Výkřik z prádelny
neustále bojuju
se svou slabostí
až skončím
možná mi zbyde čas
Transmutované ponožky
každý den se ve mně od rána zapisuje
a já
co večer vidím výsledný tón
barvy
Hra z barevného rádia
strašně rád bych tě pochopil
fakt že jo
ale na to
abych se procházel tvými názory
Zrovna
zrovna teď jde tvojí ulicí
nebo mojí
co já vim
někde venku si prostě chrchle
Chci si smíchem smýt mozek
nebezpečná věta
zvláště pokud by mě někdo vzal vážně
a chtěl mi přání splnit
to se ji přitom snažím ordinovat
Francouzská
v modrobílém jase
chvílemi
jež cuká a plyne zase
stojí moje naděj nahá
Přepni
začal jsem nechápat svět
ty dospělé děti s mocí v rukou
ty pocity snažící se dospět
tu živou masu hynoucí mukou
Ukolébavka
konjuktura kolosu
vrženého letmým stínem
odzadu k sentimentu nesahá
tam už vládne nadvláda
V zimě jablka nerostou
v zimě jablka nerostou
tomu se nemůžeš vzepřít
zalez si nazpět
do svojí údajné originality
Kazeta slepé uličky
člověče vnímavý
zůstaň
ve vertikální sféře
ležérně se připrav na odchod
Epizoda
přirozeně máš čas
jako vždycky
kulka se šine už několik metrů
za tebou
Ortel
najdi si nějakou životní
a dost dlouhou
pravdu
podle které si začneš ohýbat
Účel světí prostředky
tvoje iluze žije v představách
alobalu po svačině
v každém se zapíšeš jinak
co po tobě zůstane.
Trocha anatomie
padá mi čelist
proklopýtá žebry
a vplyne k patám
opouští mě lebeční
Návrat
zapomeň na svit stravenek
začni se číst v jiném jazyce
zanikni společně s nadějí
tli si v záhonech těl
Výlet pana Broučka
mumifikováni v opakované
jednotvárnosti
cejchu chtíče
utlačováni vlastní výjimečností
V bílé noci
slyším táhlé blues životů
do kterých jsem nestihl vstoupit
chci-li vůbec.
jejich průběh mi dokáže
Nachmelen
rozkopává tě proudění světel
pomocí chůd a volů
se tebou pokoj otáčí klíčovou dírkou
stref se.
Rychleji
musím
psát
aby se let květináče s típlými vajgly
trochu zpomalil
Málem
cukla ti pravá ruka
uvědomuješ si to jen z povzdálí
pomalu ji vracíš na své místo
přemítáš
Idylka k nedělní kávě
šepot zadního oje
linoucího se krajinou mozku
jen stupňuje
nervozitu
Mimo
byl jsem vhozen do mého těla
a díky vyprávění ostatních
a vlastních vzpomínek
zjišťuju
Štamgast
Zpozorněl jsem a soustředil se mezi ostatními jen na něj.
Mluvil jako málokdo.
„Vteřiny co prožíváme, zažily milióny lidí před námi,“
začal a očima přelétl osazenstvo u stolů. „Jak s nimi naložili.
Vliv
s koleny ponořeny v zoufalství
měníš úhel pohledu
ukazuješ obrys
dočasné situace
Zabitá sobota
Jsem mocný.
Proč by ne, můžu začít vypravovat odkudkoliv a předstírat jako by se před tím nic nestalo. Račím se tedy vhodit nazpět do mé ladné chůze skrze dveřní otvor vedoucí k prvnímu brněnskému nástupišti. Dostatečně vyspaný bych ještě lenivě ležel v posteli, ale musím babičce darovat obraz s omluvou, že jsem nedorazil dostatečně včas na oběd.