Písmák Carpe Diem
Přikryj se pravdou
mrtvé zhyň
A posledním dechem křič
Já jsem žil
Indispozice
Andělem bez křídel
svlečen ze svých hříchů
Nahý a bezbranný
bez bojácných výmluv
Bere a neptá se
Krásný den začatý prací
spokojen se sebou, se světem
Kam okem dohlédne, už svět končí
ujištěn potleskem z potulné pouti
Proč ?
Jsme a svět se točí
nevidíme a máme oči
Že svět se ztrácí
zachránit
Zima
Je mi zima, že tu nejsi
Je mi zima, prochladnul jsem
Nehřeje již dotyk, příliš dávno,
co tu nejsi
A já ... ty
Když si mi podala tvou ruku
dovolila si, jako při zpovědi,
a poslouchala
A já si uvědomil své chyby
Osud
I ty, jenž vstupuješ do temnoty
drž mou ruku
půjdu s tebou
Společně zapomeneme na světlo
Stromy
Stromy dýchají a rozprávajú
i přes pohled skeptika,
co slyší jen šum
I přes snahu romantika
Vzpomínka
Sleduji potúček a jeho brázdu
Pak tiše pohlédnu do očí
Měkkost a upřímnost
Konečně ty a ne tvrdá maska
Kutálení
A pak křičel
z nejvyšší hory
do nízkého světa
k hluchým lidem
Černá
Černá je bezmoc marnosti
v duši milence
držícího tělo té,
co odešla
Na kolejích
Měsíce nežití a samoty přemýšlení
na mě doléhají silou ztraceného vlaku
Když jsem vstal a upadl
sražen marností ztracených dní
Masky
Maska na nočním stolku
ty stydlivá v čisté posteli
Hledím a nevím kdo jsi
Zdáš se cizí
Samota II.
Padám do míst, odkud vystoupil jsem
Jsem sám
Jen ona a její zraňující smích
Smích připomínající ztracené sny reality
Samota
Pil s přáteli, co hráli si na minulý čas
Byl sám
Zvedl se a šel
Měl strach
Co se to s námi vlastně stalo, vše tak krásně vypadalo
Co jsem tě potkal, co tě znám, stále byl jsem zamilován
Zamilován do okamžiku, iluze to pouhé, trápení přišlo, je dlouhé
Od té chvíle já měl sen, doufal jsem, že přijde ten den
\" Hezký vánoce, Ahoj \"
Láska
Vědomí je znakem lidskosti
Lidskost je znamením lásky
Láska znamená žít
Být člověkem znamená milovat a myslet