Písmák Má vznešená propasti
Má vznešená propasti.
Zas vracím se do vlasti.
A vůbec se nedivím,
že tě zas oslovím.
Na srdci šlápoty
Na srdci šlápoty -
v prachu cest naděje.
Lán obilí v očích.
Zaťatá pěst v jablku.
Do dřeva-do kmene
Do dřeva - do kmene
srdce je vpletené.
Do kola - do světa
vrostlé je snem.
Nenajdeš na Slunci skvrnu
Nenajdeš na Slunci skvrnu -
(starým dalekohledem)
když zamíříš k ránu
nad obzor oči,
Žluté slunce prázdných dlaní
Žluté slunce prázdných dlaní
se zas opírá dozad.
Na talířku podvečera
stojí šálek s ranním deštěm.
Ve světlech dřímoty
Ve světlech dřímoty
padá sníh na květy.
Mrazí tě na těle
vítr všech ranních zpráv.
Vysvlečené hradby
Vysvlečené hradby -
nakrojená klepání.
Bílé hřívy kostek ledu
sypou se ti do dlaní.
To zas se lampa převrhla
To zas se lampa převrhla
a doteky se vzňaly.
V tom světle víčka zarudlá
a v dálce bílé skály.
Krunýřovec
Krunýřovec pableskuje
do hasnoucích hostin boje.
Podlitina - sklenka vína -
stůl na vodě - v koutě špína.
Jsi stínem bílého měsíce
Jsi stínem bílého měsíce.
Hovoříš už celkem plynně
všemi skutky plamenů
které kdy kvetly na těle Samoty.
Soustřeď se na stoupající dým
Soustřeď se na stoupající dým.
Zuby, nehty v plameni
se s praskotem tvoří znovu
a tajemství sněží na zem.
K bílým místům skláním hlavu
K bílým místům skláním hlavu.
Světím dlouhé bílé dny.
Vítr nechám stát na prahu.
Vdechnu brázdu za lodí.
Aury korun stromů
Aury korun stromů - lépe čtivé za noci -
- nedokončené dopisy
nazpět letících hodin.
Ulice /tak/ svěšené
Ruce
Znám ruce černé jak lunární obleva.
A ruce rtů vrostlé šepotem do země.
Znám ruce plamenů vyhaslých zaživa.
I ruce pevností sepnuté k modlitbě.
Ten, kdo pláče pro své jméno
Ten, kdo pláče pro své jméno
Ten už tuší, kde je hledat.
Ohlíží se přes rameno.
Vidí lidi kolem plakat.
Potmě jsi
Hostina gagů - napnuté plachty.
(Ramena vklíněná mezi dvě slova)
Kopřivy duší
krčí se znova
A nastalo ráno prvého dne
A nastalo ráno prvého dne.
To holubice míru
byla ještě lavinou.
Ptal jsi se, kam vložíš ruce,
Ráno
Rozložené akordy po rozestlané posteli
se pomalu spojují v písně.
Vojáci svítání se snaží zakopat
zpátky do tmy.
Matka Křídlo
Otevřel jsi květ
a On i Ty
jste vdechli čas.
Matka Křídlo nalévala
V krajině milosti
V krajině milosti -
v hlubokém sněhu -
mlčí stopy věčnosti
a dolů po svahu
Do bílé paměti
Do bílé paměti otiskni šlépěje -
do zmrzlé krajiny vlož svoje srdce.
Odevzdej třpytu slz
touhy a vteřiny,
Pláč
Pláč skrývá smíření -
deštivé svítání.
Pláč skrývá náledí -
kameny v osudí.
Vlnění stínů
Vlnění stínů
nad lesy a v obilí,
když sluneční světlo
mraky tiše rozdrolí.
Probouzím v sobě dobré cesty
Probouzím v sobě dobré cesty -
stoupavé i klesající
vzněty -
hebké směry
V hledáčku svítání
V hledáčku svítání
vidíš tři postavy.
Nebo to jsou jenom
tři hroudy hlíny.
Vzlétni
Vzlétni a nešetři
nestálé povětří.
Vylétneš - zakroužíš -
spirálou - ještě výš.
Vytrhej všechny ty růže
Vytrhej všechny ty růže
které tě tlačí teď na hrudi.
Trny dnů smeť ze stolu,
jak drobečky nemytých rukou.
Ticho domu, ticho bytu
Ticho domu, ticho bytu.
Ticho čiré - bez pocitu.
Ticho květu - vzhůru splavné.
Ticho letu - neúnavné.
Kudy jen poběží zítřejší noc
Kudy jen poběží zítřejší noc.
Setne můj bílý kříž
v bitvě o moc.
Či půjde krokem se svěšenou tmou.
Bez opory
Bez opory
Zimnice v květu na louce v údolí.
Třesoucí se Slunce v modrém nálevu.
Zákrsky tance na svazcích tápání.
Položit hlavu na jeden z těch obrazů
Položit hlavu na jeden z těch obrazů,
slepených z dýchání, kroků a stromů.
Vyvenčit stíny ze zadního pokoje.
Nabídnout se k přemostění
Karanténa tlukotu cest
Karanténa tlukotu cest -
slehlá tráva v hrudi.
Doutnající oči v rámu plamene.
Rotující slzy z trůnu svržené.
Co chceš víc
Co chceš víc
Co chceš víc než světlo svíc
Když obilí je zralé.
Jsi z vosku, jsi dým ze světlic
Je hodina žlutých stuh
Je hodin žlutých stuh
Je hodina žlutých stuh.
Je plátěný podvečer.
Srdce se na ulicích
Znám svou ženu
Znám svou ženu
Znám svou ženu,
znám i píseň,
kterou píšu dokola.
Sochy konců větví
Sochy konců větví -
- rozlomený příboj.
Nedobytné hroty
Nastavených dlaní.
Odplevel hladinu snu
Odplevel hladinu snu
Odplevelit hladinu snu.
Rozčísnout ji hvězdami.
Nezapadat stiskem ruky.
Století náhorních planin
Století náhorních planin
Století náhorních planin -
- ohebná dvourukost srdce.
Na stránkách flétny číst záblesky duše.
Zanechal jsi stopu v blátě
Zanechal jsi stopu v blátě
Zanechal jsi stopu v blátě
Vprostřed lesa - zkraje cesty.
Odcházíš v šedém kabátě.
Pár světelných stop
Pár světelných stop
Pár světelných stop
se blýská na mém žalování.
A malý chomáč přání
Jsi
Jsi
Jsi kmenem, který umírá.
Bez větví sklání hlavu.
Tvou kůru vítr odírá.
Bez hodnosti
Bez hodnosti
Krátery po hudbě - raněné kytary.
V nákupních koších skřehotají havrani.
Odejdeš. Vrátíš se.
Uchop ten čas
Uchop ten čas
Uchop ten čas
a nenech ho zetlít.
Čas, který se otevřel,
Vše, na co se mohu těšit
Vše, na co se mohu těšit
Vše, na co se mohu těšit,
nosím stále všude s sebou.
Svůj počmáraný černý sešit
Plynutí
Plynutí
Plovoucí kameny - vzpažené cesty.
Laskavé krůpěje pod kůrou hladiny
hladí bosý pláč
Propletené oči obětního kamene
Propletené oči obětního kamene
Propletené oči
obětního kamene
zírají do nitra kruhu,
Starou branou
Starou branou
Starou branou pod kořeny
(kámen v zádech rozšklebený)
- vejde čistá živá slza
Strom už nejsem
Strom už nejsem
Strom už nejsem.
Nejsem bílá labuť
ani kámen v řece.
Onemocni
Onemocni
Onemocni do tvaru snu
Jen tak propadneš sítem vteřin
Ve tvaru snu o Věčnosti