Ahoj,

díky moc za nominaci do soutěže. Omlouvám se, že jsem nereagovala, byla jsem teď nějakou dobu mimo počítač (porod :)). Chápu, že už je pozdě, i tak díky.

Ahoj, díky za nové komentáře.

Danny, díky za tip na knihu. Ze sci-fi jsem zatím nečetla skoro nic, takže ani tohohle spisovatele neznám.

Dobrá povídka, trochu depresivní. Líbil se mi vlášť ten detail s peckou jako kánoí. Jen ty odstavce z kostela mi přišly trochu zmatené a zbytečně dlouhé.

Zajímavý námět a ten konec s Kofolou mě pobavil. Jen ty dialogy mi připadají někdy trochu krkolomné, nepřirozené.

Ahoj, díky všem za přečtení a komentáře.

Luzz - ano, vím že o budoucnosti se zneužitím technologie a nedostatkem svobody už toho bylo napsáno hodně. Chtěla jsem vypíchnout, že člověk se může vzdát osobní svobody a zodpovědnosti i tak nějak dobrovolně, bez násilí.

1. O paměti a černé vodě autora Kandelabr

2. Bolest člověk unese, horší je to s touhou autora Stargazer

3. Náhle autora Johanakrupa

Komentáře jsou uvedené pod jednotlivými povídkami.

Souhlasím s tím, že některé věci jsou v textu nadbytečné (například "vydupaná" klimatizace). Ale je to zajímavý nápad a líbí se mi ten překvapivý závěr.

Všimla jsem si jednoho překlepu: "Ovce se stále úplně neuklidily"

Moc krásně napsané. Líbí se mi, jak se příběh postupně vynořuje. Jak se prolíná historie kostela a přítomný okamžik. Možná bych si odpustila ten poslední odstavec.

Líbí se mi ta zmínka o zvonící louži. To je hezký nápad.

Povídka se mi líbila a nemyslím, že by první půle byla nadbytečná. Má to atmosféru a zanechává dojem. Ačkoli na můj vkus trochu moc depresivní a kverulantský. Nemyslím, že by to se světem bylo tak špatné a pořád přeci ještě sněží :). V druhé půlce se atmosféra trochu zvedne a to je dobře.

Té touze po putování dobře rozumím a zapůsobila na mě. Tohle je moc krásně napsané: „Bolest člověk unese, horší je to s touhou. Když se člověk rozhodně vyrazit na pouť, ví jistě, že nezahyne, protože někde hluboko uvnitř se stane nesmrtelným."

Ačkoli vyslovené jen tak v rozhovoru by to znělo asi hrozně pateticky. Ale papír to snese.

A taky se mi moc líbí formulace: "Odpojil jsem děti od nabíječek" a "Obstarožní ženská tančí po parapetu"

Ten nápad mě pobavil, je to opravdu originální.

Trošku jsem čekala, že bude nějak vysvětleno, proč kůrovci některá slova preferují a jiná ne, když jsi to několikrát zdůrazňovala.

Ahoj reko,

děkuji za přečtení. Příběh vychází hlavně z fantazie. Zkušeností moc nemám (nějaké nasledované dokumenty a trocha dobrovolnictví), takže určitě to realistické být nemusí. Ten telefonát si dokážu představit, že je proti nějakým vnitřním regulím, a že celý ten proces je víc svázaný, jak říkáte. Na druhou stranu bych řekla, že na základě osobního rozhodnutí konkrétní vychovatelky by se to mohlo stát. A to, že to není úplně běžná praxe jsem chtěla naznačit tím, že se ta vychovatelka bojí, že jí to kolegyně Irena vyčte.

Pokud jde o ty desáté narozeniny, to jsem myslela čistě tak, že si to mezi sebou říkají děti, ne, že by to byla nějaká daná hranice, po které už adopce není možná. Ale statisticky to asi bude tak, že čím je dítě starší, tím menší má šanci, že si ho někdo osvojí.

Děkuji všem za komentáře, s nominací samozřejmě souhlasím. Těší mě to.

Pokud jde o jméno Krbec, už mi bylo vyčítáno i osobně jinými čtenáři, ale mně se tam nějak líbilo a když jsem si na internetu ověřila, že se tak jmenují i reální lidé (asi 500 v Čechách), nechala jsem ho tam :). Ale ještě to promyslím.

Přechodníky zmáknuté nemám, to přiznávám.

Chápu rozpaky ohledně vsunutého vyprávění Marty, taky jsem přemýšlela, jak to pojmout. Chtěla jsem tam nějak dostat nejistotu a nedokonalost rodičů, aby nebyli jen jako záchrana shůry, která spasí odložené dítě. Ale aby bylo vidět, že ta touha a stres je na obou stranách.

Možná by to tam šlo nějak dostat i přes Kláru v delším vyprávění. A je pravda, že kdyby byl celý text vyprávěný Klárkou, tak by to mohlo být i pro dětské čtenáře, což byl můj prapůvodní záměr.

Každopádně ještě jednou díky za komentáře i za nominaci

Děkuji všem za komentáře, s nominací samozřejmě souhlasím. Těší mě to.

Pokud jde o jméno Krbec, už mi bylo vyčítáno i osobně jinými čtenáři, ale mně se tam nějak líbilo a když jsem si na internetu ověřila, že se tak jmenují i reální lidé (asi 500 v Čechách), nechala jsem ho tam :). Ale ještě to promyslím.

Přechodníky zmáknuté nemám, to přiznávám.

Chápu rozpaky ohledně vsunutého vyprávění Marty, taky jsem přemýšlela, jak to pojmout. Chtěla jsem tam nějak dostat nejistotu a nedokonalost rodičů, aby nebyli jen jako záchrana shůry, která spasí odložené dítě. Ale aby bylo vidět, že ta touha a stres je na obou stranách.

Možná by to tam šlo nějak dostat i přes Kláru v delším vyprávění. A je pravda, že kdyby byl celý text vyprávěný Klárkou, tak by to mohlo být i pro dětské čtenáře, což byl můj prapůvodní záměr.

Každopádně ještě jednou díky za komentáře i za nominaci

Goro a K3, mockrát díky za přečtení i konkrétní poznámky.

1. Ráno v lepším světě autora Janina6

2. Jako sen autora bixley

3. Promiň, tati autora Luzz

Ráno v lepším světe - Velmi dobře napsané, srozumitelné, dobře se to čte, nenarazila jsem na pravopisné chyby ani na věty, které by mi nějak "neseděly". Celá ta scéna je moc dobře vyobrazena a dotýká se aktuálního tématu. Navíc je to tak správně tragikomické :)Jako sen - Milé, je to prakticky jen dialog, takže se to lehce čte a je to hodně živé. Líbí se mi, že je to založené na skutečných historických postavých.Promiň, tati - Syrové, upřímné. Líbí se mi odlehčené popisy ostatních členů skupiny. Patos, který se v textu občas objeví autorka vzápětí sama shodí, takže ta výpověď alkoholičky nepůsobí nijak ufňukaně.

Lehké, milé. Moc se mi líbil závěr.

Jsem zrovna jeden ze čtenářů, který by bez jmen aktéry určitě nepoznal, takže jsem za ně ráda.

Ten základní příběh o nalezení domova se mi líbí, ale prokrátila bych to. Spousta vět i dialogů mi připadá zbytečně dlouhá a i počet popisovaných filmů bych snížila.

Např. "Po ránu prvního všedního dne nového týdne" je zbytečně krkolomné a dlouhé ačkoli v tom není více informace než "druhý den ráno".

Taky myslím, že by stálo za to pozměnit dialogy, nepůsobí příliš realisticky, zvlášť Dominik se vyjadřuje trochu moc školometsky na dítě: "Past na peníze", „Kamarádím, ale nejsou to opravdoví kamarádi podle mých představ." atp.

Ano, určitě, ráda se zúčastním, pokud tedy ještě není pozdě. Omlouvám se, čtu tento komentář až teď.

Celý ten příběh je hodně nerealistický - stěhování se do domu, aniž by se na něj člověk předem jen podíval, utajení výměny bytu před celou rodinnou (to nebyl ani majitel té zříceniny na prohlídce bytu Poláčkových?), sbalení veškerého majetku, za jeden den, aby se mohli hned přestěhovat, zhroucení poloviny domu po otevření dveří atd.Chápu, že je to celé nadsázka, ale je to dotažené tak daleko, že už to není uvěřitelné. Možná, kdyby stěhování nebylo tak narychlo, kdyby Karel vysvětlil, proč se nemohl do domu podívat, kdyby kolem domu byla upravená zahrádka, ale majitelé by z nějakého důvodu nedovolili Karlovi podívat se dovnitř, pak by to nevypadalo jako úplně čiré bláznovství se do domu nastěhovat, protože by Karel mohl věřit, že dům je ve stejně dobrém stavu, jako zahrada kolem. Ačkoli by nebyl.Nějteré věty mi připadají zbytečně dlouhé a daly by se rozdělit na více kratších : "Například dovolená v Beskydech: Karel si myslel, kolik pod stanem neušetří peněz, pobyt v rajské přírodě se ale nakonec změnil v boj o holý život s medvědem.",  "Když tedy předstoupil před jídelní stůl, kde jeho žena a čtyři děti večeřely, a prohlásil, že se budou stěhovat do sice staršího, zato „rozhodně většího domu, než je náš dvoupokoják,“ místo nadšení se na sebe všichni zamračili – v hrozivých obavách, co bude následovat." Snadněji by se to pak četlo.Výčet stáří dětí mi připadá zbytečný, jejich jména pohromadě trochu bizardní a to, že mají každé jinou barvu očí a vlasů celkem nerealistické.Pobavila mě věta: "pohřební průvod, jenž vede jediný usmívající se, patrně dědic."A závěr o přetrvávajících základech domu i rodiny je taky hezký.

Díky moc všem za přečtení i komentáře. Hlavně za konkrétní poznámky, to je přesně to, co potřebuji :).Podívám se na to nadužívání jmen (Tom je tam 88krát) i ten závěr. Chtěla jsem, aby to bylo trochu dramatické, aby Tom musel sám se sebou trochu bojovat. V první verzi, kterou jsem měla napsanou, vysypal diagnózu hned z rukávu, ale to mi nepřipadalo realistické.S tou větou o polibku souhlasím, taky je to na mě trochu přeslazené. Ale zároveň jsem chtěla, aby byl ten závěr trochu optimistický.

Příjemně mě to překvapilo. První odstavce mě moc nezaujaly, čekala jsem, že to bude banální popis dne stárnoucí osamělé paní, která si naříká na moderní svět. Možná by se dal začátek zkrátit.Jsou tam zajímavé detaily - mléko v pytlíku, pracovní neděle, výdejna bot atp.Je to moc dobré znázornění atmosféry. Možná, kdyby to bylo trochu delší a s výraznějším dějem, bylo by to ještě lepší.Nejvíc se mi líbil tem tragikomický závěr - máme se sice hrozně, ale nikdo nám ještě úplně nešlápl na krk, tak to nebyl tak špatný den...