Písmák Al-rajim
Al-rajim
Černý ohon Tvého koně
šum písku pod jeho kopyty.
Své oči uhrančivé
Dračí andělé- Dračí Svět
Dračí andělé -Dračí Svět
Zatřásla hlavou. Tentokrát proměna do její Dračí podoby přišla se zpožděním. Jakoby jí Prozřetelnost dávala čas si ještě rozmyslet, zda chce opět VĚDOMĚ vstoupit do tohoto Paraelního Světa. Světa, který pro ni tehdy ON Dračí princ vytvořil .
SNOVÝ SVĚT.
SNOVÝ SVĚT.
Vstup do Snové Krajiny je nejsnažší po ránu. Kdy tělo ještě odpočívá ve sladké náruči končící Noci ale Mysl již VÍ a vnímá i realitu probouzejícího se Dne.
Tenkrát ale Poselství ODJINUD nechtělo čekat až do ranních hodin.
Dračí Andělé 4.kapitola
Tys shořela ve své touze po mně má Satí.
Já skláním se k Tobě má Královno, má Parvátí.
Já Trojoký vrátiv se s Vesmírného sněmu
a Ty Divoká Něžná ztrácíš strach, ostych i trému.
Dračí Andělé 2.kapitola
Uběhlo pár dní a ona stále cítila jeho přítomnost ve svém domě. ON neodešel a zůstal v této Sféře. Bez fyzického těla nemohl zprvu fungovat tak jak by chtěl. Bral tedy energii i s jejího těla a biopole.
Dračí Andělé 1.kapitola
Ranní čas ji vrhl do polospánku, kdy vnímala dobíhající události paralelní snové krajiny. Uvědomovala si zvuky spojené s denní realitou jako startující vůz souseda, štěkání psa, klapnutí dveří.
Bytostně vnímala celou svou osobností stav snové Reality kde zrovna umírala. A ON, ten který v pozemském chápání času, dějů a souvislostí už byl "za Duhovým mostem" teď tady stál vedle ní a jakoby čekal až její tělo doopravdy vychladne.
Dračí-andělé
https://www. facebook. com/sararachel. bergmann/videos/10208489458831811
audioverze.
MEDVĚDÍ TANTRA.
Jsem TA , jenž tančí Šivovi ve vlasech.
Jsi TA , jenž kráčí v mých Snech.
Jsem TA, jenž zastírá oči
duhovým šátkem Myšlenek.
Pražská Odysea
PRAŽSKÁ ODYSEA
Bloumajíce nočními uličkami milované Prahy, klopýtajíc po kočičích hlavách v úzké ulici u Starého Židovského hřbitova v doprovodu svého oblíbeného Průvodce a bodygárda v jedné osobě, jsem si uvědomila jakýsi zvláštní pocit Dejavú.
Pohled zaskleným průzorem kovovými vraty dovnitř, na nakupené řady macev, kdy jedna jako by se tulila k druhé. Některé nakloněné, jiné stále pyšně čnící k temnému nebi, jiné ohlodané zubem Času,další jen torza kdy další půlka náhrobku je kdoví kde.
Pevná zeď chránící SPÁNEK těch kteří si tady jen chvíli - ve Vesmírném pojetí kontextu Času- oddechli od lopoty a starostí Tohoto Světa a čekajíce na dunivé Kroky Masiacha.
Jen tak...
Nevím jak se píší knihy, nikdy jsem žádnou nenapsala. Nikdy jsem nestudovala co a na kterém místě má v knize být.
Ale celý svůj život píšu. d svých 7 let, kdy jsem pochopila k čemu je pero a papír, veškeré hnutí Nitra, každý jeho VÝKŘIK, každý jeho POVZDECH a ZÍVNUTÍ jsem měla tendenci přenést na papír.
NGORU a NGUAI
NGORU a NGUAI
Lemoriah pozorovala ležící Nguai právě v okamžiku, kdy z jejího plochého snědého břicha začal vyrůstat košatý strom.
Nguai ležela tiše se zavřenýma očima a z hlubin jejího Nitra se ozývalo temné, hluboké mručení. Prostor kolem začal vířit, obloha se zbarvila do růžova a dech Nguai mizel v prohlubni, kde dřív byl jen malý pupík. Teď z kráteru, kterým se otevřela, vyrůstal Strom s mohutnými, zkroucenými kořeny.