Písmák Nad Ivančenou
Vysoko nad světy
nehledáš cestu
když s krokem planí cíl
větrné nestůj.
Na konci
Když člověk spí
prý nekomunikuje –
důkazem tohoto protimluvu
je dítě spící vmatčině náruči
Té knize
Té knize co jsi mi dal
nerozumím ani zbla
déšť světlic testuje dál
rozhraní signály zblat
Rovnováha
Ten nános dnů –
jako vejce vejci
nepodobných rajské destinaci
moře vyprchalo
Hrátky s hlínou
Hlava voblacích
šlehačka na dortu evoluce
podobně jako chaos
ani ticho nemá žádná pravidla
Chaloupka v lese
V šeropaměti
bukového labyrintu
kde plíživé prsty
páčí petlice
Informační tabule: PRŮMYSLOVÁ ZÓNA, LÁZNĚ
Není to měsíční krajina –
přistávací plocha
je zamořená něčím organickým
možná tady byl život
Kameni
Temný les zprůhledněl
náhle čitelný
otevřený dopis
doručený ex post
Karvinské moře
I. Zlomy devonské propasti
znovu zaplavilo moře
černou pláž
si přivlastnil šťovík
Monáda a dyáda
Nebylo třeba vyslovit
budiž Temnota –
zem byla nesličná a pustá
a Duch se vznášel nad vodami
Sobectví
Čas stárne
a smrt chodí zkratkami
které znám jen já
v porodních bolestech
Cieszyn
Chceš-li se narodit
před sto lety
musíš na Rynek
Pod Brunatnym Jeleniem
Vlákna
Myslela jsem
že za vším tím vrakovištěm
toxického odpadu
a roztřepených konců
Od Tebe k tobě
Tvá náruč je kolébka
a kolébka je Tvá náruč
rozprostřená
donedohledna
Od tebe k Tobě
Jediný povolený útěk
nevede cestou zútesu
se stádem vepřů
a žádný skok naslepo
Jaro za humny
Kdo by čekal jaro
vměsíční krajině –
blankytná modř
se odráží na hladině
...a nebude to apríl
Až se oteplí
sundáme rukavice
plastové brýle
pokrývky hlavy a roušky
Neumře-li zrno
Vyšla jsem z tvého boku
ne otevřeného kopím
ne ze srdce -
tam cesta vedla
Klubání sekvojí
Střet kultur
Do lužního lesa
zabloudilo pšeničné pole
rákosí se zhlíží
Zatmění
Na Santorini
uctívajísoumrak potleskem
tenhle ale trval jen
stěží dvě minuty
Bdění
Strhnul jsi noci tvář
houni na očích
zrosila rána
lávou v úbočí
Sendvičová generace
Podoby
Tvá drobná tvář
z polosnu promítá
prehistorický film
Sentimentálně
Jsi můj a nejsiproč máš moji tvářkdyž tě nosila jiná ženatu okatou dychtivostjsem dávno zrušila
nenabídnu ti životten banální darkterý teď plnými douškypřijímáš z jiné náručei když mám ještě dost teplav čase kdy profukujemám tě a nemámpod srdcemv srdciv časovém pásmusetkáváníti předám štafetujako ten lstivý převozník(z pohádkykterou ti budu vyprávět)tak překonáme tu hrázplujíce ruku v rucekaždý do svého přístavu.
Manuál k zacházení s dualitou
Manuál kzacházení sdualitou
To my jsme rozbili atom.
v atomizovaném světě
je konečně jasné
Skepse
„Nepřikrývejte mě
je mi horko“
byla jejich poslední slova
loučit se tak nepoeticky