Věčně smutná

Přichází jaro
na radost čekám
a ona přišla
cítím ji, je tam

Neslyším tě

Chci milovat, a nakonec je zkaždé lásky přátelství
Chci zachytit krásu, a nakonec je zkaždého zážitku vzpomínka
Chci ti něco říct, a nakonec je z každé myšlenky ticho
Chci žít, a nakonec je zkaždého dne minulost

Čekání 6

Tvůj hlas je potok, co bublá přes kameny. Pláč a smích dohromady. Dva čisté prameny. Telefon obživl.

Čekání 5

Před pár lety jsme spolu cestovaly do Říma. To jsi ještě viděla a mohly jsme spolu všechno sdílet. Tvoje citlivá duše se naladila na moji lyrickou notu. Psaly jsme spolu básně prstem do písku nebo je posílaly po větru.

Čekání 4

Na co teď čekáš víc. Vzpomínám na vůni tvého prádla. Toužím tě vzít za ruku a vyvézt tě z pekla, které nevidíš. Krabice mýdlových vloček se posmívá poslední láhvi balené vody.

Čekání 3

Pár mých kořenů zůstalo vtvé zemi. Vyrve je raketa. Košatím jinde. Tvůj smích mi zní vhlavě.

Čekání 2

Ukrajina se obrazně probudila do mrazivého rána. Nikdo totiž nespal. Psi i kočky se snažili prchnout ze sklepa. Bojí se, ale utéct není kam, teta je nepustí.

Čekání

Mám na Ukrajině tetu. Je slepá. Představuju si, jak sedí sama v domě, kolem tma, maximálně nějaké šedočerné šmouhy a poslouchá zvuky. Narodila se až ve čtyřicátém osmém, tak si nepamatuje dunění tanků ani nic podobnýho.

Šlapací auto

Dnes prší a prší. Koukám z okna a vzpomínám na dědu Komárka a jeho hlášku. Mraky jsou se zemí spojené studenými pupečními šňůrami, v příkopech se válí zbytky špinavého sněhu. Déšť v únoru je v Čechách jen pro silné povahy.

Země

Bezvěká kráska v modrém, zelené stuhy, bílé kroje
Díky svým dětem hrdá oběť dobře míněného násilí
Bez potlesku, bez obdivu, se směšnou špetkou slávy
Rozbitá, bosá, oloupená sama si časem hojí rány

Sen

Noc navždy krásná
Závoj ticha, klid
Dlouhé prsty hvězd hladí duše poztrácené
Naivní měsíc prosakuje do zahrady, voní mlékem

Venezuela

Každé ráno sleduji obraz svobody za zrcadlem
Něco se drobnými krůčky plíží podél zdi
Všechno mám a všechno můžu, i křičet a stěžovat si
Být rebel, hájit svá práva všemi prostředky

Boris a Max, pohádka pro dospělé

Mařenka právě uspávala Oskara, když Cyril začal u televize trpět samomluvou a nakonec i vzrušeně vykřikovat. Boris sMaxem zvedli zvědavě hlavy ze svého společném pelíšku, který byl původně jen Borisův. Pes tu napjatou atmosféru dlouho nevydržel a vyskočil Cyrilovi přeblíznout obličej vdomnění, že ho to uklidní. Páníček však nebyl na psí psychoterapeutické metody zvědavý.

Kosmoskok

Název hry: KOSMOSKOK
Postavy
1. Venuše: velitelka vesmírné lodi, přirozená autorita, věcná, přímá, spravedlivá
2. Džek: zástupce velitelky, rád se chvástá, kamarádský, žoviální, vždy dobře naladěný

Jak šla slepička pro vodu

František neslyší už řadu let. Nejdřív to vypadalo, že schválně slyší jen to, co slyšet chce. Pak jsem musela, chtě nechtě, začít řvát. A televize taky.

Vánoční

Mám radost ze sněhu
mám radost ze zimy
mám radost z chladivé
vánoční peřiny

Anděl

Jan pomalu kráčel po kočičích hlavách směrem k řece. Večer se snášel na město už od pozdního odpoledne, a pak najednou padl na zem, jako měkká, sametová deka. Zvedl si límec a odhodlaně vyrazil na svou každodenní pouť. Začínala u dveří pracovny a končila na prahu domu na nábřeží.

Pomáhej rodičům

Už je to tady. Volá máma. Vždycky volá ona, i když by to měl udělat spíš on. Je to jeho problém a jeho starost.

Večer po deváté

Listů pád klouzavý, kroužení, spirály.
Zbytečné zlato se hromadí vzahradách.
Déšť krade milencům zúst zvuky sténání.
Láskou dnes vyháním zpostele strach.

Tajemství

Ležím v chladném šeru přišpendlená bolestí k prostěradlu. Občas setřu slzy, které bez ustání odtékají jako slané řeky vlévající se do moře z bílého pomačkaného plátna. Tělo mám těžké a jen nepatrná část mé mysli touží žít. Pohybuji se na ostří nože, kráčím po tenké čepeli, co odděluje život a smrt.

Louka

Vítr jí vlasy rozčesává
Déšť je myje a slunce načechrává
Tráva se hladí s kopretinou
Zvonek jí miloval, teď má už dávno jinou

Znovu

Jiskra ve sklenici hasne mi při stmívání
Svlékám si zimu, oblékám jaro na kůži
Zamilovaný tenor se spoustou pýchy v hlase
Věří, že krov je trůnem

Hora

Žijeme pod horou
Je dobré vzhlížet
K nebi
Mít před očima důstojnost a majestát

Jabloně

V národních krojích oblečené
Na pár dnů znovu dívky
co mají sukně podkasané
Ruce v bok

Kompost

Krásné podzimní ráno, konec září. Slunce jiskřilo a předvádělo se vcelé své upadající kráse. František hladil očima cukrem naducané švestky a rudě se lesknoucí jablka. Zahrada, jeho radost i pýcha zároveň.

Nouzový stav

Hejno pěnic v jabloňovém sadu
Káně křičí
Rozejděte se.

Živá voda

Václav rozvážně obcházel svoji zahradu. Ruce složené za zády, kulaté břicho o půl metru napřed. Starý pes ho otráveně následoval. Doufal, že se brzy znovu svalí na bok na zápraží.

Rok nula

Praotec skřivan přivedl svůj hnědoperý lid vroce nula.
Do mírné zelené krajiny s ženskými tvary.
Pravil: zde vyprovázejte zimu písní a jaro vítejte o půltón výš.
Milujte se a vblankytu koupejte svá těla.

Senoseč

Nejstarší muž byl tenkrát skutečná hlava rodiny. Moc toho nenamluvil, ale už několik měsíců mne pozorovaly jeho živé, velmi světle modré oči. S Hedvikou jsem byl zasnoubený, ale o veselce se ještě nemluvilo. Byl jsem chudý ženich, proto bylo třeba zhodnotit jiné moje přednosti.

Nesvéprávná

Zahlédla jsem ji zokna, jak podupává před vchodem. Za roušku poděkovala, ale mračila se a gumičky si vztekle natáhla za uši. Cestou do obchodu potichu nadávala.
„Máte dost dřeva.

Vzpomínka na léto

Když mi bylo šest a jemu sedm, vyrazili naši rodiče společně na dovolenou k moři. Všichni říkali, že když jede víc lidí společně, je větší zábava. Dospělí si nás moc nevšímali, na pláži hráli karty, povídali si, opalovali se a pili pivo. Tátové chodili plavat spolu a mámy si sundávaly vršky od plavek a vůbec se nestyděly.

Vítězí šedá

Soumrak se vrací z celodenní procházky
S paletou šedých barev v podpaží
Ostatní odjely na dovolenou a zůstaly vkaranténě
Pootevřu okno a snažím se nalákat jaro škvírkou

Dar

Už brzy

Hluboké vrásky polí, sněhem zapadané
Zoraná hnědá kůže osychá
Úvozy mokré, zplihlé, jak vlasy ženy staré
Potůček nový na cestě k moři

K moři

Stačí směr a lístek
Na vlak, který novou vlnu pamatuje
neviditelné čelisti v pergamenu vypalují cejch.
Tiší, nelidsky na sebe přitisknutí

Plán C

Věděli jsme, že přijde někdo novej, ale teprve vpátek nám učitelka řekla, že to bude holka. Myšlenky mi začaly vhlavě jančit, ale snažila sem se sedět klidně. Sedím totiž vprvní lavici. Snad se někdo zeptá, jak se ta nová holka jmenuje.

Kam spěchám

Ujel mi autobus
Kdy naposled se mi to stalo.
Nikdy, nebo snad…
Mám svůj čas pod kontrolou

Hlohy

V bílém kožichu podél cesty stojí
S rukama svěšenýma k zemi
Před sluncem oči přivírají
Zlobu v trnech skrytou

Odrhovačka

Když milá opustí tě
Vyhodíš zubní nitě
Lahváče všiku stojí
A vnoci tvrdě spíš

Představení

Poprvé v životě mne rozplakal balet. Neslzím často a ani se záměrně nedojímám. V životě je tolik důvodů k pláči, ale i k radosti. Snažím se o rovnováhu, byť je křehká.

Ráno

Lilo jako zkonve. Kapky se honily po střeše a parapetech celou noc. Ráno se pomaličku protahovalo a lezlo zlesa. Zkuchyně zavoněla do podkroví káva a Jaromír se spokojeně zavrtěl vkanafasu.

Starej Braha

Starej Braha
Ulice ztichla. Na místo dětskejch hlasů se do prostoru natlačilo teplo. Zůstal sem jako vždycky sám. Sám s koloběžkou.

Premiéra

Prodírám se davem, který se jako jeden muž oblékl či zprznil na dnešní premiéru. Všichni víme, že to nebude žádná sláva, ale koho ta pravda zajímá. Někdo má příležitost ukázat, že ještě nezemřel, další se popere na zakázku bulváru a o některých kozách se bude zítra psát. Ze slova vnady se mi dělá na blití a co jich tady je, páni reportéři.