Písmák Písňový text v praxi aneb Dylan, Cohen a ty.
Víte, že písňový text se dá studovat.
Nepravděpodobný oborTvorba textu a scénáře na VOŠa Konzervatoři Jaroslava Ježka působí mezi ostatními školami trošku jako nástupiště 9 a 3/4. Přesto každý rok přijímá pár kreativních studentů, kteří se tři roky zabývají předměty jako jsou poetika, estetika, rozhlasové žánry, dějiny popu a jazzu, dějiny divadla, hudební nauka apod.
Namísto konzervativních humanitních studií, kde si poezii prohlížíte opatrně ve vitrínách a pod mikroskopem, vám ji tady servírujou nitrožilně.
Mý kosti dejte sežrat psům
Noc párala na černý cáry tmukdyž srdce mi odbilo do rytmusvou půlnoc spolu s hodinamarozbilo ticho mezi námaz rádia line se prázdnej šumTak řekni prosim že se pletu– na zasněženym parapetumi vedle stop holubích pařátůuž někdo fakt počítá útratuZaplatim Půjdu Vzkaž kámošůmMý kosti dejte sežrat psům
Ať po mě tu nezbyde lautr nicani prach v jedný z těch popelnicUž vylila jsem litry chlastuodmítla přijít na kanastua sakumprásk za mrzkou sumu sumjsem bouchla sbírku pivních zátektím smázla menší nedoplatekrozdala sukně a zbytek puspak Sexus a Plexus i Olympusa řekla čau i všem svejm móresůmMý kosti dejte sežrat psům
Až město to zasněží docelaaž uvidíš z něj jen věž kostelaa roztřese tě frišný ránoi o tebe bude postaránoVždyť v žaludku fakticky ležim psůmJim ať tu zimou praštěj kostity směj se mojí mazanostiUž není tu nic nad čím vzpomínatmůžeš se usmát tak leda snadjo že Deskartes řek‘ cogito ergo sumA já zas – mý kosti dej sežrat psům
Klekání
Kmeny topolů jsou žilnatý ošmataný provazyco vedou vysoko do mrakůDo ruky je nesevřeš Ani do dvoumusíš se do nich zaplístobtočit je kolem pasuvzepřít se a pověsit celou vahouKdyž se rozhoupeš takaž budeš mít pod víčkama rudoptáci se rozletěj na střepya vysoko z nebeskejch zvonicse rozlehne dunivý klekání
Bezzvěřectví
Srstnatej les zježil hřbeta rozeběhl se s knučením krajinouza divokym pachem vichřiceDržím se ho pevně protoževšechny stromy jsou starší než jáMěsíc se vyhoupnul břichem nahorujako leklej prehistorickej přeludNad lesem slídivý očiptáků bílodravcůfacky jejich křídelKopřivu k sobě přivinuZpod vyvrácenejch kořenůprosvítá vesmírVšechny pasti se na noc zavřelyjako ostatní květinyVrátila jsem se až pozděI tvoje náruč sklapla naprázdno
Přivoň. Takhle je cejtit můj zběsilej tep
Podrž si moje zápěstí blízko svejch rtůPřivoň Takhle je cejtit můj zběsilej tepVlaky auťáky cigára a JadoreŘve motorem černejch řek když se v nich perou kameny a štěrkVzpínám se a moje slabiny vyplouvají až na nebe voblejch křivkách svodidelŘítím se tím tepem sto šedesátkou za minutubez světel vostrejch serpentinách svýho života ktvýmuPřisaj se k tomu zápěstíabys ochutnal tu závraťkdyž moje vědomí klouže pod tvojí kůžínevyzpytatelnou cestou kapkysjíždějící po deštěm bičovanym skleŘekni mi Počkej Zastav se Zůstaň a potom slízej to zápěstí dobělaaby na něm nezůstaly důkazy– pach spálenejch pneumatikani brzdný šmouhy žil
Šachování
Hrajeme šachy
v modrobílý taverně
Nedáváme pozor
Na rybářský loďky chčije
Neverending lovestory
Rozvlnili jsme louku
Stébla trávy se proti obzoru houpala
a každý z nich zelenou špičkou kroužilo
do vzduchu neviditelný písmena
Mojí babičce se zvířata hnusila
Mojí babičce se zvířata hnusila. Co si pamatuju, na milost brala jenom srnky, protože byly plaché, bezpečné a nenechaly na sebe sáhnout. Nejvíc nesnášela psy. „Fuj, běž, umejt si ruce.
Nebezpečí úrazu vně oken
Jedu metrem do svýho bytu
a ty do mýho a najednou cejtim
celou tu rozpínavou dálku a vejšku
bytostně prochozenýho města
Deníky o mámě
…(11)
Představuju si svůj oranžovej pokoj
S dírama po knížkách ve velký knihovně
Detail po detailu Obrazy ryb ve dřevě podlahy
Šťára
Noc zdaleka nekončila
Na ulicích ale ani noha
A zvenku nebylo poznat
jestli ve zhasnutejch hospodách někdo sedí nebo ne
Apocalypse by lips
Pavučiny trolejí najednou sestoupily
I teplota šla dolů Stupeň po stupni
Nevěřícně to pozorujeme a ty říkáš
– Možná je ten teploměr prostě křáp –
Jestřáb, jeho smrad a Laura Palmerová
Rozvalili se přede mě
na sedadla nočního autobusu
a začali smrdět naprosto epicky
Zpocenou špínou špinavym potem
Sněhobýl bílý
Až uslyšim zazpívat sněhobýla
pak teprv natáhnu bačkory
(aby mě chodidla nestudila)
a půjdu s Bohem víst hovory
Labuť tyvole
Noční autobus cuknul na mostě tak prudce
až všichni opilci vyhekli ze spaní
a hlavy se jim rozbimbaly
Otočila jsem se přes rameno
Až jednou budeš fakt úplně sťatej
Až jednou budeš fakt úplně sťatej
že se ti hlava až skutálí ze stolu
Dopadne Vypustí při tom pár blábolů
Seberu tu hlavu přeněžně do dlaní
A ty mě v tom rytmu miluješ až do smrti až za hrob
…
Shora je moře
z průhlednejch igeliťáků
jako by vedle sebe plulo
For Sale
Dneska se předával dům
ve kterym jsem se narodila
Zdráhavě jsem položila
klíč od domovních dveří
Najdeš mě uprostřed vysoký trávy
Odlož kosu
a vejdi do vzdouvající se louky
Neotáčej se Nechytej stébel Jdi pořád dál
a až ti tráva bude sahat po bradu
Neotáčej se ke mně zády, řikám
Je těžko
Ptáci se otíraj křídlama o planety
Vesmír se přiblížil a nepříjemně
zatekl mi po zádech za zdviženej límec