Zastávka číslo sedm
Ještě se drží za ruce a jdou spolu. A jdou pomalu. Jako ti, kdo s druhým chtějí dlouho zůstat, nebo s ním nedojít do cíle.
Šlapou po betonu opuštěného nádraží k zastávce číslo sedm.
Tmavější než tma
Rozevřela oči.
Právě včas, aby viděla, jak světla lamp hasnou a celá vesnice se noří do tmy.
Věděla, co to znamená. Že přišla desátá a kdosi zhasíná, protože v ulicích není živá duše.
Divoký zákon: (5/5) Návrat
‚‚Hezké ráno,’’ pozdravil Edwards a blaženě zývl.
Nikdo mu neodpověděl. Nikdo se na něj ani nepodíval.
Richard Storm balil věci.
Divoký zákon: (4/5) Lov medvěda
‚‚Taková nádhera,’’ rozplýval se Edwards.
Kráčeli hlubokým lesem.
Storm s hlavou skloněnou kontroloval stopy. Carter se ostražitě rozhlížel.
Divoký zákon: (3/5) Chatrč v lesích
Les se vzbouzel i usínal současně. Svítání plašilo šero a ostřilo stíny. Slunce, ještě uvězněné za obzorem už škodolibě osnovalo plány, kolik toho dnes spálí. Z nitra lesa doléhalo dunivé troubení jelena rozechvívající vonící vzduch.
Divoký zákon: (2/5) V osadě
Osada dřímala v odpoledním vedru. Obilí na polích schlo. Umíralo palčivým horkem. Slunce z posledních sil pálilo.
Divoký zákon: (1/5) Přepadení dostavníku
Kraj připomínal poušť. Mrtvou a vyprahlou. Nic na tom neměnily trsy trav, ani zaprášené keře spálené sluncem. Vítr místo aby přivál těžká mračna plná vody, zlomyslně vířil písek.
Souboj
Do Skalistých hor se vkradl podvečer. Slunce viselo pár coulů nad horizontem. Nebude dlouho trvat, sešeří se a noční dravci se vydají na své krvavé turné. Chladivým vzduchem se nesly první zvuky nadcházející noci.
Vražda na nalezišti
Charles Westwood ukrojil krajíc chleba a vyhlédl oknem zlatokopecké chajdy. Jeho bratr rýžoval o kousek dál u řeky zlato. Za chvíli nechá práce a bude chtít snídat.
Musím sebou hodit, řekl si Charles.
Tohle (ne)překousnu
Ha. Další kabel. Ještě chvíli, chvilinku. Ne, je moc tlustý, tenhle nepřekousnu.
Odplata
Do posvátného ticha soumraku visícího nad prérií zněly výstřely.
Tlupa zabijáků přepadla farmu. Všechny povraždí, celou rodinu. Kolem pohodí pár mrtvých indiánů.
Ramiresovo ultimátum
,,Takže si to zrekapitulujeme,’’ prohlásil odměřeně muž s vzezřením zabijáka.
,,Dobře,’’ Frank si nervózně olízl rty a rozhlédl se po tlupě pobudů, kteří postávali kolem. ,,Tak já teda zajdu k Smithovi. Udělám obtisk klíče visícího v předsíni nalevo ode dveří.
Průsmyk mrtvých
,,To nebýt dobře nápad, chtít jít posvátnou průsmyk, když noc. ’’ Náčelník kmene jihoamerických indiánů se zadíval Burtsonovi, lovci přírodovědné expedice, zpříma do očí. ,,Mrtví to nemít radost. ’’
,,Náčelníku, musíme se dostat průsmykem skrz hory a zítra být v přístavu, jinak nestihneme loď do Evropy a neodevzdáme výsledky práce včas.
Poklad v Sonorské poušti
,,Dopis a mapa. A nespletl jste se. ’’ Steve Thompson povytáhl obočí. Tohle nečekal.
Mezi vlky
Slunce se už dávno schovalo za obzor.
Světlo hvězd se odráželo od sněhu. Byl mráz. Zima trvala už dlouho a byla krutá.
Útěk ze zajetí
Indiánská vesnice se vnořila do tmy.
Ze stanů ven unikal jen tlumený šepot a praskot ohně. I koně se ukládali ke spánku. Občas některý z nich zaržál.
Zákon prérie
Kraj se ponořil do tmy. Hvězdy svítily, měsíc vycházel.
V prérii hořel oheň. Osvětloval tváře tří mužů.
Zálesákova pomsta
Na krajinu se snesl soumrak.
U ohně seděli tři mužové, dva z nich byli zeměměřiči. Noc je zastihla dvacet mil od základního tábora. Rozhodli se přenocovat.
Chatrč smrti
V horách zavládla noc.
Skupina sedmi lovců bizonů se utábořila v průsmyku. Ráno chtěli sestoupit dolů na prérii a lovit.
Sotva vzplanul oheň, nejmladší lovec promluvil:
,,Dnes je řada s vyprávěním na tobě, Robertsi’’ obrátil se na vůdce výpravy.
Zakázaná stezka
Richard stál na rozcestí a nemohl se rozhodnout kudy dál.
Byla tma kterou rozrážel světlem čelovky. Zdržel se ve městě a slíbil rodičům že do jedenácti bude doma. Nechtěl porušit slib.
Bumerang
Svítalo, obzor krvácel. Po prašné cestě táhnoucí se odnepaměti podhůřím skalistých hor se ubíral jezdec. Z pod borovice osamělého lesíka kolem kterého se stezka vinula jej pozoroval člověk se spokojeným úšklebkem na tváři. Drsná krajina divokého západu ryla do kronik rok 1881.
Sněhulákova závěť
Žhne. Už zase žhne. Vraždí. Vidím jak se tomu žlutému slizu nelení a všude se zelení.
Tajemství zapovězených dveří
Kužel světla linoucího se z baterky se zaleskl o rozměrný kovový předmět vsazený
do zašpiněné stěny sklepa.
Robert v úžasu překvapeně povytáhl obočí, tohle opravdu nečekal.
Vykročil a neslyšně se prodíral ledabyle poskládaným haraburdím. Odkudsi zhora zněly uspávací tóny orchestru.