Písmák Nenaplněná touha
Sklouzává.
A třesoucí se ruka něžně hladí to, čeho dlouho už se nedotýkala.
Dýchavičný.
Hledí jí do očí a neví co z nich vyčíst.
Sobotní probuzení...
Hupsla kočka do dvorečka,
chytat myšku bílou,
myška se zas za drobečkem,
honila vší silou.
Žít a nechat zemřít?
Neopouštěj staré známé pro nové, zpívá se v jedné písničce, ale člověk neví, má-li to brát jako radu, či snad jako výhružku. Jako rada by to bylo dosti k uzoufání, protože bytost, obzvláště bytost společenská, by si za chvíli musela psát seznam, kde by zazanamenávala, kolik už těch přátel vlastně má, když nabírá pořád nové a staré kvůli nim neopouští. Bráno jako výhružka, asi takéčlovíčka nečekápříliš optimistická vyhlídka, neboť že si kdysi dovolit uskutečnit přátelství s několika lidmi, rozumí se s několika lidmi najednou, nemůže si dovolit nabrat jiné, aby ty předešlé jaksi \"neopustil\", ať už nechtěně, či cíleně. Jak se tedy vyrovnat s tímto Svěrákovo-Uhlířovým tvrzením.
Když narazíš na tu pravou
Chytneš jednu a už máš druhou.
Viděls´ holku s modrou stuhou, chodí ladně, bývá sama, myslíš.
Není tu však pro Tebe, hledá prince, štěstí, lásku.
Půvab tahá na provázku, za ní táhne se, jak dým,
Ať žije anorexie
Koupit, nekoupit. Sežrat, nesežrat. Proč zrovna mě musí hyzdit ty, jak je v mnoha časpisech uváděno, \"nevzhledné tukové polštáře. \" Jo ono se řekne: Jestli Tě má rád.
(NE)mám z vás radost!!
No jasně, čtrnáctý únor je tady, všichni jsou vysmátí a září jak mastná čela, mobily pracují na plné obrátky, zaláskovaní šťastlivci z nich mají opuchlé palce, večer možná ještě něco přibyde. Taky jsem myslela že budu dneska HAPPY, i dkyž od nikoho nic nečekám, Valentýna mám ráda, protože alespoň jednou si lidi dokáží dát najevo, že jim na sobě navzájem záleží. Názory typu, že jde o americký přežitek, vynález, výmysl nebo co ještě se snad týkají jen nabubřelých pesimistů, škarohlídů nebo závistivců, z nichž vyvěrá pachuť vědomosti, že se jich to netýká. Valentýn přece nepochází z Ameriky.