Jeden z nás
Kdyby byl Bůh
na zemi mezi náma
V očích měl svit
Tváří v tvář do neznáma
Toužím se nalézt...
Já , když tě potkám
tak v odlesku tvých očí ,
toužím se nalézt.
Z vlasů , jež nám
Omez an nossed
Zazářila ta kometa
nad srdcem davu,
jenž , nezvedajíc hlavu ,
nevšiml se , že nelétá
Hnízdění
Hebkou svou představou
všech přenádherných pocitů
tkám si sen pro bělostnou noc
Do vlasů vplétám s ním
Smutný sonet
Tam,kde uhasíná moje touha
Z příslibů lásky stala se pouhá
byť nepatrností oplývá
Snad mrtvá byla. Neživá.
Nespravedlivý blues
Jedu si ve svym skvělym autě a připadám si jako pán
Jó,projíždim se v tom mym drahym autě a cejtim se jak pán
sedim tam v obležení dam,
kéž by to nebyl jenom strašně krutej klam
Kostelec
Kostelec věží
nad klenbou hvězd
sklání se milostivě
Zmrzačení poutníci
Jak zabít draka?
V srdci skály nepromarním
ani jeden okamžik
Drak nespí.
Házíme květiny,po lidech
Zbaběle spolu
Vždytˇ žízní pláču
Na krku hýčkám
A s vůní kůry stromů
představou o radosti
Otázečky
Je to jenom
co zpívá den co den ve své bublině plné deště
o zatmění slunce,o skonání světa
co spletena je z několika vláken budoucnosti.
Mé smrti
S jímavou melodií na rtech
procitám z neucelených vzpomínek
na uplynulou noc
Ač stále ještě hvězdy vidět mohu
Milá
Duše se prodírá cestičkami ráje
a prosí za odpuštění
Andělé radí se ,zda dostat má je,
když hřích,čím byl,už není
Nedočkavost
Pravěkou cestou
stoupali jsme
bez pomoci
zrádných slov
Porušená duše
Jemné kročeje,jichž zaslechla jsem nepatrnou ozvěnu,
A nezaplašily strach
začaly nekontrolovatelně bujit a množit se.
Beze smyslu se vynořovaly
Jeho gesto
Usínám s pocitem odmítnutí
Bílé světlo měsíce v úpln‘ku
ke mně proniká
Bez pozvání
Díky čemusi...
Pomoci se nedá smysluzbavenému člověku,
jenž ve svém nitru pravdu nenachází.
Krutou a mstivou zbraní stává se lítost
a slova naděje.
Pravděpodobná
Moře zpívá
Lid se klaní
Moře zívá
Ten lid se brání
Unikám
S pocitem bezmocnosti sleduju ostří nože,
jak prohrabuje se mými vzpomínkami
Nechávám jistotu daleko za sebou
Počítám vteřiny
Konec
Studánka tvořená slzami
Obrovská prázdnota v očích
Smutná písen\\\' zaznívá
Bez ozvěny
Pro Vaška
Pomeranč
št\'avnatý a dužnatý,
osvěžující a mn\'amkatý,
maličký nebo větší,
Pro Vaška 2
Sluníčko
malinkaté a přece obrovitánské,
paprskovitě nádherné.
To je sluníčko,náš teplý kamarád.