochu medu
Víc žádat nechci
a ani nedovedu

Glory to me

Neopustí tě
Půlnoční Blata
Vydechnou tvé jméno
v orgastické křeči

Do dna

Možná jsem prošla spoustou cest
možná už nemůžu osahat si další
Stín se pode mnou točí každý den
tak nějak

Houpavá

Usínám ti v klíně.
Kdeže teď jsme.
Na jaký stanici
a v jakým městě. .

Žena Sépie

Nevadí mi, jsem-li odsouzena sobě
Trpím, když nemohu vykonávat trest

V Aspiku

Tam by se mu mohlo líbit, malovala si Lenka, když objednávala na pololetní prázdniny víkend v Pohádce.
A nespletla se.
Na to ještě znala svého sedmiletého dobře.
Dřevěné postele.

Ještě

Sotva slezla hrobníkům z lopat a narovnala křídla
už na obloze zahlédla siluetu Fénixe
Musí spoustu věcí ještě Ale prý už nesmí skoro nic
I tak c(í)tí krásu života ve spárách pukavého srdce

Šinéd to řekne (nejen) za mne

Konečně přesně vím, o čem zpívá
Ale vždycky jsem to tušila.
To jen:
Ty kytky jsi ani nešlechtila.

Archivní/2011

Přestat hrát kostky se smrtí
Extrahovat chvíle s tebou
Smíchat
je s abstrakcí

Alegorie dětství nás do očí někdy přímo bije

Kolik tváří měla "Škola U Opic".
Člověk tak snadno zapomene:
Na to významné a hezké.
A za třicet let

Všem věčným slečnám

Zastavila se v podchodu.
Tam jak jsou grafity a páchne moč.
Jen aby mu udělala radost.
Prý má rád siluety bez tváří.

Jedné

Chci, aby Múzy
se mnou tancovaly
Napříč obývákem i kuchyní
vlají mi vlasy

Aby se prostor zdál větší

A ptáci bijí křídly
do jednorozměrných stěn.

A to bolí

Usnula jsem nad ránem
Duši odevzdala
nočním ptákům
Nevím kudy půjdu zítra

Nevyzpytatelný

Tehdy, jak ti řekl:
"Mami, já se bojím,
že tě nenávidím. "
Ztuhla jsi celá

Dopis "ježíškovi"

Jen tak si stékám.
Jinovatka nám shořela pod nohama.
Doufám, že zapomeneš na bolest
A budeš "donekonečna" pít svařák.

Omluva

Tak vzdálený.
Znovu ti odpouštím.
Sedíme opření
o kmen umírajícího stromu

Fix už.

Zmizela mi báseň.
Jen tak.
Všechno, co jsem sobě, Jí
a vlastně i Vám chtěla dát.

Sakra experimentální...

"Já už si nechci nikoho ochočovat"
řekla liška, a umřela mi v náruči.
Ale já vím, že jen spí.
To mne chtěla probudit.

Oldies, děcka!

Berou si vše
Sentimentálně.
Bolestně.
Dravě.

Snad

To vyřčené i vymlčené
vrývá se do zdí našich domů
Do zárubní
Do polštářů

Autobiograficky/pokus/dotaz

Když jsem byla malá, nenapadlo mne, že jsem jiná. Jiní mi přišli ti kolem. Máma. Otec.

Přitažlivá

"Já to neudělal naschvál, chápeš. Chápeš to. Nevěděl jsem, že ty peníze nesmím utratit. Já ti je přece vrátím.

Na krásu si nelze hrát

Na krásu si nelze hrát
Z vnitřku stromů
život vytéká
voní po létě

Chceme být figuríny?

Jeden básník,
už nevím který,
ale vím, že ho zavřeli do "cvokhauzu"
a pak se jím chlubili,

Existuje apikace, která ti připomene...

Vlní se v prvním podzimním
listy staré jabloně
Tak staré
že se u ní fotila

Před bouří

Padla mi
Madona mezi čtyřmi svatými
Ale jdi, s těmi svými manýry
Smysl života a radost z něj

Chtěla bych zešílet

Chtěla bych zešílet.
Do modrých šatů
s parádní vlečkou
a vetkaným stmíváním.

Jsi dobrá, mami

Nejsušší den v roce
"Nazdechnutí"
A mně očiprší
To oni vloni řekli,

27.7. 2018

Po noci zůstala prázdná skořápka
Jak říct hlasitěji
bosýma nohama
ticho.

Mám zahradu a furt trpím entuziasmem...

U Vodičků. A už se chytám s jakýmsi Jirousem. A už jsem dala při svém entuziasmu (v mém případě blbosti), 1200 Kč za posekání trávy panu Krásovi. Pan Krása je "tramp".

Rozbít ti ciferník

Jistoty se mi třesou v základech
Ptáš se mne
"Jak mluvit se svým synem"
Koušu se do rtů a rostu

Kde ty lípy jsou...

http://pirati. sobeslav. cz/kde-ty-lipy-jsou/
Na jednom místě v Soběslavi nechali naši předci nápis: „Dle lásky k sadům posuzuje se vzdělanost národa. "
A teď nic.

Disertační práce jsou strašně důležité, takovým tím nepříjemným způsobem

Kdosi pokládal plátky keramiky
a lepil to papírovými vlákny. prý se to nepodařilo.
A tak to tam nechali.
Název: "Pokus"

Už je tu léto

Horko se zrcadlí nad silnicí
Ještě dlouhá cesta nás čeká
Vlastně jsem pořád "čekající"
Až se narodíš.

Posvatební

Vdávala dceru
V černých . hodně hodně tmavomodrých . šatech
Vdávala dceru
"Všechnoje naprd. "

Včera

Jakoby už nebyloco žít
Čekám na zastávce
a Nikdo se nepřipojí zabroukat "Ring - o- Ding"
Čekáme si v ulitáchulití sami

Ó, Exupéry, i ty?!!

"Flákáš "to", a jde to znát.
Vím, ano, a co radíte. Co s "tím"
Pustit či tvrdě přitáhnout vodítko.
Všechno by asi mělo mít nějaký vývoj

Svlékání

Aby to nebylo málo
Máš na triku Fridu Kahlo
Máš na triku Che Guevaru
Víc už z tebe nedostanu

Nádobí se samo nemyje

A tak tu sedím uprostřed Chaosu.
Země Nikoho je
. Moje
Nádobí se neumylo dva dny

Půlnočnímu muži

Jsem Nikdo a Všechno
zouf(v)ám se před prahem své duše.
Tak suše
můžu tiříct:

Zavírám okno

Zavírám okno.
. okno zavírám.
Kavky lítaj tak nízko
Stahuje se k dešti

Posmutnění

Stala jsem se služkou
Vás
i nepoznaných
Někdo mi to vytetoval tužkou

Spoušť

Miluju tahle slova,ála řeka.
Plynutí, bolení. Vzdor i doufání.
Přitisknutá zády ke zdi.

První "vyčtení"

SYNOVI
Příliš prý
tebou spoutaná
Já už jsem taková

Vždycky je to o sexu, životě a umírání...

Ty ještě nevíš
kolik vášně ve mně
A možná bys neměl
Chvějí se mi řasy

O návratech, nadějích, lásce zkrátka O mezičasí

Tam
prázdné kolébky nadějí
vždy když se vrátím domů.
Neber si to osobně.

Vánoční zázrak

"Bohužel," řekl doktor a podíval se kamsi doprava. Na roh svého stolu. Na něčí složku. Na šuplík.

Možná je ďábel žena...

Máš už delší vlasy než on
VONÍ
Atos ho tolik milovala
Spodzimem se všechno mění

Chléb

Plísní mne: Všude je chléb o dvou kůrkách.
Plísní.

"Co mi to píšeš za nesmysle?"

Tati
už dva roky spíš
tím spánkem nedotknutelných
A já ti pořád chci psát "eseméšky"

- ze(nová)-

Kdo chce s vlky ...

Už dlouho jsem opravdově
neplakala
Slzy se mi mění v Kainovy kameny
a to pak bolí

Pozdě /ráno nebo večer?/

Až rozvineš se z origami
Člověk nad jezerem
čekající na zázrak
Rozhrneš vlasy nad očima

A jsou tací

A jsou tací
Z dálky pokynou
a ty víš,
že někdo umřel

Hodina mezi psem a vlkem někdy trvá celé dny

Smutním.
protěžká ústa smutním
pro rána nedopitá
pro oči ukolébané rytmem mého srdce.

Srdeční

Jednoho rána
mi zestárly ruce
jako voskovanej papír
co už se myslím ani nevyrábí

Agátě

~~zase jsem Agáta
bolavá
proklatá
Za tvoje břemena

Věštba

Pro smutek

Pro ty, kteří chybí...

Chtěla bych být tvůj táta
Od prvních krůčků
říkat ti: Jsi moje malá holčička
Abys věděla

Jarní

Tady a ...

Když se dívám na tvé ruce ...

/Té mrtvé/

Po kamení bosa
jako na trní
Zapomněla číst
mezi řádky

Kdo jsi bez viny

Kolem čtvrté ranní

O beznaději

Další teorie

Jak moc je opravdové
Stmívání nad rozJitřenou hlavou
Když celý vesmír je relativní.
Zatímco pláčeš

Pokoj 207

Do okna z naší strany
tluče melanchra
-všimla jsem si-
Jak se dostala přes síť.

Slavnostní večeře

Nejdřív se ztratíš sama sobě
V polévce z talíře se stříbrným proužkem
V ořechovici, kterou pálil než umřel
V zrcadle v pokoji po zesnulém

Kdyby se někdo ptal

Tenkrát
když jsem se snažila
do kmenů oškoruše
zaklít svou minulost

Som nam /4:15/

Až jemi líto:
Tváří v tvář sobě
pak nastavuješ druhou
a znovu

Indispozice

Sotva jsem slezla hrobníkům z lopat narovnala jsem křídla A na obloze zahlédla siluetu Fénixe Musím spoustu věcí ještě Ale prý už nesmím skoro nic I tak cí(t)ím krásu života ve spárách pukavého srdce Ještě poztrácená slova z prachu zvednout Týden a den tam ležela sama a celá zděšená Ještě musím zkusit létat Ještě musím nechat hlavu tepat Ještě, . Ještě, .

Blues vyhořených/ Forever last

Chci zasecítit bolest
co mi dáš jen ty
Až mi ze zápěstí tryskají
slzy

Rituálně

Rozřezaná na plátky
tvými slovy
Růže v /roz/sepuku

Hříšná

Když budeš chtít
nechám ještě chvíli slunce hořet
Nebe znít
Hořčičná pole a třešně sladké jako ženská prsa

Černobílé královně

Někde u mantinelů odložit tělo
a hýbat jen duší
-po šachovnici života-
by chtěl občas každý

První/Poslední

Tam
kde dotýkáš se Pravdy
prsty v póze Zrození Adama
je konec světa

Pro ten okamžik

Jakobys zpíval ukolébavku
když mluvíš
Houpání v ramenou
Paže jež plují

O nezbytnosti

Ryba v akvárku zpětnýho vokna
Nedívám se na ni
Podle ní poznávám
ve spleti jiných akvárek

Panna nebo...

A někdy srdce i pocity
nás klamou.
I oči.
vidí pravdu lhavou.

I to je důvod kapitulace

~Ještě můžeme pít
Ještě nezačalo ráno
a střevíc je plný vína.
Ještě můžeme být .

Hledá se smečka

~Přidat poznámku:
Dnes jsem vyprala záclony.
Jusus. (Džísis)
A kde je moje smečka.

#jesuisparis

#‎jesuisparis
Jsem.
Protože, kde jste vy, budeme jednou my.
Bože, nenech vyhrát Satanovi /i když od teď už jste pro mnohédvě strany jedné mince/

Angel Station

~Angel station
U nás je taky.
A velký voči,
který ještě ráno žily.

Koloběh (věčný)

Jednou
utečeme všem matkám, otcům i dětem
v nás
a rozkveteme

Záznam z knajpy

~Víš, něco ti řeknu "bejby"
to svinstvo do sebe pere každej.
Místo mozku z piva kostku.
Hlava v éteru a všechno lajf.

vyprovázení

Tak jsi tam stála.
Jako anděl " z rozlámanýho kostela. "
A moje oči byly vzdálené tvým
A tak (smrtelně) blízko.

Musí mít všechno jméno?

~~Budu se bít.
Tebe cítím.
Jeho.
Ji i Vás.

Kaštany země - vzduch....

Jako každé jiné.
ráno.
Ale mrtvý strom vás přesvědčí o opaku.
Ještě slyšíte kaštany "země - vzduch - listí".

Chat: 11.1. 23:00 :

Mně nikdonijak
To já musím dokazovat:
odkazy našich otců
a "nemusím jsem princezna"

Aire

Vznáším se ve tvojí
rozevřené dlani
jako balerína na klíček
Tak bez života

PF 2015

Nepotřebuju vést "normální" život.
Potřebuju být šťastná, aniž by to komukoli ubližovalo.
Garra

Mobilní naděje

Jsi jiný, tam na konci hlasu. a znovu se dotýkám tvých vlasů. "Jsem na tvé straně. "
Slyšet něco takového tvými ústy bez náznaku sarkasmu a lži.

Zátiší (Muerte)

Plakala.
A tím by mohlo být řečeno všechno.
Protože pláč
řekne i co sám nevíš.

Jedna...

Jedna láska.
Jedno slovo.
Jedna žena.
Jeden muž.

Amen(dron)

Až zdálky cítila jsem
tu bolest z linkování
Někdouž tudy šel
a nahou svojí dlaní

Pomlč o odmlkách...

Některé dny nás nutí šeptat.
Prý: po dlouhé "pomlce" přicházím.
A já ho chtělaopravit,
že se říká "odmlka".

-..-

EPILOG

III. Strážnický salón Františka Cundrly

http://www. straznice-mesto. cz/VismoOnline_ActionScripts/File. ashx.

Vylož karty

A co je Vzduch
Bez kterého nemůžeš
být TY.
Definuj

Vykrádat sebe samu

Ještě nechci přestat létat
Pojď, budeme znova věřit na anděly
Dáme zárámovat tu loňskou fotku
Víš, tu z Drahanské Vrchoviny

Čísi kráse

A některá krása nám sváže
ústa do kozelce
třeba předklášteří u Tišnova.
Nebo dlaně

Ještě jsem...

Poslední poštu už si
nepřečtu
Tak nějak dobrovolně
Tvé čelo už líbat

... takovým tím živým způsobem.

Matce with Love

Rozebíráme se na kosti
Minulost budím
specifickým druhem ethanolu
Viním tě

Un Garra

Psali jsme spolu dokonce i básně
"Fotograf" je tvůj a "Vzlínání" mé
Jak dlouho jsme
Hru na Lásku předstírali

Melancholie (Trochu chemlonie)

Zastesklo se mi po člověku.
Krabice se stíny od věčného stěhování.
Zlost na Tebe.
Tiché.

Aut-Donai

Zůstávám sama ve svém světě
Nemusíš mi to psát
Hladím nahou stěnu
Ještě cítím její rty.

TVAR ze sítí - "Ba - ladím"? Bez sentimentu prosím... I když...

Ana(ta z klipu z devadesátých let minulého století. )
si oblékla déšť a zimu.
Ona počká na pláži.
Dostojí svému slibu.

Dopis I. - Otevřený

Ztrácím se:
Jako když prvně zabila jsem
Tys o tom nikdy nemluvila. Nikdy ve smyslu Smrti.
Ale já cítilahebounké típ típ

Bad Romance - performance

Rovnám se do hranic(i)hranice
S falešným pasem(i) psem
za pasem.
Balancuju Vám pro radost(i) zděšení

Jde to

Chtěla bych být jako Zeď.
Jejím autorem. Kniha. Nebo v 89.

Nebuď

Nebuď
. mě před večeří.
Mám oči zavřený (škvírama pozoruju sítnici
a řasy a oranžovo a obývák, celej zabordelenej). Že ještě nemusím.