Písmák Až dostihne nás stáří
Je mi… no… skoro dvě stě let. Alespoň tak jsem to lidi slyšela povídat, když jsem byla stará. Pak už tolik nemluvili, zmlkli, když jsem začala zpívat o naději. Zacpala jsem si uši a oni mě napodobili.
(Ne)návratno
Rozervána ležím
běžím, tuhnu
v soutěsce bez
živých vran.
Tenata
Záhadný zvuk rvoucí uši,
pláč zbité královny.
Šroub objímající Matku
beze studu a bez špetky citu.
Hradby
Slyšela jsem moře,
jakoby se přelilo přes mou hlavu.
Slyšela jsem padat kamení,
jakoby ve mně vybuchla sopka.
Čekání
Ve chvílích, kdy čekám na autobus,
se v zamrzlém rybníce zrcadlím
a od úst mi jde pára.
Vzhlédnu k obloze a hned mi
Útržky od hospodského stolu
Otevřeno.
Do pátku.
Pak zase zavřeme.
To je na palici.
Superplíce
V místnosti užbyli čtyři lidé. Nepřišel jen vítr a dým. Ačkoliv jej čekali a těšili se na něj. V dusné atmosféře bylo potřeba větru, aby rozehnal jedovaté plyny a dýmu, aby jim vnikl do nozder a zajistil výživu jejich implantovaným superplícím.
Žlutá země
V polích za úsvitu laská seobilí s laněmi. Nebo spíšeřepka drásá svými stvolylaním nohy. Žluto, kam sepodívám, až mi z tohoslzí oči. Krajina proměněnák nepoznání.
Klíč
Dnes straka přeletěla mi
před oknem, v zobáku
zlatý klíček. Možná
hledala to správné
Píseň Marie z Magdaly
Děkuji, Bože.
Ne za sebe, ne za svůj život.
Ale za Něj,
za Jeho úsměv, který pro mne má,