Písmák Přání 2023
Milí Písmáci,
do nového roku 2023 vám poněkud opožděně přeju hodně zdraví a štěstí, ale hlavně úspěchů. Ať vás inspirace provází na každém kroku.
Loučím se. Mějte se moc fajn.
Ota Hofman: Králíci ve vysoké trávě
Spisovatele Otu Hofmana většina znás zná jako autora knih pro děti. Snad nejznámější znich je Hodina modrých slonů. Mimo jiné je také autorem scénáře kseriálu Pan Tau.
Kniha Králíci ve vysoké trávě“ je také o dětech.
Říkali jí Lasička
Hedvika to neměla v životě lehké. Vyrostla u nevlastních rodičů, kteří se sice o ni dobře starali a dalo by se říci, že ji měli rádi, ale ona vždy u nich cítila jakýsi odstup. Kdyby předtím nepřišli o vlastní dceru, asi by to bylo jiné, ale Hedvika si neustále uvědomovala, že je „ta druhá“. Měla drobnou postavu, byla nesmírně mrštná a hbitá.
Nákup
Vyrazila jsem do Billy doplnit zeleninu. Postupně cpu do sáčků cibuli, mrkev, celer, brambory, rajčata (samozřejmě v akci), papriky, ředkvičky. Všechno pečlivě zvážím.
Jdu k pokladně.
TD Panenka
Petra dostala ksedmým narozeninám krásnou chodící panenku. Byla nadšená.
„Budu jí říkat Jitka,“ řekla radostně.
A hned o ni začala maminkovsky pečovat.
Vlna
Usadil se pohodlně na placatý kámen na skále u moře. Odtud bude mít skvělý výhled. Skála ve tvaru vítězného oblouku. Pod ní tunel a proudící mořská voda.
Civilizace a myšlení
Poslední dobou mám vážné obavy, že lidstvo přestalo používat zdravý selský rozum. Je to bohužel důsledek rozvíjející se civilizace s jejími nejmodernějšími vymoženostmi. Projevuje se to různými způsoby.
Abych to přiblížila: v posledních letech, možná dekádách, lidé nedokážou odhadnout, co zvládnou.
Novodobí nomádi
Možná se některým zvás při přečtení titulku vybavil americký film Nomádi, napůl dokument,napůl hraný. Mapuje život Američanů, kteří vobytných autech cestují za prací. Jsou to lidé zokraje společnosti. O takových nomádech ale psát nechci.
TD Tovačov, Tovačov
Jako dítě jsem ráda jezdila kbabičce a dědovi do Tovačová na Hané. Často jsme doma zpívávali lidovou Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek…
Za mého dětství byl zámek docela zpustlý, tovačovská věž vypadala zchátrale, měla opadanou omítku. Také park byl zarostlý kopřivami a lopuchy. Tím krásnější tam ale byly hry.
Jakými slovy se popisují dnešní politici
Dnešní novinář musí pracovat s dost různorodým slovníkem. Nemůže stále opakovat jedno slovo nebo jméno, musí je obměnit nějakým synonymem, často sahá i k metonymii.
Metonymie je literární figura, při níž se pojmenuje skutečnost tak, že se přenese pojmenování na základě nikoli podobnosti, jako u metafory, ale na základě souvislosti. Jako příklad nám může posloužit situace, kdy řekneme, že jsme donesli hostitelce malou pozornost, tedy květinu nebo něco podobného.
Mluviti stříbro
Měli vnohách dobrých dvacet kilometrů po křivoklátských lesích. Šli zHlavního nádraží domů.
„Proč se na těch vejletech snikým nebavíš. “ zlobil se Radek.
TD Detektivní schůzky se smrtí II
Zhruba před rokem jsem se tu zaobírala jednou detektivkou od Agathy Christie snázvem Schůzky se smrtí. Konfrontovala jsem knižní předlohu s filmovou verzí.
Dnes na nás útočí informace o obětech na Ukrajině,to je skutečná smrt, nic vymyšleného. Je to hrůzné a příliš bolestné.
Jedno písmeno
Vposledních dnech si Rusové všude píšou jedno latinkové písmeno, aby dali najevo, že věří vPutinovu „pobědu“. Já tohle písmeno používat nebudu. Vyškrtnu jedno písmeno, které už nebude součástí mé abecedy.
Budu jíst mrkev, kedlubnu, cibuli, ředkvičky a další podobné věci, ale nebudu je pojmenovávat souhrnně.
Volá Charkov...
Středa 23. února 2022 k večeru
„Máš někoho na skypu. “ volám na Richarda do koupelny. Rychle vylézá zvany a obléká se.
TD Bajka o lvu a mouše
Uprostřed pouštní oázy odpočíval lev. Hlavu měl položenou na předních tlapách a dřímal. Vtom u svého pravého ucha uslyšel nepříjemné bzučení. Posléze uviděl maličkou mouchu.
Anděl
Zdeňka umývala nádobí. Dnes se jí oběd docela povedl. Do buřtguláše měla málo brambor, tak tam přikrájela jednu cuketu. Bylo to výborné.
Překvapení
Petr přijížděl krodičovskému domu. Všiml si, že otec má auto na zahradě, zaparkuje tedy to svoje venku. Stromy se ohýbaly vpodzimním větru, mohla by se ulomit větev. Zajel raději dál na volné prostranství.
Vášnivé dotyky
Je to nádhera přisát se ktéto vláčné voňavé kůži, zabořit do ní všechny své póry a vnímat hebkost a jemnost dokonalých pohybů. Musím na to jít jemně, nechci zanechat příliš velké stopy své vášně, ale přece jen mi to nedá, přitlačím trochu víc a cítím vcelém těle obrovskou rozkoš. Ještě ochutnám tohle místečko, je tak čisté, neposkvrněné… Ách, snad jsou tyto příjemné pocity oboustranné, přeji si, aby to bylo splynutí těl i duší. Je to vlastně i námaha, ale na to nedbám, i přes únavu pokračuji vtéto slastné hře.
Ošklivé číslo
Minuli zoologickou zahradu a pokračovali dál po cyklostezce kolem Vltavy. Pavel držel Janu za ruku a snažil se s ní jít při kraji, věděl, že cyklisti moc ohleduplní nejsou. Teď krátce po nedělním poledni tu naštěstí nebyl velký provoz. Mohlo za to zřejmě chladné počasí.
Noční návrat
Petra se vracela z návštěvy u kamarádky. Bylo pozdě a sídliště vypadalo téměř pusté. Všichni teď mezi vánočními svátky a novým rokem zřejmě odjeli buď na chalupy nebo na zahraniční dovolené. Pár oken ale stále svítilo do tmy.
Malá vánoční úvaha s přáníčkem
Jako malá jsem zbožňovala knihu malíře a spisovatele Aloise Mikulky Dům u pěti set básníků. Princip této knížky je podobný jako u muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, tedy zvojáků se stanou umělci, vpřípadě Mikulkovy knihy básníci. A ti začnou skládat veršovaná psaníčka, která posílají po holubičkách různým lidem. Vpaměti mi uvízlo už jen jedno.
Svátky, zvyky, tradice a dnešní doba
Čekají nás opět vánoční svátky, a proto jsem v této souvislosti začala přemýšlet o různých lidových zvycích zimního období.
Prosinec máme spojený nejen s Vánocemi, ale také s Mikulášem, andělem a čertem. Málokdo už dnes ví o lidových zvycích spojených se svatou Lucií.
V předvečer svátku sv.
TD Den plný her
„Tomíku, já vím, že bys chtěl kvánocům lego nebo autíčko na dálkový ovládání, ale jsem teď bez práce a peníze zpodpory nám stačí tak akorát na jídlo a na nájem. Na vánoční dárky už bohužel nemáme. Ale vzpomněl jsem si na svýho tátu, tvýho dědu, kterej mi jednou nadělil místo hraček den plný her. “
„Den plný her.
Ve špatné náladě
Tak Véna má dneska nějakou depku nebo co. Jindy do počítače kouká se zájmem, ale teď jenom civí před sebe. Tváří se jako kakabus. Má svěšený koutky, nepřítomnej pohled.
Veverka
Vystoupila jsem zmetra Střížkov, vyšla zpodchodu a teď si to šlapu ke svému paneláčku. Přemýšlím, co si udělám kobědu a očima přitom těkám po trávnících a rozložitých stromech.
Vtom pohledem zachytím veverku. Není to tady nic překvapivého, potkávám je často.
Tak trochu jiná restaurace
Číšník Martin Fabian pohlédl na hodinky. Výborně, ještě má čas. Restaurace je skoro prázdná a před chvílí obsloužil dva starší pány, kteří přišli jen na drink. Vtom si všiml, že přichází mladý pár.
Pan Vrtiška: Záhada ropného vrtu
Pan Vrtiška se zamyslel nad tím, jak vzniklo jeho jméno. Třeba nějaký pes vrčel a on ho uklidnil. Možná jeho pejsek vrtěl ocáskem při každém setkání se svými psími kamarády. Nebo vrtačkou vrtal a vrtal, až si přivrtal tuto přezdívku.
TD Proměny odvahy
Vdobách komunismu měla odvaha podobu negativního postoje vůči tehdejší vládnoucí garnituře, tedy představitelům komunistické strany. Chtělo to opravdu hodně kuráže vystoupit proti režimu veřejně, vsázce byla minimálně nemožnost pracovního postupu, vhorším případě hrozila ztráta zaměstnání i věznění. Své o tom věděli především Chartisté i další disidenti včele sVáclavem Havlem. Ale ani řadoví občané, kteří nevstoupili do KSČ, to neměli jednoduché.
Slavné smrti
Je zajímavé, že určité osobnosti má většina lidí spojené nikoli s tím, jak žily a co udělaly, ale především s tím, jak zemřely. Tedy že byli zavražděni. Je to zpravidla to první, co se každému při vyslovení jejich jména vybaví.
Tak třeba takový Albrecht z Valdštejna.
Klavírní přídavek
Klavírista se po virtuózně zahraném klavírním koncertu b moll od Petra IljičeČajkovského za bouřlivého potlesku klaněl publiku. Když přišel na pódium už potřetí, usedl opět ke klavíru a chvíli přemýšlel. Potom mistrně vystřihl Let čmeláka od Nikolaje Rimského-Korsakova. Ovace nebraly konce.
Smetiště
„Poď, pudem se podívat na smetiště,“ navrhl cestou ze školy Lukáš. Martina to překvapilo. Nikdy tam nechodili.
„A proč jako.
země hladových zvířat IV - Bulharsko
Vpohodě jsme projeli bulharské hranice a směřujeme do Melniku, dost velkého turistického centra. Už za šera zastavujeme u trochu hogo fogo hotelu a ptáme se na možnost stanování. Jeden ze zaměstnanců nám ochotně nabídne, že máme jet za jeho autem, kemp je pár kilometrů odtud.
Kemp je opravdu hezký.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní díl 5.
Trpaslíci se tak těšili domů na knedlíky, že ve své chaloupce zpočátku nezaznamenali, že je v ní něco jinak. Teprve když Šmudla uviděl svoji dřevěnou lžičku vzorně uklizenou v příborníku, se podivil.
"Někdo mi uklidil mou lžičku. "
Ostatní trpaslíci se také zarazili.
Země hladových zvířat III - Řecko
Přijíždíme křecké celnici a problém je na světě. Vítají nás celníci srouškami a vigelitových overalech. Žádají potvrzení o vakcinaci. A nejen to.
Země hladových zvířat II - Severní Makedonie (voda a hory)
„Teď jedeme do Gradešnice, mám informace, že se to dá projet po prašné cestě zkratkou,“ velí Richard.
„Říkal jsem, že mimo asfalt nejedu,“ zlobí se Karel, ale nakonec podle Richardových instrukcí odbočí. Cesta je opravdu prašná, potom se objeví kousek horšího asfaltu a následuje hlína. Po levé straně míjíme staré nákladní auto zarostlé křovisky.
Země hladových zvířat I - Severní Makedonie (kontrasty)
Projeli jsme úspěšně Slovenskem, Maďarskem, Srbskem a teď jsme vMakedonii. Přesněji vbývalé jugoslávské republice Makedonie, která dnes nese název Republika Severní Makedonie. Naše covidové pasy nikoho nezajímaly. Sedíme vmikrobusu a je nás devět: řidič Karel, vedoucí výpravy Richard, já, Dana, Vláďa, Zdena, Eva, Břeťa a Šárka.
TD Natáhni krok!
Můj přítel je sportovec. Bývalý tenista, dnes především turista a cyklista. Pokud jdeme na nějakou pěší túru, často od něj slyším: Natáhni krok. “ Snažím se, co můžu, ale pořád je to málo, dělám co nejdelší kroky, přítel spokojený není.
Pan Vrtiška: Záhada červené kachličky
Pan Vrtiška se pomalu chystal dát si před spaním koupel, když vtom se rozcinkala jeho Nokie 3310. Kdo mě to volá vtuhle dobu. přemýšlel pan Jiří a koukl na Ferdu, co on na to. Ferda o koupel jevil pramalý zájem a už si oblékal své pyžamko, ale cinkající Nokie ho taky překvapila.
TD Tři hromádky
Na břehu rybníka vobci Suchý stálo několik chat. Ploty zahrad vedly jen pár metrů od břehu. U každé chaty kotvila malá pramice. A protože bylo léto, vkaždé chatě někdo byl a užíval si koupání, veslování a slunění na zahrádce.
Koště nebo metla?
Nedávno jsme skamarádem byli na Valašsku a mimo jiné navštívili i skansen vRožnově pod Radhoštěm, kde řemeslníci před očima diváků vyráběli lidové výrobky: dřevěné mísy, vařečky, krpce, tedy kožené boty ke krojům, březové metly…
A právě výrobce metlí nám vyprávěl, jak dřevo břízy získává, nejprve strom ve vegetačním klidu porazí a potom ho musí nechat půl roku vyschnout. Cestou ve vlaku se kamarád zeptal:
„Poslyš, a jakej je vlastně rozdíl mezi koštětem a metlou. “
Opravdu jsem se zamyslela. Po delší chvíli mi došlo, že vlastně žádný, koště je pojmenování české, metla moravské.
Pan Vrtiška: Záhada spadlé knihy
Pan Vrtiška seděl vkřesle ve svých pohodlných papučích, bafal lulčičku a mluvil na svého jezevčíka: „Ferdo, Ferdo, záhady nějak nepřicházejí, musíme si nějakou vymyslet. Co ty na to. Najdi nějakou záhadu. “
Ferda nejprve ve velkém očekávání zavrtěl ocasem, ale když se ukázalo, že se po něm chce jakási práce, bez zájmu se uvelebil na svém polštářku.
Rozmazlené lidstvo
Ano, lidstvo je rozmazlené. A tím i nebezpečné. Zvíře si v noci buď svítí očima, pokud je k tomu uzpůsobeno, pokud ne a v noci špatně vidí, jde prostě spát. Člověk nikoli.
Milštejn
Milštejn
1. Myšlenky fotografa
Tady se mi to líbí. Bude se tu dobře fotit. Ale napřed musím počkat na večerní světlo, na zlatou hodinku.
TD Nezralá malina
„Tati, proč se na tetu Hanku na té návštěvě všichni tak divně tvářili. “
„Já vím, Péťo, že to zatím nechápeš. Až budeš větší, tak ti to bude jasnější. Teta Hanka je vpodstatě taková nezralá malina, víš.
TROCHU JINÉ SPOLUPSANÍ
Milí Písmáci,
myslím, že spolupsaní se nám tu osvědčilo, tak bych pro vás měla trochu jiný návrh na společnou literární činnost.
Zkusme tentokrát psát o jedné konkrétní postavě, ale ne na pokračování, každý s touto postavou vymyslí samostatný uzavřený příběh, přičemž na předchozí příběhy může nějak navázat, ale nemusí. Bude to taková práce, jako když různí scénáristé píšou jednotlivé díly třeba poručíka Columba nebo u nás strážmistra Topinky. Důležité bude jen dodržovat zvyky této postavy a reálie s ní spojené.
Pan Vrtiška: Záhada věrného psa
Pan Vrtiška bydlel v malé vilce na kraji města. Byl to podivín, který žil stále jakýmsi starosvětským životem. Televizi neměl, internet už teprve ne. Jediné, co ve své domácnosti za moderní vymoženost strpěl, bylo rádio.
Chumelení
„A tak nás nakonec záchranáři dovedli vtý mlze a hlubokým sněhu na naši chatu. Řeknu vám, měli jsme toho za celej den dost,“ zakončil Luboš dramatické líčení svého bloudění spřáteli uprostřed horské vánice.
Seděli vpodvečer na terase podnikové chaty, sledovali červánky a vál mírný letní větřík. Bylo dost těžké představit si zimní chumelenici shustou mlhou.
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA - díl pátý
Ťapšlap šel orosenou trávou, pískal si a do kroku si pohupovalschiavonnou. Byl rád, že ve vysoké trávě ho nikdo nevidí. Vtom si ale všiml, že se blíží k poli s vysokými stonky obilí. Když do pole vešel, úplně se v nich ztratil.
TD Zlatý déšť a šeřík
V parku vedle sebe rostly dva keře, bez neboli šeřík a zlatý déšť. Málokdy se spolu daly do řeči. Ale dnes prolomil zlatý déšť mlčení.
"Pane kolego, vidím, že začínáte kvést," začal nesměle.
Mňaukí - 5. díl
Kššc ležel Terce v náručí a sladce usínal. Jak je tu krásně, myslel si. Po těch několika dnech štrapáce byl rád, že nemusí šlapat.
Když už se začal propadat do svých myšosnů, začaly hodiny odbíjet půlnoc.
Hudební Popelky
Pohádku Popelka máme snad u nás navždy spojenou se Třemi oříšky pro Popelku. Ale i když odhlédneme od toho filmu, pro českou verzi této pohádky jsou typické macecha, zlé sestry – a oříšky, ve kterých Popelka najde šaty na ples.
Existují však i jiné verze. Vté ruské například poskytne šaty a kočár Popelce víla jako odměnu za to, že jí Popelka dá kus chleba, když je převlečená za žebračku.
Dračí výprava ... díl osmý
Mezitím už dračí rodinka netrpělivě přešlapovala na předměstí Ria a vyhlížela výpravu. Než opustili prales, zásobili se ovšem patřičnými proprietami. palmovými listy, papouščími péry a dalšími okrasami.
"V tom karnevalu vystupují i draci, slyšel jsem to," oznamovaly všechny tři hlavy rodiny právě unisono.
Petruška a Dřevěná noha
Balet Petruška patří do takzvaného ruského období Igora Stravinského. Vznikl vroce 1911 a zobrazuje děj loutkového představení na ruském jarmarku. Jeho centrem jsou tři postavičky: Petruška, obdoba našeho kašpárka, Kolombína a Mouřenín. Šarlatán před roztažením opony loutky oživí.
Dračí výprava ... díl pátý
Dračí rodinka si to začala na Islandu užívat. Než se výprava vědců vymotala na letišti z nití, oběhli a oblétli celý vcelku malý ostrov. Občas si zaskotačili na lávových polích, potom vylezli na sopku Hekla, koupali se v teplých pramenech, aby se coby v sauně ochladili v ledovcovém jezeru. Obrazy Vesuvanky byly tak návodné, že nebylo co řešit.
Tanec vyvolené
Hudební zasvěcenci vědí, že jde o závěrečnou část orchestrální skladby Igora Stravinského Svěcení jara. Skladba má podtitul Obrazy zpohanské Rusi. Autor toto dílo napsal vroce 1913 a i po více než sto letech oslovuje posluchače na jedné straně svou syrovostí a rytmem a na druhé straně melodikou.
Je zajímavé, že tu závěrečnou část Stravinskij složil jako první, teprve potom komponoval ostatní.
Detektivní schůzky se smrtí
Člověk si krátí čas vlockdownech různým způsobem. Zhruba před rokem jsem to řešila sledováním různých inscenací českých oper na youtube (viz můj fejeton Prodanka a jiné).
Letos jsem přešla k poněkud jiné zábavě. Pouštím si jednotlivé díly s detektivem Herculem Poirotem podle Agathy Christie, kterého hraje David Suchet.
S hlavou v oblacích
Rodiče mého otce byli orientovaní umělecky. Babička učila hře na klavír a dědeček skládal hudbu a vyučoval na konzervatoři. Oba se snadno dokázali přenášet do světa představ. Často chodili doma po dlouhé neosvětlené chodbě ponořeni každý do svého světa.
Zákeřný podvraťák
Ne, nejde mi o žádnou konkrétní osobu, nemějte strach. Jde mi o slova znázvu mého příspěvku, která jsou ve skutečnosti takzvanými lexikálními idiomy. Idiomy, tedy slovní obraty, se totiž zpravidla skládají zvíce slov a tady se soustředily do slova jednoho.
Typickým idiomem je třeba hlava děravá, kterým lidé označují člověka se špatnou pamětí.
Covidová cyklostezka
Zhruba před třemi lety jsem popisovala svou jízdu po pražské cyklostezce z Tróje do Klecan. Byly to nervy. S pěšími, psy, dětmi. Jak jízda po této cyklostezce vypadá dnes, v době covidové.
Drak 3 - závěrečná tečka
A byla svatba. Svatba veliká, na kterou přijela spousta hostů zokolních království. A princezna sBajajou si řekli své ano. Slavilo se několik dní.
Drak 2
Poté, co se drak nabaštil dobré dušené zeleniny, radostně království opustil.
„My nemůžeme zůstat na jednom místě, stále nás to žene za novými zážitky, za novými princeznami,“ vysvětlil.
Král,který mezitím zaměstnal zahradníky vedené princem Bajajou, byl ztoho velice smutný.
„Ale tatínku,“ uklidňovala ho princezna.
Drak
V blízkosti královského zámku u jeho zahrady se usídlil drak. Král věděl, že si dělá zálusk na jeho jedinou dceru. Mladé dívčí maso je tak dobré, uvažoval.
Král neměl žádné rádce, bylo to chudé království.
Dílna
„Dobrý den, paní Šťastná, tak už jsem tady. Co kluci, nezlobili moc. “
„Jako vždycky, paní Pokorná, asi dvakrát se poprali, ale jinak to snima dnes šlo. Trochu jsem je zabavila, pomáhali mně na zahradě.
Medvídek
Běžel lesem medvídek
jmenoval se Covídek.
"Já jsem Covid.
Strachujte se.
Fenomén Alma
Dnes je to už šestnáctiletá slečna. Ale od útlého dětství si po světě získává pozornost jako zázračné dítě. Od dvou let hraje na klavír, od tří na housle, od pěti let improvizuje a komponuje. všesti letech zapsala svou první klavírní sonátu.
Krabice
Pan Pavlát byl nenápadný muž. Chodil zasněně, nikdy se neusmíval, byl naprosto vážný. Obyvatelé z jeho domu ani netušili, kolik je mu vlastně let, ale protože byl v důchodu, odhadovali, že určitě přes šedesát. Po ulici chodil drobnými krůčky a ve velké nákupní tašce si jednou za čas nosíval nákup.
Umřel na autonehodu
Ne, nebojte se. Nechci polemizovat sministrem zdravotnictví a jeho výrokem, že je třeba neuvádět statistiky úmrtí tak poctivě, jak to děláme. Na tiskovce totiž řekl, že někdo mohl mít pozitivní test na covid a přitom umřel na autonehodu. Přesto ho vykazujeme jako člověka, který zemřel na covid.
Zakázané ovoce
„Ahoj, Šári.
„Čau, Katko. Ráda tě vidim. Ještě že máme aspoň ten skype, že jo.
Historické paralely
Internet je dnes plný informací znejrůznějších lidských oborů, nejnovějších výzkumů, nových objevů či záhad. Díky archeologickým vykopávkám se objevují staré předměty i místa, která nám mohou připomínat něco ze současnosti. Proč tyto dávné artefakty a stavby nepřiblížit současnému čtenáři nějakým trefným přirovnáním kněčemu známému.
Při brouzdání internetem mě například zaujal článek o ledovcové archeologii.
Mladí a staří
Vsoučasné covidové době neustále řešíme, co se starými, co smladými, podívejme se na to tedy trochu jazykově.
Přídavná jména mladý a starý patří nejen knejstarším českým, ale obecně slovanským slovům. Od nich potom odvozujeme podstatná jména označující mladé a staré osoby. Jaký pro to máme dnes repertoár.
Já jsem pes 7 / Ještě větší smečka
Julča začala bydlet u nás. Líbí se mi to. Páník má dobrou náladu a každou chvíli mě někdo drbe nebo hladí.
Když mají nějaké jídlo, vždycky se o ně se mnou podělí, něco mi hodí páník a něco Julča.
Já jsem pes 6 / Moje Báro
Tak je to zase jak to bývalo. Páník mě drbe a dostal jsem dokonce párek. To mi páník dává jen občas, nevím proč. Je to velká dobrota.
Já jsem pes 5 / Nemoc
Páník se mi nelíbí. Vůbec mě nedrbe, neslyším od něj své Bene. Kjídlu mi hodí nějaké zbytky, někdy to ani není maso, ale kdovíco. Mám hlad, tak to nakonec sním.
Já jsem pes 4 / Moje smečka
Julča u nás byla už víckrát, je opravdu milá. Vždycky mi přinese nějakou dobrotu, takové mi páník nedává. Smečka se mi rozrostla. Nevím, jak to uhlídám.
Já jsem pes 3 / Julča
Jsem sám a páník pořád nejde. Váledlo mě už nebaví. Pít vodu taky ne. Kjídlu nemám nic.
Já jsem pes 2 / Ven!
Tak, a jsme venku. Hned si u nejbližšího stromu ulevím. A pochopitelně to taky vokolí dobře očuchám, abych věděl, kdo moje území navštívil. Hmm, zdá se, že tu byla nějaká fena.
Já jsem pes 1 / Pes se představuje
Ahoj, lidská mláďata. Moc vás zdravím. Víte, já nejsem člověk, já jsem pes. Jaký.
Zážitkový dárek
Můj přítel Richard je vášnivý cyklista a tak není divu, že i na vánoce naděluje cyklistické dárky. Nikoli věcné, třeba vpodobě světla či zvonku na kolo, ale zážitkové.
Letos například přišel snápadem, že na Štědrý den vyjedeme vlakem zPrahy před osmou do Ouholic a odtamtud pojedeme na kole zpět do Prahy. Jen asi 45 kilometrů.
Pohádka o vánoční pohádce
Byla jednou jedna nenapsaná pohádka a ta měla jen nadpis Vánoce. Nevěděla si spsaním rady, a tak šla za dětmi. „Co jsou to vánoce. “ zeptala se.
Pád
Robert právě dojel ke svaté Juliáně. Tato socha byla často cílem jeho cyklovýletů. U ní bylo rozcestí, odkud často pokračoval do Tuchoměřic nebo na Přední Kopaninu. Dnes pojede do Statenic, rozhodl se.
Obraz
Delší dobu jsem už pracoval na svém vysněném obraze. Chtěl jsem zachytit místo, které jsem měl uložené hluboko ve svém podvědomí: jezero obklopené lesy. Bohem zapomenutý opuštěný kout, který dokáže vnést klid do lidské duše.
Několik skic jsem postupně zničil a maloval další.
Osudný den
Je 7. prosince 2019, tři čtvrtě na sedm ráno. Zvoní budík na mobilu. Můj malý krysařík Evža je vzhůru hned, zatímco já se ještě chvíli ospale protahuju.
Jak vznikl stejk
Jak vznikl stejk
Před jeskyní kolem ohně seděla tlupa pralidí a žvýkala syrové maso. Mamuta sice ulovili už víc než před měsícem, ale díky globálnímu ochlazování bylo maso stále čerstvé.
„Pořád jenom mamutí maso,“ řekl jeden prakluk naštvaně. „Kdybyste aspoň ulovili nějakýho australopyteka, to by bylo žrádlo.
Přírodní lidé
Mirek si užíval chůzi za mrazivého prosincového dne. Stébla trav na louce byla obalena jinovatkou, na cestě se leskly zamrzlé kaluže. Nad údolím ležela mlha. Blížil se klesu.
Ráno sedmnáctého
Je půl osmé ráno a já vyrážím ze sídliště Prosek na Národní. Vbatohu si nesu svíčku a zapalovač.
Sídlištní ulice jsou pusté, nikde človíčka. Sejdu do metra Střížkov.
Ulicemi Brna proti proudu času
Nejde o knihu beletristickou, ale nepochybně dokáže čtenáře vtáhnout víc než leckterý napínavý příběh. Její autor Petr Fiala vní sleduje vývoj tramvajové dopravy vBrně od první dobudované koňské dráhy vroce 1870.
Ale kniha rozhodně není jen o tramvajích. Čtenář se v ní pomyslně vozí jednotlivými tramvajovými linkami a při tom se dovídá spoustu informací z historie města.
Podzim
Odraz slunce na cestě
Mokrá stébla trav -
Cyklista jede ve žlutém
Nebezpečná cesta do školy
Nedávno jsem na internetu narazila na sérii dokumentů o dětech zchudých rodin na celém světě, které musejí do školy podnikat náročnou a velmi často život ohrožující cestu. Pro jejich rodiče je i přes toto nebezpečí důležité, aby chodily do školy a dostalo se jim vzdělání. Jedině tak budou mít lepší život než oni. Zastavme se aspoň u některých.
Když padá déšť 23 - konec
Rozhovor sMimi proběhl vpondělí, další dva dny měla naplněny prací a novým zjištěním. Ve středu věděla, že potřebuje mluvit sJamiem. Musel odjet do Glasgow na hudební workshop, který organizoval komorní orchestr, jehož byl příležitostným členem. Ten měl skončit vpátek odpoledne, ale Jamie se chtěl vrátit až vsobotu večer, protože měl v plánu ještě vGlasgow navštívit nějaké přátele.
Moje zlatíčko!
Marta seděla sVlastou vkavárně. Právě hledala na mobilu fotku.
„Tak podívej, tohle je Standa, můj novej přítel. “
„Nó, fešák.
Můj notovej deník
10. září, čtvrtek
Pomalu se rozjíždí školní rok a Tomáš už zase začíná bejt naštvanej. Chápu, že výuka na zušce ho moc nenaplňuje, ale co já stím mám dělat. Včera ho šíleně vytočil nějakej Vojta, prý neuměl ani stupnice.
Choroby a statistika
Vposledních měsících většina českých serverů udává statistiku týkající se covidu: nové počty nakažených, počty nemocných, počty hospitalizovaných i počty lidí, kteří nemoci podlehli. Nedávno se objevil článek upozorňující na to, že lidé mají tendenci informaci o obětech bagatelizovat, tvrdí, že jde o starší a nějak oslabené občany. Přitom jsou to lidé, kteří mají konkrétní jména a své rodiny, které je postrádají. To je samozřejmě pravda.
Bod zlomu
Anna vešla snákupní taškou do chodby svého domku. Zatímco se přezouvala, vhlavě jí pořád vířila doktorova zpráva: „Při mamografickém vyšetření jsme vám zjistili vprsu bulku, paní Horáčková. Bohužel, nádor je už vdost pokročilém stádiu, uvidíme, co se stím dá dělat. “ Anna vtu chvíli doktorova slova vnímala jako ve snu.
Když padá déšť 22c
Joe a Mimi odjeli na Skye, kde pršelo, pak se vrátili do Edinburghu, kde také pršelo, ale ne tak intenzivně. Po několika dnech potom odjeli do Oxfordu, kde chtěli strávit zbytek léta.
„Joe je tam šťastný,“ říkala Mimi. „Byl tam na stipendiu, už je to pěkná řádka let a má na to krásné vzpomínky.
Když padá déšť 22b
„Mně déšť nevadí,“ řekla Mimi. „Déšť může být krásný, nemyslíš. A už vůbec není důvod mít kvůli němu špatnou náladu. Tím se stejně nic nezmění.
Když padá déšť 22a
Štěstí. Několik následujících dní se Isabel cítila štěstím jako opojená. SJamiem mluvila denně, krátce se víděli při obědě vmalé kavárně naproti Akademii. Jamie měl hodinu čas mezi výukou.
Když padá déšť 21b
„Mám hlad,“ řekl Jamie.
„Tak pojďme,“ souhlasila Isabel a chtěla se mu zavěsit za paži, ale zarazila se. Může to udělat. Neuvede ho tím do rozpaků.
Víte, kde je Cerová vrchovina?
Pokud ne, nic si z toho nedělejte. Taky jsem to nevěděla. Je to oblast na středním Slovensku u jižních hranic s Maďarskem. Cerová se jmenuje podle dubů cerů, které tam dříve hojně rostly, dnes tam najdete spíš akáty.
Když padá déšť 21a
Zavolal Jamie. Bylo to krátce poté, co Tom odešel a Isabel dala šálky a čajník do myčky a vrátila se do studovny ke své práci. Říkal, že by sní rád šel na večeři, pokud má čas. Samozřejmě že čas měla, ale snažila se to nedat najevo příliš rychle.
Když padá déšť 20b
Pozorně mu naslouchala. Slunce se už posunulo kotevřeným dveřím zahradního domku a osvětlovalo Tomovi kalhoty a levou ruku položenou na opěradle křesla. Všimla si, že má na tváři stopy po silném texaském slunci za horkých letních dní – pleť měl vysušenou a plnou pih.
„Nevím, jak bych vám to řekl, Isabel.
Když padá déšť 20a
„Isabel. “
Právě telefonovala ve své studovně, před sebou měla dost nesrozumitelný – a nezáživný – rukopis, ve kterém si udělala poznámky modrou tužkou. Článek „Etika volební taktiky“ nebyl vůbec jednoduchý. Bylo přijatelné volit někoho, koho jste neměli rádi, jenom proto, abyste zabránili někomu dalšímu vyhrát volby.
Na první dobrou
Frazeologie v jazyce vždy odrážela vývoj společnosti, především různá řemesla, zemědělství a další lidské činnosti. Zůstala v ní i slova, která už vlastně dnes nechápeme. Řekneme-li, že je něco na jedno brdo, víme, že je to stejné, ale co vlastně to brdo bylo, o tom už nepřemýšlíme. Brdo se původně užívalo při tkaní.
Když padá déšť 19b
Isabel přikývla. „Mít někoho blízkého je důležité. “
Podívala se na Mirandu, sjejím svěžím, vstřícným obličejem, plným optimismu. Právě to se jí na Austrálii a Australanech líbilo.
Počešťování jmen panovníků
Nedávno jsem na internetu narazila na článek, ve kterém se autor podivoval nad tím, proč se britská královna Elizabeth počešťuje na královnu Alžbětu, zatímco její syn princ Charles není Karel. Hned nato se objevil další článek, že princ Jiří slaví sedmé narozeniny. Pochopitelně tím mysleli vnuka prince Charlese, prince George.
Jak to tedy je.
Když padá déšť 19a
Když se vrátili do Edinburghu, Isabel vpondělí strávila tři hodiny u svého psacího stolu a spříspěvky do časopisu hodně pokročila. Musela se zabývat jedním nepříjemným dopisem, který jí zabral skoro hodinu. Byl to dopis od člena redakční rady, který se zajímal o další směřování jejich časopisu. Od té doby, co ho přijali do redakce, napsal Isabel už čtyřikrát.
Co vlastně pijeme?
Nebojte se, nepůjde o ekologickou úvahu o tom, jak je voda z vodovodu znečištěná. Půjde mi o názvy tří nápojů.
Člověk se naučil pít nejen vodu, ale i tekutinu, kterou získává od zvířat, tedy mléko, a tekutinu, kterou získává z rostlin, tedy šťávu.
Pokud obyčejnou vodu něčím ochutí, jsou to buď nějaké bylinky, nebo rostliny z dovozu, mám tu na mysli čaj nebo kávu.
Jak se stát celebritou
Řada lidí už od dětství touží zařadit se mezi celebrity. Být jakousi pomyslnou hvězdou na veřejném nebi. Jak to tedy zařídit.
Nejprve se musíme zamyslet, jaké máme schopnosti.
Oblaka
Ležela vtrávě na zádech a dívala se do nebe. Po modré obloze plula nadýchaná bílá oblaka. Sledovala, jak se jeden obláček po nebi posunuje a přibližuje kostatním. Jakou má úžasnou svobodu, přemýšlela.
Když padá déšť 18b
Jamie přivezl Isabel sklenici medu. To byl jeho jediný nákup vPeebles, sklenice medu, kterou jí dal súsměvem do rukou: „Od včeliček,“ řekl.
Angie ho pozorovala snaprosto lhostejným výrazem. Objevila starožitnictví, kde koupila malý francouzský stolek smramorovou deskou, který Jamie dopravil bez jakéhokoli stěžování do auta, i když byl těžký.
Zvláštní setkání
Šel jsem tenkrát dost zamyšleně po ulici. Okolí jsem moc nevnímal. Když jsem se rozhlédl, zaujal mě člověk, který stál na kraji chodníku a díval se přímo na mě. Proč na mě tak civí.
Patálie se psem
Jsem prostě takovej ten klasickej počítačovej typ. Programování mě baví a moc víc ke svý spokojenosti nepotřebuju.
Před pár lety jsem se odstěhoval od matky do své vlastní garsonky. Otec zemřel před deseti lety a mně už její péče lezla na nervy.
Když padá déšť 18a
Tom Isabel nepřekvapil. Neočekávala, že bude sedět vpřízemí a něco si číst. A skutečně tam nebyl. Etiketa vyžadovala, aby hosté nebyli nuceni dělat věci, které jim nebyly po chuti.
Švédové v Brně
Přijela jsem po delší době do svého rodného Brna. Před Hlavním nádražím byl obvyklý ruch, spousta křižujících se tramvají a auta směřující ke Grandhotelu a kželezničnímu viaduktu. Rozhodla jsem se, že se projdu, přešla jsem tedy po přechodu všechny tramvajové koleje a zamířila na Masarykovu třídu.
Už na jejím začátku jsem ale slyšela nějaké bouchání.
Když padá déšť 17
Probudila se kránu, kolem třetí, a slyšela, jak vedle ní dýchá, byl to tichý, zranitelný zvuk, tak bytostně lidský. Polštář jí spadl ke kraji postele a hlavou ležela na zmačkaném prostěradle. Byla kněmu otočená zády a také od okna, kterým pronikalo otvory vzácloně tlumené světlo. Nebe vlétě nikdy nebylo úplně tmavé.
Když padá déšť 16 b
Bavili se o jiných věcech. Ptal se jí na Skotsko a ona zjišťovala, že četl hodně o skotské historii, mnohem víc, než ona sama. Člověk nemůže stihnout všecko, říkala si na svou obranu, bylo náročné sledovat vše, co bylo napsáno vjejím oboru filozofie, o dalších oblastech nemluvě.
Dívala se na druhý konec místnosti,kde stáli Joe a Mimi sAngie a Jamiem.
Když padá déšť 16a
SJoem a Mimi se sešli až před večeří vpřízemním salonku. Tento pokoj byl situován na sever, bez zohlednění přístupu slunečních paprsků. Hořela tu však na mřížce polena – i teď vlétě - a zaháněla tak chlad, který vycházel ze silných kamenných stěn. Salonek byl čtvercový skrásně tvarovaným stropem svyobrazeným rohem hojnosti vkaždém koutě a čtyř hlav andělíčků kolem ústředního lustru.
Když padá déšť 15c
Tom našel Tarwin House přes svého přítele zAustinu, který si ho pronajal několik let dříve. Tento dům byl ve vlastnictví jedné rodiny po tři staletí, aspoň to majitelé tvrdili. Byl postaven vsedmnáctém století mužem, který vté části Skotska měl určité postavení a zůstal jeho následovníkům až do nepříliš moudré volby za povstání vroce 1745, kdy podpořil prince Karla Eduarda. Vdůsledku toho byla hlava této rodiny postavena mimo zákon a pronásledována až k přístavnímu molu.
Když padá déšť 15b
O hodinu později už vyjížděla s víkendovým zavazadlem vkufru svého zeleného švédského auta přes město na Stockbridge, aby vyzvedla Jamieho. Toho odpoledne měl výuku a poslední žák se objevil na schodech u vchodových dveří zrovna, když Isabel přijížděla. Chlapec si lehkovážně pohupoval fagotem, jako někdo, komu právě skončila hodina, všiml si Isabelina auta a navázal sní oční kontakt. Potkala se sním už dřív, když přišla na konci hodiny do Jamieho bytu, takže se poznali, ale hned se ostře otočil.
Když padá déšť 15a
Ten pátek měli odjet a strávit víkend sTomem a Angie. Joe a Mimi odjeli už ráno, protože chtěli navštívit Traquair House předem. Traquair, nejstarší obývaný dům ve Skotsku, měl bludiště („Tam by se Joe ztratil, tak tam nepůjdeme,“ řekla Mimi) a knihovnu („Tam Joe stráví celou dobu“) a kolébku, ve které spal Jakub VI jako nemluvně. Byla to vyřezávaná houpající se kolébka, do které budoucího krále položila jeho matka, Marie Stuartovna.
O neposlušném kapesníku
VKájově kapse bydlel kostkovaný kapesník. Tedy bydlel. Byl tam, když si ho Kája do kapsy u riflí strčil.
Sedět vkapse kapesník ovšem nebavilo.
Když padá déšť 14b
Když se Isabel vrátila domů, byla Mimi na zahradě. Viděla ji zkuchyňského okna a vyšla za ní ven. Mimi stála u velkého trsu kvetoucích azalek vedle malého dřevěného zahradního domku.
„Něco tady hrabalo,“ řekla Mimi a ukazovala na zem ke svým nohám.
Když padá déšť 14a
Miranda, Australanka, kterou Isabel potkala na párty u Stevensonových, volala hned další den vdevět hodin ráno, aby jí připomněla, že jí nabídla promluvit sCat o práci. Isabel seděla ve svém ranním pokoji skávou a křížovkou, Mimi na druhé straně stolu četla The Times. Byla překvapená, že volá tak brzo poté, co jí učinila tuto nabídku. Ale nebyla naštvaná, jak se to občas stává, když nám někdo připomene náš slib.
Když padá déšť 13c
Isabel naklonila hlavu. „Ovšem. Promiňte, nedala jsem si dvě a dvě dohromady. Viděla jsem vás venku na druhém konci stolu, ale neudělala…“
Cynthia zvedla ruku.
Nebezpečí v parku
Kdo je to za mnou.
Za zády drnčí zvonek
Dítě na kole.
Dítě přede mnou.
Když padá déšť 13b
Na druhém konci trávníku, pod jedním zdubů, zatleskala Susie. Právě se na rozložené stoly servírovala večeře , kterou na několika velikých tácech přinášeli dva mladí pomocníci. Místo je tu skoro pro všechny, volala Susie, a pro ty, co se nevešli ke stolům, byla extra místa vkuchyni. Isabel kráčela sMimi směrem ke stolům.
Trable s telefonem
Rodiče si člověk nevybírá. Narodí se jim a pak se snimi musí naučit žít. Nejinak to bylo i se mnou. Musela jsem si zvyknout na otcovu přílišnou imaginaci a matčinu klaustrofobii.
Prodanka a jiné
Nudu během nouzového stavu zaháním nejen sledováním zpráv a šitím roušek, ale také porovnáváním různých interpretací hudebních děl na youtube. Zaujaly mě hlavně různé inscenace českých oper.
Třeba takzvaná Prodanka neboli Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Kromě televizní inscenace ze sedmdesátých let, ve které zpívá Jeníka Peter Dvorský a Mařenku Gabriela Běňačková, jsem tu našla i zahraniční produkci.
Když padá déšť 13a
Letní slunovrat přišel o dva dny později. Isabel si vždycky říkala, že Skotsko zacházelo se svými slunovraty špatně. Léto stěží začalo ve třetím týdnu června. Nebyl čas na to, aby se noci krátily, rozdíl vjejich délce byl každý den sotva viditelný.
Když padá déšť 12
Víkend u Toma a Angie byl až za pár dní. Isabel se těšila, že se dostane změsta. Toho léta nikde nebyla, protože červen, který nakonec přinesl teplé počasí, se přikradl naprosto neohlášen. Chtěla jet na pár týdnů do Itálie nebo do Istanbulu, ale pro organizaci cesty neudělala nic.
Když padá déšť 11b
Florence začala nalévat Isabel kávu. „Počítám, že váš právník vás informoval o mé nabídce. “
Isabel přikývla. „To ano.
Když padá déšť 11a
Následujícího rána se rozhodla, že navštíví Florence Macreadie. Její jméno bylo uvedeno v telefonním seznamu u St Stehen Street a během krátkého telefonátu se ubezpečila, že paní Macreadie bude doma po jedenácté – až vyřídí své věci – a ráda Isabel uvidí. Isabel se ten starý skotský obrat líbil a Florence měla za to ještě radši. Skotové nechodili nakupovat, ale vyřizovat záležitosti.
Když padá déšť 10 b
„Tom Bruce. “
Isabel vzala podávanou ruku. Bylo to pevné stisknutí, typické pro Američana, gesto přímosti bez známek podtextu.
„A to je,“ řekl, „Angie.
Když padá déšť 10a
Jamie dorazil na večeři trochu dřív. Dělal to vždycky, protože se rád bavil sIsabel, když chystala jídlo. Seděl u kuchyňského stolu se sklenicí vína a poslouchal ji. Naslouchal jí spotěšením.
Roušky a okénka
Vyhlášený nouzový stav a karanténa nás vedou k improvizaci a miniaturizaci. Improvizací myslím vyrábění roušek z čehokoli. Chůze městem je teď jakousi zvláštní módní přehlídkou roušek, jejich materiálů a nejroztodivnějších vzorů. Tuto pomyslnou přehlídku si musí dělat každý individuálně, kdepak by se dnes konala roušková přehlídka před publikem.
Když padá déšť 9
O něco později stála Isabel na Rutland Square, na tom dokonalém georgiánském náměstí skrytém před ruchem Princess Street, ve stínu hradu nad kalvinistickou skálou. Stejně jako další místa ve městě, i toto vní vyvolávalo asociace. Byl tu Scottish Arts Club, kam chodila na párty, které se často protáhly do ranních hodin, vedly se tam naprosto nezapomenutelné konverzace a ty byly přesto právě pro svou genialitu zapomenuty. Bylo tu i nároží, kde po návratu domů zCambridge objala mladíka.
Cestami necestami
Své dětství jsem prožila všedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Této době odpovídalo i naše rodinné cestování. Kromě ježdění na podnikovou chatu vKuřimské Nové Vsi, kbabičce a dědovi do Tovačova a posléze na naši chatu u Boskovic, jsme cestovali i do ciziny. Já jsem byla smaminkou dvakrát vtehdejší Jugoslávii.
Když padá déšť 8
Byla to Mimi, kdo u snídaně navrhl, aby se Isabel setkala sjejich známými ještě než spolu stráví víkend. „Jezdí do Edinburghu často,“ řekla, „a já sJoem bychom je rádi pohostili. Bylo by to jaksi na oplátku toho, co oni udělají pro nás. “
Isabel souhlasila, bude tak mít příležitost setkat se sTomem a Angie před tím, než snimi budou během volných dní, což bude kužitku.
Jak budík zaspal
Ráno budík v mobilu zívl a řekl si: měl bych zvonit. Ale vtom se podíval, kolik ukazuje mobil hodin a lekl se. Jejdamánku, já jsem zaspal a nezazvonil. Už je půl osmé a měl jsem pána vzbudit v sedm.
Když padá déšt 7
Vyšla schody kJamieho bytu vSaxe Coburg Street. Přicházela neohlášená, což Jamiemu zdálo se nevadilo. Jamie dělal totéž a ani jeden znich se necítil dotčen, kdy druhý měl práci a dal mu to najevo. Jamie musel cvičit a ona zas musela redigovat svůj časopis.
Minipohádka o pižďuchovi
Byl jednou jeden pižďuch a ten bouchal a bouchal. Bouchal tak dlouho, až se zabouchl do malé pižďušky, zbouchl ji a měl s ní potom praštěná pižďušata.
Když padá déšť 6b
Isabel si domluvila sraz sCat na oběd, ve dvě hodiny. Byl to dost pozdní oběd, ale bylo to dáno tím, že vjejím obchůdku už skončil polední ruch a u pultu mohl obsluhovat Eddie, zatímco Cat sIsabel usedly kjednomu ze stolků. Udělala Isabel speciální řecký salát, protože věděla, že ho má ráda. Přidala tam strouhaný slaný sýr a vařené vejce.
Když padá déšť 6a
Joe a Mimi postupně přešli do každodenního stereotypu. On chodil každé ráno do Národní knihovny a vracel se až po páté večer. Zdálo se, že je spokojený stím, co zjistil. Byla to pomalá práce, jak říkal, a dosud nevěděl, jaký to bude mít výstup – možná knihu, ale ne příliš velkou, ale určitě článek, ten zašle lidem, kteří se o podobné věci zajímali.
Elixír mládí
Jednou si to ježek Jaroslav šupajdil po lese a vtom kouká, že se dostal až na kraj vesnice. Za plotem na zahradě viděl nějaké velké černé zvíře a tak se pro jistotu smotal do ježatého klubíčka. Když se nic nedělo, opatrně vykoukl. Černé zvíře přeskočilo plot a zvědavě si ho prohlédlo.
Když padá déšť 5b
Když Mimi a Joe odešli za svými povinnostmi, měla Isabel celý dům pro sebe. Grace měla volno, a tak jela navštívit svou sestřenici vGlasgow. Dům byl bez Grace nepřirozeně tichý, ale Isabel měla příležitost pracovat na korekturách bez přerušování. Na jejím stole se vršily rukopisy, což byl důsledek toho, že tvrdošíjně trvala na zasílání vytištěných článků místo elektronické verze.
Když padá déšť 5a
„Marmite. “ zeptala se Isabel u snídaně.
„Národní knihovnu Skotska,“ řekl Joe a mazal si chleba máslem a ze zásady se vyhýbal otevřené sklenici skvasnicovým extraktem, který Isabel postavila před něj.
Všimla si, že marnite odmítá.
Ze dvora u dvora
Slepice Filoména žila na dvoře u Halámků sdalšími pěti slepicemi a kohoutem Teodorem. Měla se dobře. Jednou ji však překvapila věta, kterou uslyšela z otevřeného okna kuchyně. Řekl ji Kájův tatínek rozzlobeným hlasem:
„Kájo, tak to by takhle nešlo.
Když padá déšť 4b
Patrick seděl se sklenkou vína na sofa a povídal si sMimi. Joe stál u krbu a byl ponořen do hovoru sCat. Isabel, která nechala hosty chvíli o samotě, aby dohlédla na něco vkuchyni, přehlédla celou scénu ode dveří. Když dorazili Cat sPatrickem, nebylo na tom nic nepříjemného, snad kromě rychlých varovných pohledů mezi Cat a Isabel.
Když padá déšť 4a
„Moje milá,“ hlaholila Mimi McKnightová, „jen se na nás podívej, jsme naprosto utrmácení a potřebujeme, řekla bych prakticky všechno, hlavně se napít. “
Isabel jim nabídla, že je na letišti vyzvedne, ale byla dost tvrdě odmítnuta. Vezmou si taxíka, přijedou na vlastní náklady. A skutečně to udělali.
Odkud mají látky svá jména
Je známo, že hedvábí pochází z Číny nebo bavlna že se původně pěstovala v Indii. To jsou však znalosti encyklopedického rázu. Některé tkaniny vypovídají o svém původu už svým názvem.
Tak třeba džíny.
Když padá déšť 3b
Nebyl už čas na další konverzaci. Rychle dopili kávu a vyrazili na St Stehen Street.
„Už jsme tu,“ řekla Isabel a ukázala na dveře nad krátkými kamennými venkovními schody. „Tady je to číslo.
Napíšeme vám příběh
"Dobrý den, to je agentura STORYTELLING. Našla jsem vás na vašich stránkách na netu. Píšete příběhy na přání. U telefonu Petra Pořízková, měla bych o jeden příběh taky zájem.
Když padá déšť 3a
„Něčemu na tom nerozumím,“ řekl Jamie. „Doufám, že ti nevadí, že o tom mluvím. Ale nechápu, proč bys tohle měla dělat. “
Seděli vmalé cukrárně u St.
O češtině dabingové
Celá léta jsme byli hrdí na českou dabingovou školu, a to jak po stránce jazykové, tak herecké. Vysokou kvalitu si dabing udržoval paradoxně v době komunismu, kdy na dabing měla monopol tehdejší Československá televize. Po revoluci se ovšem vyrojila řada soukromých dabingových studií, která podřídila kvantitu kvalitě. A celková úroveň českého dabingu klesla.
Korálka
Jako o každé velké přestávce si i dnes Bára vytáhla z aktovky pytlík, ve kterém měla korálky a silonovou mit na navlékání. Byla to činnost, u které dokázala sedět celé hodiny a přinášela jí radost. A velká přestávka byla ideální na navlečení alespoň jednoho náramku. Už si dávno zvykla na posměch svých spolužáků, kteří ji častovali různými jmény, nejčastěji jí však říkali Korálka.
Když padá déšť 2b
Pracovala na korekturách a dveře od své pracovny měla zavřené. Grace pracovala v poschodí nad ní, Isabel slyšela její kroky. Zřejmě nějaký předmět upustila a ten žuchl na zem. Potom následovalo ticho.
Když padá déšť 2a
2. kapitola
Isabel nazývala Grace hospodyní. Tento termín byl pro ni zdvořilejší a laskavější, než kdyby použila jiný z výrazů, které se nabízely: říkat někomu uklízečka by znamenalo degradovat ho na někoho, kdo vytírá podlahu, utírá prach a leští nábytek. Slova jako posluhovačka nebo pomocnice v domácnosti pro ni měla hanlivý přídech, aspoň jí to tak připadalo.
Namyšlená jedle
Řekla jedna jedle
„Jsem ztoho už vedle
Jak já tu vyrostu.
Nemám dost kompostu. “
Když padá déšť 1c
Když Isabel ve městě vše vyřídila, rozhodla se vrátit do kavárny. Bylo brzké odpoledne na začátku června, vzduchem pronikaly slabé sluneční paprsky s trochou tepla. Lidé na ulicích vypadali vletních košilích a halenkách optimisticky, přestože si uvědomovali, že skotské léto může každou chvíli přinéstdrobný déšť, mlhu a další nepříjemnosti. Zpáteční cesta, jako ostatně každá procházka tímto městem, pro ni byla myšlenkovým cvičením.
Když padá déšť 1b
Do Scottish Gallery vedly skleněné dveře a odtud krátké schodiště na horní ochoz, zatímco dolů do suterénu s bludištěm chodeb schodiště o něco delší. Tyto suterénní prostory nebyly tmavé, jak to v takových místech bývá, ale ozářené světly kolem obrazů a jasnými barvami na stěnách. Isabel šla nahoru a po pravé straně minula přepážku, kde seděl její kamarád Robin McClure. Listoval ceníky a katalogy a byl připraven odpovídat na dotazy.
Když padá déšť 1a
1. kapitola
Zajímat se o druhé je naprosto přirozené. I kočka podřimující na zdi přece pozoruje na půl oka lidi, kteří chodí pod ní. Ale mezi touto zvědavostí, která je přípustná, a vlezlostí, která už přípustná není, vede dělící čára, kterou mnozí lidé nerespektují.
Twenty twenty
Příští rok je
dvacet dvacet
neboli anglicky
twenty twenty
O kouzelných adidaskách
Martin měl vbotníku krásné nové modré adidasky a ty ho vždycky vítaly, když chtěl jít ven a začal si je obouvat. Nejprve vystrčila jazyk pravá, aby tam mohl zasunout nohu a botu si zavázat, potom totéž udělala levá.
Jednou ale uslyšely Martinova tatínka:
„Chlapče, ta angličtina ti nějak moc nejde. Měl bys vní přidat.
Slova zkratková
Slovo gulag je původně zkratkové slovo zruštiny, a to ze slov „Glavnoje upravlenije ispravitelno-trudovych lagerej“, tedy česky Hlavní správa nápravně-pracovních táborů. Původně to tedy byl název pro obsluhu těchto zařízení, nikoli pro ně samotné. Teprve postupem času se slovo gulag stalo synonymem pracovních táborů. Ty se začaly zakládat už za V.
Pohádka o písmákovi
Byl jednou jeden písmák a ten žil v malé lesní jeskyňce. Měl tam jen malý stůl, židli, kavalec na spaní, na stole role papíru, inkoust a brk, a také spoustu svíček, kterými si svítil. Živil se lesními plody a houbami a plodinami, které si u jeskyňky sám vypěstoval. Večer psal krásné příběhy a posílal je lidem po ptácích, kteří k němu pro psaníčka přilétali.
Samoobslužná pokladna
Ráda nakupuji vPraze vsupermarketu Tesco na Národní třídě. Prodejna je to rozlehlá a tak chvíli trvá, než zákazník projde různé chodbičky a najde zboží, které potřebuje.
Jednou mou pozornost upoutal sportovně vyhlížející šedesátník svelkým batohem na zádech. Neměl vozík ani košík a veškeré vybrané zboží nesl vmikrotenových sáčcích: různou zeleninu jako mrkev, celer, rajčata, okurku, ovoce - jablka, pomeranče, banány, dále sýry, rybu, krůtí řízky.
Díky za lidské teplo
Když odešel do nebe můj milovaný pejsek, samozřejmě jsem se s tím svěřila lidem, kteří s ním přišli do kontaktu.
Hned poté, co se to stalo, jsem volala příbuzným a několika kamarádkám. "Měl s tebou krásný život," utěšovala mě jedna z nich.
Z dalších lidí byla první na řadě paní chovatelka, která mi papírového pražského krysaříka prodala.
Dvorní noblesa
Osud tomu chtěl, že jsem vdevadesátých letech vrámci svých pracovních povinností navštěvovala řadu redakcí kulturních časopisů. Po domluvě data a hodiny příchodu sredaktorem či šéfredaktorem časopisu už jen zbývalo najít na mapě umístění redakce a vpatřičnou hodinu se tam dostavit.
Najít ulici sčíslem popisným nebylo nikdy tak problematické, jako najít onu redakci. Zpravidla mi bylo vystoupat po strmých nebo točitých schodech obytného domu, kde měla redakce pronajat jeden byt, popřípadě vyjít na jakousi pavlač či verandu, nebo – ještě lépe – projít přízemím domu, vyjít plechovými vrzajícími vraty na dvůr plný louží a stavebního materiálu do dalšího objektu a mezi mnoha firemními cedulkami najít jméno redakce.
Koncertní šplechty
Dozní poslední tóny poslední věty, došumí potlesk. Koncertní návštěvníci vyjdou do foyeru, aby se nadýchali čerstvého kouřového dýmu, popili alkoholických i nealkoholických nápojů, či jen marně vystávali některou šnekovitou frontu. Všichni mají neodolatelnou potřebu sdělit si své dojmy.
Jedni patří knávštěvníkům spíše náhodným a jejich rozprava se nese například vnásledujícím duchu:
„Docela dobře se u toho spí.
Ať žije Evžen!
Milí přátelé,
včera na vycházce mi zahynul můj nejvěrnější kamarád, pražský krysařík Evžen. Byl to báječný pejsek, který mě měl moc rád, vždycky na mě dával pozor a dělal mi samou radost.
Věnovala jsem mu tady povídku Říkají mi Evža. Zavzpomínejte na něj prosím se mnou.
Padání
Sníh padá a padá…
Kéž by mu napadlo, aby nepadal. Ale on padá. Kolik ho ještě napadne. Přepadá motoristu obava.
Telefonát
"Dobrý den, u telefonu Petr Navrátil z ČKD. To je pan Horák. Já vám volám, protože mám na vás prosbu. Vy jste soused pana Dvořáka, že.
Jak se jabloňka učesala
„Podívej, tati, jaké mi maminka udělala krásné copy,“ přiběhla Kamilka za tatínkem na zahradu. Opravdu to bylo krásné, měla copy obtočené kolem hlavy. „Vypadáš úplně jako princezna,“ pochválil maminčinu práci tatínek.
Uslyšela to mladá jabloňka, která stála uprostřed zahrady.
Setkání v mlze
Té listopadové soboty se Petrovi ven vůbec nechtělo. Jen pohled zokna vyzýval kulehnutí zpět do teplých peřin. Okolní paneláky halila krajková záclona husté mlhy, jejímž nepravidelným vzorkem prosvítala tu a tam okna nebo zasklené lodžie.
Vzdychl a obul si uzavřené boty, hodil na sebe prošívanou bundu.
Milý stromku
Milý stromku,
bojíš se, že budeš zápalkou a žhářem.
Kdepak.
Tvá budoucí kariéra je být formulářem.
Vzhůru do Moravského Toskánska
„Ve Vracově jsou o víkendu hody a pak bysme mohli jet za Kyjov do Moravského Toskánska. Je hezky, tak můžeme spát ve stanu,“ prohlásil můj přítel, folklorní nadšenec a vášnivý fotograf v jedné osobě. Samozřejmě očekával můj souhlas. A tak 18.
Kontejnery
Poslední dobou zdobí každé město záplava kontejnerů na tříděný odpad. Je jich všude takové množství, že se zdá, že to jediné, co po lidstvu nakonec zbyde, budou kontejnery a odpadky.
Jelikož obyčejné žluté, modré, oranžové a další popelnice už nestačí, vymyslely se velkoobjemové kontejnery. Odpad padá kamsi do hlubin pod zem, a proto ho musí jednou za měsíc vydolovat jeřáb.
Přítel
Martin odbočil zhlavní na úzkou silnici vedoucí do Břežan.
„Dnes nejedeme do žádnýho města, tak to bude trochu jiný. Jak jsem ti říkal, Jani, Zdeněk je můj spolužák, na průmce jsme seděli vjedný lavici,“ vysvětloval své spolucestující. „Vždycky byl fajn, ale zkrátka takovej jednodušší, no.
Letiště
Dnes jsem se na netu dočetla, že už asi tisíc lidí podepsalo petici, aby pražské Letiště Václava Havla bylo přejmenováno na Letiště Karla Gotta. Vím, že v Paříži je Letiště Charlese de Gaulla a v Liverpoolu Letiště Johna Lennona, ale trochu mě to překvapilo. Proč.
Ptám se, proč za drahé peníze zase měnit cedule, směrovky, nápisy, hlavičkový papír atakdále.
Podzimní písně
Žlutavé listí
rozsvěcuje ulice
Já chci vidět tmu
Na holých větvích
Lavička
Karel seděl za teplého letního dne na zápraží a pozoroval starou jabloň. Už dávno nenesla ovoce a její rozložitá koruna na zahradě hodně stínila. Přemýšlel o tom, že ji skácí a zasadí novou jablůňku. Ale přece jen mu bylo starého stromu líto.
Jakou barvu má duše
Tematický den: Den barev
Jitku po rozvodu přestalo oblečení úplně zajímat. Zatímco jako vdaná paní nosila ráda květované sukně, vyšívané svetříky a další pěkné kousky, nyní coby rozvedená přešla na stereotypní džíny a černý rolák nebo černé tričko. Kamarádka Bára jí to neustále vyčítala. „Takhle se za tebou žádnej chlap neohlídne, podívej se, jak vypadáš fádně,|“ hodnotila její stále stejné oblečení.
Strom v nás
Lidé si odpradávna přírodu personifikovali. Řeka měla ramena, hora patu neboli úpatí. Ale někdy přemýšleli i obráceně. Pojímali sami sebe jako živoucí přírodu.
Procházka parkem
Jezírko z kachlí
Kachna na jedné noze
Je tu pan Rodin.
Na cestě louže
Zprávy 2030
20. srpna
Dnešní teploty atakovaly čtyřicítku, měli jsme tedy už osmedesátý šestý tropický den. Vláda v této souvislosti vedle sick days hodlá zavést takzvané hot days. Je však otázkou, zda návrh zákona projde parlamentem.
Paní Bláža
Blažena Vyskočilová měla své ranní cesty do práce ráda. Vautobuse si za těch necelých patnáct minut mohla vklidu promyslet, co ji čeká za úkoly a uspořádat si vhlavě, do čeho se po příchodu pustí nejdřív. Ale svoje kouzlo měla i zpáteční cesta. Ta jí zase dopřála čas popřemýšlet o tom, co koupí vblízkém supermarketu a co si udělá kvečeři.
Máma na neděli
Lence je dva a půl roku a vesele běhá po babiččině dvorku za Číčou.
„Leni, nechceš krmit králíčky. “ nabízí babička. „Pojď, půjdeme do zahrady, natrháme pampelišky, to jim bude chutnat.
O židli, která chtěla kolečka
Toník měl ve svém pokoji barevný nábytek, koberec snamalovanými silnicemi, pracovní stůl s notebookem a u něj polstrovanou dřevěnou židli. Na židli rád seděl a dokonce si sní povídal.
„Víš, židličko, já tě mám rád,“ řekl jednou, „kluci ze školy sice doma mají u stolu kolečkový židle, ale já jsem stebou spokojenej. “
„Kolečkový židle.
O zemi, kde včera znamená až zítra
„V Karélii je spousta památek, krásných dřevěných kostelíků, pojedeme lodí na Solovecké ostrovy, uvidíte, bude to krásný,“ sliboval náš organizátor. Bylo nás sedm, seděli jsme na lavičce vparku a koukali sním do mapy.
„A kde tam budem spát. Mají tam nějaký kempy.
Tajné svitky
Homerius pomalu obcházel hranice svého království. Právě když míjel jeden zvelkých hraničních kamenů, narazil na humra Hynaise.
„Můj králi,“ oslovil ho Hynais, „měl byste se věnovat rekonvalescenci, klepeta nemáte ještě úplně uzdravená. Jak chcete tasit meč.
Záhada okna v prvním patře
Na našem sídlišti znám řadu lidí od vidění. Třeba jednoho starýho pána spudlíkem, jednu paní, co vodí do školky holky dvojčata, kluka, co jezdí vreflexní vestě na kole… Jsou to všechno lidi, kteří choděj ve stejnou dobu jako já.
Vracím se totiž ze školy vždycky kolem druhý. Taky mám už okoukaný některý okna vpřízemí a vprvním patře, někde se mi líbí záclona nebo závěs, někdy si naopak říkám, proč si tam nedají něco hezčího.
Toulky kolem mé hlavy
Už jsem toho měl dost. Pořád „vynes smetí“ a „vyvenči Bena“, ktomu ještě „skoč do Billy, mají tam slevu na kafe“ a pořád něco. Takhle jsem si manželství nepředstavoval. Kdyby byla aspoň trochu milejší.
Pokus o jazykovou inovaci
Do češtiny se v průběhu jejího vývoje dostala slova, která původně označovala skutečné osoby. Nemám teď na mysli Švejka a pověstné české švejkování, to je postava literární, imaginární. Mám na mysli osoby, které žily.
Co třeba takové slovo grázl.
Horká planeta
Globální oteplování táhne světem jako ono pověstné strašidlo. Planeta Země je stále teplejší. A jako každý živý organismus stižený horečkou se snaží bránit. Rozpukaná suchá půda ji bolí stejně jako nás při vysokých teplotách bolí suché popraskané rty.
Obraz neštěstí
„A je to vsuchu,“ řekl jsem poté, co jsme obraz ukradený vnoci vkostele skámošem vyřízli zrámu a uschovali ve škvíře dveřní výplně vmé garáži. Uf, ale byl to pořádnej adrenalin. Ještě že nás nikdo neviděl. Obraz Poslední večeře Páně údajně namaloval nějaký neznámý renesanční mistr a má nevyčíslitelnou hodnotu.
Maškarní
Rozhodla jsem se, že na maškarní půjdu za šaška. Šaškovství docílím vnadměrném oblečení.
Oblékla jsem si tedy kalhoty svého přítele, přes ně dala řemen, ktomu jeho košili, která na mě plandala, a jeho boty, které mi padaly znohou. Nasadila jsem si červený nos a na hlavu dala slaměný klobouček sumělými hrozny.
Brouk v hlavě
„Hele, nelez mi do chodbičky, tu jsem si vykousal já. “
„No dovol, snad můžu jít na návštěvu. “
„To teda nedovolím, koušu si dál, je tu moc dobrý dřevo. “
„Sobče jeden.
Ivana zasahuje
Rybník na Suchém
Projely vesnicí Suchý a na jejím konci uviděly velkou žlutou budovu.
„To bude asi ta sokolovna,“ řekla paní Šrámková a zastavila opela. Pohlédla tázavě na dceru Ivanu, která seděla vedle ní na předním sedadle připoutaná pásem.
„Jo, to je určitě ono, mami.
Večerní povídání
Večer si vždycky vlezu do postele a můj malý pejsek Evža si hupsne za mnou. Uvelebí se pod peřinou, já zhasnu a pak si spolu povídáme potmě. Většinou mu vyprávím pohádky a on poslouchá a vyptává se. Jednou jsem začala pohádku o Sněhurce, ale Evža mě svou otázkou překvapil:
„Víš, Renatko, že jsem bydlel u Sněhurky.
Moje babička
Moje babička s dědečkem žili v malém hanáckém městečku Tovačov, proslaveném písničkou Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek. Jako děti jsme sbratrem po zdejší zámecké zahradě běhali, byla tehdy bohužel dost zpustošená.
Babička sdědou měli velkou zahradu, kde pěstovali zeleninu a ovoce, před zahradou byl ještě dvorek, který lemovaly domečky připojené khlavnímu domu, vjednom byla prádelna alias prádelka, vdalším měl děda ponk a složené zásoby dřeva na topení, proto mu říkal dřevník. A jeden domeček sloužil jako kurník pro slepice.
Labutí jezero
Byl srpen 1875 a v Petrohradě byl horký letní den. V bytě Petra Iljiče Čajkovského seděli Valentin Petrovič Běgičev a Fjodor Vasiljevič Gelcer. Na stole stál samovar a všichni tři muži popíjeli čaj.
„Tak si to shrneme, Petře Iljiči,“ řekl Valentin Petrovič Čajkovskému, „náš příběh pojednává o hodné princezně Odettě, kterou zaklel zlý čaroděj Rudovous do labutě.
V pohádkovém lese
1. U Lenčiny babičky
Začaly prázdniny a Pavlínka jela s kamarádkou Lenkou k její babičce. Lenčina maminka řídila a silnice před nimi příjemně ubíhala. Když se blížily k Horákovu, Lenka ožila:
„Uvidíš, že se ti u mý babičky bude líbit,“ řekla Pavlínce.
Životní úroveň
Životní úroveň stále stoupá a tak jsme si zvykli na určitý standard v obchodech a dalších institucích. Především je povinností každé zboží zákazníkovi pečlivě zabalit. Všecko musí být sterilní a hygienické. V supermarketech visí rukavice, abychom si je navlékli, když si bereme čerstvé rohlíky a nesahali na ně špinavýma rukama.
Jako sen
Bohuslav Martinů seděl u piána svého pařížského bytu a právě se chystal přehrát na klavír ukázky z nové opery Julietta své žačce Vitce Kaprálové.
„Tak tohle bude moje nová opera, Písničko moje,“ ukázal na fascikl popsaného notového papíru, který se vršil u piána. „Julietta. “
„Julietta.
Jeden den Marie N
Budík zadrnčel o půl šesté. Marie pootevřela oči jen na malé škvírky a pohlédla koknu. Venku bylo ještě šero, ale začínalo se rozednívat. Vpokoji už se daly rozeznat jednotlivé kusy nábytku, hlavně velké hnědé křeslo, které podědila po mamince.
Teplotní rekordy
Jakmile se na jaře teploty dotknou magických dvaceti stupňů, začnou všichni zpravodajci jásat. „V Česku na mnoha místech padly teplotní rekordy“ hlásají titulky. Vtelevizních zprávách doplňují informaci o teplém počasí reportážemi a rozhovory slidmi na ulici.
„Tak jak jste si užil dnešní teplou neděli.
Soutěže
Aniž si to uvědomujeme, soutěžíme od útlého dětství. Ve školce to má ještě podobu hry typu „Kdo bude první vjídelně. “ Postupně se ale dětská hra mění vboj o uplatnění. Soutěžíme o přijetí na střední školu, o přijetí na vysokou školu, potom soutěžíme o pracovní místo, dokonce o partnera či partnerku atakdále.
Autistka Greta
Světem hýbe šetnáctiletá Greta Thunbergová. Leží jí na srdci globální oteplování a je pro zastavení tohoto nepříznivého vývoje ochotna udělat cokoliv. Sedla si každý pátek před švédský parlament a inspirovala tím miliony mladých lidí po celém světě.
Spousta politiků, ba i politologů to nemůže rozdejchat.
Město bez jazyka
V únoru jsem vyrazila do Karlových Varů na besedu se spisovatelem Petrem Borkovcem. Je to nejen autor povídek a básní, ale také překladatel ruské literatury, což je mi z důvodu mých studií velice blízké.
Celé setkání s tímto autorem však přehlušily zážitky z Karlových Var, respektive z kontaktu s jeho obyvateli. Začalo to hned poté, co jsem vystoupila na zastávce Tržnice z autobusu.
Malý velký muž
Byl srpen 1923 a vPaříži bylo i večer stále horko. Ruský skladatel Nikolaj Čerepnin seděl vjedné zkaváren a vyhlížel svého hosta, skladatele Igora Stravinského. Vkavárně panovala příjemná atmosféra a tak se pohroužil do úvah. Máme spolu hodně společného, říkal si, oba jsme žáky Rimského-Korsakova, oba spolupracujeme sRuským baletem Sergeje Ďagileva a žijeme vPaříži.
Sukně
Lena se prohrabávala starými papíry v modrém kontejneru. Hlavně noviny na otop. Nejraději měla Mladou frontu, každé číslo bylo dost tlusté a papír dobře hořel. Balík novin pak donesla k jejich stanu.
Klavírní přídavek
Klavírista se po virtuózně zahraném klavírním koncertu za bouřlivého potlesku klaněl publiku. Když přišel na pódium už potřetí, usedl opět ke klavíru a chvíli přemýšlel. Potom mistrně vystřihl Let čmeláka od Nikolaje Rimského-Korsakova. Ovace nebraly konce.
Radost
Jarka právě procházela úzkou uličkou ke kostelu.
„Zase do kostela, paní Pokorná. “ pozdravila ji známá. V malém městě jsou známí tak nějak všichni.
Flirt doby ledové
Dnes není taková zima, uvažoval mamut Bonifác, tak si můžu chvíli dáchnout. Spokojeně se svalil do vyhrabané jámy ve sněhu a pozoroval okolí. Proboha, co se to sem blíží. Že by to byla mamutka Mája.
Anna Karenina
Včera uvedla Nova Cinema britský film Anna Karenina z roku 2012. Jak se vám líbil a jak podle vás odpovídal románové předloze. Podle mého názoru to byla spíš britská představa Ruska 19. století.
Mozart v Praze
Byl večer. Vzešeřelé místnosti svítilo několik svíček. U psacího stolu seděl Wolfgang Amadeus Mozart a pracoval na opeře Kouzelná flétna. Práce mu šla od ruky, měl velkou inspiraci, a tak měl árii Papagena už skoro hotovou.
Časové disproporce v češtině
Je to taková zajímavost naší mateřštiny. Když zdrobníme název něčeho konkrétního, tak to znamená, že je to menší. Domeček je malý dům, pejsek je malý pes, atd.
Jakmile přejdeme kněčemu abstraktnímu, například kčasovým údajům, tak se to rázem naopak zvětší.
Jsem trpaslík
Jsem trpaslík. V osmé třídě základní školy jsem přestala růst a byla jsem nejmenší ze třídy. V patnácti mi vystavili pas a měla jsem tam uvedenou výšku 148 centimetrů.
Postupně jsem se na všechny dívala nahoru, menší byly pouze děti do dvanácti let.
Andílek
Když se Honzík narodil, měl krásné kučeravé blonďaté vlásky, a tak hned všichni říkali „to je úplný andílek“. Potom ho přinesli z porodnice domů, skoro neplakal a maminka říkala „to je můj andílek“.
Honzík rostl, s hračkami si nehrál, ale místo toho je podával rodičům a oni zase říkali „to je opravdu náš andílek“.
Nastaly Honzíkovy první narozeniny.
Klavír
Byl prosinec 1921 a vchicagské koncertní síni se připravoval večerní koncert. Na generální zkoušce vládlo určité napětí, protože měla vpremiéře zaznít skladba Sergeje Prokofjeva, třetí klavírní koncert C dur. Interpretem byl sám autor.
Prokofjev pozdravil dirigenta Fredericka Stocka, prohodil pár slov se členy orchestru a usedl ke klavíru.
Dva Janové
Vtěchto dnech si připomínáme padesáté výročí oběti Jana Palacha. Jeho činu je věnována řada pietních vzpomínkových akcí. A právem.
Dovídáme se o něm zúst jeho spolužáků, že to nebyl žádný svatoušek, ale že vpoválečné době, tedy době jeho dětství, kdy se všude povalovaly nevybuchlé výbušniny, o ně jevil velký zájem.
Pucle
Pro dětskou skládačku anglicky zvanou jig-saw puzzle (tedy doslova hlavolam vyřezaný lupénkovou pilkou) se včeštině ujal název pucle. Jazykozpytce to pochopitelně poněkud dráždí. Anglické slovo puzzle se přece čte PAZL. Češi to čtou s C, jako by šlo o slovo německé (viz Konzert) nebo italské (viz pizza).
Pohádky jsme přežili
Jsme prý národem, který miluje pohádky, a proto nás o vánocích televize krmí pohádkami od rána do večera. Otázkou je, jestli to není spíš naopak. Televize nám neustále předkládá pohádky, a proto je takzvaně milujeme.
Sotva začnou vánoční prázdniny, už to frčí: pyšná princezna, šíleně smutná princezna, princezna ze mlejna, princezna se zlatou hvězdou, zlatovláska, tři oříšky pro Popelku, sčerty nejsou žerty, čert ví proč, hrátky sčertem, zpekla štěstí, anděl páně, byl jednou jeden král, císařův pekař a o pekařově císaři ani nemluvě… Máme tu i dovoz – Kevin je už třicet let sám doma a mrazík nám dělá zimu, kterou nemáme, už padesát let.
Můj život s reklamou
Skamarády zkonzervatoře máme klavírní trio Doremi a docela se nám daří. Děláme koncerty po celé republice. Zřejmě to bude tím, že máme dost široký repertoár. Pár videí zkoncertů jsme navíc dali na internet na youtube a byli jsme překvapeni, jakou to má sledovanost.
O pomfritové chaloupce aneb Pohádka silvestrovská
Byl jednou jeden bezdomovec a ten měl dvě děti –Jeníčka a Mařenku. Bydlel snimi vzahrádkářské kolonii blízko lesa. Jednoho dne už neměli co jíst, tak se společně vypravili do lesa na houby. Tatínek šel napřed a děti za ním.
O střetu zájmů
Slovo střet přežívá v češtině na okraji. Kromě střetu zájmů se ještě můžeme dočíst o střetu vozidel nebo dokonce o střetu vozidla s chodcem. Toto slovo tedy na nás působí ryze nepřátelsky. Poněkud významově zeslabeno je slovo střetnutí, dnes nejčastěji užívané o hokejovém nebo fotbalovém utkání, kde jde o sportovní souboj.
Vrabec v hrsti
Holub Emil našel právě na trávníku kousek suchého rohlíku a radostně se do něj pustil. Paní holubová hledala další zbytky.
„Evičko, pojď sem, tady je rohlík. “ volal na ni.
Psí život
Mluvíme-li o psím životě nebo o psím počasí, víme, že je to něco špatného.
Inu, psi to v dřívějších dobách určitě neměli lehké. Museli hlídat dům, a proto spali venku maximálně v boudě mráz nemráz. Žrádla jistě moc nedostávali, nějaké zbytky a sem tam kost.
Jsou to ještě vánoce?
Informace o tom, kolik miliard utratili Češi během Black Friday za vánoční dárky i o tom, kolik Čechů se ročně kvůli vánočním svátkům zadluží, jsou alarmující. O tom, kolik utratíme za hektolitry alkoholu a tuny jídla, ani nemluvě.
Lidé si dnes nadělují televize, počítače, koberce. A poslední den před Štědrým dnem vykoupí úplně všechno.
Přítelkyně tma
Josef zhasl a zalezl do peřin. Do pokoje jen slabě pronikaly pruhy světla ze zatažených závěsů.
Tma ho objala svými neviditelnými prsty. Bylo to takové něžně přátelské pohlazení.
Obhajoba slepic
Řada zvířat dnes figuruje v nadávkách, slepice nevyjímaje. Chce-li muž ženu ponížit, řekne o ní, že je slepice. Vychází se tedy z toho, že slepice je hloupý tvor.
Naši předkové ovšem měli ke zvířatům úplně jiný vztah.
Selfíčka
Dnes je to velká móda. Vyfotím se na nějakém úžasném místě a dám to na Facebook. Spousta lidí ovšem za tuto touhu bohužel zaplatí životem, o tom čteme velmi často. Mladá Číňanka se chtěla vyfotit na balkóně v sedmadvacátém patře hotelu a balkón se s ní utrhl.
Jak drozd zpíval z listu
Drozd, kos a špaček se slétli na buk, aby si zazpívali své podvečerní trio.
"Pánové, včera jsem viděl něco pozoruhodného," začal hned drozd poté, co se přivítali.
"Nepovídej. " řekl kos.
Moje malá kapka dobrovolnictví
Je pondělí odpoledne a já vedu svého krysaříka do Domova seniorů. Otvírám dveře a vejdu do recepce. Klienti, kteří tu sedí v pohodlných křeslech, okamžitě ožijí.
"Evženku, ty ses přišel za námi podívat.
K pojmu babička
S babičkami se v poslední době roztrhl pytel. V obchodech jsou běžně k dostání babiččiny buchty a babiččiny nudle, které mají symbolizovat vysokou kvalitu. V televizi se vysílá pořad Co naše babičky uměly a my jsme zapomněli. Kdo jsou vlastně tyto babičky.
Osud nemocných a přemnožených
Podobné zprávy slyšíme a čteme dnes a denně.
Slepice dostaly ptačí chřipku, je třeba vybít celý chov, aby se nemoc dál nešířila. Kapři v rybníku se nakazili infekční chorobou, která by se mohla šířit, je třeba usmrtit několik tun ryb v celém rybníku, aby se to nepřenášelo dál.
Přemnožili se divočáci, je třeba je zčásti postřílet, aby neničili úrodu.
Mišička aneb pohádka pravopisná
Babyčka si vzala motičku a šla na zahrátku okopávat řepu, kedlubni a zelý. Ftom se ji pod nohi připletla malá mišička. Babyčka obhlédla okousanou zeleninu.
V rožčilení zvedla motičku a chtěla mišičku vihnat.
Jak žehlička vyžehlila průšvih
"Aleši, Aleši, podívej se, kolik máš zase poznámek. ´Neměl do tělocviku sportovní úbor´ nebo tady´Zapomněl do geometrie kružítko´, tady zase´Nepřinesl si do kreslení vodové barvy´. Vždyť ti to ráno vždycky připomínám a máš to nachystané. Já už za tebe tyhle průšvihy žehlit nebudu.
Ráno s dědou
Je čtvrt na sedm a budík hraje svou budící melodii. Říkám tomu žbluňkání. Pejsek ležící na přikrývce se zavrtí a pohlédne na mě svýma korálkovýma očima: vstávej.
Odhodím přikrývku a nazouvám si trepky.
Outdoorové outfity
Žijeme v moderní době, a tak má každá moderní žena outfit. Kdepak oděv nebo oblečení, to zavání starobou, možná nejen ty předměty, jež se tak nazývají, ale i samotná slova jsou už zřejmě prožraná moly.
Chceme-li jít ven nebo do společnosti, musíme si zkrátka vzít něco, co je "na ven", tedy "out" a co nám padne neboli sedí, tedy "fit". Snad by se to dalo přeložit jako venkovní úbor.
Závist
Už dvě hodiny chodím po nočním sídlišti. Je kolem nuly a vypadl jsem rychle, ani jsem se pořádně neoblíkl. Je mi dost zima. I ty paneláky vypadají studeně, natřeli je sice na modro a žluto, aby nebyly šedivý jako za bolševika, ale pro mě je to stejný.
Jak se telefon vzteky vytočil
Jednou přišla paní učitelka sdětmi do muzea dvacátého století. Děti obdivovaly staré gramofony, magnetofony, tranzistory a další věci a ptaly se kčemu sloužily.
Potom se paní učitelka zastavila u starého telefonu skulatým číselníkem.
„Tak, děti, takhle vypadal původně telefon.
Jak se tričko vytahovalo
Filip hrál fotbal a dával vutkáních spousty gólů. Jeho tričko, které si na zápasy oblékal, na to bylo náležitě pyšné.
„Heč, Filip dal zase gól. “ volalo a vždycky se trochu povytáhlo.
Jak zatočit s plasty
Když se někdy před padesáti lety začaly zavádět plasty, byla to jistě myšlenka bohulibá. Nebudeme vyrábět věci ze dřeva, ale z umělé hmoty, ušetříme lesy. Po padesáti letech nám ale plasty přerostly přes hlavu. Na rozdíl od biologického materiálu se totiž vůbec nerozkládají.
Jak chtěl mobil šťávu
V kuchyni na stole ležel mobil a už byl docela zesláblý. Čekal, jestli někdo nepřijde a nepomůže mu. Vida, objevila se holka Eliška, ta to jistě napraví.
"Počkej, hned přijdu.
Bašta!
Letadla mě odjakživa přitahovala. Obrovské stroje, které voněly benzínem a olejem. Už za mlada jsem se často plížil do hangáru, abych nasál tu vůni. Nemoh jsem odolat.
O tvůrčí práci
Pod pojmem tvůrčí práce si asi každý představí něco jiného, ale na prvním místě ho zřejmě napadne umělecká činnost. Jistě, to je jakási prvoplánová oblast, kde lidé zapojují fantazii a přenášejí čtenáře, posluchače i pozorovatele do světa svých představ. Na první pohled by se mohlo zdát, že vlastně zůstali dětmi a že si stále hrají. Něco na tom asi je.
Pod padajícím deštěm
Pod padajícím deštěm
si umývám jablko
a sleduji
co dělá příroda
Ty kluku!
„Tak, hoši, dnes vás naučím střílet zluku,“ řekl strýček a donesl svým synovcům veliký luk a šípy. Šípy byly krásné opeřené.
„Těmto opeřeným šípům se říká kluky“, vysvětluje strýček. „Ty jsou krásné, viďte.
Vzpomínka na srpen
Jsme sbratrem na prázdninách u babičky a dědy vTovačově.
„Víš co. Postavíme si domeček,“ navrhuju tříletému Markovi.
Děda má vrohu dvora naskládané staré cihly, a tak je nosíme doprostřed dvora a skládáme na sebe, abychom vytvořili zeď pomyslného domečku.
Řekla blecha
Řekla blecha bleše
že psa ráda češe
Řekla moucha mouše
že med ráda kouše
O chytré čepici
To vám byla jedna čepice a ta patřila Vojtovi. Vojta tuhle kšiltovku nosil všude s sebou. Bodejť by ne. Hned jak si ji nasadil na hlavu, všechno věděl.
Irsko, země větru a deště
Pozor, úzké silnice
Trajekt zHolyheadu do Dublinu jsme stihli jen taktak. Loď odjížděla ve čtrnáct nula nula a náš mikrobus odmávli knalodění ve tři čtvrtě na dvě. Po třech a půl hodinách plavby přistáváme vDublinu a hned si užíváme pohled na obrovský odliv. Běháme po písčitém mořském dně a nadšeně fotíme.
Stará dobrá Anglie
Je nás osm, jedeme pronajatým minibusem s řidičem a právě jsme přejeli kanál La Manche. Míříme do Irska. Máme ale problém. Už cestou přes Německo se nám zasekl zámek u zavazadlového prostoru a k taškám, kufrům a dalším věcem se dostaneme jen tak, že přelezeme sedadla.
Průjezd Evropou
Je páteční podvečer a náš řidič v Chlumci u česko-německých hranic naposled tankuje za koruny. Potom vyjíždíme na dálnici. Je nás osm přátel, sedíme v minibusu a hlavně rádi cestujeme.
Za chvíli nás vítá cedule Deutchland a směrovka Dresden 75.
Už jsi byl v Makedonii?
Louky plné
brouků a ještěrek
Hory plné
průzračných potoků
Vzpomínky základního kamene
Jsem základní kámen Národního divadla. Řeknu vám, to byla sláva, když jsem se narodil. Bylo to přesně 16. května 1868.
Jak byl hřebík padlý na hlavu
V truhlářské dílně si v dřevěných škatulkách hajali hřebíci. A nejen hřebíci, ale i hřebičky. Dlouhé, krátké, silné, tenké, s velkou i malou hlavou. Těšili se, až je pan truhlář vezme do ruky a začne je zatloukat do dřeva.
Let za jarem
Příprava na zimu
Léto bylo u konce a ranní rosa už křečka Lukáše pěkně zábla do tlapek. Je na čase připravit se na zimu, pomyslel si.
„Zuzanko,“ řekl jednou své věrné družce, „jdu shánět zrní, abychom v zimě neměli hlad. “
„Dobře, Lukášku, já zatím přichystám naši spižírnu,“ souhlasila mladá paní křečková.
Janáček učí česky
Globalizace posledních let nezasáhla jen ekonomiku. Vtrhla i do kultury, operu nevyjímaje.
Jak známo, opera má svůj původ v Itálii, a tudíž k ní italština bytostně patří. S rozkvětem opery v 18.
Superpotravina
Dnes máme všecko super: superhrdiny, supermodelky, superpočítače, tak co bychom neměli superpotraviny.
Na Wikipedii se dočteme, že Superpotravina je marketingové označení pro potravinu, která má vysoký obsah látek, které by měly prospívat zdraví. Superpotraviny jsou proto hodně drahé. Jak se dovídáme dál, většina superpotravin roste v drsných podmínkách pouští, deštných pralesů či ve vysokých nadmořských výškách.
Vesnice na konci světa
Jsme vMakedonii a jedeme do vesničky snázvem Zovik. Vmakedonských horách je třeba projet soutěskou dolů a zase nahoru. Náš malý autobus spřívěsem pomalu sjíždí serpentinami kmostu a potom zase šplhá do výšky jako had. Zbývá osm kilometrů.
Už jsem večeřel?
V poslední době jsem často v kontaktu se seniory nad 80 let. Nejen v rodině, ale i při dalších příležitostech. Chodím pomáhat do Domova seniorů, kde vždy jednoho z nechodících klientů vezu v rámci společné procházky na vozíku do parku. Při venčení psa na sídlišti rovněž potkávám řadu seniorů s pejsky.
Pár slov o slově ikona
Dnes se to ikonami jen hemží. Ale dřív tomu tak nebylo. Se slovem ikona jsem se setkala až ve škole a týkalo se obrazů svatých vpravoslavné církvi. Za mých školních let ovšem toto slovo pochopitelně znáboženského hlediska moc vkurzu nebylo.
Když bolí noha
Byla noc a všichni už spali. I vkuchyni bylo ticho a stůl, židle i další nábytek unaveně podřimovaly.
Najednou se ale do ticha ozvalo táhlé „Áááúúú. “
„Co se stalo.
Stromy
Člověk zpravidla narazí na zajímavé informace úplnou náhodou. Jednou jsem hledala na internetu nějakou četbu k poslechu a narazila jsem na nahrávku s názvem Muž, který sázel stromy čtenou Markem Ebenem. Byla to novela o pastevci v Alpách. Muži zemřel syn a žena a tak trávil čas tím, že se snažil pustou krajinu zalesnit a každý den sázel stromy.
Sochař
Stáli na terase a hleděli na moře. Povíval jemný větřík a rozkošně jí čechral vlasy. Líbilo se mu to. Vůbec jí to slušelo.
Ta "hnusná" příroda!
V předchozích týdnech jsme byli v médiích přímo zahlceni informacemi o všudypřítomném pylu. Byla to nejen varování pro alergiky, ale také pro motoristy, protože ti museli umývat auta -hlavně jejich okna - zaprášená pylem.
Z pohledu motoristy, který pro pyl třeba nevidí na silnici, se dá pochopit, že to je k vzteku. A je nabíledni, že hned jede do myčky.
Můj děda
Je ráno. Babička odešla do kuchyně chystat snídani a my se sbratrem ještě stále válíme na manželských postelích vměkkých peřinách. Dveře od ložnice se otvírají a vnich stojí děda:
„Tak, děckanti, vstávat. “ volá na nás.
Ušetřit!
Šetřit je nutné, ale ne za každou cenu. Najdou se ovšem jedinci, kteří to i se šetřením přehánějí. Příkladem je můj známý. Kupuje vše ve slevě, popřípadě se snaží určité věci vyrobit sám.
Nedělní výlety
Za nádražím
cesta kolem řeky
nebo do kopce
Potom tichým lesem
Dvě podoby deště
Z nebe stékají slzy
v dlouhých samohláskách
do bolavých kaluží
skruhy pod očima
Co se vejde pod deštník
Dnes se dělají deštníky nejen malé, sloužící spíše jako módní doplněk, ale i dostatečně velké, aby se pod ně vešli dva zamilovaní za velkého lijáku. To ale není všechno.
Pod deštník se dá schovat ledacos, co potřebuje nějakou ochranu, nikoli jen milenci. Vejde se tam například raketa.
Jak jsme se líbali pod třešní
Jednou jsem se rozhodla náležitě oslavit první máj. Po svátečním obědě jsem před svým přítelem trochu zlegrace prohodila, že bychom se měli políbit pod rozkvetlou třešní. Ten se toho chytl a nabídl, že se vydáme za kvetoucími třešněmi do Lysolají.
A tak jsme vyrazili.
Brnečko
Špilberk si hledí do dáli
a unuděně zahálí
Pod ním město vře a kypí
ukazuje střešní týpí
Letní den
Červené jablko
vdáli na obzoru
má chuť pomeranče
a vlčí máky
O kočkodanovi
V africkém pralese si spokojeně žila tlupa kočkodanů. Živili se listy, kořínky, ovocem, drobným hmyzem. A samozřejmě měli mláďata, která učili lézt po stromech. Největší neposeda byl kočkodánek Adam.
O jednom písmenku
Vdětském pokoji pod postelí bydlel hodný duch Vítek. Moc se mu tam líbilo, protože na postelí nad ním spal kluk Kryštof a ten byl moc bezva. Večer si vždycky spolu povídali, Kryštof Vítkovi líčil zážitky ze školy a Vítek Kryštofovi na oplátku vyprávěl různé duchařské příběhy.
Jednou takhle duch Vítek vykukoval zpod postele a sledoval Kryštofa, jak soustředěně píše úkol do školy.
Kdo sní perníkovou chaloupku?
Jednoho večera si ježibaba hověla na peci ve své perníkové chaloupce a černý kocour Spytihněv jí seděl u nohou. U stropu si pavouk křižák předl svou síť. Pavučina náhle zašimrala kocoura na nose.
„Nemůžeš si tu pavučinu příst někde jinde.
Otužilá sedmikráska
Bylo léto a louka byla posetá květinami těch nejpestřejších barev. Byly tu kopretiny, vlčí máky, pomněnky, petrklíče, sasanky, zvonky a mezi nimi také maminka sedmikráska. Vedle ní rostly ještě dvě její dcerky, malé sedmikrásečky.
Jedna malá sedmikráska způsobně rostla.
Jak muchomůrka ke svému jménu přišla
Za dávných a dávných časů si všechny houby žily vlese dobře, protože je lidé nesbírali. Hřiby si na pozdrav smekaly klobouky, bedle si vjehličí lebedily, pýchavky si rostly do obrovských rozměrů, modráky se před ostatními houbami studem modraly, babky poskakovaly po lese jako malé holčičky.
Zkrátka, o houby se tenkrát starala jen zvířátka. Ta měla některé houby ráda, některé ne.
Jak přijít včas
Blížila se devátá a zasedačka už se plnila lidmi. Za chvíli začne pravidelná pondělní ranní schůze velké softwarové firmy. Patřilo to zkrátka kzačátku týdne jako tkaničky k teniskám. Šéf jim zas hodlá sdělit své plány na následujících pět dní.
O jedné pejskařce
Po sídlišti chodila pejskařka smalým pejskem. Všichni ji znali a zdravili, jen ona si nikoho nevšímala a nikoho nikdy nepozdravila.
Nakonec si na to celé sídliště zvyklo a přestalo ji zdravit. Zřejmě nechce snikým mluvit, usoudili obyvatelé.
Kdo je tu kočka?
Kdo je tu kočka.
Kočka Žakelinka bydlela u kluků Filipa a Kryštofa a měla se u nich moc dobře. Kluci ji měli rádi, hezky ji hladili, společně s maminkou jí dávali různé dobroty.
Žakelinka měla sice pěkný mourovatý kožíšek, ale byl pořád stejný.
Kocour a obaleč
Blížil se podzim, ale na zahrádce bylo stále příjemně teplo. Sluníčko svítilo a kocourek Ríša se vyhříval na lavičce pod jabloňkou. Díval se nahoru do větví a na jablíčka a říkal si: jablíčka za chvíli dozrají a panička bude péct své oblíbené jablečné štrůdly, páníček vyrábět jablečný mošt. Škoda, že ani jedno pro mě není.
Zimní spáči
Léto bylo u konce a ranní rosa už křečka Lukáše pěkně zábla do tlapek. Je na čase připravit se na zimu, pomyslel si.
„Zuzanko,“ řekl jednou své věrné družce, „jdu shánět zrní, abychom v zimě neměli hlad. “
„Dobře, Lukášku, já zatím přichystám naši spižírnu,“ souhlasila mladá paní křečková.
Revoluce kolem nás
Normálním revolucím už dávno odzvonilo. A to doslova. Zvoněním klíči na náměstích už téměř před třiceti lety.
Dnes máme revoluce vrůzných odvětvích.
Salátové vydání
Maminka vkuchyni smažila řízky kobědu. Nachystala si hlávkový salát a potom dala vařit brambory. Zavolala na Martínka:
„Pojď mi něco přečíst ze slabikáře, ať vím, jak ti to jde. “
Prvňák Martínek si do kuchyně celkem neochotně donesl slabikář a začal vněm listovat.
Večerní šplechty aneb O slovech zapomenutých
Pod názvem Večerní šplechty si asi každý vybaví vyprávění Jana Nerudy zPovídek malostranských. Večer si tu čtyři muži na střeše povídají o různých věcech, hlavně o lásce. Povídají. Klábosí.
Líný kos
Jaro bylo v rozpuku a všichni ptáčkové zpívali jako o život. Hledali si své druhy a družky a stavěli si hnízda.
Také kos Filip si nedávno vyhlédl sličnou kosici. Slečna Adélka ladně mávala křidélky a hlásek měla jako ze sametu.
Ježek a jablíčko
Jednou si tak ježek Jaroslav vykračoval lesem, tu slupnul žížalu, tu nějakého brouka a bylo mu dobře. Vtom však před sebou uviděl jiného ježka, který si na hřbetě nesl jablíčko.
„Tak to jsem ještě neviděl,“ rozesmál se ježek Jaroslav. „Tahat se na hřbetě s nějakým jabkem.
Co vše vyšplhalo?
Slovo šplhání má většina lidí spojeno s opicemi. Taky děti ve škole se učí šplhat po tyči nebo po laně. Šplhat se dá i po žebříku (ipopřípadě po společenském žebříčku), po schodech nebo po dalších věcech, pokud se chceme dostat na nějaké vyvýšené místo, třeba na kopec, na střechu, na rozhlednu apod.
Časem jsme začali říkat, že na kopec a další vyvýšeniny šplhá auto nebo autobus.
Stonožka
Jednoho deštivého dne vešla do Zverimexu stonožka. Způsobně pozdravila a hned šla kpultu za panem prodavačem.
„Copak byste si přála, madam. “ zeptal se úslužně pan prodavač.
Slunéčko a sedm teček
Slunéčko bylo malinký brouček. Všichni ostatní broučci mu říkali slunéčko právě proto, že se rádo vyhřívalo na sluníčku.
Jednou si takhle leželo na sluníčku a přemýšlelo, jak by si mělo obarvit krovky. Každý brouk si už nějakou barvu i vzorek vybral.
Ošklivé káčátko
Jednou si australská kachna skachňaty vykračovala kolem jezírka. ¨„Pojďte se vykoupat,“ řekla jim.
A kachňátka ji následovala do vody. Když všechny kachničky odpluly kousek od břehu, najednou uslyšely volání:
„Haló, počkejte na mě.
Jak si hlemýžď zabouchl dveře
Jednou se hlemýžď Pepa plazil po zahradě a hledal něco ksnědku. Na zahradě rostlo hodně zeleniny, a tak přemítal, do čeho se pustit dřív. Má si dát dobrou kapustičku nebo radši listy kedlubny. Vtom uslyšel ze záhonku nějaký šramot a hned pro jistotu zalezl do svého domečku.
Kola,kola, kolečka
Jazyk odjakživa pokulhává za realitou. Realita se tak mění a jazykové označení zůstává. Přestože už té realitě neodpovídá.
Vezměme si třeba slovo kolo.
Kdo poslouchá kolenem?
Blížila se zima a cvrčkova rodina se ukládala kzimnímu spánku. Všichni se hezky uvelebili ve svém hnízdečku.
„Tatínku, pověz nám ještě pohádku,“ žadonila malá Fanynka.
„Já pohádku nechci,“ protestoval malý cvrček Vilík.
Variace
Dalším slovem, které je dnes na postupu, je slovo „variace“. Původně to byl hudební termín „tema con variazioni“, tedy téma svariacemi. Tento hudební útvar měl svá přísná pravidla. Dnes se však dané slovo chápe ve smyslu „obměna“.
Klasika
Toto slovo vposlední době expanduje. Přitom ještě vpolovině minulého století se jím označovala pouze klasická umělecká díla. A dnes.
Prakticky zahrnuje veškeré věci, které jsou pro nás nějak obvyklé nebo se opakují.
Ptačí zábava
Heleme se, koukejme se,
co se děje vpoli, vlese.
Nevídáno, neslýcháno,
ptáci pějí celé ráno.
O zrcadle, které se šklebilo
Vpředsíni viselo velké obdélníkové zrcadlo. Členové rodiny se před ním česali a upravovali. Maminka si na víčka nanesla krásné oční stíny, zvýraznila si řasy a rty si natřela rtěnkou. Zrcadlo se na ni mile usmálo, aby viděla, jak je krásná.
O lustru, který chtěl být jako lampión
Vobývacím pokoji visel u stropu lustr. Večer lidem svítil a ve dne odpočíval. Díval se dolů na nábytek, na křesla, sedačku, koberec, knihovnu a televizi. Byli to všechno jeho dobří kamarádi.
O koberci, který chtěl létat a jak se to naučil
Vobývacím pokoji ležel květovaný koberec s třásněmi a protahoval se do všech stran. Nikdo nebyl doma, takže nehrozilo, že by na něj někdo šlapal, mohl si tedy vklidu zdřímnout. Obě křesla i sedačka spaly, bylo slyšet jejich slabé pochrupování. Také televize byla vypnutá a odpočívala.
Snění
Jsem zachumlaná pod peřinou a slastně sním. Je teprve šest, všichni ještě spí. A tak se oddávám svým představám. Zapomínám, že žiju v Brně a přenáším se do Londýna.
O zlobivém stole
Vdětském pokoji stál psací stůl se třemi zásuvkami. Hrozně zlobil. Neustále vyplazoval tu spodní, tu horní, tu prostřední zásuvku.
Otáčecí kolečková židle to už nevydržela.
Vichřice v metru
VPraze bydlím už přes třicet let, ale na jednu věc jsem si stále nezvykla: vystoupím zmetra a vydám se keskalátoru. A vtu chvíli to eskaluje. Tedy něco, co po vzoru Járy Cimrmana nazývám „vichr zhor“. Totiž prudký závan vzduchu, co závan, zadutí, vichřice, větrná bouře.
Tady hlídám já!
Sdělit kolemjdoucímu, že v domě či na zahradě, popřípadě u jiného objektu, hlídá pes, lze různými způsoby. V minulosti se často psalo „Pozor, zlý pes. “ A opravdu mi tato cedulka naháněla hrůzu. Představovala jsem si, že z domku se vyřítí nějaká krvelačná bestie, která mě rozcupuje na kousky.
Fenomén Čtecí babička
Zhruba před dvěma roky jsem na jedné akci objevila leták s informacemi o projektu Senioři do škol. Tam jsem se dozvěděla, že na jeho základě docházejí senioři do mateřských škol a čtou dětem pohádky. Samozřejmě mě to jako důchodkyni zaujalo a hned jsem navštívila příslušné internetové stránky s dalšími informacemi. Tam jsem se dočetla, že senioři chodí nejen do školek, ale i do nemocnic.
Cyklostezka
V okolí Prahy je řada cyklostezek, které se těší velké oblibě. Mé oblibě se těší cyklostezka vedoucí podél Vltavy z Tróje do Klecan.
Dříve bylo nutno projet Stromovkou a po Trojské lávce se dostat na druhý břeh Vltavy. Teď co lávka spadla, je to ztíženo tím, že je třeba v určitou hodinu stihnout přívoz.
Ach, to nádobí
Maminka sAdélkou umyly po obědě nádobí a daly ho okapat do dřezu. Potom odešly zametat a uklízet dvůr, a tak umyté nádobí ve dřezu osamělo.
Malý kastrůlek začal hned nahoře na hromadě neposedně dovádět.
„Nech toho,“ okřikl ho polévkový hrnec vespod.
Hovory s postavou
Bylo už pozdě večer a Leoš Janáček byl unaven. Vposledních dnech intenzivně pracoval na prvním dějství Její pastorkyně. Usedl ještě jednou ke klavíru, aby si přehrál árii Jenůfy. „Vzpomněla jsem si na rozmaryju, že mi usychá, šla jsem ji omočit kvodě.
Tři přání
U Nováků byly přípravy na Štědrý večer v plném proudu. Maminka v kuchyni chystala bramborový salát a cukroví, Honzík zdobil stromeček a tatínek se právě chystal zabít kapra.
Vešel do koupelny, kde ve vaně plaval kapr a chtěl ho vytáhnout.
Kapr však náhle promluvil: „Prosím, nezabíjejte mě.
Vánoční strom
Tak Melanie Trump údajně zakoupila patnáct vánočních stromků. Inu, budiž jí to přáno. Peníze na to má a kam stromkypostavit taky má. Ale o ekologii asi nemá ponětí.
Jak hrál klavír koledy
Vobývacím pokoji stál klavír. Když Péťa na něj cvičil, hrál etudy a drobné skladbičky. Docela se mu to líbilo. Teď se ale blížily vánoce a klavír si řekl, že jednou bude hrát sám, bez Péti.
Zkreslené představy
Mládež je z pohledu předchozí generace vždy nějaká divná nebo špatná. Nic nechápe a hlavně se chová neurvale a používá nepochopitelnou slovní zásobu.
Nejinak je tomu i dneska. V souvislosti s výročím sametové revoluce se často mluví o tom, že dnešní středoškoláci mají o komunismu zkreslené představy.
Jako lidi!
Lidé si odpradávna přírodu personifikovali. Řeka měla ramena, hora patu neboli úpatí a pohoří hřbet.
Postupně lidé tuto personifikaci stále vylepšovali. Tak třeba nejenže domy stály a louky ležely, řeka nesla listí, ale také stoly a židle měly nohy, domy útroby, brýle seděly na nose, boty tlačily, plameny olizovaly polena, míče skákaly, zkrátka všecky věci se chovaly tak trochu lidsky.
Zviditelňování
Dnes se chce každý zviditelnit. Zvlášť pokud podniká. A pochopitelně nejlépe na internetu. Hned si tedy vyrobí webové stránky snázvem své firmy, svým jménem a kontaktem.
Jak se z pírka stalo pero
Na okenní parapet slétlo kavčí pírko. Bylo ztoho zmatené a chvíli jen tak okounělo. Po chvíli se ale začalo rozhlížet kolem sebe. Kavka už tu není, tak co je tady zajímavého.
Testosteron
Nedávno jsem pro jednu firmu zabývající se zdravým životním stylem překládala zangličtiny článek „Sto způsobů, jak si přirozenou cestou zvýšit hladinu testosteronu“. Za každou radou následoval vysvětlující odstaveček sfotografií, někdy i odkaz na podrobnější informace na internetových stránkách.
Objevovaly se tu různé cviky a posilování, ze sportů byl na prvním místě golf, hokej, bojové sporty, běhání do kopce, skákání. Doporučovaly se potraviny, které zvyšují hladinu testosteronu, jako například ořechy, červené maso, česnek, bobulové plody, cibule, vysoce kvalitní soli, oves, kořeny kopřivy, citrusové plody, granátová jablka, zázvor, mateří kašička, petržel, bazalka, dále vitamíny A, C, D, E, K2, některé minerály jako jód, bór, zinek, hořčík, byly tu i rady, čemu se naopak vyhnout, například pití kávy, většího množství piva, nedoporučovaly se sojové výrobky, cukr, rtuť, fluorid, chlór, bróm, margarin, objevilo se varování před vegetariánskou stravou.
O pejskovi, který lhal
Ben byl roztomilý. Měl protáhlý čumák, plandavé uši a naprosto neodolatelný pohled. Kryštof ho měl moc rád. Ben sním spal vposteli, chodil sním na procházky, dostával od něj různé psí dobroty, které mu Kryštof kupoval ze svého kapesného.
První republika!
Poslední dobou jsou česká média od internetu přes televizi a rozhlas až po noviny zaplavena články a pořady o druhé světové. Vkvětnu jsem si říkala: dobře, je výročí. Ale nové informace jsou tu pořád. Nejde přitom převážně o historická fakta, ale o různé pikanterie ze života Hitlera a jeho vrchních velitelů, například o Hitlerově vztahu kneteři, která spáchala sebevraždu, o tom, že miloval párky, dovídáme se, že vkoncentračních táborech byly nevěstince, jak se chovaly manželky esesáků atd.
Co by volil pes?
Pohlédla jsem na svého psího parťáka, který usnul na gauči stočený do klubíčka. Hlavu si vtipně podložil obálkou svolebními lístky.
Máš pravdu, řekla jsem si. Nejlepší je všecko zaspat.
Veselé lístky ve větru
Byl podzim a foukal studený vítr. Na buku se krčily pestře zbarvené lístky. Některé byly ještě zelené, ale většina jich byla žlutých nebo žlutohnědých, občas byly zbarvené i do červena.
„Vám to ale sluší,“ řekl jeden znejstarších lístků, když si všiml, jak má jedna zmladých dam krásně zbarvené šaty.
Televizní vraždy před spaním
Po činorodém dnu si chci pochopitelně večer odpočinout u televize při nějakém pěkném filmu. Poté, co shlédnu a vyslechnu večerní zprávy, kde se dovím, že hurikán Irma má zatím na svědomí 28 mrtvých, že vMexiku bylo další zemětřesení, téměř dvě stě mrtvých, že vLas Vegas střílel do lidí šílenec, 58 mrtvých a několik dalších hororů zčeských zemí vpodobě nehod na železničních přejezdech, opravdu potřebuju vzpruhu vnějakém zamilovaném filmu. Podívám se tedy na program:
Čt1 - Vraždy vkruhu
Nova - Policie Modrava
Prima - Kapitán Exner
Myšlenky houbaře
Dnes mám teda pořádnej úlovek. Ani to nemůžu unýst. Celej rok nic a teď rostou jak blbý. Vosmašedesátým to bylo podobný.
nejnezdravější národ
Člověk se na internetu dočte opravdu kuriózní věci. Zejména o různých výzkumech amerických vědců. Tak třeba před časem jsem se dočetla, že vědci zjisté americké univerzity vyzkoumali, že dlouhověkost ovlivňuje pevný manželský vztah, kdy manželé udržují sex až do pozdního věku. O pár dní později jsem si spřekvapením přečetla, že vědci zjiné americké univerzity zjistili, že vysokého věku se dožívají hlavně jeptišky, protože ty nesouloží vůbec.
Pohádka o pohádce
To vám byla jednou jedna pohádka a ta měla jen první větu: Byl jednou jeden král. Zdálo se jí to moc krátké, a tak se rozhodla, že si napíše pokračování. Šla se proto poradit za dětmi. „A ten měl tři syny,“ navrhovali kluci.
Jsou chytré telefony opravdu chytré?
Již minimálně dvacet let nás obšťastňují takzvané chytré telefony, které toho umějí mnohem víc než ty hloupé zdob socialismu: mají připojení na internet, takže je můžeme používat kvyhledávání informací, navigaci, můžeme si na nich pouštět videa a hudbu, sledovat televizní programy, dokonce fotografovat. Jak úžasné.
Oproti starým telefonům, které měly kulatý ciferník, a proto se čísla VYTÁČELA, máme dnes mobily nejen tlačítkové, ale i dotykové, nicméně čísla vytáčíme dál. Na starých hloupých telefonech nešlo poslat písemnou zprávu, to umějí až současné chytré mobily.
Díry kam se podíváš
Časy se mění. Za mého dětství si nikdo nedovolil přijít do školy s děravými kalhotami. Všechno se pečlivě zašívalo. Ale dnes.
Říkají mi Evža
Říkají mi Evža. Vlastně se jmenuju Eugen, protože mám papíry. Eugen Lykoskylos. Jsem totiž pražský krysařík, úplně malý pejsek.
Drby
Nedávno mě jedna starší známá požádala, zda bych jí mohla něco vyhledat na internetu. Řekla jsem, že momentálně mi internet doma nefunguje. „To nevadí, půjdeme do internetové kavárny,“ navrhla. Usoudila jsem, že půjde asi o něco naléhavého.
České dráhy učí přemýšlet
Cestou vlakem si občas vzpomenu na scénku Miloslava Šimka sJiřím Krampolem, kde Krampol hraje Japonce, který se oženil do Československa a obdivuje české železnice. Říká například zhruba toho: „České dráhy učí cestující přemýšlet: Kde přespím, když vlak nepojede. Nepřijdu vtunelu do jiného stavu. “ Od dob této scénky se toho až tak moc nezměnilo.
Dovolená 2050
Ahoj, Jarko, tak kam jedete letos na dovolenou.
Ahoj, Radko. No my jedem koncem července do Antarktidyl, to budou akorát ty největší vedra.
To děláte dobře, tam je snesitelně kolem nuly.
Octomilka
Sotva za majiteli bytu zapadly dveře, octomilky hned vylezly ze svých úkrytů v kuchyni. Octomilka Olinka si hned vkošíku vybrala voňavé hnijíci jablko, octomilka Oxana si zase lebedila na hnijící špičce banánu a začala ji olizovat.
Jen octomilka Oldřiška je nenásledovala. Poletovala po kuchyni sem a tam a dumala, na čem by si smlsla.
Co je staročeské, to je dobré
Vsoučasném potravinářském průmyslu i názvech receptů se ujal nový reklamní trik. Jeho cílem je samozřejmě vyvolat u prodávaného zboží pozitivní konotace. A na co má člověk ty nejkrásnější vzpomínky a tudíž pozitivní konotace. No přece na dětství a na buchty a koláče, které mu pekla babička.
Mýty, mýty, mýty
Po internetu se to šíří jako plevel: Mýty o cukrovce, Mýty o době temna, Mýty o hubnutí, Mýty o těhotenství, Vyvracíme mýty o pitném režimu. a tak dál, a tak dál.
Co vlastně znamená slovo mýtus. Slovník spisovného jazyka českého poprvé vydaný všedesátých letech minulého století uvádí dva významy: 1.
Génius Pepík z Hudlic
Vhudlické chaloupce bylo neobyčejně živo. Tatínek seděl u verpánku, kolem sebe několik párů bot, a maminka vařila oběd. Všechny děti pomáhaly, holky nosily zeleninu na polévku, kluci dříví do kamen. Jen Pepík seděl vkoutě na bobku a čmáral něco na tabulku.
Hráč
Ráno jsem se probudil a hned se mi zalíbila představa, že budu zase hrát na kompu. Ale něco mi přišlo divný. Připadal jsem si najednou jako mravenec, všechno vpokoji bylo hrozně daleko. Nezmenšil jsem se.
Jak má bota neudělat botu?
Když šli všichni večer spát, boty a pantofle vbotníku si začaly vklidu povídat. Poté, co bačkůrky barvitě vylíčily své dobrodružství, aby dokázaly, že nejsou žádní strašpytlové, Míšova pravá bota na to hned navázala:
„Já jsem zase zaslechla, když maminka Míšovi říkala, že ve škole udělal botu. Jak, prosím vás, takovej kluk může udělat botu. “
„Ale maminka tím nemyslela, že Míša vyrobil botu,“ ozvala se opět vzdělaná maminčina trepka.
Výlety žáka Matěje Broučka
From: Matej [matej. broucek@atlas. cz
Sent: Tuesday, September 5, 2017 19:17 PM
To: Tomas seznam. cz >
Subject: nový mail
Kde vzít klobouk?
Čaroděj Vendelín seděl ve své komůrce vkřesle potaženém pavučinami a už poněkolikáté četl pozvánku na čarodějnický sraz:
„Velevážení čarodějníci a čarodějové,
zvu vás všechny na náš pravidelný sraz na Větrné hoře poslední den tohoto měsíce o půlnoci. Tentokrát mám na vás prosbu: přijďte vklobouku.
Spozdravem „Kouzlem proti zlu“
Spam, můj malý bratr
Je to můj dobrý přítel. Malý bratr. Zkrátka spam. Už jsem si na něj zvykl.
Tajná láska k primáři
Nejsem hezká. Vím to. Inu, kdo by stál o zrzavou pihatou ženskou. Pracuju vnemocnici jako zdravotní sestra.
Královna Brambora první
Ve sklepě bylo příjemně chladno, a tak brambory i další zelenina spokojeně podřimovaly.
„Netlač se tak na mě, odkutálej se trochu dál,“ ozvalo se náhle zkouta.
Byla to velká stará brambora sdlouhými klíčky. Okřikovala malou nedávno vyrostlou brambůrku.
Když dva dělají totéž
Seznámili se na rockovém festivalu a hned si padli do oka. Strávili hodiny klábosením a objevováním společných zájmů. Zjistili, že mají podobná povolání a to je ještě sblížilo. Ona dělala redaktorku vjednom ženském časopisu, on byl novinář na volné noze.
Ach to nádobí!
Maminka sAdélkou umyly po obědě nádobí a daly ho okapat do dřezu. Potom odešly zametat a uklízet dvůr, a tak umyté nádobí ve dřezu osamělo.
Malý kastrůlek začal hned nahoře na hromadě neposedně dovádět.
„Nech toho,“ okřikl ho polévkový hrnec vespod.
Já jsem špaček!
Jaro bylo vrozpuku, všechno ptactvo zpívalo a klokotalo, vítr si pohrával sčerstvým listím a svěží trávou, sluníčko hladilo svými teplými paprsky každého živého tvora.
Také maminka špačková vyrazila se svými opeřenci zhnízda na louku vměstském parku. Byli už dostatečně silní, aby mohli létat a hledat si sami potravu.
„Podívejte, děti moje,“ ukazovala jim, „tohle dlouhé růžové stvoření, co se tady plazí po trávě, je žížala.
Kolena
Jednou jsem přišla navštívit svou kamarádku, která měla asi dvouletého synka. Martínek celý den zlobil, lítal po bytě a vymýšlel různé skopičiny. Ven se jít nedalo, protože pršelo. Kamarádka byla zoufalá a vnadsázce vykřikovala“Herodes, to byl král.
Ach, ta intonace!
Někdy vosmdesátých letech jsem se účastnila jazykového kurzu ve Velké Británii. Na kurzu se nám především snažili vymlátit zhlavy slova latinského původu a naučit nás takzvaně pořádnou angličtinu. „Mluvíte jako Margaret Thatcherová,“ vytýkali nám. Místo sloves jako „prepare“ připravit, jsme měli užívat takzvaná frázová slovesa, tedy ryze anglické sloveso doplněné předložkou nebo příslovcem.
Cesta do pekel
„Dobrý den, vítám vás na naší informační schůzce ohledně plánované cesty do pekel. Nejprve tedy plán A. Vyrazíme busem včasných ranních hodinách směr Česká Lípa a prohlédneme si oblast Peklo. Pak budeme pokračovat bez zastávky přes noc a ráno bychom měli být u řeky Acheron.
Živé město
Když přicházela k Besednímu domu na Husově ulici, Lumír už ji tam čekal. Ale na koncert nešli. Šli na svou pravidelnou večerní procházku. „Pojď, projdeme se po Špiláku,“ navrhl Lumír.
Věno
Když se manželé Novákovi vrátili ze svatební cesty, ozval se jednoho dne u jejich domu zvonek.
Petr Novák šel otevřít. Za dveřmi stál mladý muž příjemného zevnějšku a držel obálku.
„Přejete si.
Interview s komisařem Rexem
Dnes vnašem pořadu "Plky s vlky" vyzpovídáne zřejmě nejslavnějšího policejního psa na světě, komisaře Rexe. Pane komisaři, víte, kolik zločinců a vrahů jste již dopadl.
Vrrrrrrrr.
Rozumím, přehled si asi neděláte.
Sraz dvojčat
„Ale Jacku, máme dnes sraz dvojčat, a ty přijdeš sám. Proč jsi nevzal svého bratra. “
„Já ho tu nechci. “
„A proč.
Pohádka o bačkůrkách
Vpředsíni vbotníku odpočívaly dětské bačkůrky a čekaly, až přijde Míša ze školy. Trochu se nudily, tak si povídaly.
„Víš, co včera říkal Míšův tatínek. “ začala ta levá.
Jak si Honza sbalil svých pět švestek
Honza byl velký chlap a stále se doma válel na peci. Jednou za ním proto přišla jeho máma:
„Honzo, myslím, že už jsi dost starý na to, abys šel do světa na zkušenou. Sbal si tedy svých pět švestek a jdi. “
A tak Honza šel do kuchyně, vzal si do ranečku pět švestek, zamával mámě a vyrazil.
Story in blue
Od severu kjihu se protahovalo moře. Bylo mu krásně modro, a proto modře pohupovalo vlnami a modře se usmívalo. Nad ním se klenulo žhnoucí sedmikráskové nebe a jeho žlutý pestík vyílal do všech stran své bílé a pálové okvětní lístky. Některé se vtriolách snášely dolů a inspirovány tou všudypřítomnou modří vyťukávaly na hladinu tiché blues.
Knoflík
Terezka nosila krásný oranžový huňatý svetr se třemi velkými knoflíky. Každý zknoflíků si spokojeně hajal ve své knoflíkové dírce a dohlížel na to, aby Terezce nebyla zima.
Taky prostřední knoflík si ve své dírce lebedil a vždy rád zalezl do příjemné vlny. Jednou se ale stalo, že nit, kterou byl přišitý, začala postupně povolovat a on už se do své prostřední dírky nemohl dostat.
Moje první láska
Jako vždy po ránu jsem otevřela na počítači Seznam, abych se podívala na poštu. Jé, dnes má svátek Jiří. Jo jo, Jirka, copak asi dnes dělá. Byla to moje první velká láska
Šla jsem si uvařit ksnídani kávu.