Písmák Návrat
Kraj se zvolna nořil do ticha. Zlatavá záře již mizela i ztěch nejvyšších vrcholů vzdálených hor a ustupovala namodralému šeru. Údolí zaplnily zvlněné závoje kouřů, linoucí se ze zapadlých vesniček místní členité pahorkatiny a četné vrchy klidně stály, nechávaje se jimi ovíjet. Klidný dojem narušovala jen silueta jezdce na koni, vynořivší se na jednom znich.
The Ultimate game
„Nejsem blázen. “ Toto prohlášení zopakoval Jakub už tolikrát, že by o tom nejspíš přesvědčil i mrtvolu, kterou by tím donutil vstát z hrobu, jen aby mu sdělila, že určitě není blázen a ať už jí nechá konečně na pokoji. Ne však jeho matku.
„Je to pro tvoje dobro,“ odvětila mu.
Zvony
Zvony. Již více než měsíc ho budily za chladných podzimních nocí z klidného spánku, pokud tak spánek městského hlavního vyšetřovatele lze vůbec nazvat. Od té první noci však stejně spal stále méně a slaběji. Postupem času mu onen nesnesitelný podlézavý zvuk bijících zvonů pronikal i do snů, přestože venku byl zdánlivý klid.
Sen, či zasvěcení?
Vstupuješ na oltář
Nad hlavou svatozář
A němá tvář
Sundáváš černý plášť
O-O-B-E
Možná na špatném místě
A ve špatný čas já octl se
Možná byl to jenom sen
Pro slávu našeho kmene
Noc démonů
Začalo se proslýchat, že včase večerním
Prohánějí se po kraji démoni pekelní
Kdo vyjde ven vtom nečase
Riskuje, že ho běs unese
Cesta
Ztratil jsem cestu k rodnýmu městu
Všude jen špína provází mne
V botách mám slámu a ruce z azbestu
Každý den navlíkám povinně