Byl jednou jeden Matěj.1.,2.3,4.,5.,6.,7, 8.,9.,10.
1. část
Stalo se to - řekněme - před 60 lety . V jedné vesnici na jihovýchodním Slovensku žila matka se synem Matějem.
To není nic nového, také ne to, že zůstal z několika dětí jediný svobodný.
Pohádky o víle Bubušce1,2,3,4,5,6.,7.8.,9.10.11. 12.13.,14.15.,16.,17.18. 19. 20.
Pohádky o víle Bubušce.
Z měsíčních paprsků utkaná, lidskému oku neviditelná , proměňující se podle potřeby. Zprvu jen utěšitelka, později ochránkyně díky příběhům a situacím, které prožila se tato víla mění a vlastnosti podobné lidským jí přibývají. Jen v dobrém však, nikdy neubližuje.
Padesátpět není stáří 46.47.48.
Kapitola 46.
Obě kamarádky Lída i Zdena se vídaly čím dále méně. Vypadalo to, že se Lída nadobro odstěhovala, ale nebyla to tak docela pravda. Prostě se spíš míjely.
Padesátpět není stáří 31.,32., 33.,34., 35.,36., 37.38.,39.,40.,41.,42.,43.,44, 45..
Kapitola 31.
Jana, dcera Lídy zaklepala na dveře kanceláře, kde její maminka pracovala. Ženu, která stála u okna a dívala se ven, hned nepoznala. Štíhlá, pěkně tvarovaná postava v sukni ke kolenům a v halence s jemnými proužky v barvě bílé, šedé a černé , doplněné lodičkami na polovysokém podpatku.
Padesátpět není stáří 16.,17.,18.,19.,20.,21., 22.,23 .,24.,25.,26.,27.,28.,29.,30.
Kapitola 16.
Lídě se blížil konec pobytu v lázních. Poslední týden a bude se vracet domů. Seděla na lavičce, v ruce menší tašku, ve které měla nejnutnější věci.
Padesátpět není stáří 1.,2., 3., 4.5., 6., 7.,8.,9.,10.11.12.,13., 14.,15.
Kapitola 1.
Dům, ve kterém bydlela vdova Zdena Malá byl zachovalý menší činžák o dvou patrech, bez výtahu samozřejmě. Jak se do tohoto domu Zdena dostala a jak vypadal předtím i v té době, kdy se nastěhovala.
V restituci se dům vrátil do majetku rodiny bývalého architekta , který však již nežil a jeho jediná dcera Věra jej předala své dceři téhož jména.
Pohádka pro dospělé 1 ,.2,. 3.,4., 5., 6.,7., 8., 9.,10.11.
1. kapitola
Měla matka, měla syna. Jediného , milovaného, hodného. Ilona byla už delší dobu sama, muž jí zemřel při práci v lese.
Lídiny krásné Vánoce.
Květa poslouchala Lídino vyprávění. Chvílemi jí to znělo jako šelest ptačích křídel a kdyby obě neseděly v chladné, poloprázdné čekárně na nádraží, asi by usnula. Lída byla její bývalá spolupracovnice. Neviděly se poměrně dlouho a tak si chtěly povyprávět, co se dělo v té době.
Jak paní Terka zloděje chytala.
Jak se často u určitých typů lidí stává, nikdo nevěděl, kolik paní má hádat let. Drobná, štíhlá, no, spíš se dá říci, že více méně vyschlá, sukovatá. Všichni ji znali jako Terezii Válkovou, ale jinak jí neřekli než paní Terka z přízemí. Byla už nějaký rok v důchodu, žila sama po smrti manžela.
Tajemná nájemnice.
Byla vysoká, hubená, kdo ji potkal, pomyslel si:
" To je určitě stará panna nebo dlouholetá vdova". Chodila vzpřímená.
"Jako by spolkla pravítko. " Další myšlenka toho, kdo ji potkal.
Říkali jí Písnička.
Bydlela sama v malé vilce se zahradou. Rodiče jí jeden po druhém zemřeli a ona se starala o dům, vlastně spíš vilu a zahradu stejně jako dlouho před jejich smrtí. Učila hudební výchovu v obecné škole, později to byla nějakou dobu střední dívčí škola, po další změně Jedenáctiletá střední škola. S ostatními kolegyněmi a kolegy se bavila ve škole, ale mimo ni se s nikým moc nestýkala.
Proč byla tak zlá? 3..
Kapitola 3.
Stala se dost neobvyklá věc. Díky podivínství paní Plaché, se spolu více seznámily rodiny, které bezprostředně jejím chováním nejvíce trpěly. Nezřídka se stávalo, že některý ze sousedů pohlídal odložené kolo nebo i kočárek, než si ho majitel schoval, aby stále číhající paní nemohla něco poškodit nebo schovat někam, kde to nemohli pak najít.
Proč byla tak zlá? 2..
Kapitola 2.
Nájemníci domu paní Plachou skoro nevídali. Nad jejím bytem byl byt, kde žila mladá rodina s dítětem. Podařilo se jim získat byt po rodičích, kde mladá paní za svobodna bydlela a tak nakonec, po různých peripetiích s převody a stěhováním jí po svatbě a narození dítěte 3 pokojový byt zůstal.
Proč byla tak zlá? 1.
Kapitola 1.
V činžovním domě bydleli dlouholetí nájemníci. Znali se mezi sebou, věděli, co mohou čekat od lidí v domě. Málokdy se stávalo, že se nastěhoval někdo nový.
Maminko, chceš mne vůbec?7., 8.,
Kapitola 7.
Od maturity, kterou Týnka složila, uplynulo 6 let. Změnilo se toho hodně. Hlavně v životě Týnky.
Maminko, chceš mne vůbec?4.,5.,6..
Kapitola 4.
V životě Leontýnky se událo pár věcí, které jejím životem dost zamíchaly. Především to byla delší nemoc babiččina a její návrat domů. V době, kdy byla babička nemocná, poznala Týnka jak moc jí chybí.
Maminko, chceš mne vůbec? 1., 2., 3.
l. kapitola.
Zůstaly samy. Máma a Leontýna.
Nerudný děda 7. 8. 9.
Kapitola 7.
Se Zdenou se Ota domluvil, že k nim v sobotu přijde na oběd, zajistí nějaké zákusky , víno. Samozřejmě koupil kytičku jak pro Zdenu, tak pro její maminku. Při jedné návštěvě zjistil, že ta zvědavá paní sousedka Jožka, se kterou domlouval možnost ,,pohlídání a pomoc" Zdeniny matky je dobrá kuchařka a peče výborné koláčky, buchty i zákusky.
Nerudný děda 4., 5., 6.,
Kapitola 4.
Známost Oty se Zdenou se rozvíjela docela slibně. Rozuměli si v mnoha věcech, ale dovedli spolu i jen tak sedět, dívat se na sebe, mlčet a popíjet čaj, jen se občas usmát. Neuvažovali o společném bydlení, vyhovovalo jim to tak, jak to bylo.
Nerudný děda 1., 2., 3.,
Kapitola 1.
Objevil se v jednom menším činžáku, kde se prodávaly byty nájemníkům. O ten malý byt nebyl moc velký zájem. Ota měl dostatek peněz z prodeje svého domu,který pro něj samotného byl poměrně velký a tak když zestárl a v domě neměl kdo bydlet, bez výčitek svědomí jej prodal.
Chtěla lepší život. 12., 13., 14.
12. díl.
Petr byl hrozně rozčilený. Náhodou se sešel s kamarády, kteří byli s ním na výletě v létě a jak si tak povídali, najednou se dověděl, že v průběhu výletu se Klára měla nejen k němu, ale i k Vencovi a k Jirkovi.
Chtěla lepší život 9.,10., 11.,
9. díl.
Konečně. Školní rok skončil, všichni si oddechli.
Chtěla lepší život 5.,6.,7.,8.,
5. díl.
Uběhlo pár měsíců, maminka se pěkně zakulacovala a Mirka při návštěvách pozorovala, že táta se opravdu více zdržuje o sobotách a nedělích doma, obletuje mamku a měla pocit, že i jí - Mirce věnuje pozornost. Asi měl strach, aby mamku náhodou nerozčilovala.
Chtěla lepší život 1.,2.,3.,4.,
1. díl.
"Mami, dnes už se žije jinak, než za tvých mladých let. Nebavilo by mě jen lítat kolem muže a dětí, kolem plotny, dřít na zahradě a kolem baráku.
Andulička 10., 11.,
Kapitola 10.
Trvalo několik dní, než se Karel s Andulkou mohli domluvit. Karel krátce vysvětlil , že se objevila jeho dávná známá a snažila se u něj řešit své manželské problémy. Přes sousedku se jí zbavil, protože o ni opravdu nemá zájem.
Andulička 7., 8., 9.
Kapitola 7.
Karel přišel podle domluvy. Andulku překvapil kytičkou v květináči. Pochlubil se, že je to jeho výpěstek.
Andulička 4.,5.,6.,
Kapitola 4.
Uběhl nějaký čas, Andulka měla dost práce jak doma, tak na své zahrádce, ve skleníku. Pozapomněla na návrh bratra ohledně podnikání. Jen si zjistila přes kamarádku, že tím ,,osiřelým synem" byl Karel, o pět let starší a dosud svobodný.
Andulička 1.,2.,3.,
Kapitola 1.
Dívala se z okna, pozorovala, co se na návsi děje. Říkalo se tomu sice náves, ale následkem přistavěných a opravených stavení se prostor poněkud zúžil. Bydlela s rodiči v jednom ze stavení, které zůstalo téměř v původním stavu.
Iva- dcera Blaženy 1.,2.,3.,4.,5.
1. kapitola- Po pár letech.
--------------------------------------
Iva žila již přes pět roků v Anglii. Pracovala ve firmě, kde předtím byl zaměstnán i její muž Jiří.
Iva- dcera Blaženy 6.,7.,8.,9.,10..
Kapitola 6. - Rodina Ivy.
--------------------------------
Jak běžel čas, Iva si v Anglii zvykala čím dál více. S maminkou a bratrem se vídala jen dvakrát do roka u nich a jednou v roce jezdila Blažena za nimi do Anglie.
Blažena - život vody - 11.,12.,13.,14.,15.,
11. kapitola - Iva a Jiří po dvou letech.
----------------------------------------------
V průběhu dvou let se změnilo dost věcí. Blažena žila stále sama, ale se sousedem Martinem se velmi často navštěvovali.
Blažena - život vdovy - 16.,17.,18.,19.,20.
16. kapitola - Životní křižovatka.
-----------------------------------------
Dny u babičky utíkaly, ale jednou měla Iva telefonát. Nebyl to Jiří, ale bratr Milan.
Blažena- život vdovy - 1.,2.,3.,4.,5.,
1. kapitola - Strach.
--------------------------
Blažena zůstala po dlouholetém manželství sama. V domku na kraji vesnice.
Blažena-život vdovy - 6.,7.,8.,9., 10.
6. kapitola - Události milé i nemilé.
Uběhlo několik týdnů, ve kterých se stalo několik změn. Kamarádka Jitka našla Blaženě ochotného pokrývače a dokonce přislíbil pomoc i její syn, aby byla střecha rychle opravena.
Helena a její osud po letech. 1., 2., 3. , 4.
Helena a její osud po letech - 1.
Helena se vrátila domů z města, kam doprovodila dceru Naďu po prvé do školy.
Nadulka - tak si začala říkat dcerka, když přestala používat slůvko mimimi a na otázku :
"Ty jsi Naďa . " odpověděla
Helena a její osud po letech - 5. , 6.,7., 8.
Helena a její osud po letech -5.
Helena chodila pravidelně na kontroly, neměla, až na nějaké občasné nevolnosti a poněkud opuchlé nohy, potíže. Plod se vyvíjel normálně. Jen se jí zdálo, že už tak lehce nezvládá práci i domácnost.
Helena a její osud po letech - 9.,10.,11.,12.
Helena a její osud po letech - 9.
Věra pracovala v zahradnictví ve městě, zatím jen ve skladu. Díky tomu, že se vyučila zahradnicí, mohla někdy zastupovat i v malé prodejně, když žena majitele potřebovala někam jít. Věra měla i aranžerský kurz, uměla vázat kytice.
Helena a její osud 2.
Helena a její osud- 2.
Helena měla trochu podivný pocit, když novomanžel trval na tom, že by měli jít spát na těch několik hodin do hotelu. Měla přece ještě garsonku, její postel byla pohodlná i pro dva lidi. Nebyla sice již panna, ale měla málo partnerů, snad jen ze studií na vysoké škole ekonomické a pak jen takové večírkové známosti, bez lásky, na základě přitažlivosti či momentální potřeby.
Helena a její osud- 3.
Helena a její osud -3.
Připadala si jako Alenka v říši divů. Přijeli do větší vesnice, opravdu nedaleko od města, kde
Oldřich pracoval. Domky tam byly pěkné, udržované.
Helena a její osud - 4.
Helena a její osud - 4.
První večer s Oldou byl ve znamení jeho snahy vynahradit jí poněkud zvláštní svatební noc. Připravil obložené talíře, dokonce otevřel láhev červeného vína, zapálil svíčku. Rozpačitě ji pozval ke stolu.
Helena a její osud. 5.
Helena a její osud - 5.
Uběhl téměř týden společného života a novomanželé byli spolu jen asi dvakrát na nákupu a to ještě v nedalekém městě. Ptala se Oldy, proč nemá auto, když musí jezdit do města. Od jara do podzimu prý jezdí na kole, v zimě autobusem.
Helena a její osud- 1.
Helena se chtěla vdát. 1.
Bylo jí už 32 let, stále jen pracovala, vzdělávala se, aby měla v práci postup a tak nebylo divu, že volný čas neměla nakonec s kým trávit. O tom, že by měla vážnou známost mohla jen snít.
Helena a její osud. 6.
Helena a její osud -Tchyně-6.
Přišla sobota, kdy měl jít Olda pro matku, jak slíbil. Šel nejdříve sám, přes dvorek, zaťukal, ozvalo se dále a on vstoupil do přístěnku - lze ho tak nazvat, protože byl nižší než celý dům, neměl sklep, ani půdu, jinak stejně vysoké místnosti jako v domě. Helena čekala netrpělivě mezi dveřmi na dvorek, neslyšela nic a tak pomalu došla až ke dveřím matčina obydlí.
Helena a její osud 7.
Helena a její osud . 7. -Podivné objevy
Helena se jednou rozhodla zajít do vesnice a poznat některé sousedy. Olda byl již zase v práci, takže měla volnou ruku.
Helena a její osud 8.
Helena pátrá dále. 8.
Zdálo se, že je Olda klidnější a rád, že Helena nenavštěvuje matku. Nabídla se sice, že by jí mohla pomoci než bude mít více práce, ale odmítl to s tím, že je lepší, když za ní chodí ta sousedka.
Helena a její osud - 9..
Helena a její osud - 9.
V domě šel život pomalým tempem dál. Helena musela na čas pozapomenout na všechny otázky, které ji trápily a starala se o to, aby měla práci. Musela si vyřídit živnostenský list, nutné formality ve zdravotní pojišťovně, na soc.
Helena a její osud - 10.
Helena a její osud - 10.
Uběhlo několik dní a Olda se byl podívat na matku. Vypadala klidná. Zjistil, zda byla v poslední době na kontrole, jestli má své prášky a pozval ji opět na návštěvu k nim.
Helena a její osud- 11.
Helena a její osud - 11.
Helena se svému klidu a odvaze skoro sama divila. Jako by měla řešit cizí záhadu. Věděla ale, že dokud nebude vše jasné mezi ní, Oldou a matkou, nebudou mít klid.
Helena a její osud - 12.
Helena a její osud - 12. -Rozhodnutí
S hlavou plnou rozporuplných myšlenek, se Helena vrátila domů. Bylo jí jasné, že Oldův tatínek se dověděl o zločinu manželky a ze strachu z ostudy i nemožnosti s ní nadále žít, vyřešil v rozčilení situaci sebevraždou. Neměl to dělat, neuvědomil si, jak tím poznamená další osud jediného syna.
Marienka- obyčejný život- 3. a 4.
Marienka-obyčejný život 3.
Po válce se zase spojila republika a Marii se narodila další dcera. První tři dcery byly očima, plnými rty a tmavými vlasy spíše podobné otci, kromě nejstarší však jeho postavu ,,nezdědily". Ta čtvrtá byla obrázkem své matky.
Marienka- obyčejný život- 5.
Marienka - obyčejný život 5
Marie řešila jeden problém za druhým- s dcerami, ale nakonec byly všechny z domu a ona se díky jedné známé seznámila s mladším mužem. Dám mu třeba jméno Tonda.
Nevěděla nejprve, kolik mu je let. Byl takový ten typ, který vypadá od třiceti na padesátníka a dlouho stejně.
Marienka- obyčejný život-2.
Marienka - obyčejný život -2.
Marie poznala, co to je být rodinnou příslušnicí na velkém statku. Pracovala od rána do večera, ale vlastně jen za ubytování a stravu. S prázdnou do statku přitom nepřišla.
Marienka- obyčejný život- 1.
Narodila se v roce 1913 na středním Slovensku v rodině drobného rolníka. Bídu neměli, ale jen skromný život. Od rána do večera bylo co dělat a tak Marienka musela od malička pomáhat podle svých sil.
V rodinách panoval takový zvyk, že otec chodil dělat k bohatým sedlákům, pak do hospody a matka pokud neměla zrovna malé dítě, chodila dělat na pole a dělala vše doma.
Vzpomínka na rané dětství
Vzpomínám si na září r. 1946, kdy jsem v zástupu dívek z Dětského domova v Černovicích u Tábora přišla do první třídy obecné školy a tam nás přivítala milá, mladá slečna- paní učitelka Ludmila Dvořáková. Samozřejmě byly tam i další děti z městečka. Naše vyučování začínalo vždy pozdravem a písničkou, kterou paní učitelka nejen předříkávala než jsme se ji naučili, ale hrála k ní na housle, někdy i na mandolinu.