Písmák Chytám se
Naostří rána
chytám se snů
abych neupadla
v bublině života
Hvězdy
Jaké jsou asi hvězdy.
Snad mají barvu zlatou
propadnou mezi prsty
a láskou lidi matou
Jsi daleko
Jsi dál než Mléčná Dráha
snad řídíš Velký Vůz
já uvěřit se zdráhám
skončil života kus
Věčná Otava
A zase řeka
jako každý rok
ve slunci třpytí se
a září za noci
Láska končí v lednu
Létem letíš
lásku lovíš lehce–
Lítý leden
louku ledem lapí
Ranní sonet
Pánubohu do oken
hned po ranním vyvětrání
křičím že je špatný den
že mi chybí milování
sonet o čekání
Ty odešel jsi do dálky
mně má zahrada stačí
ještě zbývají korálky
dnů k radosti i pláči
SONET O STARÉ KOBYLE
Jsem stará kobyla
potíže s klouby mívám
tam kde jsem nebyla
už se dnes nepodívám
Jaro v Praze
Pojď se mnou na Petřín
Rušnými ulicemi
A schody zámeckými dál a dál od hluku
Hradčany zvečera září jak diadémy
Už brzy
Už brzy pozdravím poslední svítání
seberu všechny své sny rychle do dlaní
vezmu je ssebou
jsou lehké jak pápěří