Písmák Pro chlapy
Když tě milá zradí,
či tě tlačí boty.
Mám jediné rady,
zpij se do němoty
Tak teda kozy
Tak teda kozy.
"Pěkný axiom, pěkný. "
Platon by se asi v hrobě stokrát obrátil,
slyšet to,
Procitnutí do ničeho
Spoutaná paprsky slunce,
šiji již nekryje stín touhy
povadlé v tisíci zoufalých gestech
tebe samé a v komsi jiném ztracených
Tak nevím
Koncepce nekoncepčního bezcharakterního myšlení
je poměrně charakteristická pro konzervativní reflexi konzervy hovězího guláše.
Ale lze mísit humanitní poznání a zhovadilost.
Když si gelem z kravského žaludku na hlavě pomažeš Sartrovskou pěšinku
Zatracen nevinností
Nesnesitelně přitažlivá síla úsměvu
Spoutala duši a opomněla držet stráž
Nad tichem vnitru uvadajícím
A hlas trubky vystupující zhalasné šedi
***
Půlnoc víru stíná,
jak rty krůpěj vína.
Pár kroků nad hlubinou.
vzývám sílu svou.
Tryzna
Lidi odnesené ze třídy
vracejte zpět na místo,
odťaté údy žalují,
takže půjdete najisto
Nechť lámání v kole tančící povznese
Sbalme par svých švestek
ve starých kobercích
rez se mění ve vztek
po bělostných vevercích
Rozpolcená
Pohled mířící do neurčita
"Prostě se k sobě hodíme,
nedá se nic dělat"
dí bez uvědomění toho
Omyl
Bariéra srdce odolává
jen do chvíle promítnutí minulých zkušeností
na plátno současného rozechvění
přemýšlení o jakýchsi závazcích předpokládané konformity
Zlí?
Pohled do jejích očí napověděl
Přivřené, opilostí nebo vzrušením
Proč mezitím dělat rozdíl
Nenáviděla ho, jeho oplzlost
Zoufalství bez příčiny, spuštěné slovem
Temný stín nahlíží do duše
blízkost pravdy mrazí
oči bodají ze všech stran
byť pohledy jsou odvráceny
Končíme
Město se probouzí v mlhavém oparu
ptáci krouží v úzkých uličkách
jednou se opona nezvedne
dech se zastaví bariérou stvořenou z myslí
Osvětlená duše stínu
Mluví mluví bez vlastního smyslu
jen z nutnosti očekávání ostatních
kteří vlastně zájem jen předstírají
v umírajícím světle zářivky
Bylo nebylo
Něžná dlaň vzývá den
zmizel déšť zbyly slzy jen
nestačí oči otevřít
to nebyl sen
Vznikla báseň?
Dvě slova sešla se uvnitř vyššího celku
nic zvláštního si neřekla
jen si tak vedle sebe chvíli existovala
a vzpomínala na dobu Shakespearovu
Ve zvláštním životaschopném bahně
Promni si oči. Co vidíš.
Ne nic už nespatříš
Nejsi slepý to ne
jen nic není
...
Ležela na lavici, oči byly dokořán
přitahovaly víc než bledá kůže
za zvlněným výstřihem
Subjektivní Já v dvojitém nerecyklovatelném obalu
Ztratil
Šel po ulici muž a neuměl počítat do pěti
bez toho že by ráno nepodřízl kuře
jenže není toliko nohou
aby po křižovatce nešlo chodit jen po rohožích
Ištvánova kůzlátka
Maďarský venkov současnosti.
Ištván Okacz je v celém kraji nejbohatší sedlák, za což vděčí především svému kozímu stádu. Rád by si svůj status uchoval a proto se mu nelíbí, že místní starosta Joža Bacz, který má problémy se svou krásnou manželkou a se zažíváním, chce spolu s několika dalšími nadšenci založit JZD. Jeho ozdobou by se mělo stát právě Okaczovo vyhlášené kozí stádo.
**
Proč mě neslyší, proč ji má slova míjí.
Ne nemíjí ji, ale tříští se o bariéru
chránící její tělo, ovšem už to není svatozář,
jen Čínská zeď a já nemohu najít padlou stěnu
Hodina květin
Tančila bosa v ulicích města
déšť jí stékal po tvářích
tou slitou šedí vedla ji cesta
na konci jíž se slunce rozzáří
Tajemství lásky
Láska dělá divy
když si dáš kus nivy
Pokud si dáš dva kusy
pak velkou slast zakusíš
Procitnutí?
Procitl i když nespal
Postarší logiku bral jako základní princip
\"Myslím tedy jsem. Myslím tedy jsem\"
Opakoval si a odsunoval nevyhnutelnost
Dokonalá křehkost ticha
Bojím se promluvit nechci zabít
vím že má slova stala by se zbraní
která by porušila křehké pouto mezi světy
jež se objevuje asi jen jednou za tisíc myšlenek
Krém z oříšků a absurdity
Sloni v porcelánu hledali ztracené brýle
když přišly Vánoce propukli v smích
Místo zubů zlaté cihličky
ale stejně se nemohli vykoupit
Podzimní requiem
Balkon se smrtícím hákem
připraveným na břicha osamělých dívek
bloudících barvami spadaného listí
v odrazu lesklém jak duše padajících hvězd
Ozvěna zrady
Polštář tíží pod hlavouvíc však dotek svědomísťat cizí popravoudoufal jsem že ostří vaz nezlomí
Oči zvláštní hru hrajíač není na slzy časplamínky uvnitř se ptajívšak slabý je hlas
\"Proč kůži mou jsi vedl tmoua mysl spíjel vínems duší mou sis hrál jak s loutnoujíž pokryls svým stínem\"
Mraky choulí se před bouří ač jsou její armádoumysl má se rozbouří nad vizí s tvou postavou
Přehršel
Mnoha pohledy lze leccos pochválit
a leccos zkazit
a jedno druhým může být
v dobru nalézt špetku špatnosti
Začátek bouře
Oblohou projel blesk
kde se zrodil nikdo netušil
však jeho zánik mohl být
zánikem jiných
***
Vnímal jsem to mrazení v zádech
doufal v naplnění
a zapomněl poslouchat
pak spatřil jsem
Předpoklad
Slova z hloubi duše
zaměněná za manifest
protáhl se čas na vystřízlivění
ideje přestaly pronásledovat
Nostalgie
Lidé věci, tváře, místa, ba i slova
v prapodivném kolotoči prožívají zas a znova,
pokaždé však jinak
někdy, někde, někdo, ovšem,
Zrcadlo
Zijes v zemi Nikde
prochazis zrcadlem
odecitas tvare
ze snu vypadle
Spojitosti
Motyl mavl kridly
ve vyssich sferach
pripoutal si cizi tvare
Kdosi jej zmeril prisnym pohledem