Písmák Odsuzuješ?
Koukni, koukni na zrůdku
Už se zase postí,
Ač jí trčí zpod pupku
Dvě kyčelní kosti.
Lžu ti
Dívám se stranou.
Se zamlženýma očima.
A úsměvem Mony Lisy.
„Na co myslíš.
Konečnost mě
Ještě je stále tady
přesto cítím, že uniká.
Lehce.
Jako šum
Něžná
Vneznatelném pohybu
třepetání řas
jsem rozpoznala
zadržovaný pláč.
Poznamenaná
Gestem tak nestoudným
jsem se rozprostovlasatila,
prosíc,
abys mi slíbal ztěla všechnu vinu.
Sirgen
Kdysi dávno, vmístech, kde se nyní klikatí ulice tvého města, žila dívka jménem Sirgen. Sirgen vsobě stále nosila víru a něhu mláděte, kterou ještě nestihla zadusit nespravedlnost života. Že měla na tváři stále úsměv a vočích chápavou melancholii, neřekl jí nikdo jinak než Andílek.
Často bylo už na dálku slyšet dívčin nezaměnitelný smích.
Růžová
Přísahal:
„Zasypu tvou cestu růžemi. “
Osudné
pozdě se upomenout
Kousek zla v tobě
Jsem Ty, ač to nepřiznáš,
Tvůj osud, který proklínáš.
Jsem slza, co po tváři ti stéká,
jako krutá, nelítostná řeka.
Sežehnutí
„Raději shořet“
zašpitla,
ještě než vložila
ti do úst minci pro Chárona.
O jediné Růži a jediném Chlapci na celém světě
Žil kdysi jeden Chlapec. Měl vlasy žluté jako sláma, pleť jemnou jako dítě a byl to jediný takový Chlapec na celém světě. Narodil se v honosném domě, kterému nikdo neřekl jinak než Palác. Rodiče jej vychovali k píli, síle, zvídavosti, dravosti a sebedůvěře.