Přečetl jsem ještě dvakrát... a lehce beru zpět. Myslel jsem to tak, že prakticky každé podstatné jméno má v Tvém textu (nutně) nějaký přívlastek nebo vedlejší větu přívlastkovou - což natahuje a zbržďuje text.

U tohoto textu krátkého rozsahu to však vůbec nevadí a je to vlastně dobře. Činí to text téměř dokonalým. Číst takto ovšem román, popř. delší text by, myslím, bylo náročné. Než se dočteš všemi odbočkami a odplňujícími přívlastky na konec souvětí, zapomínáš, co bylo na začátku a čtení pak vyžaduje pozorné, složité, náročné čtení.

1. Sušené květiny

2. Otcové naši

3. Déšť ti šeptal jeho jméno, Magdaléno

Komentáře jsou u jednotlivých textů, protože mi to sem, kurva, nevím proč, prostě nejde nikdy vložit celé.

„Tady je léčebna. Blázinec je venku.“ Tahle trefná věta se moc povedla.

Devízou Tvých textů z léčebny je znalost prostředí. Přinášejí zajímavý vhled to těchto zařízení. Třeba bych nikdy neřekl, že se můžou pacient s mladou pacientkou společně sprchovat v jedné sprše. Domníval jsem se, že by měli být každý na jiném oddělení.

Jedna věc mi v těch textech ale nesedí… chování těch gamblerů mi vůbec nepřijde uvěřitelné. Řeknou si: „Čau, jsem gambler, který zničil celou rodinu. Ahoj, já jsme taky gambler, co zničil celou rodinu.“ …a pak spolu vedou inteligentní, oduševnělé, pomalu filozofické hovory. Pár gamblerů jsem poznal a oni si nepřiznávají takto okatě svoji vinu. Naopak zapřisáhle lžou sami sobě i svému okolí. TIP

Téma… no, zajímavé… přeci jen však již mnohokrát zpracované. Před 14 dny běžel na ČT shodou okolností nový český film přesně na toto téma. Teď mě napadá Kawasakiho růže taky podobné téma. Kostlivci vylézající ze skříní archívů STB.

Tvé zpracování literárně OK. Dobrý text.

Důležitou přidanou hodnotu vidím ve Tvém originálním nápadu, antitezi, jak hlavní postava o svém nenáviděném otci zjišťuje, že byl vlastně hrdina. A také to odmítá přijmout, jako jeho dívka v opačném gardu. Jo, to je moc dobrý… TIP

O první příčce v próze měsíce nemám žádné pochybnosti. Absolutně nadstandardní ukázky lyrické prózy. Motiv sušených květin čtenáře umně provází celou povídkou. Nostalgie, melancholie, nenásilnost… předtucha blížícího se konce.

Dovolím si malinkou poznámku. Místy se mi těch popisných přívlastků ve snaze o dokonalost zdálo být příliš. Ubral bych. Ale možná je to je subjektivní dojem.  

I tak nelepší dílo, které jsem na Písmáku za poslední měsíce četl. TIP

Tak jestli je tohle napsáno za střizliva, to potom musíš mít opravdu talent... :-) 

Kolo s netradičně vysokým počtem nominovaných děl. Paleta byla tentokráte opravdu široká. Od úvahy, v níž jsem se sám našel, přes dokonale napsaný fejeton, poezii v próze, až po nejšířeji zastoupenou množinu vzpomínkových próz. Těm však vesměs chyběla pointa, dějový zvrat, či hloubka. Proto jsem se rozhodl, že ocením texty, u nichž jsem měl největší pocit, že se setkávám s uměním.            

1. Soutěž

2. Milenci z Malvazinek

3. Dýchánek

A jelikož mi to zas nejde vložit celé, uvádím jen pořadí. Komentáře jsou u jednotlivých děl...

Osobitý styl, který člověk, na Písmáku trochu zběhlý, pozná hned při prvním čtení i bez uvedení jména autora.

Jako vždy dobré nápady, hry se slovy, slovní hříčky. „Ženy potřebují pocit sdílení, okliky, která vede k souloži.“

Těžko polemizovat, jestli je tento text o něco lepší, nebo o něco horší než všechny ty předešlé. Novinkou pro mě je, že se Ti tam tentokrát vloudilo netradičně rozvité, až mravokárné souvětí: „…učí všechny ženské magazíny, to je pro ně hodnota, ale kdyby zkusily dva dny hladovět, i suchý chleba byl by jim hodnotou, učí prostý rozum.“ Což ve Tvých textech nebývá zvykem a může zde působit jako drobné (nežádoucí) vybočení z kontextu. Ale možná Tě jen zrovna naštvala nějaká ženská. :-) TIP

Textu se nedají upřít nápady, z nichž některé jsou možná skutečně dílem šlehnutí si. „Drogy jsou způsob jak vytvořit tajemství ve světě, který si rozhrnul kabát a ukázal nám každou žilku i kapičku na žaludu.“ Lidsky odporná, avšak literárně skvělá metafora. :-) Podobně jako mnohé další…

Kerouacovsko-ginsbergovská poezie v próze, kterou má autor bezesporu naběhanou. S tou inspirací však kuchaři ujela ruka a je jí tam příliš. Polévka je až moc slaná, příliš beatnická a působí (promiň) jako plagiát. Mě všechny ty „mystické vize“ a všichni ti „andělé létající ve spirálách“ štvou i u Kerouaca, když je tam omílá pořád dokola.

„Chceme změnit svět, rozpoutat novou bouři umění s vysokými vlnami, které roztříští zkostnatělé útesy a vyrvou zámky upjatých básníků ze země, vyrvou je a hodí do moře, kde budou plavat nenasytní žraloci slov a kouzel v nich, nechceme nic menšího než svět vybalený z obalu, co se lidé bojí sundat, aby ho nepoškodili.“ Ke změně světa je asi třeba umění nové – a tohle není nové umění, to je beat generation, která už si svoji revoluci odžila. A propos samotné slovo revoluce se mi v kontextu moderních dějin ve Wordu jaksi samo zbarvuje do ruda – a tato barva už je doufám také minulostí. :-) TIP

Kvituji Tvůj posun k eperimentální próze. Po "Ideálním já" je to druhý text, který od Tebe čtu, a je třeba říci, že Ti tato poloha sedí... Baví mě, přijde mi zajímavý.

U textů tohoto typu vždy vyvstává problém, jak trefit správně hranici mezi bílými místy snů, představ, surreálních záblesků a nosným narativem celého příběhu. Jinými slovy, aby text pro nezaujatého čtenáře, který nemůže znát pozadí autorovy mysli, zůstal stále ještě pochopitelný.

Tady se ta hranice vychýlila možná až příliš k té surreální složce. Čtenář jistě ocení originalitu a kvalitu textu... chytrý z něj však příliš nebude. :-) TIP

Motiv parní lokomotivy vem a začleň ho do textu. Bude to tak lepší...

1. Statická elektřina

Je to nápadité, správně dekadentní, vtipné, místy jízlivé a ostré. Tedy dost kvalitní mix toho všeho, který může leckoho hyperkorektního lehce urazit (Mě však rozhodně ne – nejsem tlustá ženská na fakturaci ani ezopíča). Moje obrazotvornost vidí pod povrchem navíc ještě druhou, duchovnější vrstvu a jisté sdělení. Rozhodně zajímavá četba...

2. Předrevoluční ombudsman

Netuším, jestli ten vtip se "small car" napsal sám život, nebo je dílem fantazie autora – nicméně dokonale vypovídá o debilitě tehdejších vedoucích kádrů. Pokud platí druhá varianta, tak tleskám tvůrčímu nápadu autora, protože je to opravdu povedené.

Je znát zkušená, vypsaná ruka. Stylisticky není co vytknout. Perfektně vystavěné dialogy, které příběh uvádějí a dělají ze vzpomínkové textu opravdovou povídku. Takže jestli je čtenáři téma blízké, musí hodnotit kladně.

3. Iná láska

Literární ztvárnění reálného příběhu. Vyjádření citového vztahu ke kamarádce a soucitu s jejím údělem. Vše zaznamenáno vnitřním monologem.

Známe vůbec nějakou nemoc, o níž se už od narození ví, že může člověka den ze dne zabít? A přitom se s ní dá 16 let volně pobíhat po městě? Působí to jako trošku laciná berlička "v mezní situaci si začít vážit života." Ale když si to mohl dovolit třeba i takový Coelho ve Veronice, tak budiž.

Nějaký dialog by tomu prospěl. Tento úvahový styl přeci jen trochu moc tlačí na pilu...

Za vyjádření pocitů osamění ovšem TIP.

Je to nápadité, správně dekadentní, vtipné, místy jízlivé a ostré. Tedy dost kvalitní mix toho všeho, který může leckoho hyperkorektního lehce urazit (Mě však rozhodně ne - nejsem tlustá ženská na fakturaci ani ezopíča). Moje obrazotvornost vidí pod povrchem navíc ještě druhou, duchovnější vrstvu a jisté sdělení. Rozhodně zajímavá četba...

 ...možná by se Tvůj text obešel bez závěrečného P.S. odstavce, který až zbytečně napřímo dovysvětluje, co čtenář snad behem čtení pochopí i bez něj. TIP 

Janino, ta poznmka nebyla myšlena nijak zle. Jen dojem, který mi prolétl hlavou. Všiml jsem si toho totiž už u více povídek, které jsem zde v posledních týdnech přečetl. Komentuje se téma a osobní zážitek na úkor literárních postřehů. Pokud náš život sám píše zajímavé příběhy, pak nic proti tomu. Já se pouze zasazuji o výraznější oddělení autora od jeho díla. Já bych byl vůbec nejraději, kdyby každý můj text ihned po napsání přestal mít se mnou cokoli společného. :-)

Á propos, nežijeme dnes tak trochu také v latentním hybridním komunismu?

Nevedou státní organizace zpravidla lidé, kteří o reálném životě nic nevědí? Nevykřikují prázdná hesla, jimž nikdo nevěří? Zase se všichni máme mít stejně dobře, a tak slušní doplácejí na konec ocasu. Ostrakizují se lidé málo liberálními názory atd.    

Netuším, jestli ten vtip se "small car" napsal sám život, nebo je dílem fantazie autora - nicméně dokonale vypovídá o debilitě tehdejších vedoucích kádrů. Pokud platí druhá varianta, tak tleskám tvůrčímu nápadu autora, protože je to opravdu povedené.

Je znát zkušená, vypsaná ruka. Stylisticky není co vytknout. Perfektně vystavěné dialogy, které příběh uvádějí a dělají ze vzpomínkové textu opravdovou povídku. Takže jestli je čtenáři téma blízké, musí hodnotit kladně. TIP 

V komentářích mě zaujalo, jak vždy automaticky od začátku ihned pracujeme s představou, že se jedná o doslovný, pravdivý příběh. A co když není? Což nemá být literatura minimálně zčásti dílem fantazie?

Tady se nejspíš o reálný příběh skutečně jedná. Vyjádření citového vztahu ke kamarádce a soucitu s jejím údělem. Vše zaznamenáno vnitřním monologem. Co kdyby příběh od Tebe dostal nějakou vyfabulovanou pointu, která nebude čekat, jak to v reálném životě skutečně dopadne - ale stane se literární přidanou hodnotou.  Nějaký ten dialog by text také oživil.

V Osvětimi se tísné zástupy autobusů, turnikety, vstupenky na pořadník, fastfoody. Prakticky uvnitř koncentráku se staví pětihvězdičkový hotel. To celé je pro mě mnohem děsivější než slavné plynové komory. Každá doba si s sebou nese svou vlastní ideologii, třebaže latentní.

Kvalitně napsaný, populárně naučný text... Ovšem těžko se mi "soutěžně" hodnotí jako umělecká literatura.

Moc děkuji všem hlasujícím...

1. Ideální já

2. Hořkost

3. Jak jsem povýšil

Komentáře jsou u jednotlivých děl. Pro jejich délku mě to neopustilo sem vložit.

S takovýmto osudem se (bohužel) ve svém životě setkal asi každý z nás. Případ uvedený v povídce tedy není ničím nový ani originální. Také se přikláním k níže vyslovenému názoru, že vypočítávání peněz investovaných z peněženky do automatu povídce neprospívá. Ty tři časové roviny jsou možná zbytečně matoucí: potkali se v léčebně, vypráví si o tom, co se stalo v minulosti a závěrečný odstavec říká „od té doby uplynula už spousta let“ – tedy od té doby, kdy se potkali v léčebně?

U takovéhoto tématu vidím cestu spíše v hloubkovém rozboru nitra daného jedince či jeho myšlenkových pochodů na cestě do záhuby.

Oceňuji styl a slohovou stavbu textu. Dobře vystavěné dialogy. Fajn nápad s mizejícími jmény v chatovací místnosti. Tvé psaní má potenciál.

Jen to téma asi není úplně pro mě. Virus, trapná epizoda našich životů, která dokonale odkryla, jak je naše společnost zvrácená, nemocná a nesnášenlivá. I z tohoto důvodu to téma považuji za vyčerpané a není třeba jej nadále ždímat. I pointa je od začátku zřejmá.

Jo a v úvodu mě správně navnadilo, že vyvstává otázka, co bude to TO, které hledáš. A že bude odhaleno pointou v závěru. Záhy jsem si však uvědomil, že je to prozrazeno už v názvu. Proto by jinak zvolený název možná textu prospěl, a to tajemství mu ponechal až do konce… To jen takový postřeh.

Mám rád přesně takovou lyrickou, úvahovou prózu. Ty psychologické obrazy a střípky ze života jsou hezky zvolené. Bylo by zajímavé bavit se o tom, proč právě ony a jak jsou zamýšleny. Ovšem to je úkol literatury, nechat bílá místa k obrazotvornosti. A to se Ti podařilo, tohle je literatura. Tato pasáž je naprosto skvělá:

„Šel jsem do sebe, sestupoval až na dno své duše jako po schůdcích do sklepa a potkával jsem tam samé zrůdy. Ve stínu uviděl jsem i svého otce, Bohem nepolíbeného bohéma, který mě zval k sobě do temnoty na víno s příchutí octa.“   

Chybí mi délka. Textu je škoda jen na prozaickou miniaturu. Pokračovat v podobném rytmu by určitě nebylo na škodu. Fráze „hory, které nelze překlenout“ je bohužel tak zprofanovaná tou níže zmíněnou písní, že bych ji v povídce raději obměnil… TIP.

Obrácená chronologie povídce rozhodně sluší. Na druhou stranu s sebou nese obtíž ve formě jakési strojovosti. Často se opakující dovětek …to jí bylo 40 …to jí bylo 34 …to jí bylo 26 povídce trochu vnucuje formu strukturovaného životopisu. Samého mě ovšem také nenapadá, jak předěly mezi jednotlivými etapami lépe vyřešit. Původně jsem chtěl napsat, že povídka nenabízí, jaký má rodina k staré paní vlastně vztah, teď si však myslím, že je to záměrně nevyřčeno a jen vhodně naznačeno. Trošku tam postrádám jakékoli dialogy, při takovémto stylu vyprávění však není snadné je do textu vměstnat. Udělat to násilně by povídce možná uškodilo. Psychologický portrét je zajímavý, povídka je oprávněně v nominaci Prózy měsíce. TIP.

Díky, Hanka...

Budování vztahu rodič/dítě je vždy trochu alchymie. Žádný recept na to neexistuje a nikdy to není ideální. Já uvažuju nad tím, proč se ten vztah, třeba několik let skvěle fungující, najednou bezdůvodně sesype jako domeček z karet.

Určitě, Goro.

Díky, E. Zeanddrichu, 

já jsem zase rád, když tam ty vrstvy čtenář vnímá...  

Díky moc, Goro...

Moc díky, Gabi.... Kod je Petra?

Děkuji. Hory jsou vždy vděčným zdrojem inspirace... 

Philogyny,

ty náhody obcházejícíc kolem nás... Možná nakonec zjistíme, že vůbec náhodami nejsou, že jsou to znamení. 

Určitě mohla, Prózo_měsíce. Díky...

Díky, Andreino. 

Pesimismu není v literatuře nikdy dost... :-)

Díky, Luzz...

Takové je zkrátka mé vnímání světa... není to literatura faktu. Každopádně k této představě mě přivedla v posledních letech již tradiční, urputná mediální masáž kolem Velikonoc, jka je jejich slavení "středověkým násilím na ženách". A s těmi školami to zas až taková fikce není. V mnohých školách se opravdu dnes již neučí, jen se leze zákonným zástupcům do zadku.

Poslední odtavec je matafora... jak správně rozeznal Zajíc Březnák.   

Ten se s břízou vůbec nemůže rovnat... Ale ty nafouknuté srny u Rusů jsou vyloženě námětem na povídku.

Philogyny, NÉÉÉ, břízu nesmíš nikdy skácet... :-(

Philogyny,

asi je proti nim rezistentní, protože už jich snědla dost. :-)

K3, díky za čtení a komentář.

To "apokalyptické vidění", jak píšeš, nemá být v povídce absolutně tím hlavním ani tím důležitým. Jen to tak nějak vyplynulo a možná to tak může na někoho působit....

Díky za postřehy a připomínky, Goro.

Tak strašně rád bych psal optimisticky, jen kdyby ten náš současný svět byl aspoň trošku normální. :-)

Uvažuju nad Tvými připomínkami... Už se mi párkrát stalo, že motiv, který se mi zdál totálně obehraný, je pro někoho jiného úplně neznámý. Co když "hodinu mezi psem a vlkem" chápeme jen my v naší sociální skupině? Schválně zítra provedu průzkum mezi kolegyněmi v práci. :-)

A název? Zcela výjimečně (u mě) byl název tentokrát tím prvním, co jsem měl z povídky napsáno. Čím vadí? Zní moc romanticky podle přiblblého romantického filmu? :-) 

Díky, Zajíci.

Dost možná je naše současnost ještě mnohem horší, než se píše v povídce... 

Jasně, díky... :-)

1. Kyvadélko
2. Hlídač kostela
3. Sestra Perpetua

Zajíci, díky za konstruktivní připomínky. S tím souvětím máš samozřejmě pravdu. Četls velmi pozorně. Už jsem to lehce poopravil. :-)  

Každý příběh nemusí mít striktně šťastný konec. Nechtěl jsem, aby to skončilo happyendem.

Díky za čtení, 8hanko. Ten příběh dlouho žádný konec neměl... nakonec mi z toho vyšel tento a zatím nevím, jestli je to ten správný. :-)

Jasně, Goro...

Zvažoval jsem, jestli časové zařazení uvést už v názvu povídky - ale myslím si, že i tak postupně vyplave na povrch... Díky moc, Goro.

1. Cestou do Kalkaty
2. Sestra
3. Cesta ze školy

Jak již bylo řečeno, stylově výtečné střídání časových rovin. Hloubka, zamyšlenost. První a poslední odstavec uzavírají kruh a celé to drží při sobě.    

V povídce je v dobrém slova smyslu cítit, že autorka studuje historii. Jsou v ní přesné informace a konkrétní popisy skutečných reálií (snad jen drubná výtka: Želiezovce nejsou Želiezovice - tahle by se to na Slovensku neskloňovalo). Slohová stránka je také na velmi vysoké úrovni.

Celkově skvělý text a vesměs literatura faktu. Snad se nebudu moc rouhat, ale takovýchto tragických příběhů z 50. let už bylo popsáno tolik, že je průběh i závěr povídky dost předvídatelný a není ničím nový ani překvapivý. To je ovšem údělem těchto historických témat... Nadprůměrný text. TIP       

Zajíci, díky Ti za konstruktivní kritiku. Podobně jako Ty jsem zhnusený ze světa, který mě obklopuje, a systému, který zde vládne. Přeci jen však raději odhodím společnost, ale nenechám si vzít svět svůj vlastní. Stanu se raději poustevníkem a ty děti do něj přivedu.

Spatřit Grad Canyon je na zážitek na jeden okamžik, na pár hodin, na několik dní - ale děti, ty tě obdařují a serou zároveň celý život. Proto je to dítě mým Grand Canyonem. 

Ano, text je zřejmě víc přislazený, než by měl být. Ale tady jsem si toho patosu dovolil víc než obvykle. :-)    

Dík moc všem, kdo četli a hodnotili... :-)

Díky moc... Janino, s nominací do PM bych samozřejmě souhlasil.

Perfektní!!!

K3 a Goro, přeci jen bych rád povídku "Grand Canyon" zařadil do příštího kola Povídky měsíce - přestože byla trochu neuváženě publikována už v červenci. Je nutné ji smazat a zveřejnit znovu v měsíci srpnu, nebo se to dá nějak udělat..? :-)

3. KDYŽ DVA DĚLAJÍ TO SAMÉ A STEJNĚ JE VŠECHNO JINAK

Citlivé přírodní téma. Líbí se mi přirovnání „ticho tišší než sám les“.

Možná jsem natvrdlej, ale nějak mi nesedí předposlední odstavec. Nepřeskakují tam nějak osoby? „popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem (…) A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila.“

1. MILOVNÍK PŘÍBĚHŮ

Tak vtipné to bezesporu je! :-) A to i pro čtenáře, který vyhledává ta nejtemnější témata – jako jsem já. "…v té změti proplétajících se chapadel těžko určovat otcovství."

Stylisticky nadprůměrné. Super nápad s těmi ukrytými literárními příběhy. Zahrnul bych úryvek do státní maturity z ČJ: Najdi v textu odkazy na 2 slavná literární díla...

Přemýšlím, o které literární ryby příběh ještě rozšířit... o Bílou velrybu, o Pavlovy Zlaté úhoře?

2. VĚK HŘÍŠNÉ NEVINNOSTI

Říkám si, jestli delší životní zkušenost napomáhá autorům v tvorbě. Přeci jen, čím víc toho zažijeme, tím víc je o čem psát. Tvé příběhy pojímají celou druhou polovinu minulého století – až do dneška.

Tentokrát lehčí téma. Nicméně, v povídce je znát tvoje vypsaná ruka. Dobré!

P.S. 50. léta nebyla zrovna „věkem hříšné nevinnosti“

Citlivé přírodní téma. Líbí se mi přirovnání „ticho tišší než sám les“.

Možná jsem natvrdlej, ale nějak mi nesedí předposlední odstavec. Nepřeskakují tam nějak osoby? „popošel ke mně a chtěl mi ukázat fotky v mobilu. Usmála se, ať se moc nepřibližuje, že snídám každé ráno cibuli s tuňákem (…) A pak jsem zjistila, že to byl majitel honitby, do které chodila.“

Říkám si, jestli delší životní zkušenost napomáhá autorům v tvorbě. Přeci jen, čím víc toho zažijeme, tím víc je o čem psát. Tvé příběhy pojímají celou druhou polovinu minulého století – až do dneška.

Tentokrát lehčí téma. Nicméně, v povídce je znát tvoje vypsaná ruka. Dobré!

P.S. 50. léta nebyla zrovna „věkem hříšné nevinnosti“

Tak vtipné to bezesporu je! :-) A to i pro čtenáře, který vyhledává ta nejtemnější témata – jako jsem já. "…v té změti proplétajících se chapadel těžko určovat otcovství."

Stylisticky nadprůměrné. Super nápad s těmi ukrytými literárními příběhy. Zahrnul bych úryvek do státní maturity z ČJ: Najdi v textu odkazy na 2 slavná literární díla...

Přemýšlím, o které literární ryby příběh ještě rozšířit... o Bílou velrybu, o Pavlovy Zlaté úhoře?

Určitě můžeš, K3...

Díky, Goro. Na interpunkci mrknu...

K3, ani nevím... Asi se mi s tím nechtělo měsíc čekat. Myslíš kvůli soutěži povídka měsíce?

Díky za čtení, Alegno.

Aleši, Kosovo je podle mě jiné v tom, že se dělil letitý geopolitický celek. Nikomu nebylo úplně jasné, kde na Balkáně leží pravda. Ukrajina bije víc do očí, protože všichni cítí, že je napadenou obětí...  

Goro, díky... 

Témata, o něž se pravidelně otírám, pořád nemizí. Proto je třeba do nich kopat dál.

K3, srovnání s Hitlerem se sice nabízí, ale nebylo by příliš originální - a navíc trochu laciné.

Pouze přihlížející NATO je i pro mě obrovské zklamání...

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

„…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“ (tahle pasáž je naprosto fenomenální :-))

1. místo EGER

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

 „…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“            

Tahle pasáž je naprosto fenomenální.

2. místo TÓNY

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci „co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

3. místo SOUSEDKY

Nostalgie, pokora, plynutí času. Možná by si téma zasloužilo i delší zpracování. Poslední větou jsi to u mě vyhrál.  

„Vítr pohyboval větvemi kaštanu a ona seděla opřená o hůl, sama se svými myšlenkami. Zbyla sama. Zbyla poslední. Mluvila s Bohem.“

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

 „…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“           

Tahle pasáž je naprosto fenomenální. :-)

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci „co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

Nostalgie, pokora, plynutí času. Možná by si téma zasloužilo i delší zpracování. Poslední větou jsi to u mě vyhrál.  

 „Vítr pohyboval větvemi kaštanu a ona seděla opřená o hůl, sama se svými myšlenkami. Zbyla sama. Zbyla poslední. Mluvila s Bohem.“

Kvaji, díky za podněty a upozornění na možná kliše. Pokusím se je zredukovat. 

Nejsem si jistý, jestli je v povídce třeba řešit tak dopodrobna technické věci. Konkrétně zítra budu dělat dřevo a v přírodě veliký oheň - nemyslím si, že na mě přijednou hasiči... V tvorbě je vše dovoleno. 

Janino, díky za podnětné připomínky. Budu nad nimi uvažovat...

Ano. Jistě...

...a třeba to ani není o rozchodu.

Díky moc, Bixley. Přiznám se, že prvotním záměrem byl právě důraz na nejednoznačnost příběhu (což se do jisté míry podařilo). Proto ten nejasný konec...

Vzdávám se, kurzívu dám pryč :-)

Dávám přímou řeč do kurzívy - snad pro odlišení a zdůraznění - možná zbytečně. Nenapadlo mě, že to může působit rušivě.

Ta věta o vesmíru... Nemá filozofovat. Záměrem bylo vyjádřit něco jako "ztrátu iluzí" naivního mládí.

Tak možná i ona půjde pryč :-)

Ptakopysku, díky. :-)

Super. A o co v té knize jde?

Goro, věty, které zmiňuješ, jsem do povídky opravdu doplnil až následně. Možná proto můžou působit nesourodě. Ještě si promyslím si, zda je nedat zase pryč. Díky za Tvůj vhled.

Jamardi, dá se hodiny mlčky sedět i bez šoku. Díky za zastavení.

1. "A dej o sobě vědět"

Ta holka má na svůj věk neskutečný talent popisovat všechno, co zažívá a vidí kolem sebe (a asi měla na základce i jedničku z češtiny).

2. Hračička

Stylisticky vytříbený styl Revírníka a jeho typická přírodní próza.

3. Kypa

Vzpomínkový text vyžadující dokonalou znalost místa a historických souvislostí.

1. "A dej o sobě vědět"

Ta holka má na svůj věk neskutečný talent popisovat všechno, co zažívá a vidí kolem sebe.

2. Hračička

Stylisticky vytříbený styl Revírníka a jeho typická přírodní próza.

3. Kypa

Vzpomínkový text vyžadující dokonalou znalost místa a historických souvisostí.

Přesně... Díky za podněty, K3.

Ale oni tam fakt ti psi srát chodí. Lidé je tam chodí venčit :-)

Annnie, moc díky...

Goro, co bys, prosím, ubrala na "výrazivu"? 

Co se týká kategorie, samozřejmě že to zařazení nesedí - ale nechtěl bych, aby to bylo primárně bráno jako reportáž... Je to spíše zamyšlení na pouti. A o pouti.

K3, ono to pravděpodobně v (týd)deníku vyjde, třebaže to možná bude třeba zkrátit :-) 

Díky, že čteš mé texty, zajímá mě Tvůj pohled a názor. Co je špatně na tom prvním odstavci?  

Díky všem za čtení a podnětné připomínky. EDIT. Ubral jsem na patosu a příběh lehce zcivilněl... 

Jasně, mohli.

K3, pokud uznáš za vhodné povídku nominovat, tak ano...

Obžaloba tvrdí, že Kúdela za půl vteřiny řekl dvě věty v angličtině, kterou neovládá. Kamarův právník neumí správně napsat Kúdelovo jméno. Ale co víme zcela jistě, Svět chce trestat.   

Obžalovaný tvrdí, že je nevinný. Bez důkazů nemůže být trestu.

A včera jsem si to znovu ověřil. Evropský somatotyp naprosto nestačí africkému. Nemá absolutně šanci konkurovat. NIC PROTI TOMU. Nechci žádné kvóty ve sportu. Nechci kvóty v ničem. Ať vyhrává ten nejlepší, nejsilnější, nejchtřejší.

Ale proč mě mají omezovat kvóty, které nastavují liberální aktivisté bez mandátu. Nebudu zamlčovat, že mezi původními Evropany je výrazně víc vědců, spisovatelů, hudebních skaldatelů myslitelů - nebudu se za to olouvat a zkeslovat historickou pravdu ve jménu progresivní ideologie.

To není žádný rasismus - to jsou jendoduchá fakta. Rasismus je alibi pro neúspěšné.

Logickou úvahou, protože kdyby je měli, dávno by je s velkou pompou vytroubili do světa. A co hůř, kdyby důkazy měli, dají mu 2 roky zákaz a možná civilní soud - deset je to jen pro nulový počet důkazů.

A Ty jsi úplně stejně ideologicky zmanipulovaný jako oni. Člověk se k něčemu vyjádří jinak, než si představuješ, a hned je pro Tebe rasista :-) BLM forever! 

Samozřejmě, že mu Kúdela řekl "fucking monkey" - o tom vůbec nepochybuju. Mě ale zaráží, jak je možné v roce 2021 odsoudit člověka bez důkazů. A znovu - komise žádné důkazy nemá, protože žádné neexistují. Soudíme a trestám ebez důkazů. O tom je můj text. 

Ponechávám stranou dikuze, v čem by měla být urážka "fucking monkey" horší než třeba "motherfucker". 

Pořád jsme středivěcí lidé, jen si hrajeme na něco víc.

Důkazy prokazatelně neexistují. V tom je ta zvrácenost. Neexistuje zvukový záznam vyřčeného, neexistuje ani přepis odezřený z pohybu úst.