Nekonečný jogging.
Nekonečný jogging.
Korzovali po nábřeží
čekali
snad se konečně začne něco dít
Dávno zapovězená slova.
Dávno zapovězená slova.
Když jste vstoupila do mé cesty
vzpomněl jsem si na ženu
suvězněným mlékem
Na název je dost času...
Na název je dost času…
Když si ráno míchám kávu
často vzpomínám na tátu
jak se mnohdy divil
Rudolfínská noc.
Rudolfínská noc.
(Věnováno Českému lvu)
Šla vmihnutí času
byla chvíli mužem
Na prahu padesátky...
Na prahu padesátky…
Tak už zřejmě nastal čas
kdy vroli diváka
budu vše pozorovat z dálky
Celej člověk.
Celej člověk.
Krevní obraz
výsledek uspokojivý
těžko zapamatovatelný
Bludný kruh.
Bludný kruh.
Zatím co se svět pomátl
zpívali jsme dnes vkostele
u Husitů
Tak co dál...
Tak co dál…
Tak co dál
kam se ještě půjdeme
nepřekvapit
Pozdravujte Mártyho.
Pozdravujte Mártyho.
Vzpomínky jako stopy
vtajícím sněhu
a měsíc vúplňku
Otevřená skříň.
Otevřená skříň.
Všude slyším falešné tóny
všude zakopávám o „domnívám se“
leckdo říká své názory
V sevření...
Vsevření.
/Docela nedávno jsem se pojmu krize středního věku, dnes již nevím proč, smál…/
Ještě se běží
vsevření
Na cestě z...
Na cestě z…
Na cestě zhřbitova míjím dětský kočár
zvuk chrastítka jsem nechal za sebou
chrastítkem to začíná a také končí
Tak zase o pravdě...
Tak zase o pravdě.
Říci dnes někomu
že píšu básně
nebo
Mámě.
Mámě.
Školní lavice mi znebe dává lekci
myslel jsem si
že umím měřit a vážit
Člověk bez navigace.
Člověk bez navigace.
Tak je mi čtyřicet pět
a rým mi daruje svět
Úhel pohledu.
Úhel pohledu.
Když v noci pohlédnu z okna
směrem ke kolejím
často si říkám
Jen klid taťko Sarko...
Jen klid taťko Sarko…
Ta komiksová postava zPaříže
má snad o nás opravdu strach
dělá si starosti o náš dvacetiletý absťák
Paběrky hvězd.
Paběrky hvězd.
Roste hlad po zhasnutí
pouličních lamp
lidské oko prahne
Poněkud nudný nález.
Poněkud nudný nález.
Na břehu řeky podél kolejí
otevřel pohozený pytel
a zklamán našel odpadky.
Zdání nehybnosti.
Zdání nehybnosti.
Na moři vdálce loď
budí zdání nehybnosti…
Možná rybáři vytahují na palubu sítě
Papoušci v Lisabonu.
Papoušci vLisabonu.
Hlavní krédo – přizpůsob se
nedělej si zbytečné starosti
mozek raději schovej do sklepa pod hromadu brambor…
26.11.2008
ústavní strejci poklepali na rakev
neplodné větve ševelí smích
v umírajícím větru
a pod nimi kámen
Zaprášená slova.
Zaprášená slova.
Pokud někdy přijdu na to
kolik je vlastně hodin
zajdu do knihovny
Mezi řádky.
Mezi řádky.
Je noc
jsem tak malý
pod přízračností hvězd
Poslední pozdrav na cestu za oponu.
Poslední pozdrav na cestu za oponou.
Škoda
že Vám nemohu dát ochutnat
svůj chléb
O pravdě.
O pravdě. Vyrábět zbraněživobytí jistéza každou rakvíjiná pravdajen ženy pláčou všude stejně.
Samizdat.
Samizdat.
Všudepřítomný prach
nechuť přiznat si bloudění
prvoplánové ponoukání ksmíchu nezabírá
Úhel.
Úhel.
Je to zvláštní sedět na schodech
daleko od svého křesla
hledět na svět zúhlu
Kocovina.
Kocovina.
Kap kap kap
někdo o někom říká
že je špatnej chlap
Předpodzimní...
Předpodzimní…
Moje dcery neodradilo
že se už dříve stmívá
dělaly mně a Ajrin společnost u řeky
24.8.2006.
24. 8. 2006.
Slunce zrudlo
začínám mít strach
že špatně vidím
Ak nie si moja...
Ak nie si moja…
Když mi bylo devatenáct
snil jsem
že u této skladby
Kateřino...
Kateřino…
Kateřino
Hitler zase pochodoval Prahou
a jeho ochránci Vám věnovali
Mám Tě rád...
Mám Tě rád…
Mám Tě rád
už nebouchají bomby
netrhají se hráze
Musel jsem křičet...zrovna jel vlak.
Musel jsem křičet…. zrovna jel vlak.
Kolikrát jsem tady šel
ale nikdy jsem neviděl konec letu
obloha netečně čekala na další křídla
Poněkud zvláštní...
Poněkud zvláštní…
Poněkud zvláštní
ony vestavné skříně
se zrcadly
Vánoční zamyšlení.
Vánoční zamyšlení.
Božím chrámem by pro mne mohla být
má zahrada
kdybych nebyl líný na ní sbírat
Vánoční stromek v červenci.
Vánoční stromek včervenci.
Vtom červencovém parnu
ryby moc nebraly
soused vzal vykoukané oči
Na konci světa.
Na konci světa.
Už brzy přiletí motýl
a přikryje sám sebou
naše pochybnosti
Snídaně s žirafou.
Snídaně sžirafou.
Dřevěná žirafa na stole se na mě zlobí
že jí nedám ani kousek větve ksnědku…
Snídám chléb sVeselou krávou
Davy mlčících.
Davy mlčících.
Než oheň zamete naše jizvy
a pošle je komínem do nebe
zkusme ještě ztlumit
Kamínek.
Kamínek.
První noc na jipce
se mě sestra zeptala
zda má zhasnout
Baobaby.
Baobaby.
Už jsem měl strach
že ho mé dcery nikdy nepotkají
že profrčí po dálnici do dospělosti
Rajčatový pozdrav.
Rajčatový pozdrav.
Když mi nenecháš
teplou vodu vkonvici
na mou ranní kávu
Zpomalený záběr.
Zpomalený záběr.
Hodiny vkuchyni nikam nespěchají
ukazují sedm hodin a pět minut
dělám si přestávku vpojídání dršťkové
Dianě Krall
Dianě Krall.
Všude Vás slyším
dokonce když stojím na červenou
najednou se změní rytmus ťapání
Monolog u převozníka.
Monolog u převozníka.
Když končí život na tomto světě
recitovat básně bude stejné
jako říkat kolik je hodin
Numerologické souvislosti událostí posledních pěti let.
NUMEROLOGICKÉ SOUVISLOSTI UDÁLOSTÍ UPLYNULÝCH PĚTI LET
SUDÁLOSTMI, KTERÉ NÁS TEPRVE ČEKAJÍ.
Úvod.
Při numerologickém zkoumání datumů tragických událostí posledních pěti let jsem narazil na několik poznatků, jež mne samotného velmi překvapily a to natolik, že jsem se rozhodl je podrobněji rozepsat. Takovým velmi smutným signálem se stala událost poslední, úmrtí papeže Jana Pavla II.
Barvy času.
Barvy času.
Spřibývajícími roky
mne barvy léta občas nemohou nalézt
začal jsem se ztrácet
Bezdomovec.
Bezdomovec.
Na zemi ležel člověk
sníh už pod ním přestal tát….
Stál jsem u něho
O Bibli.
O Bibli.
Zřejmě nejlepší bude nechat jí stále otevřenou a někdy do ní nahlédnout, alespoň tak často, abychom prach, kněmuž sami směřujeme, nesbírali ze stránek jejich listováním. Možná se tím pokusíme poznávat, že kuvědomění vlastního prachu nemusíme nutně dojít fyzickým dotykem sním, abychom se přesvědčili, že jest, že jsme my a náš zdánlivě nekonečný začátek…
Je tolik nevysvětlitelného. Například nemohu pochopit rozpor, vněmž mám často pocit, že vše podstatné již bylo napsáno a jindy, většinou při poslechu středověké duchovní hudby a pro ní tak typických mužských sborů, se mi zdá, že všechno podstatné se nevejde do slov, respektive tato slova člověk ve svých dávnověkých zásobách nenašel nebo mu nebyla dána.
Žena.
Žena.
Žena je Slunce, do něhož když se muž zakouká, neumí si připustit, že i ono má své UV záření.
Prach děkuje.
Prach děkuje.
Po všem
co jsme poslední dny
viděli ve zprávách
Možná poslední šance.
Možná poslední šance.
Dal jsem ti všechno co jsem měl
můžeš mě škrtnout
a prodat do otroctví
Další podivné ráno...
Další podivné ráno.
Světlo ráno lechtá tmua ta mi zbytky noci prskádo zívajících ústčistí mi zubyaby okořenilanevyřčená slova do zdia pak mě tady nechápouze s mobilemjehož mlčení nebaví
jednou mě probudil i ve dvě v nociprotože někteří jedincisi ho nezamknouani když telefonují údyco ve dne drží jazyk za zipem
ikdyž kdo vídny jsou jako nocia našincovi nezbývá dělatže se v tom vyzná.
Můžeme a nemusíme.
Můžeme a nemusíme.
Jestlipak někdy potkám senv němž budu stát uprostřed cestyjež nemá žádný začátek a koneca po ní půjde okolo tenkdo říká : “Bůh neexistuje”a zeptá se mne :“Vy se opravdu domníváteže stojíte uprostřed . ”
a pak po ní půjde tenkdo v Boha věřía zeptá se mne :“Co je to vlastně uprostřed . ”
a mě se při těch otázkáchmožná vybaví snímek zdiu něhož můžeme a nemusíme věřitže zeď končí řezem fotografického papíru.
Čtrnáctý plat.
Čtrnáctý plat.
O čtrnácté platy v parlamentu stojípřed volbami a po nich se zubí tváře dvojíšedesát tisíc prý už dluží každý Čecha poslanci (. ) odtáhnou ze dna groše na zádech.
Vody dost...
Vody dost…
Už zase na pohřbujen pár stovek metrů od kolotočecukrové vaty kola štěstía tady výtahco jede pouze dolů…
Vždycky mě to lákápodívat se do té šachtyzkontrolovat lanazda mě udržívážím 105 kilo - zatíma nerad bych tam žuchnuljako jeden státníkkterý poznalže má brousek na kosuvody dost docela pozdě…
Ale každý nemá to tragikomické štěstíříkám si když ráno roztančím strojek na své tvářipokaždé stejný rituáljako na pohřbupokaždéjako by to bylo naposled.
Prázdný stůl.
Prázdný stůl.
“Jestlipak víšodkud jsem připlul . ”
zeptal se mnezávoj dýmujenž v restauracipřistál na mém talíři.
Znělo tojako by se chlubiljako by si snad o sobě myslelže je vlastně krásný…
Lovosice, 20.7.2004.
Lovosice 20. 7. 2004.
Kroupy neroztályděti si ještě hrajíz jejich žilnepřeteče krevpupeční šňůroudo své startovní dráhy…
Ještě chvíli si hrajínež náhle dospějíve školce s očima do zdi
zatímco ostatníbudou mociještě pár letnevědět co vlastně činí
Od Ajrin z Malířského koutku.
Od Ajrin z Malířského koutku.
Něco všemu chybíasi nějaké vitamínyposypala mě vyrážkaa doktor zakázalchodit do posilovnynezbývá mi než zase napsatdalší zbytečnou báseňči další zbytečný plkv chaosu mého stoluvšude nekonečno papíru…
a v televizi se zrovna jednoho strejdy ptajzda recykluje odpadANO odpovídám hlásné troubětam jedou na kolečku pytlea zpátky moje děti které ještě utáhnuještě se malé slečny nestydí nechat vézt tátou ve špinavých montérkáchmusím si je takhle vyfotitnež nám odjedou v jiném kočáře…
Když v televizi ukazujínějaké slavné modelkychtěl bych řícipředveďte mi je nejdřívev tom kolečkuse špinavým tátoua mámouco jim petrákemhubila ve vlasech všiabych vědělzda ty přesné míry mají obsahjako když postavíš důmale hned jej nenahodíšjednu zimu počkášaž se z něho Slunce napijea smířlivě zlomí paprsky o jeho hrany.
30.4.2004
30. 4. 2004.
Ještě pár hodin a na koštěti poletívšichni ti hrdinové dvacátého století
ti co bojovali za naší vlastnechali nám tu jen pohádky a chlast
pohádky pro dospěléa tváře podnapilé
Studentíci na skřipci.
Studentíci na skřipci.
Když jsem dnes viděl
těch pár studentů
jak něco vykřikovali
Reklama.
Reklama.
Mimochodem jmenuje se Marie
co jistě dlaně do betonu vyryje
na jednom tuze slavném chodníku
Kdysi jsem snil...
Kdysi jsem snil…
Přijmeme uklízečku
znalost NJ nutná
znalost AJ vítána…
Mimozemšťanka.
Mimozemšťanka.
Moc dobře znám Tvé vlasy
divoce létají na všechna náměstí světa
bezbranně létají do všech zapadlých děr
Velký třesk.
Velký třesk.
Až jednou vyfotí
nějaký teleskop velký třesk
leckdo se zeptá :
Pevná nit.
Pevná nit.
Bílý oblek rozežrali moli
tvář pomalu vystupuje zbřehu
kzubaři jdu o žebrácké holi
Předjaří.
Předjaří.
Když jsem letos poprvé
slyšel mrouskání koček
vzpomněl jsem si na sjezdovku vMísečkách
Stopa.
Stopa.
Řekl jsem své máti
že už se vničem nevyznám
vyjímečný člověk ruku podá ti
Nepřestávej mi lhát.
Nepřestávej mi lhát.
Modrý portugal
zčervenal ve sklenici…
Do nálady se mě pokouší dostat
Možná poslední báseň.
Možná poslední báseň.
Vrátili mi sbírku znakladatelství
mé výtvory je patřičně neupoutaly
a tak jsem zavolal své ženě
Znamení.
Znamení.
Byl to jen vítr
či SMS znebes…(. )
Trhá si vlasy
Zase jedna blbost.
Zase jedna blbost. Párkrát jsem byl myšlenkami tak mimože jsem si spletl i záchodale žádná ženská zatím neřvalajen hajzlbába jednou povídá :
"Tady nejsme ve Skotskuabyste šel za sukní . "
A já na tože bez kalhot jsem se ocitl jen párkrátkdyž jsem dělal Mikulášea vzpomněl si přitom na fráteryže to mají s těmi hábity dobře vymyšlenéjsouhned ve střehunadzvedneš a jedešfujnebo hmmmmmmjako na nějakém erotickém chatuna kterém jsem nikdy nebylprotože neumím dobře anglickya bez toho se člověk v Čecháchdnes už ani neu.
Mlýnek na maso.
Mlýnek na maso.
Připadá sijako bezdomoveckterého v mrazu vyhazují z nádraží.
Na tomto světě se asi nikdy neohřejejaro je tak dalekože čeká vlastně za ním
a on se neotáčíaby pověsil oči na mlhua věřilže oční pozadíjednou vytáhne roletya Slunce začne vyprávět příběhykteré nekončí smrtí.
Na ostří nože.
Na ostří nože.
Za tři a půl roku čtyřicet v kapse obšité ze všech světových stran vesmírukterý mne předháníaby na mne vybafnul svou nudouči spánkemv němž se mi nic nezdá.
Bože jaké já psal básněa kolikrát jsem myslelže při nich umřua za pár hodin už jsem hladymálem porazil lednici.
Jo ve dvacetito se to píše o smrtia čím je člověk staršíříká si hm.
Asi o ničem.
Asi o ničem.
Dívky v křeslechuschlé růže ve vázenafukovací člunčeká na plavbudo neznámých vod.
Dívky v křeslech vyprávíco budou dělataž růže ve váze vyměníčlun odfoukne starý vzducha s nádechem je odvezedo neznámých vodaby zapíchly své ostnya přestaly vyprávět.
Ostny změkly v odpadkovém košipopeláři jezdí jednou týdněikdyž čas neexistuje.
Boží pokrm.
Boží pokrm.
Jestli je pro mne něco Boží pokrmpak je to meloun.
Když se osvěžuji z jeho nitraslyším starostlivého Otcejak říká :
"osladil jsem pro tebe vodušťávou své láskytak napij sea netrap se už žízní. "
Zapomenutá jiskra lokomotivy naděje.
Zapomenutá jiskra lokomotivy naděje.
Snad jsem ještě tímčím jsem vždy bylještě nezahrabu růži v moucea neupeču bublaninu s ostnyale možná bych mělmožná bych vědělkomu jí nabídnoutraději však otevřu oknov sousední hospodě právě neprosí jazzo mou pozornostjá prosím jehoať hodinky hodí do vlakukterý vedle stojí na červenou.
Bude se hráta nečekatže se ten vlak vrátíprotože kdyby snad začalyševelit drátymuseli bychom jít spátjen se zapomenutou jiskrouod lokomotivy naděježe to není naposledže sivytleskáme přídavekkterý bude delšínež sám koncert.
Hudební nástroje uložené ve svém kufříkuještě ve větším kufru autaBože ještě nezabuchuj.
EU.
EU.
Televizní stanicea novinové plátkyříkaly ANOhlasoval jsem NEs absencí oddanostik jakékoliv politické straněprostě jsem si jen dovolilpoužít vlastní mozeka ne jako ovce hnaná na porážkuposlechnout sladkých příkazůvelemasérů našeho myšleníkteří jako v dobách minulýchpřipravili fraškus předem jediným přípustným výsledkem.
Málem bych zapomnělpoužil jsem i ty novinyna podpalkdyž jsem večer opékalzatím ještě Liberecké párkya pokoušel se zapomenoutna představy o věcech příštích.
O mlčení.
O mlčení.
Když Ježíš utišil bouři na lodilidé užasliale pak začalivykřikovat sami sebea ten hluk se spirálou časudoplížil až k nám.
A Ten v pozadíuž drží prst na stopceale jako by čekalaž mu ho zlomímesvým překvapeníma stopku zmáčkneme sami.
Stále silněji cítímže když člověk mlčířekne toho nejvíc.
Nekonečné titulky.
Nekonečné titulky.
Když zavřu očividím jen rovnou čárujako když odpojují přístrojea pak v rychlosti aspoň jedno kafe
v kantýně už zhasly světla.
Tady u toho oknaza nímž rozkvetlý kaštan šumívčely se motajínarvané batohy sotva utáhnou
Blues pro poslední rozchechtání.
Blues pro poslední rozchechtání.
Vy se taky chystejte babipro Vás přijedu už napřesrok
řekl funebráka spěchal natočit benzín svým ovečkámco dostaly po tomto sděleníještě větší žízeň.
Dost možná i chuťvymotat se z té svěrací kazajkyčasto jen těžko stravitelné sebekázněa všechno to tady postřílet
Báseň bez názvu.
Báseň bez názvu.
Ještě to nevzdávejsvé dlouhé vlasy neshazujneruš přátelství s ranními ptáčatyo nichž hovoříš se sluncemkdyž je východem budív korunách stromů.
Ještě to nevzdávejještě se hledej za zatáčkouna rozbité silnicikde se frézaři dobraliaž ke dlažebním kostkám.
Ještě se zastava sfoukni prach ze starých fotekčástečky vyplní každý pokus o tvarpokus říci vícenež vydá každodenní slovník.
Praha - 1. máj 1999.
Praha - 1. máj 1999.
Tak jsem tady Maruškoco Ti dnes asi zbude z těch žvancůnež pár frajerů říhne v noční tramvajia zbylé knedlíkyty jsou také z moukyMaruško
a vůbechlavně že je míra holubice letírohlíky se pečouauta jezdí o závodpan Erazim se na ně mračía pan prezident měl opět velký projevže člověk je víc než státa Amerika toho zářným vzoremse svým nebetyčným dvoremkterý zametat netřeba
protože oni jsou Ti co nás mají školito morálce lásce nadějiznovu pojedeme po grafikonu danémtak přece kolem světaikdyž na jednom placeze západu na východa z východu na západz okna se dívat budemjak motorovou pilouupravili stromydo jedné lajny před koridorem.
Nadoraz.
Nadoraz.
Až jednou zapomenu vymazat historiia moje žena na internetu objevívšechny choulostivé stránkykteré jsem navštívilasi na mě zapracujea pak mi nezbude nic jinéhonež fistulí zarecitovat :
"Co mě asi bolíkdyž žádám o cokolivkolemjdoucího andělas tváří celou do bělase mi nechcepřijít nikam včaskdyž jsem Tě nemohl mítaž na doraz. "
Knedlo vepřo zelo.
Knedlo vepřo zelo.
Euroskepticinedáme Vám ani haléřa z lidu uděláme knedlo vepřo zelo.
Kdo by poslouchalty vaše nesmyslyvšechno je rozdanéa z lidu udělámeknedlo vepřo zelo.
Přijďte se podívatjak lid zatleskájak zachrochtá nad gulášem zadarmonež z něj udělámeknedlo vepřo zelo.
Cizí účty.
Cizí účty.
Trolejbus se laxně komíhalvenku vládlo víc než šedivodo knajpy u sportovních halvíc než kámoši jeli na pivo.
Bez sebe neudělaj ránuv hospodě líp než u manželekco nechtěj ve zmuchlaném ránuvytáhnout lampy z podprsenek.
Když kloužeš po dlažebních kostkácha šavle brousíš o zábradlíchceš ještě něco říctale pokaždé když otevřeš ústalétají z nich razítkaoštemplovat účtykteré jakoby udělalněkdo úplně jinej.
Rozhoupaná noc.
Rozhoupaná noc.
Vypli proudnoc se zakousla i do popelnickteré se vždy lesklyve světlech pouličních lamp.
Vypli prouduž nás nic nerušíani lidské stopy ve sněhukteré vedly k námale doma byla jenjednouchá kočkaschoulená v okýnku do kotelnyrohatým se však netočí hodinyoheň jim usnul v popelu.
Vypli proudkdybych ti teď řeklže vypadáš jako na portrétechod starých mistrůale ty jsi skutečnámožná bys mi to ani nevěřila.
Na prahu Prahy.
Na prahu Prahy.
V Praze bývá noc trochu popletenákráčíš mořem světeltichý jako pěna.
Tichý jako básníkkterý ještě píšeže neztratil chuť zjistitproč mu kručí v břiše.
Proč někdo říká Adama jiný zase Evadalší slova skládámuž mě to však neba.
Pár kapek.
Pár kapek.
Autobus do sebe vdechl jinovatkua na jeho sklech jakoby chtělyzmrzlé oči žen odpovědět na moje otázky.
Řidič si pouští Mahlera (. )řidič mi pouští žilousnad mi ještě pár kapek zbudenebo že by konec světa (.
Těžko bych mohl tušit...
Těžko bych mohl tušit.
Kdybys mi už dávno neřeklaco nosíš na svých bedrechna lopatkáchkteré tvarují mé prstyskrze něž se dobíjímabych se Ti mohl připomenoutjako kohout z rána
těžko bych mohl tušitže pro Tebe nejsou ničím novýmspadlé elektrické drátyjež si na své cestě dosud nepotkala.
Miami.
Miami.
Asi už se nevrátím do Miamido vyschlých bažin k zatoulaným komárům
do Miamikde starý báby vypadajjak lampióny za Velkýho říjnaa pěšky chodili jen ufonauti a moje nohy
do Miamikde v hospodě si připadáš jak při posledním sčítání lidívšech barev a světadílůa v lednu na pláži máš pocitže jsi na světě úplně sám
Dobroty.
Dobroty.
Kdo chtělnacpal se dobrotami z televizeovladačku pak hodil do koutazačala noca v jejích konturáchna nás z každého rohu křičínenažraná pitomostjež vyleze pokaždékdyž zmáčkneme tlačítkoocelového pásmaa chceme změřit stín domuve kterém bydlíme.
Člověk.
Člověk.
U mého stoluna němž umírá poslední podzimní mouchasedí člověkkterý vidí hlavy v popelnicích.
Řekli bysteto je více efektnínež pravdivé
a člověk se zatím pomátl z pozorování něčehoco se vymyká zavedenému vnímání.
Přírodní úkaz.
Přírodní úkaz.
Jak je to jen možnéže mám jeden den tělo v takovém sevřeníjakoby na něm sedělještě větší přírodní úkaznež jsem jáa druhý denudělám třebastopadesát klikůa je mi potom tak skvěleže mě ani nenapadne nechat se vyšetřitpřijít ke své obvoďačcecvrnknout jí na mobilaa říct "Martino tak sem tady"otevřou se dveře"pane Vodňanskýpojďte dál"a lidi v čekárně co už tam jako sedí přes hodinuzačnou nadávatBože to je srandaa já blbec si dám radějitěch stopadesát klikůabych zapomněl přemýšletzda si už nemám raději cvrnknout k těm pánůmco se ještě proforma optaj"a paninko nechcete si honaposledy učesat. "
Katakomby.
Katakomby.
Už dohořel telefonz něhož člověk volal SOSnebo spíše miluji Vás.
Mladý hasičs šedou hlavou od jinovatky sutinebo spíše stařecco by se rád vrátil do dobykdy neuměl počítat mrtvéprolézá trosky jak nebeskou klenbua nahmatává hodinkyco ještě drží v strojku časjenž jakoby se zastavilnebo spíše hledá cestuz katakomb věčné noci.
Pohled.
Pohled.
Kdyžtakpozoruji obrázkykteré vymýšlí můj počítač
pohledemach. dobře že se nevidím
připadám sijako můj mladý peskterý před týdnem začal štěkat na kolemjdoucía samou radostíco to v sobě objevilblafal na každého vrabce
Učitelka ( mé ženě ).
Učitelka ( mé ženě ).
Už zase pršíkapky tančí na rezavém zábradlíco se nejspíš natře samo
ještě opravuješ sešityzatímco z prázdné třídyvychází ozvěnykteré pořád slyšíš.
Ti magořikleješ nad chybamia za rohem už na tebe čekáhůl neznámé barvykterá tě převede přes brodnad potůčkem první lidské špínyjež omílá kamenya ony stále drží
Kruh II.
Kruh II.
Až se život stane životem. co koukáme lidičky. jako a smrt ne (.
Kruh.
Kruh.
Až jednou přestane pršetaž si déšť řekne stůjbude ti cokoliv slušetaž usuší tě v dlaníchčlověk tvůj.
Až usuší tě v dlaníchaž usušíš ho v soběaž řeka usne v stránícha vzpomene si
kudy tekla v době
Za pět minut dvanáct.
Za pět minut dvanáct.
Jak v letním parnuhltám melounvzpomněl jsem si náhlena jedny fotky z Afrikyhlavně na tristní skládačku kostíco má být jako šestiletý chlapeckterý by byl možná vděčnýjen za mokrou pecku
hlavou mi projela jako nevyhnutelná nutnostotázkaco vlastně jsemže si jen tak pijico jsem nenalil
často vídávám v televizimluvit kdejaké pánydo kdejakých mikrofonůty kravaty jim vážně sluší.
Nemocniční trágo blues.
Nemocniční trágo blues.
Zakázali mu alkoholale pivo snad nepije jenom desítkuto je jen vodato by přece řeklipivo a alkoholna ajnclíktáhnevozík s umělou výživoua kolečka vržoua budí celej ansámblinterny D hned vedle jipky
"říkal jsem těm magorům aby sem nechodili a už tady zase vopruzujou. "
"tak kam dneska zajdem do Resslovky ta je za rohem ty ses dneska zase vyspal debile. "
Zámek.
Zámek.
Co mě asi čekáaž jednou skončím tamkde už to asi nepotkám
víš co myslímže ne (. )tak se nech naléztaž se měsíc zvedne
celý se Ti zpovídámjen Ty mě umíš doopravdy přečístjen do Tvého zámku zapadám.
Diskotéka 21. století.
Diskotéka 21. století.
Ten hluk mi připomínáliduprázdné vlakykteré denně brázdí Střekovemelektřina rajtuje v drátech pro nica nebo možná pro srandu králíkům.
O mladé cikánce.
O mladé cikánce.
Tvé rozcuchané vlasysi pohrávaly s bílými posly budoucích plodůz tvých očí vycházelo mé přáníabys ještě chvíli mlčelaa nechala mě houpat sena vlnách nikdy nekončícího jara.
Po chvíli jsi v autobusucosi pronesla k řidiči tak hrubým hlasemže jsi sklepala mé jarojako bláto ze svých bota tak jsem opět spadldo těch svých kalkulacíco musím udělat zítraco musím udělat co musím.
Cesta.
Cesta.
Kam se poděla rukaco napnutím lanarozezvučila kostel.
Dvě ložiska hřídel řemenicea trochu šťávy postačíaby automat v daný okamžikvyšlápnul cestu po schodechaž do výšek zvonů.
Kam asi půjdeme my (.
Dialog.
Dialog.
Básník :
\\\"Tolik chci v sobě probudit sobeckost svou skulinku Vám nedám zde nejde o chtivost nedovedu prostě pochopit termíny nekonečných odkud kam odkud kam sahají stopy té a té upřímnosti vyjádření básníka.
I moucha pod křídly svého kalendáře letí a neví kam. \\\"
Milosrdně nicotná existence.
Milosrdně nicotná existence.
Dlouho jsem nebyl v noci venkuo to více mne straší v neživém obarvení tmystíny milosrdně nicotných existencíjak těkají po chodnícíchneustále hledající nepopsatelné plusaby se po té vyzvracely do ránakteré zahájí dobrovolnou reprízuzahájí a zároveň zakončíšichtu v továrně na tože cokoliv je nic a naopakopak je opakem opakuzvratky ještě večeří jen voda prší z mraků dolůalespoň já ji tak vidím.
Den co den jezdím autobusemkde mladí sedí a staří stojípřestávám se vyznávatzda tu chybí člověknebo je zde člověka vícnež je zdrávojako bychom každý hledali něco jinéhoale fantazie nám zbyla jenom jedna.
Náhlá vzpomínka.
Náhlá vzpomínka.
Neznámýco jel kolemvypadal jako tyv ústech boural houskustejně bezstarostně.
Věřil jsemže smrt nemůže nikohodoopravdy zklamatale už deset letse občas zapomínámv trpkém údivuve kterémneumím povstatz vlastního hrobu.
Tajná místa.
Tajná místa.
Tolik je tajných místv bezpočtu krásných ženčasto jsem přemýšleljak býti dopaden tou pravou.
Často jsem přemýšlelkudy jít a jaký zvolit krokči je snad stopovat za keřemočima jako nějaký cvok (. ).
Úklid.
Úklid.
Zabral jsem lopatoua holubí hlava na mě udělala kukz hromady nelichotivé minulosti
pahejl se nechtěl pustit násadymusel jsem ho našlapat do kbelíkuaby si uvědomilže máme jiné století
opelichané křídlo se smálorespirátoru na mém nosuchci se oddělitale minulost dřímejako obr s několika očimakteré všechny nedokáže zavřít
Láska páska.
Láska páska.
Chci vidět do Tvé sukničky
chytá mě bleskem nápad
zatáhnu za ty tkaničky
Propadlí.
Propadlí.
Propadli výlohou do knihkupectví
líbají se ve skle a v knihách
a lidé se zastavují jako málo které ráno
Velká voda.
Velká voda.
Zdymadla lámou větve z hordo tvaru křivého kostelau nás ve městěkterý míří k nebi podobný raketám absurdního doletu
podobný prasklé struněkterá jako by neřekla poslední tónprotože i tóny mají slovacelé větyco plavou do Hamburkupozvat nějakou pořádnou rybustrejci pod tratí na ní čekaj.
Čekajaž otevřou zdymadlaa pustí tu loďco tady stojí už zatraceně dlouhoaby snad konečně viděli pěnivé vlnyv tomhle bezvětříjemuž musí přijít napomocivelká vodaroztlačit proudjako auto kterému došly baterky.
Cestou na autobus.
Cestou na autobus.
Pouliční zpěvákutvůj falešný hlas není falšíale možná všímco lze ještě říci.
Mnohým jsi k smíchumě již dozajista nea tak ti nedám ani haléřprotože jsi dosáhl na všečeho se ti žádalo.
Pár slov.
Pár slov.
Tvůj motýlek Ti chtěl z košile uletět pro otázkuproč na jaře rozmnožíš své vlasypo vzoru hladových ptačích hnízdv létě vyměníš náušniceza dva páry třešnína podzim střídáš náladydo rytmu stínového tancea v zimě si omotáš krk šáloupokaždé jiným uzlem. (. )
Tvůj motýlek chtěl z košile uletětale sotva stačil v křídlech poskládattěchto pár slovzavřela jsi ho na neurčitodo skříně po babičcev níž už může jen vzpomínatna co by si tak vzpomněl.
Zazimování.
Zazimování.
V podzimní zahradě cinká déšťo zapomenuté listy ve větvích
v uších se nám sypou korálestojíme uprostředa necháváme se unášet vůní půdyvůní blížícího se smíření se zimoukterá nám může poodhalit tajemství metafor.
. netřásli jsme jen stromyabychom měli jablka na kompotlezli jsme do koruna trhali česáčkem ty nejlepšía stejně musíme sypat ze stráněshnilé vzpomínky na dozrálé barvy létai přesto že máme dobrý sklepalespoň nám se dobrý zdá být.
Poezii...
Poezii.
Poeziikterou dnes málo kdo žijemi připomněly zelené na pohled odpudivé mandarinkyi ony si mohou právem stěžovatna nedostatečné věnování pozornostik tajemství žijícím pod slupkou.
Ze zvědavosti jsem je koupil a zjišťujiže jsou nesrovnatelně chutnější než tyco téměř lahodí lidskému oku.
Básníkův konec.
Básníkův konec. Motto : Byli nezapomenutelní svou mlčenlivostí nemíhali si víc rukou před očima zda se ještě vidí. Již nikdy si tě neuvede ve své paměti alespoň tak předpokládá že už tvé nohy nebudou profilovat jeho kroky a sklepávat usušené bláto z tvé zahrady kde tak často vylézal na strom aby mohl nepozorován objevovat jen svou a přesto mu neznámou řeč a nechat tě pozbýt s nesmělým pokusem naučit se o sobě hovořit tím že mu budeš umět naslouchat. Sama sebe se ptala proč se stále více vyhýbá slovůmopřená o ten strom začala ho probouzet zobcovou flétnou věřila že již tuší co jí chce říci aniž by promluvil.
Něco.
Něco.
Skoro až se zděšenímjsem se již párkrát přistihlže mi začínají lézt na nervyvšechny pusinkující se páry teenagerůkteré ve všech koutechokázale předvádí tu svou LÁSKU.
Jak je tak pozorujineumím se nezeptatzda se budou ještě milovataž se každý den potkajív dávno rozluštěném labyrintuněkolika málo stěnaž se pár nocí nevyspía budou muset otupěle vysvětlovat svým dětemže už je to tak na světě zařízenév noci spát a ve dne bdíta být přesvědčeniže se vůbec dátakto definovat naše existence
ale právě zde jsem našel něcoco se až zdráhám nazvatmožná se bojím sám sebebojím seže když to vyslovímtak to zmizí.
V naší hospodě.
V naší hospodě.
Existují zde dravci a ženynápadně podobající se mužůmjejich mladistvá vidina nevšedních nitízatkaných na originálním koncipřesně odpovídajícím jedinečnosti nereálna každého mozku zvlášťse již dávno uhladila v uniformní monologna první pohled vypadající jako velká bitva osobností o prokázání svých kvalitmálokomu o něco jdehlavně že se mluví.
Tak přece hlad (?)
Tak přece hlad (. ).
Měl bych se najístměl bych otevřít ledniciměl bych se podívatkolik je hodinabych zjistilkolikátého je.
Noc mě přikrylasvým promyšleným zastřenímuž neumím být sáma nebát seže zakopnutřeba jen o malou chvilkukdy zapomenu hledatproč tu jsem
proč mám hlad a žízeňproč chodím v noci spátproč se ráno probouzímproč spěchám do práceproč raději nemyslím na tože jednou uvidím tunelcož je možná jen chemieale pak zřejmě přijde něcoco jako by šlo mimo mneco neumím ovlivnitstejně jako mohu pramálo dnes.
Malá schopnost objektivity naší inteligence.
Malá schopnost objektivity naší inteligence.
Provázen vnitřní polemikou nad schopností být objektivnípozoroval jsem hladce provedený řez na pokojové rostliněa pokusil se rozluštit vzpomínkuna neakademický obraz padajícího listu.
V prostředí koberců plyše a jiných věcí nad věcíjsem až příliš lehce nahmatal vzpomínku na vysavačkterý s triviálností svého sání zahladil stopypo maximální snaze všech padlých květůvyložit svou pointu.
Kosovo.
Kosovo. Vždycky jsem si myslelže když někdo potřebuje rychleji ploutzbavuje se přebytečných zavazadelvčera z moře vylovili pět malých dětíjejich mrtvá tělíčka nemohou víc prosolitpotoky slztenkdo je tam hodilo tom už možná ani nevíjak je to prosté řícity si ještě můžeš hrát s balónem a nebo s pistolía ty už musíš jít.
Moje děti se většinou smějíprotože zatím netušído čeho se narodilyzřejmě by měly chodit častěji do přírodyaby se co nejvíce nasytily z harmonie stvořenía dokázaly se alespoň trochu obrnitpřed pohybykteré si z mozku beroujenom ty pohyby.
V chrámu svatého Víta.
V chrámu svatého Víta.
Provazykteré zatarasily lavicemalou holkuco spí na jednom z posledních křeselspatřil jsem v chrámu svatého Víta.
Správná slova modlitbyhledám teď na zahraděprohlížím zmrzlé stromya ani se věřit nedáže ještě někdy rozkvetou
a v létě jejich větveco obtěžkanéúrodoupadají k zemijsou jako mykdyž žijeme šťastněnevíme o tom
Nevyhaslý oheň pro imaginární dívku.
Nevyhaslý oheň pro imaginární dívku.
Tohle město je slepý pavoukmající na hnátách baterkya Ty jako bys v jeho světlech nebyla noční tulačkouotupělou z životních stylůkteré snad vždy potřebují přebalit preservativemjako bys chtěla hystericky řvát- \"tak už se konečně rozbal\"že by i hysterie měla své kouzlo.
Pokosenou trávu nohou v noční senosečistravují chovné rybníky ložnicnaději rozloženou v kapénkovou vodustrhávají žaluzie na oknech porodnicže by i hysterie měla své kouzlo.
Možná jsem Tě někdy nevidělkdyž jsi stála vedle mnea mlčela do rytmu písníkteré ses styděla zpívat nahlas
Velrybí kost.
Bojím se, že nikdy nenajdu sílu spolknout velrybí kost a schopnost umět jí v sobě rozložit.
Andělská svině.
Andělská svině.
Jako kostka cukru vržená do mořena mě působil dnešní večer s Vámi a těmico se rozhodli o Vás přetahovat na svých lanechslečnopromiňteže Vám opět vykámvíce se to k Vám hodíVy na rozdíl ode mne zajisté vítejaké to jemilovat se na moluči na staré rozvrzané postelihlavně když člověk cítí vícnež pouze teplo od spoduže byste nejraději rozmačkala sklenici v rucemít ji při soběv naprosté odevzdanosti pro jedinébyste vyšla v slaboučké košilia všichni by říkali\"To je ale děvka\"Vaše prsy by se zatím živily vláhoua Vaše ruce se učily jemněji vše uchopitaby došly k souladu s narůstajícím příbojem plodové vody.
Promiňte mi slečno zkaženou půlhodinkunějací borci Vám objednali taxík do \"Družby\"nenechte se rušit.
II.
Až.
Až.
Na čele chobotnice místo okurek proti bolení hlavyútulně jako pod okapem čekámaž se probudíš na čarách otazníkůtak malinkáže Tě budu moci zakrýt dlanía hladit proudem své vnitřní sílyjež není jen výplodem fantaziekterou bych potkal v pátekmezi vrátnicí a svým bytem v domněníže jsem se po týdnu konečně našel.
Čekám až mě probudíšaž si vzájemně nebudeme sahat ani po kotníkyaž mi upleteš svetrkterý půjde i Toběaž budeš vědětkolik cukru dávám do čajeaž.
Periférie.
Periférie.
Komíny se roznemohlyjestlipak někdo na dluh nalejestoleté špínězažrané za nehtyjež nemá v láscesarapatičky v manikúřeco začaly obcházetkolem jejího vývratku.
Jo kamarádimůžeme bejt rádiže neplatíme za dejcháníale ani tím si nebuďme tak jisti.
Ber jak berkočka leze díroupes oknem ať tu budemnebo nebudem.
Vysněné představení.
Vysněné představení.
Kdyby tak ožil plyšovej pesna němž jsi sedělakonečně by mě něco překvapiloTvůj zadeček by létal vzduchema pes nám zaštěkal tu svouo plyšové feně od vedlejšího pásu.
33.
33.
Asi už jsem starej kamarádeale není to tak zlýi přes shovívavý úsměv dívekco se tetelína majetku časujenž v bujném hodokvasuze svých let se brzy vyprázdní
a pak projdem jednou branoukde nic je víc než všechnovíc než úsměv který spěchá do ulic.
Život v závorkách.
Život v závorkách.
Noční prázdné osaměníkdy nepotřebuješ tančitužívat si cinkrlátekchceš prostě dýchatjak člověk potřebujecítit hmatat hladitneležet sama v posteliprotože v takové chvílifilozofuješ víc než jsi schopna unést.
Objednal ti taxík ať vypadnetestála jsi na chodníku s malým v náručia hystericky nečekala už žádný zlomalespoň drobky naděje vyvolané zachvěním jeho myslikteré by sis odnesla na podrážkách.
Něco přece zůstalo.
Kořeny.
Kořeny.
Psací stůl se rozsvítilsvým pádem z útesu do mořezatímco milióny okens všelijakými přáteli a nepřátelise rozsvítily pro všechno nic neosobníjako hřib dubový když rostenapospas červům či matkám a otcůmkteří učí své děti znátco mohou ochutnata čemu se mají vyhnout.
Žravé vlny si přepínají zábavné programyna transkontinentálních lodíchpřevážejících cenové skupinydo nespočitatelně patrových dortůozdobených vajgly a modlitbami :\"Milostivý Otče Hospodine stůj při nás\"to když se bojíme zhebnutísedíme na útesua češeme si šedivé vlasy našich seriálů.
Očem jsme to mluviliach takže betonová symfonie pohltilasrdce obalené plechovým krunýřemzávodník byl nejlepšía přece jenom člověkjemuž ze spocených rukou vyklouzly svitkya spadly do medúzích polštářůutopeni naším zrakůmvyzdviženi nad naše vědomí.
Kopačky.
Kopačky.
Vše je k smíchu či k pláči
proč se Tvé rozběhlé tělo neotočí
mé na tupém noži klečí
Miss tisíciletí.
Miss tisíciletí.
Víšco mě na mé ženěmimo jiné přitahujejejí vráskyprotože možná tušímkde je potkalačtu v nich jako v Biblijako v otazníkukdy mohu říci (. )už nejsem dítě. teďjsem dospělý.
Válka v člověku.
Válka v člověku.
Jako by hledala žvýkačku s nejvytrvalejší chutípobíhá ztracená zebra z rozbombardovaného ZOO parkupo sutinách domůa je na nich stejně absurdně domajako člověkkterý ještě nezapomněl své jménoco dostal ve chvílikdy si sotva stačil poprvé ocucat palečekna pečlivě vyvařeném prostěradlev starostlivém pohledu své milující matky.
Loniv Siera Leonepronesl člověk poslední slova :\"Abyste mě nezastřelili. \"
a pak dostal ochutnat trošku ze zásobníkua filmař se mohl přesvědčitže optika jeho kameryumí skutečně zaostřiti padající předmět.
Smutný a veselý.
Smutný a veselý.
Prosímztlumte seje zde příliš velké ticho.
Sedíme na stropělezeme po kobercícha hledáme své kliky.
Pod papírovými klobouky jsme se nešikovně minulia ve falešném zpěvučekáme na domnělou půlnocv řadě bezvýznamných nul.
Televizní noviny.
Televizní noviny.
Už se nedívám na zprávynebaštím ta veledůležitá sděleníkde zase vybouchla nějaká bombaa kolik bylo mrtvejch
jděte s tím k čertua mrtvé vemte ssebouměli smůluže byli tam kde neměli být
všichni máme občas smůlua ta místabychom snad raději vyřízlidiamantovým nožem
Možná.
Možná.
Když jsem konečně našel kuráž pozorovatjakou podobu bude mít člověk z protějšího oknaaž se odlíčí do své domnělé samotylíčidla pohltila mlhaa odešla až s ranním kohoutemkterý si ani neumí vynadatže sám sebe zalarmovala nenechal se probudit mobilem svého pánaco zná už vše potřebnéjenom netušíproč by si měl vzpomínatna film promítaný v jeho hlavěpo prvním zachrápání.
Možná byl také dítětemve školce pohozeným do koutajako kus hadruprotože nevyfasoval rodičeco mohli zaplatit úplně všechno.
Možná byl také dítětemkteré snilo o síle dospělýcha dnes kolikrát neví proč by se hnal někam na vrcholkde třeba nepotká vůbec nicpouze vlastní stínmířící do nižších patertopit se v šanonech slov na hlavičkových papírechco musely být bezpodmínečněodeslány a potvrzenyzaloženy a kontroloványzkartovány a.
Uvězněné mléko I.
Uvězněné mléko I.
Poslouchám Beatles a představuji si Těpřežíváš v jakémsi podnájmua neumíš se vyhnout otázcekde ses to ocitlavše co zaplavuje Tvé uvězněné mléko zapáchá zvykemdíváš se z oknaa hledáš někoho živého.
Tři hodiny jsem dnes ležel bez hnutíhlavou mi probíhal celý životBůh vízda jsem ještě člověkale miluji Tě tolikže přestávám snášet Tvou existenci s mužemkterý Tě používá jako záchodztrácím orientacico vnitřně chcia co si jen vykresluji jako eventualitu chtěnídokonce jsem jednou viděl jak Tě škrtíma pak skáču z oknazásluhou budíku však dopadávám na nohya opět si sedám do toho svého křesílkaco se vstřícně točí na všechny stranyznovu počítámkolik jsem vydělalkolik prodělala v pátek to spolehlivě splachujipěnou od fluory a pivana pravidelnou otázku :\"Jak jde život\"spolehlivě odpovídám :\"Ale dobře, vole\"
nikdo se mě ještě nezeptalproč vlastně žijuzdalipak se někdo zeptal Tebe.