Písmák neutečeš
praskot v prkenné podlaze
houkající sanitka
dvě nevkusné ženy
s vikslajvantovými kabelami
vyplašené vrány
vložit nebo nevložit
svůj stín mezi plaňky tvého příběhu
do tvých mnoha tich bez slova
bez jediného slova, bez krákotu zmatených vran
letovací
Bez většího rámusu
jsem proplula kolem
jeho osobních stráží
až k zapomenutým tajemstvím
budu lánem
Budu myslet na ten lán slunečnic
až budou potoky dýchat čistotou
pro kterou se k nim sklání
laně i dívky
zátiší
Nahýma rukama
objímá kmen
smůla se lepí na kůži
Světlýma vlasama
u stolu
Hladila jsem hřbet tvého soukromí
asplývala s nohami u stolu
se zaprášeným popelníkem
mezi tvými větami
lechtivá
Lehoučké lechtání
pár chloupků na stranu
stmívá se v pokoji
lampa
neochotně
Neznatelným pohybem ruky
pokynula směrem ke dveřím
místnost se zvolna otáčí
Čekali jsme co bude dál
bez názvu
Dřevěná lavice
po kolejích ubíhá
a za ní vlaje
moje krása
bez možnosti zpět
Proč jen jsi nechytl
dvě bílé ještěrky
jež hltaly teplo
z kamenného zápraží
svíce
Chtěl bych vědět až dohořím
že jsem splnil co jsem měl
chtěl bych být jako svíce
světlý bod ve velké tmě
pod stromem
Pojď se mnou pod strom, utíkej
ať stihnem otevřenou bránu
do našeho průhledného zámku
ze slunce a pavouččích vláken
říčka
Zdálo se mi o říčce dravé jako rys
se štětinkami na uších
které přitisknuty k hnědým zdem
poslouchají spánek dětí
havrani
V pondělí přiletěli havrani
nikdo je neviděl přiletět
najednou jsou tady
černí, lesklí, hrdí
Interaktivní poezie (žel v angličtině)
kdo máte chuť si interaktivně zaveršovat, existuje celá webová stránka s různými druhy veršování (volné, rýmované, haiku, mystery atd. ), zatím bohužel jen v angličtině
http://www. csd. net/~cantelow/poem_welcome.
spolu
Chtěl bych s tebou mluvit
otvé touze
zjistit zda naše vlny ladí
Chtěl bych s tebou spát
z filmu
Šedivé clony samozřejmých provazců
stíní můj rozhled do kraje
nevidím rozmáčené stopy v písku
vše studí marnou slávou letních dnů
hořící keř
Bez víry v hořící keř
sklouzáváš do žulového žlábku svých snů
Každodenní břitvou povinnosti
radost syté blaženosti
na mezi
Zelené proutí na hnědavou ošatku
hromada kamení na mezi navršená
Bosé nohy, kosa, halena
půlka chleba vutěrce sbalená
dlouhé čekání
Čekání,
teskná melodie
stín červených borovic
nezaplašitelný našeptávač
Vlčí
Jeli jsem autem po úzké silničce ve východních Čechách pohlednými borovými lesy. Řídím a soustředím se na cestu, myšlenky o uplynulém víkendu se mi unaveně potulují po hlavě. Náhle jsem zachytila po levé straně v křoví pod borovicemi žhavě oranžový záblesk. Otočila jsem po něm hlavu, ale už jsem ho znova nezahlédla, už tam nebyl.
proč
Znám nejméně dva dobré důvody
proč odjet
Slyšet rámus dobývaných kolejí
Vidět úzké oblouky cihel
kafe
V bezedném hrnku kávy
uviděla jsem tvář měsíce
Jezdila jsem prstem po okraji
a volala ji zpět
Půl osmé
Půl osmé večer, slunce se sklání
Žena, kolo, pes
Jezero v lesích, občas nějací lidé na procházce
Žena zastavuje, svléká se, pes běhá, žena plave, pes neklidně čeká na břehu
šepot
Srdce, které mluví
drak jen stále o tobě
hadí ocas pod nohama
hvězdy studíza hlavou
počty
Hvězda jitřenka
titulky filmu
dojezená svačina
autobus mizící vzatáčce
jen tak
Sypeš mi písek do dlaní
A já tě dýchám
Stébla, větve, mraky
banality mého štěstí
zkamenělý stín
Zkamenělý stín v tvé tváři
Mezi řečí vypad´ ze hry
Tmavé zrnko v levém oku
Bezohledně krvácí
Vzala jsem knížku
Vzala jsem knížku, kterou mi dnes půjčil Petr z práce, a psa a vodítko a klíče a vyrazila do Riegráku. Byl letní podvečer, sice žádné vedro, slunce už zapadalo, ale ještě váš dost teplo a dost světlo na to, aby se dalo sedět vparku a číst si knihu. Kristla byla štěstím bez sebe, že jdeme ven, vždycky se mi zdá, že pozná, když jdeme na delší procházku. Cítila jsem se svěží, plná, čistá a krásná, zkrátka bylo mi fakt fajn, navíc to krásné osvětlení nízkým sluncem, volnost vduši, pes po boku.
mlaskám
Ticho a hlas napůl vyslovený
mizí ve tvých ústech
Snažím se ho vylovit
uniká, mlaskám si spokojeně
ptačí
Ptačí kroky kolem
Ptačí křik v dálce
Ptačí šum na nebi
Ptačí hlava přibitá na stromě
Stojím vlese
Stojím v lese, v chrámu mé svobody, mého vesmírného náboženství. Tady se vždy cítím zcela sama sebou, blízko podstatě a smyslu mé existence a jaksi povinná skládat účty ze svého života, ze svých osobních pocitů. Stojím s hlavou zvrácenou dozadu, vypínajíce svou hruď k nebesům, aby síla mých vesmírných božstev mohla lépe vstupovat do mého těla. Stojím, čerpám sílu a při tom potichu, ale nahlas povídám: „tak jsem zase tady, dlouho jsem s vámi nemluvila, chyběli jste mi, už jsem za vámi musela, tak jsem tady, dávám vám své zážitky, dávám vám své srdce a beru si sílu, už ji cítím, pomalu mi prostupuje do těla.
hnědá
Hnědá
Hnědá, slib nad moje možnosti
červené tváře v rozpacích
krajina na kameni studí
stébla
Stébla
Stébla ve větru
zelená brčka na ubruse
vojáci v zákrytu honící
klobouk
Tvrdý klobouk na hlavě
úsměv mezi řádky
Plot kácející se ke straně
příliš časté hádky