Naděje
Čas plynul jako med, rozvláčně se táhl a voněl po proschlém dřevu, vrzal jako staré schody. Ptáci to nevěděli, zpívali, lidé se dál řítili vstříc svým touhám a snům, a jen oheň odrážel to neobvyklé zpomalení vtoku času.
A pak se zastavil. Vše se zastavilo – někde uvnitř, ne navenek.
na čepeli meče - motýl
Dokud se mé zbraně neztupí
a nerozpadnou vprach,
meč mého ducha nebude ostrý.
Co jsou všechna slova světa
o meči a květu
Obleču své staré šaty
s každou vráskou a stehem, který znám.
Sbalím svůj meč
Labutím spřežením
Labutím sprežením
naber dech
vynes náš kočár
na křídlech
A tobě přání každé ráno
Tak jako matka dítě
do rukou slib
a nohy do peřiny
a veršům všechny splíny
Kruhy a světla
Kruhy a světla
světa stuh
a člověk
jako dobrodruh
příběhům víno
Svět plný příběhů.
Na zdraví
nezvedneš kámen
do vína
Co se narodí
Co se narodí,
když jdeš po cestě
k jámě porodní.
Já, pravím, já
Neumím pojmenovat
Neumím pojmenovat dnešní ráno
zvuk psích tlapek
číhání kočičky na můru
ani vaření vody vkonvici plné bylin
2012 úsměvů
Olovo do vánoční vody
hvězdu pro všechny opuštěné
a mraky po kterých lze projít
ode mě ktobě – klenbou nebe
Vším, co se nesmí...
Na hladině rybníka – mlha
Kachny si pospolu, vkruhu
povídají o svých snech
Den voní kouřem
Jména pochodní, hlas bouří
Pro pozorné nacházím v sobě mnohé pozornosti. Tak vnímaje tento svět, i k tobě chtěl jsem být pozorným. Ne, nepletu si slova s polibky. Jedny nad druhé řadím, a ty pak opět výše a výše, až stávají se spirálou světel a líbeznosti.
Krok
Vydal se po pěšině tvořené sešlapaným mechem, udusanou hlínou a spletenými kořeny stromů, posetou spadanými žaludy a listím, které tu zanechal poslední listopad. Tělo se zavlnilo, zhouplo v bocích, plíce nasály vzduch. Když došlápl, cítil pod chodidlem chladnou zem, listí i větvičku, kterou jeho noha vmáčkla do půdy, aniž by křupla. Váha se přenesla, vydechl, tělo ztěžklo.
že do plachet cesty volají
Zítra je zima pryč
Co ohřálo se vdlaních,
může si své písně
nechat zdát
deset dní
deset dní je dlouhý čas
všechno uteče
jak voda
mých 34 let
Ojuna Tuja
Ojuna Tuja je most
je černovláska
je dech, kterým dýchá láska
a cesta mezi námi
Píseň
Rue de Napoleon
ranní mlha
Tvé šaty a plachý pohled
a všechno, čím byla ta chvíle.
Kde domov je Žižkov (PF 2011)
Je to kouzelné slovo. A dvě Ž, dvě poslední písmena abecedy vněm nejsou náhodou. Jako by byl Žižkov nějakým mistrovským zakončením stvořitelova díla. Kdo ví.
Co to znamená být mužem
První věta, která mě napadá, je tato: ženy nás muže musí zachránit, ne nahradit. Zatím, zdá se, se děje to druhé. Ženy dnes začínají vládnout mnoha profesím v bankovnictví, v právnických firmách, účetních firmách i jinde. Více než padesát procent manažerů v USA jsou ženy a z patnácti nejvlivnějších profesí, u kterých se předpovídá nejvyšší růst v následujících deseti letech, jsou jen dvě, kterým nedominují ženy.
Ty, jehož přítelem je čas
Kdo jsi. Jsem Čas, řekl. A odkud kam jsi. Od počátku do konce.
nes sebestřednost
sebestřednost
tak skvělé téma a tak uchopené
jako by jen dětskou dlaní.
vzít nůž do ruky je třeba
jako orel, který tančí
Velká nostalgie
po zahradách Edenu
zvířeném listí
a světle ve větvích stromů
Jitrocel
Dokonalý den
drobný déšť padá do listů stromů
do zpěvu ptáků
do mého balení tvých malých ponožek
Jako lovit hady v řece
Jako lovit hady vřece
je tvoje ruka
píseň, nic
je voják jednooký
Nádhera!
Nádhera.
Nádherné vítězství.
Všechno je dosaženo.
Zpívám písně
nemůžeš si koupit to, co chceš, protože to nic nestojí
„Magie vychází ztěla. Je to síla postoje. “
Přikývl. „Rozumím.
Zvednout hlavu a jít...
Cesta bez cíle je věčné bloudění
Cíl bez cesty je věčné vězení
Stojíte-li „tady“, jděte „daleko“
Stojíte-li „daleko“, jděte „sem“
O slova hůl
O slova hůl
ti zlomil,
dal kradmý dech.
A ty.
O nebeském a lidském
Chtěl bych se ptáků zeptat
na to, jak létat.
A oni by řekli,
že to není o křídlech.
střípek z divadla Nó
Stromy jak nehybné kulisy
dnešního rána – jediný člověk
odhazuje sníh
Jak ohař zimních dnů
Odraný vzpomínkami,
jak ohař zimních dnů,
tekoucí stély pod hvězdami,
rmutnými doly vodu valí,
Co je pravda?
Co je pravda.
čepel meče je široká
lze po ní přejít moře
tygr je připravený ke skoku
Pro deset vlků maso mít
Zatajit, .
pro deset vlků maso mít
uprostřed zimy
zdřevěnět.
z kruhu osm
Zkruhu
se stává oranice
Osm – jsou dveře na petlice
a vpolích vír stáčí peří vran.
Vlci se sešli
Kde končí
kde začíná
tvůj stín.
je v kroku váha
Možná tě ráno probudí
Pověz jak to,
že sám jsi sebe opustil
žes jako dům
vněmž nikdo nespí, nebydlí
Z redakčního stolu II. - nová šéfredaktorka
Od dnešního dne mě ve funkci šéfredaktora dočasně zastupuje sidonia. Doufám, že kní budete milí a laskaví. :) Jako šéfredaktorka má mou plnou podporu a řídí stávající redakci.
Jelikož sidonia není adminem, neobracejte se na ní prosím sžádnými dotazy a žádostmi, které by se týkaly technických věcí, provozu a správy serveru nebo řešení přestupků (blokace a mazání nicků).
Z redakčního stolu
Písmácký časopis
Tento projekt se nepodařilo realizovat vpůvodně zamýšleném čase. Na jaře se nenašla společná vůle kjeho sestavení a vydání a zůstalo pouze u konceptu. Vsoučasnosti došlo koživení projektu časopisu a nachází se ve fázi příprav. Objevit by se vněm měly básně oslovených autorů, napsané přímo pro časopis, výběr zprózy, rozhovory se zajímavými Písmáky minulosti i současnosti plus se chystá jeden exkluzivní rozhovor srenomovaným panem spisovatelem.
Všem kterých se to týká
Zdravím všechny.
Zmínil jsem, že jsem otevřený věcné, normální diskusi a i případné osobní schůzce. Jsem rád, že například Garth má ochotu pomoct urovnat třenice a ukončit stávající pře na tomto serveru. Napsal mi do pošty a následně jsme se kontaktovali přes Skype o mluvili spolu o věcech, které se tady dějí, což velmi vítám.
blemcadlení - p. časopis
můj email je: lampycka@centrum. cz
úvod
Redakční fórum - noví redaktoři
Toto fórum slouží k diskusi a hlasování o přijetí nebo případně vyloučení redaktora z redakce Písmáka.
Návrh může podat kdokoliv z redaktorů. Prosím ujistěte se, že ten koho navrhujete má také zájem pracovat vredakci. Hlasování poté vyhlásím osobně.
Redakční fórum - doporučení autoři
Je víc než chvályhodné, pokud se redaktor, který hodně čte a orientuje se na Písmákovi, podělí se svým novým objevem sostatními. Jak jsem už psal dříve, jedním zúkolů Písmáka a také jeho redakce, je zviditelňovat zajímavé autory. Ktomu, aby vaše doporučení nezapadla ve všeobecné diskusi redakčního fóra, je určeno tohle fórum.
Všem kteří se dělí o své objevy a názory chci poděkovat, a to i jako čtenář.
Redakční fórum
Vítám Vás v novém redakčním fóru.
Do tohoto fóra mají přístup redaktoři, kteří se dohodli na spolupráci s Armandem.
redakce:Armand, Aššurballit, domin. go,Josef Musil, jt, LaMouette, martinez, Milly, Narvah, oleandr, Petula, Pisces, Print, rebecca13, salomesr, sapro, sidonia (současná šéfredaktorka), silence, Vaud, Vella, Zlý_wětry_vod_řeky,
Pokud byste měli dotazy, sem s nimi.
Znamení
Viděl jsem na kostech znamení
to vmorku se rodí krev
a tam, kde vstáváme znaveni
bez síly slovo zakřičet
Prohlášení šéfredaktora
část 1. situace a změna – nabídka spolupráce
Písmák má šéfredaktora. Písmák má obavy, nevědomost, naděje, ambice, nenávist, ale i sny, soucit a pochopení. Kdo je to Písmák.
přes mosty k ALIMŘE
Alimra. Co napsat kbásnířce, u které můj první pocit ze čtení byl, že se míjíme, že příliš soukromničí, a že tudíž naladit se na její poesii je pro mě velmi nesnadné. Napadlo mě hned, že raději nic psát nebudu, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Nedokázal jsem si představit, jak bych Alimře sdělil, že je to citlivá bytost sneobyčejným viděním, ale teprve rozvíjející schopností předat pocit, poselství, navázat kontakt.
Když zvedám oči k nebi, vidím moře
Když zvedám oči knebi, vidím moře
Když spínám ruce, objímám tě
a když se klaním, jako bych stál
na ramenech obrů
Tam kde mě nikdo nehledá
Tam, kde mě nikdo nehledá,
tam spávám,
když vítr hoří,
jsem bez oblak,
O ženách v umění a umění obecně
O ženách vumění a umění obecně
Může být umění ženské a mužské. Co je to umění. Je důležitější forma nebo obsah. To jsou prosté otázky.
Ó božský blázne...
Ó božský blázne
nuzoto našich snů - našich zrcadel
v odrazech hrůzy z prázdných skel
s nimiž tak prudce třeseme
O sundání si špinavých brýlí
O sundání si špinavých brýlí
Brýle jsou ktomu, aby se skrze ně člověk díval na svět. Klasické brýle pomáhají našemu zrakovému smyslu a jeho orgánu, očím. Ale i ten, kdo je "za očima", kdo se dívá, také nosí brýle. Nejsou patrné nezasvěcenému člověku, ale vnímavému jejich tvar a barva neunikne.
Každý krok co znám...
Každý krok co znám
neznamená nic
vadám vyhlásil jsem amnézii
pořád to umím z plných plic.
Přemýšlel jsem o štěstí...
Přemýšlel jsem o štěstí
a ryba vyskočila nad hladinu
řeka dál plyne
O haiku a o poesii
Je pravdou, že haiku je dnes tak trochu módní záležitostí, a to nejen na Písmákovi. Abych byl přesný, ne snad haiku jako takové, tedy konzervativní, klasická forma, ale jakási "haiku forma", tedy forma s důrazem na stručnost, jednoduchost a celistvost výpovědi.
Jednota je jenom jedna - avšak projevuje se v myriádě věcí. A tak psát haiku nebo stylem haiku, může být jakýmsi návratem k Jednotě - k samotné podstatě věcí, k Esencím.
Každý den...
Každý den
miluji tě znova,
od začátku,
tak jako déšť.
Nenasyceným a hladovým
Všechna tato slova nechť zní z úst těm, kteří neumějí jíst - nenasyceným a hladovým. Je laciná - strava sečtělých. Jsem privilegovaný svým nevěděním. Nikdy jsem nečetl knihu.
Prokřehlým ránem...
Prokřehlým ránem
zpívá čajová konvice
dnešní rozhovor
Každý odchod je smrt...
Každý odchod je smrt
a každá smrt je životem
Kdo jsme…
že zůstáváme.
Písmácké Noviny - celkový koncept
Zdravím všechny písmačky a písmáky.
Vsouvislosti s prací na nové podobě Písmáka, kterou inicioval Olda, Vám předkládám i návrh internetových Písmáckých Novin. Ty by měly vycházet jednou měsíčně a jejich náplň by měla být rozmanitá (viz seznam rubrik dole)
Co od těch Novin chceme.
(Normálně se takové otázce říká „formulace strategických cílů“) .
Po odcházejících zejí stopy...
Po odcházejících
zejí stopy
. do doby
lednové
Bůh s Vámi aneb "kdo nám to píše"?
Tristan sedostal do centrály Unixxxu. Bylo s podivem, žeten jediný zůstal ušetřen a neškrábnut vévodil severní stěně velitelského stanoviště. Okolo hučel vítr a zvenčí zazníval hrom venkovní bouře, která se drala rozbitými okny dovnitř. Všude po zemi se válelo kancelářské vybavení, ležely povalené židle.
vločkové haiku
vločkové haiku
Nebe nad námi
vločky mezi vločkami
líbané zemí
Má levá ruka je prázdná...
Má levá ruka je prázdná
Má pravá ruka je mou levou rukou
Kdo to nepochopil,
tomu dvě ruce nestačí,
Ptal jsem se ráno těch kolem mne...
Ptal jsem seráno těch kolem mne,
za co lze koupit poledne
dnů šťastných
(pro tebe)
Pro první z dětí...
Pro první zdětí
(poslední klasy žní)
koleje do stran
pražce si nestaví
Amadea amour
Anděli chvílí nesmrtelných,
Moře se topí když ty spíš
A opojně voní krásné květy
Dna citu, jež bezedné je léty
lásko...
Na krátko jsme tu
spěchem nás touha okovala
spánek je smrtí mysli
jež myslí si, že tvrdě spala.
Mé ruce...
Mé ruce,
dvě ruce připomínají mi
ževžádné chvíli
nejsem sám
Prstová hádanka
Nejhezčí školou je hráti si s prsty na chodce na přechodech na hněv v opuštěném bytě na lásku mezi rukama a moudrost bez šatů na usmíření v propletení jenom jediného Smyslu Nejhezčí školou je hráti si s prsty na Život ☼ .
Avízková
Tak tohle je, přátelé, šílená (A)vize
Ranní pozdrav
ETIKY SEBESTŘEDU
a zpovědní haiku
V chrámu z lazuritu...
V chrámu z lazuritu
Ereškigal uvítá tě
má Innano,
má Psyché.
Za bouří divokých...
Za bouří divokých,
když prší zběsile, či padá sníh,
má duše probouzí se,
svýkřikem hrůzy, třesoucí se,
Viděl jsem, jak na zemi leží půl koně...
sen.
"Viděl jsem, jak na zemi leží půl koně. Měl jenom jedno křídlo a snažil se vstát, ale nedokázal to. "
Pacient byl básník, který si musel vydělávat na živobytí jako novinář.
Často mi v hlavě zní...
Často mi vhlavě zní,
tvá slova poslední,
můj malý příteli
Vdomě sbílými dveřmi,
Vize VIII. Ten motiv a Ta víra
Pro každou větu kterou jsem napsal,
nedávám vysvětlení.
Prostovlasý a bez příkras,
bez života,
pro Anechsunamon
Umírám na poušti
touhou
postavit lodě
v bezbřehém tichu
Andělská vize
V kolemjdoucích ohnivě zářila tvá slova
- jako výsměch slabostem ponurých dní.
Prověřeni všemi mračny,
sešli jsme se znova
Bez přestání hledala...
Bez přestání hledala conemohla ztratit.
Nelze zapomenout štěstí
z nenacházení.
Zůstal jen úsměv z doufání
Pod víčky tušení zlé doby...
Pod víčky tušení zlé doby
povinnost zvětrale se tváří
Jaké jsou k tomu třeba vlohy
učinit samet dětských tváří
Vezmu tě s sebou
Vezmu tě s sebou
pohledem skrze barevná sklíčka
. rudým mořem bezbranného nebe
. zelenou invazí spanilých dálek v korunách stromů
Vize IXX. V hlubokých tmách...
Vhlubokých tmách,
oděni vnaši podstatu,
poslouchali jsme příboj
a slyšeli tep zpěněných koní,
Výjimečnost...
Výjimečnost
…se někdy nesnáší,
jindy doplňuje,
někdy zabíjí,
Vize XI. Pohleď příteli...
Pohleď příteli - v jak ohavné změti tříštěných stěn se nacházíme. Jak osudovým stává se nám náš pohled. Jsme duchové - chodíme zdmi i lidmi. Neustále ztrácejíce směr, míříme za vírou svých srdcí.
zlobivým tanečnicím
Ó teď konečně spanilá jste byla
boky jste pohnula a šarmem zavířila
Ó dobře vím, že ženy pohyb v tanci zdobí
než však roztančí se, rády prskají a zlobí.
bezdveří z nevěří (pro kirkova)
Potřebujeme nepřátele
pro všechny zahradní
slavnosti.
Komu bychom pak jinak
další úmrtí v Seattlu
Večer 19. dubna 2002 nalezla policie vdomě Layna Staleyho (University district, Seattle) mrtvé tělo. Leželo na pohovce již několik dní. Identifikováno bylo jako 34.
Na skráních teprve zlacených šarmů
Na skráních teprve zlacených šarmů
zabírali jsme mýty
jenom pro sebe.
V předjaří šílenství
Vize IXL. Ó ta naše jitra nových sluncí!
Ó ta naše jitra nových sluncí. Vítána s pláčem, opouštěná v zápalu krásného tvoření. Přísliby přízně. V polednách stavěli jsme přehrady z mostů, krvavě líbali průzračné zvony a tišili hlad temně modrými břehy.
rýmařům...
Ve spocené kštici mokrými prsty
podrbal se a splodil rým.
zvláštní, že nehodil se do koncepce,
něžný jak kudla v zádech slepce,
Vize XXVI. Vakuum zvuku...
Máme za sebou mnohá podivná představení. Hluboké poklony, maškarní plesy, úsměvy vybělených kostí, hostiny pro pojídače mrtvých. Nastává nám teď zvláštní čas. Vakuum zvuku.
Ve výstřihu Tvých řas...
Ve výstřihu Tvých řas
nezbylo místa pro oči,
jen bezbřehý šarmz metafory o lodích
avýkřik moře pod křídlyracků
Yeziiince a jiným strašidlům
Jak si ty strašidlo navečír strašilo. slunce dnes nevyšlo, sníh si jen vzbudilo . To musíš jinačím způsobem strašiti sluníčko neplašit. ono pak nesvítí.
básníci amatéři a profesionálové ...COŽE?
Začal jsem prologem, který vypůjčil jsem si od Rivky, z jejího příspěvku pod úvahou Petra Palkowskiho. (Palkowského. )
Už vícekrát jsem se na písmáku setkal s názorem typu: "Vždyť tohle je jen server s amatérskou poezií" ve smyslu vždyť my jsme JEN ti amatéři.
A tak se ptám s krví jež se mi vaří v žilách: KDE JSOU TI PROFESIONÁLOVÉ.
Básním není snadné rozumět...
Básním není snadné rozumět,
ale pořád lehčí je to,
než ze včel
mačkat med.
Básníkům a ženám
Vcházejíc vstříc náročnosti, zapomněla vzíti si klobouk a mašli
. do vlasů.
Přes rozpačité gesto směrem k přihlížejícím, napadlo ji.
Vize XIL. Bylo to podivné ráno...
Bylo to zvláštní ráno, podivný úsvit. V zádech chřestily mi holemi starců písně pro otroky. V trhaném rytmu kroků lámavých plašili vzpomínky na hořící obrazy. Tanec byl jim bolestí v kostech, a tak křepčili.
cynický sarkasmus
pozinkovaný rošt
okres domov
číselný znak
- svoboda
Vize XXXVIII. PraMeNy
Znám prameny, tváře hladových…
a ze slov neumírajících
lil jsem vosk do tvých dlaní.
Potměšilým a malověrným nepatří horoucnost plachet lodí.
Vize XXXVII. Soumrak duše
Když každodenní život pozbývá jakéhokoliv významu, nastupují jeho absurdní a nicotné podrobnosti do center zorných polí. Výzvy krevoluci dřív marně čekaly na návrácení zdraví, na stav před nemocí. Vprvním a posledním chrámu střežíme všechna okna a všechny dveře. Tma lépe nese tlukot srdce a krev šeptá jména možností.
Daruj mi ...
Daruj mi krev, špínu své duše,
rudou tvých rtů, bělost tvé kůže,
marnost a zoufalství, ošklivost pocitů,
děsivost představ, oči tvé znefritu,
Vize XXVII. Nuceni změnit názor pro hrst drobných...
Nuceni změnit názor pro hrst drobných.
Bezbolestná operace myšlení.
Korporativní transfer.
Společný úspěch, nadějné vyhlídky.
Dám ti květinu...
Dám ti květinu,
nikdy dvě.
Možná tři - jestli mi dovolíš
abych je zabil
Zabij ho, vždyť on...
Zabij ho, vždyťon neumí žít
zabij ho, vždyťon neumí chtít
zabij ho, vždyť on neví kudy dál
a pořád by jen zpíval, jen si hrál.
Bohové bosí...
Bohové bosí
v krůpějích rosy,
opilí nocí
míjíme dny.
Dovol mi, abych ti naplil do tváře...
Dovol mi, abych ti naplil do tváře
dovol mi, abych ostříhal tvé vlasy,
dovol mi, abych tě urážel,
a dovol mi, abych zneužil tvé krásy…
Vize XXXVI. Podoben snu
Zkouším čelit svým nepřátelům, kde nevítězí štestí.
Skoba vmé ruce pálí
a kolem mostů toulají se hadi. bez kůží.
Jak daleko lze jít.
Duchové malí...
Duchové malí
pěkně si hráli,
ve větru, kolem prstů mých.
Navěky spolu
Ten, který se mi nejvíc nelíbil...
Ten, který se mi nejvíc nelíbil,
jím nejvíc jsem.
Ten, jehož jsem si prve oblíbil,
je na mě psem.
Pro blázny...
Pro blázny a bláznům pro radost…
Úsměv je klenot, šperk - je čistý skvost,
zrcadlo duše, kde světla svic
jsou oděna vněžnost bez hranic,
Vize XXI. O nezbytnosti iluzí
Láska. Nezbytná iluze vřelosti studených lidí. Odsouzených kpohledům do zrcadel, jež nevracejí obraz. Ruce ohřáté vnádobě cizího ohně.
Verše...
Verše co ode mne máš,
chtěl bych, bys vrátila mi zpět.
Špatné a zlé jsou
a vůbec - škoda vět.
Rozhodl jsem se (tak v běhu dní)
Rozhodl jsem se, (tak vběhu dní),
že taky budu povrchní.
Kčemu přemýšlet
a nač si lámat hlavu.
Malým obloukem...
Malým obloukem
snesla se na zem
myšlenka odcizení.
Vprázdném koši
Ve větru
Ve větru mezi listím <font face="" president,times"="" new="">
zvířeným v žlutém světle,
v tichu kroků
zpívajících o něžné váze,
Vize VII. Roviny
Roviny
Řekli mi o rovinách, že jsou skvostné. Ukázali mi parky, jezírka, cesty vykládané oblázky, stromy podél řek. Vytvořili sousoší hrdinů a pustili vítr zumělých hmot. Vmyriádách věcí koupali své duše.
Krásný podzime
Krásný podzime …
… ukaž svou ošklivou tvář. Máš, stejně jako já, mastné vlasy. Rychlým dechem nutíš mne zadržet vzduch vmých dlaních. Sáhnout si na tvůj obraz vykovaný vintervalu změn.
Diskuze klubu:První z dětí
"V stínu svých hrůz jsme jediní přeživší. Náš život pominul. Nastala nová doba. Nové dílo je třeba vykonat.
Myšlenky
Myšlenky
… jako motýli, když hoří.
Návraty - jenom na chvíli
jsem ožil.
To zase lžu...
To zase lžu, to jsou zas sloky
opilý k radosti – miluji soky
však nejvíce věz, že
miluji, v leže,
Variability of movements
<font face="\" president,times"="" size="3" new="">
Variability of movements…
…in the dance…
…like whirling beauty,
A Nonsense
A nonsense,
being little awkward
turned all his smile
to the lamp… beside.