Písmák Naposledy
Slunce zapomnělo zapadnout. V pruzích se prodíralo skrze žaluzie, objímalo blednoucí stíny a zkusmo hladilo předměty v místnosti. Činilo tak váhavě, jako by se bálo, že letmým dotykem převrhne porcelánový hrneček nebo zavadí o zdobenou vázu s květinami. Opřel jsem se o kuchyňskou linku a očima sjel z popraskaného stropu na nástěnné hodiny.
Tiše, ať mě nevzbudíš
Ostrov Capri je ve večerních hodinách smutným místem. Stíny podlouhlé i krátké, oblé i ostré, se prohánějí v tichém tanci mezi přísně vyhlížejícími dórskými sloupy a ustupují oranžovému svitu zlatých kahanců. Bělostný příboj naráží do strmých útesů a vybuchuje v tisíce třpytících se kapek, aby se posléze stáhl v peřeji zpět a zahájil další steč.
Vybledlé kontury Tiberiova paláce se vynořují ze tmy, obklopené neproniknutelnou hradbou dusivé atmosféry.