Otázka
Pošeptám jí mou otázku, v co ona sama věří. Prý na krásu pavučinna šípkovém keři. Utkány jsou z provázků,a z kapek ranní rosy,v keři skrytém obilím,které nikdo nepokosí. I na pomíjivost umění,v miliardách vloček,a na krutost a na něhu,tlapek toulavých koček.
Valentýnka
Nelásku ukrytou v konzumu květů růží,ve sladkosti cukrových čokoláda hořkosti neupřímných polibků.
Stíny očí a obočí nakreslené tuší,žádný muž nikdy neměl rád,ty ztajovače uplynulých dnů.
Pamatuješ. Ruku v ruce a lehkost duší,dávno chodili jsme jen tak procházkoua měli jeden druhého.
Boží mlýny
Semelou boží mlýny,duši na střepinyjen útržky žití,síť zachytí.
Skřípe kámen mlýnský,drtí život sviňský,mouka z duší v těstu,dál dá se na cestu.
Pak v pekárně života,ruce Boha - robotaz těsta všehomíra,které neumírá,
pečou živé nitě,které vloží v dítě.
Jen sen
Škleb mrtvého muže,voskově bledá kůže,smrtelný děs nutí,ležet bez pohnutí. Bez vzlyků jen breč,už máš v ruce křeč,v očích rudá krev,skřípot víka o rakev. Hlavou s ústy proroka,letí havran bez oka,a kupka černé hlíny,kryje tvé zločiny. Rachot srdce tlukotu,v košili vlhké od potu,na den se noc mění,budík pípá, konec snění.
Svatí
Sama broukáš si sonátu,za oponou z brokátu,modrošedou. Nebem s křídly od ptáků,mořem starých letákůneprojedou. Svou vlečku barvy papíru,máš střiženou na míru,z oblaků. Mým srdcem do tvých žil,světla proud vyrazila zázraků.
Bludičky
Zní tiše nocí dětský zpěv,snad modlitba za rakev,nechť ukryje bledé kosti,jež teď černý močál hostí. Černá blata, mlha bledá,klidné spočinutí nedá. ~Pověz, pověz bludičko,střežíš své mrtvé tělíčko. Tvůj svit láká i přes víčka,pověz, jsi kluk či holčička.