Písmák Bohémia - festival poezie
Díky pořádání autorských čtení písmáků vznikla myšlenka zorganizovat nejen písmácký festival. Autory jsou Veronika a Zdeněk Hornerovi, Tomáš Košulič a Magda Mikesková,. Neuskutečnil by se bez podpory starosty města Rakovníka, Mgr. Václava Pícla, Muzea T.
V tikotu hodin
Vtikotu hodin je slyšet ozvěna
klapotu královských bot a
dotyku hermelínového pláště
s červeným kobercem,
Hledání štěstí
Na břehu řeky sedím
a pozoruju zlaté prasátko,
běhající po rozčeřené hladině.
Je tak šťastné ze sluníčka,
Probertesmus
Narozená, krev ještě nezaschla
a o svou čistotu jsi přišla.
Vznik nového života zapříčinili jsme my.
Ach, tehdy ještě tak mladá
Hlava
Hlava touží svítit,
hlava touží cítit vůni lesů,
hlava touží být hlazena větvemi stromů,
hlava chce vědět,
Koktejl "Mrtvá láska"
Smíchané kousky tebe
smým srdcem,
smým tělem,
dám si do poháru života.
Smutek
Prší ti zočí smutek
a pro těch pár kapek
nevidíš jeho tvář,
kterou jsi ráda hladívala,
Ty a já
Jako černá svíčka
na bílém podkladu,
Jako bijící zvon,
který mění oblohu vptačí ráj,
Igelitové hnízdo na stromě
Kráčela jsem takhle jednou po stezce,
ještě vlhká byla po ranním dešti,
se svěšenou hlavou počítala jsem kroky,
když náhle před sebou vidím
Cigareta
Kouř se spojuje do obrazců života,
jak splývá, jak touží po druhém,
dotknout se ho
svými šedými prameny vlasů,
Odkaz
Světlo vody ozařuje tvojí duši
a já vím, že nemáš vsobě Boha,
stejně jako mě ti to sluší,
stejně jsme divocí jak ta voda.
Pocta mému cellu
Chladné struny silou mých prstů
blíží se ktvému sličnému krku.
A místo ržaní divokých koní,
se vtobě ozývá podmanivý tón,
Pohlavím hnusná
Jsem hnis vtvé ráně,
Jsem nemoc podlá,
Jsem kůl vsrdci upíra,
Jsem zkrvavená modla.
Má obr(a)na
Zas jednou přitížilo se mi,
má imunita ukazuje na nepřítele.
Srdce mám schvácené lesy
zapálenými starým známým žhářem.
Já, Mari-hu-ana
Trychtýřem vtáhneš mě do sebe
ana konci smotáš.
Následný rituál večera:
Propouštění černých můr na svobodu
Zabít sebe - zabít smrt?
Pohled do zrcadla,
černá tužka na oči,
linie pevným tahem vytvořená,
černé stíny na víčkách.
Ve večerním světle
Modlím se kčervenému vínu,
kjeho krásné jiskře,
slibuje mi určitou náplň života,
ve mně se probouzí Medvědí krev.
Nevidomí milenci
Schází se opět u říčky,
jejíž jemné vlnky ticho ruší,
dva milující se jen víčky,
o druhém to však netuší.
Budu tu s tebou
Procházíš seznam dívčích jmen,
které jsi kdy potkal a oslovil.
Sedím vedle tebe
a sleduju pramen vlasů