Měla jsem teďka docela dlouhé, hektické a náročné období a tak na Písmáka nebyl čas. Ani na čtení, ani na psaní. Takže mám co dohánět. Za ten více než rok, jejda, to to letí, se toho nakupilo docela dosti ke čtení :)

:-))

Nebudu si hrát na psycholožku či jinou ložku. Prostě mě to pobavilo :)

Čtení myšlenek je nebezpečné, to by chtělo ještě ověřit :)

Důležité je, že člověku chutná. To je moc dobře.

"Šak je to čokoláda, je to sladkosť, zjem" :-)))))

Jak jsem psala už u Revírníka, jsem ráda, že se tu po dobu mé nepřítomnosti nic moc nezměnilo :)

Po delší době se dostávám k Písmáku a ke čtení. A s radostí zjišťuji, že některé jistoty se nemění. Jako třeba príma úroveň povídek Revírníkových :)

Zajímavé čtení, určitě stojí za tip k přečtení, byť označit povídku jako "Líbí se mi" bych se si neodhodlala. Příběh je šílený, ale šílené věci se dějí a do hlavy magorů nikdo nevidí. Něco takového se klidně mohlo, nebo může, stát.

Budu se opakovat, ale každopádně to JE zajímavé čtení.

Také jsem byla napnuta jako šle, ale dopadlo to dobře a to já mám ráda. Štastné konce jsou sice dosti otřepané, ale poslední dobou se kolem děje tolik nedobrého, že je potřeba si občas udělat radost.

Přes pomalejší začátek opět moc hezky napsáno. Fakt, že jo :)

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly... Hezký, leč smutný, příběh.

blacksabbath a Alegna děkuji za tip :)

Jen co bude zase trocha času, tak to zcela jistě udělám :)

Kočkodan - svědčí to o Tvém vytříbeném vkusu :-))

Benetka - souhlasím s tím, že je to jen číslo a o člověku to vypovídá jen z části. Ale když už jsem na tom testu byla, tak proč toho nevyužít a nezkusit něco napsat? Byť s jistou dávkou "autorské licence" :)

Evženie Brambůrková - Děkuji, ale znovu opakuji, že můj výsledek není tak dobrý, jako výsledek hrdinky příběhu. Bylo by to príma, ale v tomto životě tak chytrá prostě nejsem ;-)

Aru - díky za názor, přímá řeč to být neměla. Mě se zase to střídání forem líbí, ale záleží na vkusu každého člověka. V jedné mé oblíbené knize se píše: "Ke vtipu se čtenář musí prokousat literaturou." :)

Co se týče dosazování koleček a čtverečků mezi kolečka, případně obecně mé inteligence, tak také jsem s tím testem dost bojovala. Možná i proto mám maturitu z učňáku a pracuji v divadle a nejsem manažerka zahraniční firmy s mnoha tituly z vysokých škol.

Takových líhní je po republice více. A že zrovna ve Františkově? Asi je to tím Potůčkem ;)

Posílám pozdravy též z drsných severních hor :)

Vlastně jsem zrovna dopsala jedno povídání a po přečtení několika Tvých povídek z poslední doby značně váhám, jestli to má vůbec smysl publikovat. Této úrovně asi nikdy nedosáhnu. No nevadí, alespoň to vím.

Ústředna u Myší díry je bezvadná :-))

:)

Byla jsem napnutá jako kšandy a dopadlo to dobře. To je príma. Já sem dávat sny nemohu, jela bych rovnou do Beřkovic :)

Tak ještě že to nedopadlo jako v té příhodě se zlatým křečkem ;-)

Hezké, pobavilo. Buchyt jsou fajn, ale tisíc lidí, tisích chutí :)

Moc hezké, tak nějak usuzuji, že se jedná o příběh ze seriálu, ale nikde nenacházím další díly? Dají se dohledat? 

Dostávám se ke čtení starších věcí až teďka, přes blázinec v práci i v soukromém životě prostě na Písmáka nebyl čas. Ale doženu to :)

Tedy zavináč k večeři a k tomu ještě tvarohová a povidlová buchta? Nebudeš mít nového sourozence? ;-))

V tomto týdnu jsem byla u našich, domluvila jsem se před více než týdnem s tátou, že mi odveze auto do servisu a tak jsem mu byla dát i klíče. A přestože jsem přijela podle plánu, přestože od našich téměř nikdy nic nechci a přestože se snažím ctít dohody jak je to jen možné, tak jsem si musela vyslechnout kázání o tom, že máma nemá ráda změny a překvápka. Přitom patřím k těm lidem, kdož uznávají dohody a snaží se je splnit, pokud do toho osud nehodí vidle. Na rozdíl mých bratrů, kteří mění snad každou dohodnutou věc, a to i několikrát, a furt něco potřebují. Jenže těm se neřekne nic, vyhoví se jim a jen se pomlouvají za zády. 

Chci tím jen říci, že je to asi všude stejné, nebo velmi podobné. Někdo může dělat cokoli a vždy to bude fajn a jiný se může rozkrájet a vždy bude ten špatný...

Koukám, dívám se a vidím, že všechna prťata jsou stejná a mají stejně praštěné nápady. A většinou se najdou stejně praštěné babičky, nebo v mém případě tety, které s nimi ty jejich nápady realizují :-))

:-)))))))

Tato příhoda se mi moc líbí. I proto, že jsem před pár dny také byla na jedné akci a výsledek si zatím nechávám pro sebe s tím, že s ním vyrukuji ve vhodném okamžiku a určitě to způsobí trochu poprasku v rodině a mezi kamarády. Jen tedy nevím, jestli to zvládnu nevykecat, ale snad ano :-)

Očkování by mělo být dobrovolné, já mám zatím klid, protože jsem jednak byla vková skupina, která ještě nemohla, ale hlavně jsem si covidem prošla (asi už podruhé, ale tentokrát zcela jistě) a tak mám do podzimku klid. Ale i tak na mě třeba mamka furt útočí a snaží se mě přimět k tomu, abych šla. A mě se nechce. Ten tlak na člověka ale postupně stoupá a bojím se toho, že to bude neudržitelné. A o práci bych přišla velmi nerada. No uvidíme, co bude na podzim.

Nic nepotěší člověka tolik, než neštěstí druhého ;-) Takže si tu všichni rádi čteme o peripetiích ostatních a jsme rádi, že naše peripetie jsou jen takové v pohodě. To za to určitě stojí :-) Kdo ví jací budeme, pokud budeme, ve věku davadesáti a více let. Já to třeba nevím, nějak se mi nedaří sehnat fungující křišťálovou kouli.

Připadá mi, jak se již v komentářích objevilo, že se přes to hašteření opravdu máte rády a to je pak všechno o něco jednodušší. Co více si přát? :)

:-))

:-))

Už vlastně jo, krom pár drobností :) Na mě si nějaké mizerné, kulaté, čínské breberky jen tak nepříjdou :-))

Povedlo. Opravdu povedlo :)

Máš opravdu dobrý vypravěčský talent. Přečetla jsem všech šest dílů najednou a teďka si musím dát od literatury zase chvilku odstup.

Otevírání třináctých komnat bývá ošidné a pořád si myslím, že je dobré některé nechat zavřené. Třeba i dlouho a některé klidně i navždy. Tato byla zavřena několik desetiletí a podle všeho se měla otevřít až tehdy, kdy se otevřela. Je otázkou, na kterou neznám odpověď, jestli člověk má hledat pokrevní příbuzné, které vlastně vůbec nezná a s nimiž má společného jen otce. Myslím si, že by se to dělat nemělo. Ale těžko říci, jak bych se v takové situaci zachovala já.

Děkuji za zajímavý příběh a možnost trochu nakouknout do mužské duše. A budu se těšit na další příběhy a vyprávění, které a která snad nebude tak dramatické a dramatická :-)

Ten dopis byl opravdu "hnusný a podlý" ale chápu proč si jej napsal a odeslal. Můžeme se jen dohadovat, jestli našel svého adresáta a co se dělo dál. V lepším případě se cestou ztratil, možná ne. Kdo ví?

Stále čtu jedním dechem ačkoli se již také uklidňuji. Tak to asi bylo i zamýšlené, na začátku nasadit zběsilé tempo událostí a vzbudit tak emoce i u čtenářů. A postupně volnit a volnit. Zbývají ještě dva díly, zatím to vypadá na Tvé nejlepší dílo. Tedy podle mého názoru.

Těžko soudit něčí rozhodnutí. Těžko přemýšlet nad tím, jak bych se zachovala já. Ale důležitější je táta, který vychovává a miluje, na rozdíl od otce, který zplodí.

K "Odhalení" se dostávám až nyní, protože jsem byla trochu nemocná a na nějakou vysokou literaturu jsem neměla ani pomyšlení. A dobře jsem udělala, tohle je opravdu dost těžké téma. Ale napsané je velmi dobře, jdu číst dál.

Je to zatím dost zajímavá sonda do mužského vidění světa a vlastně do mužského světa vůbec. Jsem moc zvědavá na další pokračování.

:-))

Přesně tak. Já jsem zvědavá na svoje rodiče, máma se chystá umřít už dlouho a to jí je teprve šedesát čtyři. Oteckovi je dva a sedmdesát. Zatím jsou oba vlastně v pořádku, ale člověk nikdy neví. No jsem zvědavá co budoucnost přinese. Ono to nějak dopadne :)

Ano, to jsem celá já :-) Však i na táboře jsem vždycky ta zlá a přísná paní vedoucí :-))

:-))

:-))

Protivné tety se často nezdají a umí překvapit :-) Vím to, mám čtyři neteře... :-)

Hobitka, která by neuměla vařit a nejedla ráda, by byla velmi podezřelá, takže takto je všechno v pořádku.

Nahaté řízky mě pobavily :-)

Kdo ví jaká budu za pár roků já, až budu stará... snad nebudu tak moc bojovat s telefonem :-)

:-))

:-))

Tak jsem měla pravdu, je to z chlastu :-)) Respektive nedostatku, ale to je jedno. Pitný režim je třeba dodržovat :-))

A já su prý praštěná :-)))

Moc hezké, opravdu.

To je z chlastu ;-)

Bohužel to vypadá tak, že Andrej I. Blekota a jeho dvůr se rozhodli jít touto cestou. Mrtvá zem a mrtvá města. A lidé, kteří jsou postaveni proti sobě.

V hlavě mi zní stará píseň: Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat, jak zakázali psát, a zakázali zpívat. A bylo jim to málo, poručili, dětem. Modlit se, jak si přálo, veličenstvo...

Všechno má svůj rub i líc. Jak svoboda, tak diktatura (nejenom ta proletariátu). Přesto jsem ráda za svobodu kterou máme, byť se ji mocní tohoto světa snaží omezovat jak to jen jde.

Pořád věřím tomu, že lidstvo dostane rozum a na světě bude jen dobře :)

Najít nepřítele a pojmenovat jej je důležité. Už kvůli tomu podazřívání nevinných. A že to byl zrovna náměstek a jeho nohsledi? To není překvapující. Takových lidí je spousta a bohužel často jsou to právě "ti mocní tohoto světa".

Ach, překrásná svobodo! Slova hodna tesání do fošny. Chtěla jsem dát usmívajícího se smajlíka, ale mohlo by to být špatně pochopeno jako posměch a tak to myšlené není. Svoboda je důležitá, moc důležitá. A v posledním roce a chlup vidíme to, co se děje, když je jí málo.

Anonymní udavač... to je snad nejhorší možný lidský druh, kreatura. Bohužel se vždycky najde. A ne jeden...

Vlci jsou fajn, ale vlka nebrat ;)

Tak takhle to bylo :-))

Ten konec je jako pěst na oko, ale předpokládám, že to tak je schválně :-)) Celkově jsem se dost pobavila ((-:

Však já neříkám, že to je vědomé učitelské zlo. Jenže když se ty úkoly sejdou, tak z deseti minut je je hodina nebo i dvě. A některé úkoly jsou samy o sobě na více než těch deset minut. Něco se ve škole dělat nedá, ale přehazovat na domácí učení to, co se ve škole nestihne, jak si to ze školy pamatuji já, se mi prostě nelíbí.

:-))

Mám intenzivní pocit, že tu opět bude bouřlivá diskuse. A jsem na ní dost zvědavá, člověk se pak často dozví hromadu zajímavých informací.

"Základní škola má dát mladému člověku rozhled, dát mu nahlédnout do všech zákoutí světa, kam se nezadržitelně řítí." toto beru jako naprostou samozřejmost, ale mám poslední dobou také pocit, že to tak samozřejmé není.

Předpokládám, že ty citace jsou přesné. Ačkoli bych si docela přála aby ne, jde z nich docela hrůza.

Abych jen nesouhlasila s autorem, tak si také myslím, že domácích úkolů by mělo být minimum. Na učení je škola, doma by se mělo dělat něco jiného. Jistě, je potřeba trénovat nově nabité vědomosti, ale dostávat domácí úkol z každého předmětu každý den mi také připadá jako ptákovina. Redukování potřebých znalostí se nevyhneme, svět jde stále kupředu a vědomostí přibývá. Přibývají nové potřebné znalosti a některé musíme obětovat. Mělo by to být ale předmětem skutečně odborné diskuse a shody.

A také pád sisyfova kamene bych nepřipisovala zvůli bohů ale jejich vůli. Je pořád potřeba brát ohled na to, že se Sisyfos za života choval jako hovado a to tahání šutru do kopce je trest za jeho zhovadilé skutky.

Děkuji za další rozšíření jazykového obzoru (cvikla) :) Dokud se lze handrkovat o jídle, tak je to vlastně v pořádku.

Moc hezké :-)))

„Ale mami, já je nevymýšlím, já je aplikuji.“ To si musím pamatovat a vhodně použít. Věřím, že k tomu bude v dohledné době příležitost :-))

Myšky radioamatérky? :-)) Mimochodem, příručky pro pionýrské vedoucí bývaly udělány často dost dobře, když se odmyslela ta povinná ideologická nálož. Hodně vedoucích to dělalo z radosti z práce s dětmi a ne kvůli straně. Ačkoli našli se i výjimky, to je také pravda. Jak v lidech, tak v knihách.

-----Řekla bych, že by to mělo být "Možná se jelen jen opřel,"

Mockrát děkuji, opraveno :)

Díky za hodnocení, kde jsou ty dvě chybky? Ať je mohu opravit, sama je jistě nenajdu.

Kopřivové "žhvavé peklo" :-)))

Dva zajímavé příběhy na kterých je vidět, že učit někoho na dálku fakt není jednoduché. Obdivuji všechny, kdož to zvládají a neskončí po chvilce v Beřkovicích, Bohnicích či Šternberku ;-)

Moc hezké. Živení se velkým zadkem je dost dobré, ale "Těžko se jim pak divit, že působí tak nasraně při setkání s bílkovinami." je asi nejlepší :-))

Já mám zimu ráda a většinou mám ráda i lidi, co mají rádi zimu :-)

Letos byla konečně zima jak má být, jen mohla být o něco delší. Trochu sněhu ještě máme, ale taje to, taje před očima. Za pár dní bude po všem a zůstanou jen nostalgické vzpomínky v mé hříšné duši. Nicméně, za pár měsíců tu bude zima zase a třeba bude zase tak pěkná, jako byla tato.

Tož, tak trochu ano :-))

Tož, tak trochu ano :) Ačkoli ne v zahrádce, to je pravda. Ale možná jen proto, že zahrádku nemám. Jak se znám, tak bych na ní pěstovala kopřivy, trávu, rulík zlomocný, lopuchy a tak podobně :-) A mezi tím lehátko se slunečníkem, stoleček na pití a knihu a pohoda... na léto super, na ostatní období nějakou trucovnu. Jenže mi není přáno, tak mohu jen tiše závidět :-)

Hezky napsáno :)

A co se situace kolem týká, tak se bojím toho, aby cosi nedunělo v jíznu temně a výbuch nezazněl naposled, aby pak rodné brázdy zkropila nečistá krev nepřátel lidu. Ale snad ještě není situace tak vážná jak se může zdá, blíží se jaro a léto a tak nemocnost půjde dolů. Slunce léčí mnohé neduhy. Ať neduhy duše či fyzična.

:-)

A ten "budovatelský neklid" mi něco připomíná :-)

Vlastně vše bylo již řečeno mými ctěnými předřečníky :-)

Dneska takové lyrické a snové... :-)

Narozena ve znamení Vlka/Vodnáře mám ráda právě ony, tebou zmiňované, dlouhé noci a krátké dny. Podobné pocity mívám kolem slunovratu zimního. Kdyby to šlo, přála bych si to kyvadlo nechat chvilku přesně opačně než ty. Ale ono to, možná naštěstí, možná bohužel, nejde. Každý máme holt to svoje a můžeme se na to těšit :) Hezké povídání.

Začátek mi připadal poněkud zmatený, ale je to jen můj pocit, neříkám, že to tak je opravdu.  Od "A právě to chci dnes napravit," se mi to líbilo o dost více a teďka se jdu pustit do druhého dílu :)

Pálit knihy je barbarismus, ačkoli u některých se tomu ani nedivím a asi bych také přikládala. Jenže knihy nehoří moc dobře, je to špatné palivo ;)

-----------------

Tak to budene muset víc přiložit.

Pálit knihy je barbaismus, ačkoli u některých se tomu ani nedivím.

Doktor M, jednorožci, malé děti, sny, vražda, odkaz na minulost, hádání se se sebou... hezký pelmel ;) A ke všemu jen v pěti řádcích, klobouk dolů :)

Kristus bez Jidáše by byl asi jen tuctový kazatel a zapadl by.

Jidáš bez Krista by mohl být pohodový týpek co chodil chlastat s kámoši a nikdo by jej dneska neznal.

Jeden bez druhého asi nemohli být a tak se potkali a dopadlo to tak, jak to dopadlo. A oba jsou slavní, byť Jidáš na to asi úplně hrdý není :)

Zařvaná věta mi připoměla jeden starý film a dost pobavila. Podobně, jako ten film.

"A sakra!" Pobavilo, hodně pobavilo :-)

Připoměl jsi mi jednu mojí povídku, kterou bych konečně, po více než roce, mohla projít, proškrtat a konečně publikovat. Takže děkuji za motivaci.

Žehnat stroji a posádce, která nese smrt pro mnoho lidí a zkázu celého okolí? Na druhou stranu ta dvě letadla dokázala to, co nedokázali celé armády. Pár dní potom skončila válka a strach z atomových zbraní drží lidstvo tak nějak v klidu, až na místní šarvátky, do dneška.

V tomto světle se mi přání štěstí pro obě letadla nejeví jako absurdita.

Už teďka je mi líto těch, kdož budou vyhazovat a likvidovat věci po mé roztomilé maličkosti. Těžko říci, kdo to bude. Že bych jim začala chystat nějaká podobná překvapení? ;-)

Na takové řešení situace to chce mít náturu, já bych to asi nezvládla...

" jsou lidi, kteří jsou v jakémkoliv povolání zbyteční a svět by se bez nich obešel." to je veliká pravda.

Jinak nadpis říká vše, sedí jako zadek na hrnci :)

Moc hezké :)

Dobrá babka, pobavila (:

Při čtení mám smíšené pocity. Proč? No protože téměř přesně vystihuje můj životní postoj. A já si do teďka myslela, že jsem s ním osamocena a tím pádem divná. Vidím, že osamocena nejsem. Nejsem tedy i divná? Jsem tedy fádní? Toť otázka.

Moc hezké (: Jen mám pocit, že pokud nějaká mimozemská civiliazce poletí kolem naší planety a bude se chvilku dívat na to hemžení dole, tak rychle poletí jinam. A to tak rychle, jak jen jim to jejich technologie dovolí a ještě budou loď postrkovat očima a vůlí, aby letěla rychleji. 

bixley třeba má jen po službě a zase se vrátí. Také mě překvapilo, že se neukázal ani v tomto, ani předchozím díle.

trojort třeba na ty mrtvé mají nějaké speciální putovní pláště, co se po použití zase vrátí do skladu a pak je dostane nějaký další policajt (-:

 „Takový množství zaměstnání existuje, a vy si jako na potvoru vyberete zrovna tohle,“ řekl doktor M. servírce, která mu nedokázala namíchat pořádný pití. 

:-)))))))

Vypadá to, že doktor M je pěkný kujón :)

Předchozí báseň není špatná, ale tato je, z mého pohledu, nesporně o mnoho lepší.

Kočkodan hady nedusit, jsou to milá a přítulná stvoření :)

První díl jsem četla na dvakrát. Prostě mi to nějak nešlo. Druhý a třetí jsem přímo zhltla. Plně souhlasím s tím, co napsal již Kočkodan. Měla jsem stejné pocity.

blacksabbath :-)

:-))

Tak jsem to myslela. Ale naštěstí je to jen povídka :)

Nemá.

To je pravda, ale také člověk potřebuje sílu občas někomu něco říci. Někdy to prostě trvá a čas musí uzrát. Markéta to naštěstí má komu říci a když uzrál čas, tak se mohla svěřit :)

To si myslím také. Byť je tu to nebezpečí, že je nakazíme a oni pak zemřou. Jenže to riziko tu bylo vždy, jen se nejmenovalo Covid ale třeba Influenza či jinak.

A pokud mi někdo ze čtenářů chce radit, ať se jdu podívat do přetížených domovů pro seniory nebo nemocnice, tak rovnou odpovídám, že jsem tam byla. Ne čumět, ale pomoci, když to bylo třeba. A právě proto mám ty myšlenky, o kterých jsem psala v předchozím příspěvku.

Počkal na ni a už jsou spolu. Co dodat? Co říci? Co napsat?

Nic.

To je přesně to, nad čím občas přemýšlím. Jestli ta "ochrana starých a nemocných za každou cenu" má smysl a jestli není vykoupená slzami, bolestí, osaměním, křivdami a nakonec nedobrou smrtí.

"zdatný opilec" pobavil, byť to tak asi nebylo myšleno :)

"že je v životě výhodnější být vypočítavým flinkem, než pokorným dříčem." Jenomže ono tomu tak ve skutečně, bohužel, je.

Je dobré vědět, že jsou ještě mladí lidé, pro které je čest víc než lepší známka. Opravdu, dokud budou, tak má lidstvo naději na lepší časy. Bohužel je takových, podle mého názoru, nějak moc málo.

"Údolím blahobytu rozléhá se nářek mas." tohle je velká pravda, bojím se toho, kam to povede.

Ale dovolím si nesouhlasit s tím, že jen utrpení umí osvobodit mysl. Osvobodit mysl lze i jinak, ale co člověk, to názor, to možnost. 

Jako známá cynická obluda se neumím vyjadřovat tak hezky jako ctění předřečníci. Takže řeknu jen prosté: "Děkuji za príma chvíle a virtuální výlety po mých milovaných Jeseníkách." :)

Hezká procházka, jak jsem už říkala u jednoho z předchozích dílů, proti začátku seriálu už to má zase svůj šmrnc a dobře se to čte. Kdo umí, ten umí.