Písmák Tření
Sešli jsme se tu všichni za jedním účelem. Mladí, staří, hubení i tlustí.
Začíná lítý boj. Kdo to nezvládne, bude brzo litovat.
Brýle
Dlouho čekala na toho pravého. Pak přijel on.
Princ na na bílém hřebci a sliboval jí svůj život, lásku.
Slibem nezarmoutíš.
Soudný den
Dnes proběhlo druhé jednání, soudný den naší rodiny.
My předvolaní jsme seděli na chodbě, čtyři lidé spojeni krví.
Přesto, nikdy jsme si nebyli tak cizí a hodně vzdálení.
Obhájce protistrany sjel mě a sestru odsuzujícím pohledem.
Archaická
Byl leden a na zem se pomalu snášely sněhové vločky. Tři chlapci zosmé třídy stáli za třípatrovou budovou školy. Před sněžením a případnými zraky učitelů se schovali pod přístřešek rampy, kde byly kontejnery na odpad a také se tudy zásobovala jídelna. Chvíli přešlapovali a nakonec každý vytáhl svůj mobilní telefon a zabral se do hry nebo chatování.
Život na heslo
Běžný pracovní den, přijdu do práce, po zadání pinu zapnu počítač. Vněm několik programů a všechny chtějí hesla. Většinou mám každé jiné, kvůli bezpečnosti, jak doporučil náš IT manažer.
Platím faktury, banka vyžaduje dokonce tři různá.
Zelení
Stalo se to jednu červencovou sobotu pozdě odpoledne. Nic nenasvědčovalo tomu, co se za chvíli bude dít. Padesátiletý Vlastimil Sýkora zrovna okopával jeden ze záhonů se zeleninou. Měli tady smanželkou vmalebném podhůří na kraji vesnice hospodářství, které je posledních pět let plně živilo, takže práce bylo pořád dost.
Hrad
Strhnutím se posadil na posteli a chvíli se zmateně rozhlížel. Nad ním visela nebesa zrudého sametu. Aha, tak si znovu včera večer ustlal vjedné zluxusně zařízenýchkomnat starého hradu. Tohle by se majitelům asi nelíbilo, přijali ho sem před léty jako správce a jasně mu naznačili, že si nepřejí, aby vjejich letní nepřítomnosti obýval jejich soukromé místnosti.
Píchání
Po úrazech obou kolen jsem trpěla asi rok i přes operaci značnými bolestmi. Magnetoterapie, ultrazvuky a plavání- nic z toho dlouhou dobu nějak nepomáhalo. Pak přišel můj tehdejší ortoped s nápadem, že mi do kolene vpíchne kolagen. Samozřejmě jsem si vybrala ten údajně lepší, koncentrovanější.
Poklad
Minulý večer byla prudká bouře, a proto šel dnešní ráno chlapec s dědečkem na pláž velice rád. Starší muž chytal ryby a sbíral vyplavené korýše a jeho vnuk hledal různé zajímavé věci, které moře přes noc vyplavilo. Občas našel ještě hýbající se sépii nebo chobotnici, hned s ní pak běžel k dědovi, aby ji přiložil do proutěného koše mezi ostatní úlovky. Ve vesnici brali za vděk skoro vším, co jim moře dalo.
Husí kůže
Byl pěkný, podzimní den a já se procházela s malou skupinkou kolegů jedním středočeským zámkem s bohatou historií. Bohužel mě obsáhlé prohlídky a povídání průvodců začnou tak po hodině unavovat. Většinou bloumám až na konci řady turistů a prohlížím si památky kolem tak zaujatě, že mi výklad stejně uniká. Asi mám moc bujnou fantazii, v každé místnosti se snažím představit si minulé události i osoby, které tam žily a historická fakta mi pak unikají.
Já budu chodit po špičkách
Člověk,který se jako zlý narodí, tak zlým zůstane až do smrti, prostě má duši jako ďábel. Vzpomněla jsem si na slova mého dědečka, když jsem se pomalu vlekla do koupelny a zahleděla se do zrcadla. V něm se odrážel můj potlučený obličej. Ano, Radim byl vždycky trochu agresivní a panovačný, tehdy před dvěma lety mi to ale ještě imponovalo.
Hodný kluk
Seděli už hodinu v šedé dodávce nedaleko vyhlédnutého domu. Ne moc blízko, aby nebyli nápadní ale ne zas moc daleko tak, aby mohli po akci rychle zmizet. Franta, nejstarší z nich a hlava celé zlodějské skupiny, zůstával v nastartovaném autě a čekal. Tomáš pocítil silnou nervozitu, byl vlastně nováček a v necelých devatenácti letech také nejmladší člen gangu.
Čertův trest
Běžela vkrátké, červené sukénce, rozepnutá bunda za ní vlála a dva culíky po stranách hlavy jí rytmicky poskakovaly. Pospíchala po setmělé ulici, už dávno měla být doma. Zas dostane vynadáno a zasloužený trest. Je sice Mikuláš, ale slíbila, že dorazí včas.
S námi až do ráje
Helena seděla na lavičce vparku a pobrekávala. Že je krásný jarní den, jí bylo úplně jedno. Nikdo ji nerozumí a nechápe, tak proč by se měla zajímat o uřvané ptáky a nějaké rozkvetlé stromy, po kterých má beztak alergii. Prý je hypochondr a líná nána, jak ji včera večer manžel nazval po jedné zmnoha hádek, které poslední dobou gradovaly.
Agentura Děs
Simona Peterková měla ve svých dvaatřiceti letech slušně rozjeté podnikání, které v Česku zatím nemělo obdoby. Vděčila za to hlavně svému tátovi, který sloužil posledních čtyřicet let u pražské kriminálky, než odešel do důchodu. To on ji inspiroval k založení k vlastní cestovní agentury s celkem trefným názvem Děs a většinou jí dával tipy i rady. Soustředila se hlavně na exkurze do míst, kde se staly různé zločiny, hlavně do bývalých obydlí vrahů.
Symbióza
Hlas klinické psycholožky, která toto sezení pacientů vedla, mě vytrhl zhlubokého rozjímání nad posledními čtyřmi lety mého života.
„Tak paní Alenko, nyní poprosíme Vás, abyste nám řekla svůj příběh a něco málo o sobě. “
Desítky párů očí se do mě zavrtalo. Některé snedočkavou naléhavostí, jiné snadějí.
Jednou nohou v kriminálu
Seděl jsem zrovna u odpolední kávy, když klaply vchodové dveře a do kuchyně se přiřítila má drahá polovička Květa. Dle naštvaného výrazu mi bylo hned jasné, že jí dnes ti syčáci dali zas pěkně zabrat. Lípla mi pusu na tvář a s povzdechem dosedla vedle mě na židli.
„Tak povídej, já udělám zatím kafe,“ vyzval jsem ji.
Obr
Bylo, nebylo, na okraji lesa stálo jedno velké království. Obyvatelé tam žili spokojeně ve svých domovech, a protože si vzájemně pomáhali, měli vždycky dost jídla a všeho potřebného k životu. Král a královna měli početnou armádu vojáků. I když byl dlouhá léta mír, občas se nějaký ten nepřítel snažil proniknout hranicí a uloupit, co náleželo lidu a královské rodině.
Les
Vlastně si nedokázala vybavit, kdy přesně zaregistrovala tu změnu. Celá léta, co tu s manželem a s dvanáctiletým synem žili, se cítila ve staré hájovně docela příjemně. Poslední rok se něco změnilo, les k ní promlouval jinak. Ač byli vlastně na samotě, měla dojem, že je tu ve větším bezpečí než na nějakém sídlišti.
Spratek
Jedenáctiletý Tadeáš měl opět jeden ze super nápadů, jak rád nazýval svoje, občas dost šílené, pokusy. Další dva kluci zparty mu neřekli jinak než Spratek. Tuhle přezdívku dostal předchozí rok od jejich třídního učitele, když při pobytu na škole vpřírodě nalil před večeří do várnice sčajem celou lahvičku sprojímadlem. Pak sledoval, kdo první poletí vnoci na záchod a následně si dělal čárky do notýsku, kdo a kolikrát tam běžel.
Kopec
Malý kopec za vesnicí by byl na první pohled zcela běžným vrškem. Dřevěná konstrukce na něm čněla do kraje jako vztyčený prst a nenechala nikoho na pochybách o svém využití. Visel na ní provaz se smyčkou na konci, která ovšem už nikdy nesevřela krk odsouzeného. Byla připravena pro hříšníka, ale souhrou všech okolností zůstala nevyužita.
Příšera
Ač pozdní, jarní odpoledne, bylo dusno k zalknutí. Jindy by to Vaškovi nevadilo, ale dneska se potil navíc strachem a proviněním z toho, co v návalu vzteku udělal. Měl se trochu víc krotit a ne hned vzít do ruky první věc, kterou zahlédl a praštit ji s ní několikrát po hlavě. Teď tam bez hnutí ležela, a kolem hlavy jí zasychala kaluž krve.
Tchyně aneb čert nikdy nespí
Bude to znít jako klišé, ale matka mé manželky byla čítanková ukázka ježibaby a královnou všech nesnesitelných tchýní. Všichni se jí báli, včetně mé ženy Milušky. Tu jsem si před deseti lety bral, jelikož mě uchvátila skromností, tichou a milou povahou. Bohužel jsem si sní vzal i její maminku.
Výhra
Hluboko vzámecké oboře se na temné vodní ploše nepohnul ani lístek. Rybník byl zarostlý, rákos a různé vodní rostliny pohltily za ta léta přes polovinu jeho rozlohy. Ticho kolem narušilo jen občasné zakvákání žab či bzukot hmyzu. Bylo to nyní pro zbloudilého turistu ponuré místo a němý svědek zašlé slávy šlechtického rodu, který ho kdysi nechal vybudovat.
Bramborový dědek
V ten zářijový pátek nic nenasvědčovalo tomu, že se v obci s necelými dvěma tisíci obyvateli schyluje k tragédii, která možná změní životy mnoha a hlavně jednoho chlapce.
Patnáctiletý Adam Polák šel jako vždy s kamarádem Lukášem po vyučování do kroužku Mladý ekolog. Ne, že by ho ekologie tak zajímala, ale chodil tam (ostatně jako většina spolužáků ze základky) hlavně kvůli mladé učitelce Karolíně. Byla prostě kus, i když byla od nich skoro o deset let starší.
Dieta
Dieta
25. března
Milý deníčku, dnes jsem si tě koupila znáhlého popudu. Vlastně mě trochu inspirovala naše bábi, jako dívka do něj vpisovala své zážitky a postřehy. Dodnes ho sláskou hladí po kožené a značně odřené vazbě.
Zabijáci
Bylo pozdní letní odpoledne. Od západu se pomalu blížily bouřkové mraky spolu se zvedajícím se větrem, který sebou nesl příslib deště a ochlazení. Nic z toho ale padesátiletá Milena Kratochvílová nevnímala. Už přes rok žila ve svém truchlivém světě a při životě jí držela jen myšlenka na pomstu.
O bílé kočičce
Vjednom malém městě žila vútulném domě se zahradou sedmiletá dívka jménem Anička. Bydlela tam se svou mámou, tátou a babičkou. Ze všeho nejvíc si přála sestru nebo i bratra. Ráda si hrávala na zahradě skamarádkami ze školy, ale doma jí občas bývalo smutno.
Bajka o kozlovi
Vysoko vhorách žil se svým stádem starší, zkušený kozel. Měl dvanáct manželek a třicet dětí. Pastviny, které se svou rodinou spásal, byly šťavnaté, takže mu ke štěstí nic nescházelo.
Jednoho dne kozel onemocněl.
Přání
V nemocnici
Pomalu jsem se probouzela s pocitem, že vůbec nevím, kde se nacházím. Tohle není moje měkká postel a to protivné pípání, o němž jsem neměla zdání, co ho produkuje. Musela jsem několikrát mrknout, než jsem zaostřila a došlo mi, že v nemocnici a nemohu si vzpomenout, proč. Dostala jsem nutkání se posadit, ale zabránily mi v tom různé hadičky, o kterých jsem momentálně neměla chuť zjišťovat, odkud a kam vedou, či proč tam jsou.