Kružby / upraveno
V závětří, jako ptáci, sny vetkaly do prostoru tajemnou kružbu drah,zrušily těsné míry, nejasné uniká.
Spěchej, tiše mlč, je třeba vidět, hmatat, hledat něco za.
Přežít je možné pouze s ideály.
Klícky
Chvíli se zdálo že za sluncem je ještě jedno slunceokolo ruch, jen ve mně ticho a není to o tom, že tu jsme a potom nebudeme. lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,soucit, přátelství, štěstí. ale i pochyb zavanutívšudypřítomné nicpod tíhou marnostivětví se, bují__čím drobné života jsou sny.
Rozhodla jsem se plakat_ mohl bys mě vzít za ruku
a spolu
brodit se proudem lepších dnídalekopřes neznámé krajekde každý kámen je jinýdo skal vytesané klínyplatanů rozložitá loubílistí, šum a jasdech, v němž byliny se snoubízvonky vyzvánějí v stránícha stromy vrhají k věčnosti stínyberánků stáda kdesnesmírem rozhozených hvězd až kam se rozpíná touha
Růžový racek
Umíš složit v několika větách obraz světazdá se bez hranicnechci se vymanitrameny odstrkuješ skályv závětří všednost unikájsi nepřehlédnutelnývábíšvábíšjak za oknem nekonečný vesmírdo něhož je život vtěsnánosud obracíš v dlaních
a já v Tvé mnohosti,opájím se v proměnách závratné blízkosti. Jsme cestáři ve vyšlapaných samotách kam misionáři nezbloudíkde možnážijí kmeny co se modlí k růžovému rackovi.
Racek růžový (Rhodostethia rosea) skutečně existuje. Je to malý arktický druh racka, jediný druh monotypického rodu Rhodostethia.
Tiše po větru...
Jsou tisíce cest a tisíce stezek,a nikdo dosud jimi neprošel,jsou tisíce skrytých ostrovů života. Nehledám klid, toužím po volnosti,dosyta chutnat myšlenky,doušky světla i tmy,a hlavně. hlavně zapomenout__zamést hloubku lesa,rozorat zemi,obejmout. Pak někde něco by se mělo chvět,jak včelado květu ponořená,do krve když vpíjí se duha,a hvězda s hvězdou mlčky šeptá.
Novoroční přání faráře
Dovoluji si vložit následující text, není literárním dílem a nejsem jeho autorem, jen předávám dál, protože si myslím, že stojí za povšimnutí více lidí. Za sebe pak přeji hodně štěstí a pevné zdraví v novém roce 2022. Hel.
Novoroční přání od p.
V krajině na pomezí
Ten večer slunce zapadalo v blatouchua hrstce červené hlíny,zákoutí myšlenek skrápělo ticho,až ztratily na významu, minulost vracela se k počátku, kdy srdce toužilo po údivném úžasu,a plakalo, aniž vědělo proč. v krajině na pomezí, kde všechno je jinak, v jednom nestřeženém okamžiku černava vydechla píseň, k nebi vznášenlivou, k zemi ujařmenou, hádanku, co život je. Tu něžně sevřely mě tvoje ruce, a objímaly celý náš svět.
CHOPIN - Nocturne No.
U božích muk
Stojí křížekuprostřed pole,prostinký křížu božích muk. Ač nejsem zbožná,chodívám k němu,po cestě sbírámkytici z luk:pomněnky, chrpy, vlčí máky,kohoutek luční,jitrocel,uviju věnečekz touhy a lásky. Ty, Kriste, víš,jak čekám na ni,hledám ji, prosím,v duchu se modlím:Bez lásky žítje hřích.
https://www.
Krémový indián
Neumím složit obraz světa bez hranic, omezení mezí. Vím, o čem se mluví, není. Nedohlédnu za horizont událostí,ztrácí se v jakési vybledlé nekonečnosti. A rozum u mě svádí bitvu s city.
Panenské jablíčko
Říkáš, že láska není. Ale já ji vidím. - Radost je obyčej obklopený hudbou. A také, když pozoruji oblohu,kterak se vznáší nad zemí.
Východ slunce
Říkají mi Android. Jsem. Co v lidském měřítku znamená Bytí, lidé sami nevědí. V hrudi mám zabudovaný miniaturní termostat a na místě očí dvojici kamer.
Bytí v prostoru
Hluboko ve mně, tak nějak lidsky,malý vesmír. Cosi kolem tančí,tajemství, samý slib,vidina země, k níž nelze dorazit, svatá, svrchovaná,světlo v temnotách.
. a já po starých cestách šlapu starý prach,
v rytmu srdce bijenahá tma.
Podziměnky
S přezrálým listím se k zemi snáší zvlhlý podzim z komína vine se holubí kouř toulavý vítr šramotí pod okny zrezivěle v pantech dveře zaskřípou světnice voní skořicí s jablky a z včelího vosku plamenem tu hledám tišinu nikoliv takovou v níž mě den zanechá
dosud neposkvrněnou
v šepotu hlasů zaklíněnou.
Spirituál kvintet - podzimní
Stmívá se v rákosí
V mezerách mezi mraky, zvonivě šumivé údery křídel. Pak šplouch a cák,z rybníka za návsíkřik divokých kachen:Reb kvak kvak. Stmívá se v rákosí. Padá podzimní chlad.
Létavice
V ohňostroji létavic započal příběh člověka.
Tak dávno, že si již nikdo nemůžeme vzpomenout.
Cosi věčného od těch dob v nás zbývá, jsme temnota i světlo.
Ve dne hledáme smysl života,
Duma
Tohle je místorozechvělých stébel orobince,po nichž se spouští večerní slunce. Stojím bosa, oplácaná blátem, zeměmi drápy rozdírá krev. Ztrácím se, všechno mé světlo,vdech za vdechem. A ptáci, co si snad přáli vzlétnout.
Golce
Ač v ni nevěřil, hledalpravdu,shromažďoval fakta jako peří z polštáře rozpáraného ve větru. Prošel rok bez jaraa večerklečípokora i naděje na jednom koleně.
Analytická část jeho mysli, ten
slabý, klidný hlas,celou dobu ho sledovala, a teď,přehrávala muvšechna rozhodnutí,
vše,co udělal,v dané chvíli sezdálosmysluplné,srozumitelné Kdesi během akce ale cosi ztratil__
Ursa minor
Mží tenký déšť jak slitovný pláč vpíjí slzy černozemkořeny pastvin bučiny hájAž zvlhlé nebe slunce prozáří z oblouku vystaví barevnou duhuvystoupám po ní vzhůru za oběžnou dráhu ochutnám kopec Polárky mléčnou mlhovinuproměním trny v pulzující hvězdu a budu-li mít štěstí zahlédnumalého Medvěda s mámou medvědicí toužím s sebou být chvíli. než vrátím se domů
Jak voní fraktální květiny?
Ažv rybníce za vsí žába nešplouchne a mřenka pod kámen neschová si vousy lípaco v květu bzučela utichne nepřiletí po větru divoké husy zatlučený východ slunce okno nepropustí a pekáč z hlíny kváskem nevykyne vyřezávané srdce prach zadusí sny přestanou být pokrmem duše tehdy vůz s polámanými loukotěmi přeplněný světlem nocí náklad převrhne.
Nezrození zdigitálních sférposbírají hvězdyuskladní mezi nezbytné věciletící oblakanektarmůry hledajícía jako když potok kameny přeskakujenebo vítr pohrává si s vlasyv labyrintu zrcadel zurčení nul a jedničekvzkřísí jiné časy_
Voní fraktální květiny.
Rosette Nebula
Lehce zvolna plují. rozfouknutývesmír v růži z mlhoviny,majáky pulsarů, myriády galaxií,houpavě zvlněně flotilyhvězd nad ouvratěmi,struktury matematikys přesahem reality,iluze ilustrovaných lidí,suma všech otázek s odpověďmi,nebo tajemné místo, kde i bůh bloudí. Hvězda i kámen vnímají podobně. ale proč palčiváúzkost mě svírá, až hořím.
Tenký jako vlas
Čas propůjčený k žití,plyne_ a nevím, kam. Beztvará mlha,zdlouhavé bubnování, provazový most tenký jako vlasči z pianina strunoví,pod ním město bez tváří,údolí nevidomých iluzí. Měsíc má dnes krátery od těžkých kapek z řas. Ani slunce svit a zář nejsou nekonečné.
Nesměle jarní
Bělavé pastviny,pasou se beránci. Jako pod sněhem spí propletené kořeny,cítím vedle mě tebe, sen jsi. Raději nepochybovat,nic si nepřát,v beranidlo něhyvklíněnými prsty zvolnaotvírat blízkost nekonečna,dlouho skrývané já, plaché,že neví co dělat, když zaslechne: Mám rád. Zpod sněhu ven se derou prvosenky.
Ziměnky
Z výšin
vířivý rej
sněhobílých tanečnic,
po špičkách tančí,