Vláskotouhy
Tvoje vlasy halí mou tvář
jako temný závoj noci.
Šimrají a krásně voní
spoutaly mě do tvé moci.
Ranní postřeh
Možná je to jen moje úchylka, nebo je nás možná víc, ani o sobě nevíme, ale tak se mi zdá, že holky jsou stejně nejkrásnější po ránu. hnedle po probuzení. když jsou tak úžasně střapatý:oD.
Když se štěstí udolá...
Když se Štěstí udolá,sedne si i na vola,to je známá skutečnostV tomto Štěstímá přec štěstí,volů máme stále dost***.
O probouzení
Když obloha světlá
rodí se den
Vzduch kolem teplá
mou ruku si vem
Je zbytečné se bát
Nastala Tma. Po mnoha dnech prozářených sluncem. bez jediné noci. konečně nastala Tma- hustá jako podmáslí- tak hustá že jí neprohoří žádné světlo- žáden plamen si v ní nepropálí cestu- a ani kdyby mi svíčka pálila řasy, neuzřel bych světlo jejího plameneA jak je ta tma černá: nejčernější ze všech temnot vesmíru- ne však tolik chladná- vůbec není chladná- je horká jako peklo- horká jako láska - ale ne tak sladkáZ toho horka se mi potí tělo, i ruce a čeloPot z čela mi stéká do očí a pálí- jinak než horko- a dokonce více než slzySlzy už nepálí - vyschly- snad tím horkem- snad zapoměnímV téhle temnotě se zapomíná snadno - mnoho se do ní vejde, když člověk neví kde končíVejde se do ní víc než tam chtěl člvoěk dát a v člověku pak zůstane prázdno,do kterého se nalije ta tma, co je všude kolemNebojím se Jí, ani mi nevadíKdyž je člověk prázdný, už tak nepálíAni se nepotímOči nepálí.
Sto havranů
Sto havranů na obloze
hlučně krouží temný mrak
Jeden havran s nimi není
tiše sedí černý pták
O Důvěřivosti
Falešní bohové
klepou mi na dveře
nabízí bohatství,
lásku a moc.
O Mrazu
Slunce se prodírá roztrhanými mraky
a prohřívá mé ztuhlé údy
Louka jako smečka dalmatýnů-
-místy se už začíná zelenat
Polibková
Polibkem Tě budím
Polibkem Tě svádím
Polibkem Tě něžně rozdovádím
Polibkem večer
Krásná matematička
Tvé oči jsou substitucí hvězd
a jejich pohled derivuje mou odvahu
na odmocninu studu.
Kaštanové vlasy logaritmují tvou tvář
Nostalgie babího léta
Do větru šeptám svá tajemství
vítr je rozfouká do korun stromů
listí zežloutne a opadá
Barevné bouře řítí se po lukách
Hořké tajemství
Na řasách
usadily se ti kapky rosy
a rozmazaly tvé oči
jako když pláčeš
O Sobectví
Na čistou modrou oblohu kreslím prstem obláčky. Čistě bílé přímo nad hlavou a růžové a rudé nad obzor.
Slunci se to nelíbí. Je léto a ono chce svítit na svět, ale já na to nedbám.
Rozpálená
Na mém těle -
ne nepodobném stepi
tvé vlasy vlají -
sluncem sežehnuty dozlatova
Pro krásku v černém
Hej dívko tajemná.
Krásko v černém.
Proplouváš životem
jak galéra s černými plachtami
Světlo a stín
Na hranici světla a stínu,
rodí se pýcha; rodí se zbabělost
Na hranici světla a stínu,
v bažině polopravd a milosrdných lží
Své víle
Vítám Tě pohledem
plným nadějí -
Rusalko veselá
s šatem v trní rozedratým
Lásky had
Mohu tomu věřit, Paní,
mohu snad jen zadoufat,
že má láska jako had
smí se kolem Tvého srdce
Slavík noci
Proč, slavíčku, zpíváš v noci
Proč jen budíš celý svět
O slunci zpíváš pod hvězdami
Když slunce v noci nevidět
Obr a něžnost
Zeptal se jednou člověk obra: "Proč pořád zvedáš ty obrovské balvany. " a obr mu odpověděl: "Chci být silnější. " "Ale proč. " podivil se člověk.
Chtěl bych se ukrýt
Chtěl bych se ukrýt
v keříku divokých jahod
před láskou, jenž ztrácí svůj žár
před bolestí, před zklamáním,
Poslední vlak
Stojím na vlakovém nástupišti a v ruce držím lístek. Nikdo jiný na nástupišti nestojí. A ni na žádném jiném nástupišti. Všechny ostatní vlaky už odjely.
Planetka
Zrozen v chladu vesmíru, mrtvý již od svého zrodu. Takový byl můj osud. Kus skály letící nicotou.
Poznali ve mně planetku a dali mi jméno X-2834 – Hefaistos.
O Věštbě
Pár oblázků hřeju v dlaních
pod nebeským oltářem
Dvanáct znaků vryto na nich
Z dlaní pouštím je na zem
O Obloze
Obloha je veselá
když kapky deště
dopadají do kaluží -
tiše pleskají
O Trestu
Celá cela, cela celá
včerazcela osiřela
vrazi, lumpi, podvodníci
pašeráci kořalky
Bazénová
Slečno, vy ráčíte být svlečmo.
Nikoli, mám spodní díl plavek.
Ach promiňte, ten nehalí vám zadek.
Hodiny
Nicol: Jdou ty hodiny správně.
Já: To nejsou hodiny, ale barometr.
Nicol: A jde.
Já: Ano, jde.
Koláž smutku
Zlomeným křídlem
po pádu k zemi
skončil můj vzlet
mé první ptačí snění
O Hříchu
Na obzoru černé mraky
v duši zbytek svítání
Dva paprsky ještě zbylé
marně bouři zahání
O Hledání
Hledáš-li svobodu,
roztáhni paže
a narostou ti křídla
Hledáš-li samotu,
Hořce medová
Jsi rosou úsvitu,
když vstává z červánků
Jsi slzou nevěsty,
na kraji volánku
Ztráta iluzí
Déšť trpkých slz neuhasí plamen hořkosti,
jenž zachvátil mou duši,
ani bolest nezchladí
Poslední svítání před tisícem soumraků
O Nahotě
Když se svlékáš, všechno zmizí
Svět přestane fungovat
Zůstane jen vášeň ryzí
V těle mém jak žhavý drát
Balada z útesu
Sedí víla na útesu
vítr čechrá její vlas
perly mořské má v účesu
a šupiny až po pás
O Osudu
Vysoko nad hlavou
tiše se otáčí
má mince stříbrná - osudová
Pak jako náhodou
O smutku II.
Před parnem letního odpoledne
choulím se ve stínu podvečera
a z upocené tváře svojí
chladivým vánkem
Trnový kompliment
Nejkrásnější růže mívá i nejvíce trnů
a ty jsi jediným květem v celém trnovém houští.
(Lancelott)
K čemu...?
K čemu mám ruce,
když se nemám koho dotknout
K čemu mám rtry,
když nemám koho líbat
Zamračená
Proè se tvé oèi tak mraèí,
když vím jak umí se smát
Proè se mi tvé ruce brání,
když chtìl bych s nimi si hrát
Čtyřílístek
Čtyřlístek
Čtyřlístek v trávě
tichounce schoulený
schová se hravě
Srdce zlomené
Jsem srdce zlomené
v duši mám žal
není to dlouho snad
lásku jsem znal
Když se tráva zelená
Když se tráva zelená
ohne v letním vánku
Moje milá vedle mě
skládá hlavu k spánku
Nezmoknem
V prudkém dešti, v bouři černé
Půjdem spolu nocí, dnem
Pod deštníkem lásky věrné
Lásko moje, nezmoknem
Na postýlce
Na postýlce z červánků
Vplouváš ke mně do spánku
Tichounce jak letní vánek
Provonět můj klindý spánek
Lidovková
Ťuky ťuky na okénko
Otevři mi má panenko
Ukaž mi své rudé líce
Pusť mě k sobě do světnice
Povstání temnot
Už se stmívá nad zemí
kde smuteční zvony zní
Loď s černými plachtami
míří k nebi nad námi
Life and love is over
She never can be backand she never will beThe rope is on my neckand my soul just gonna flee
My mind is going onthinking of her eyesbut my life is goneThe pain has taken price
O upírech
Z čerstvé rány krev mi prýští
A ty tu krev polykáš
Mysl má se o zem tříští
Když mé tělo objímáš
Moje první Valentýnka
Moje milá Aničko
Posílám ti srdíčko
Mám tě hrozně rád
Dal bych ti i hrad
Swamp341-Onslought/il. Dan Frazier
Pojď za vůní orchideje
Pojď do zrádné bažiny
Hejkal se ti z dálky směje
Že jsi hlupák jediný
Mountain345-Odysey/il. Rob Alexander
V zemích mrazu přišlo jaro
Ledy zvolna praskají
Voda stéká do potůčků
Ty přes skály padají
Básničky na skle
Včera večer po koupeli
Chtěl jsem světu něco sdělit
Na zrcadlo zamlžené
Psal jsem verše vytříbené
Zklamaný
Zmáčený slzami nebe
Prochladlý osudem hvězd
Toužil jsem spatřiti tebe
V tvém okně zhasnuto jest
O podvečeru
Obloha poklesla
Pod tíhou soumraku
Žal na zem dopadá
V krůpějích potu
O slzách
Srdce tiché, smutně prázdné
Slza dusí – v krku vázne
V matném světle od svíček
Kanou slzy zpod víček
O iluzích
Venku širé bílé pole
všude samé závěje
nad tím ostré zimní slunce
září, ale nehřeje
Probuzení v přírodě
Oheň již zhasíná
tichounce doutná
a v ranním úsvitu
drnká si loutna
Arthur C. Clarke & Michael Kube-McDowell – Spoušť
Další vynikající sci-fi z pera věhlasného A. C. Clarka, tentokrát ve spolupráci s dalším spisovatelem M. Kube-McDowellem, se odehrává na Zemi a pojednává o jistém vědeckém projektu.
Vytoužená návštěva
Přišla za mnou jednou z rána
Venku byla ještě tma
Vlasy černé jako vrána
V očích touha záhadná
Už skoro doma
V temném vlaku burácení
Mé myšlenky bloudí tmou
Za okny můj život není
Jedu cizí krajinou
Obloha
Jako nekonečný impresionistický obraz je ta obloha nad hlavou. Pokaždé jiná a pokaždé nádherná.
Vánoční přání
Největším přáním mnoha dospělých pod stromeček je, aby se mohli vrátit zpátky do dětství a znovu si prožít ten neopakovatelný pocit dětské radosti. že jsou Vánoce.
Muž do deště
„Vypadni Marie, kolikrát ti to mám ještě opakovat. “
„To snad ne, Johny. Nemůžeš mě vyhodit kvůli nějaké couře. To neuděláš.
Jediný pohled tvůj
Jediný pohled tvůj
Měl jsem jen chvíli
Ale dlouho na ni nezapomenu
Zahleděla jsi se kamsi daleko
Květinový kompliment
Muž ženě květinu
Květina ženě krásu
Žena krásu muži
Žena muži spásu
Kronika bardů
Podzimním večerem
Obchází chlad
Úhor už osiřel
Kraj už šel spát
Runové čepele
Názvem Runové čepele jsem obdařil sérii šesti knih autorky Ann Marston. Jedná se o dvě na sebe navazující trilogie, kde název první z nich jsem použil i pro tuto recenzi. Nazývá se tedy trilogie Runové čepele. Druhou v pořadí je trilogie Ostří exilu.
Podzimně pochmurná
Dneska ráno první mráz
Postříbřil nám trávu
Zvolna piješ horký čaj
Já svou černou kávu
Klub starých obyčejů
Důležítými objekty naší pozornosti jsou ve velké míře hlavně PŘÍRODA, její krása, LÁSKA a bohatství, jenž si nosíme v srdcích a duších. Z hlavní strany již jistě víte, čím se Klub starých obyčejů zabývá, takže já bych chtěl vědět, kterou z oněch částí se zabýváte vy. Je to pohanství, čarodějníctví, historie a staré tradice, keltská, či slovanská kultura, nebo jiné kultury. Nebo snad příroda a láska.
Krásná neznámá
Zazvonil dveřní zvonek a Tomáš se probudil. Nechtělo se mu spát a ani nebyl ospalý. Prostě usnul. To se mu ale v poslední době stávalo často.
Králíček
Srdíčko pro tebe vryl jsem do lavice
Já jsem tvůj králíček, ty jsi má ramlice
Píseň lásky
Učitel vykřikl: "Kdo to tam ruší. "
Já myslím na tebe a mé srdce buší
Do rytmu srdce já skládám svá slova
Do písně pro tebe má láska se schová
Zlé jazyky
Nevěř zlým jazykům, není to fráze
Když tvé rty líbávám, je mi moc blaze
Rozkvétající
Láska je poupátko, láska je květ
Mou láskou k tobě už obrůstá svět
Turista
Trhalo mi moje maso
Hejno supů z těla
Tam pod sluncem na tom žáru
Kostra moje zbělá
V temnotě
V temnotě ztracené srdce mé zraněné
Krutý trest zaplatí, že bylo zasněné
V temnotě ztracené netrefí zpátky
Po lásce zbyly jen v duši mé zmatky
Chlácholivá
Velice toužím a moc bych si přál
Slíbat tvou bolest, tvůj smutek a žal
O vílách
Ladné má pohyby
Hladké má tváře
Tančí na parketu
Z měsíční záře
Před zimou
Po létu se podzim blíží
Sluníčku se očka klíží
Myška plní zrním spíž
Spánek už je blíž a blíž
Duchařská
Já neznám už bolest od doby,
Kdy kulka mi pročísla útroby
O pomíjivosti
Vyhlašuji pátrání
Po radosti a mládí
Život v dáli uhání
Jak splašený pádí
O zmatku a zármutku
Z rozpraskané kůže prýští
Místy ještě bolest, žal
Jizva tvaru úsměvu
Závidím ti, malý ptáčku
Lonely Sandbar-Onslought/il.Heather Hudson
Malý násep písčitý
Stvořený je příbojem
V širém moři jediný
Krytý slaným závojem
Tranquil Thicket-Onslought/il.Heather Hudson
Někde v lese potok zurčí
Bublá tichou písničku
Včera potkal krásnou dívku
Smočila si nožičku
Mrtvý les
V lese zkamenělých stromů
Na pustých větvích dlí
Hejna zkamenělých ptáků
Na zdřevěnělých nohách spí
Plains331-Onslought/il. Rob Alexander
Stojí bříza, tiše tančí
Na okraji planiny
Stojí tu už osmým rokem
Rozhled má do krajiny
Moutain344-Onslought/il. Sam Wood
Provazové staré mosty
Nad skalnatou prázdnotou
Jak horaly, tak i hosty
Provázejí prázdnotou
Swamp339- "8"/il. Bob Eggelton
Nad bažinou úsvit noci
Mlha stoupá z močálu
Kraj se koupe ve stříbře
Smrt probouzí se pomalu
O depresi ve smrti
V pavučině motýl
se silami na dnì
K nìmu kráčí pavouk
smrt se blíží ladně
Drzost začátečníků
PJ: Vcházíte do velké jeskyně. U rozlehlé aparatury stojí a pracuje tajemná postava v plášti. vypadá velmi váženě a soustředěně.
Kouzelník: Dobrý den.
Blbce nikdo nezastaví
Na náměstí: K radinici běží žena a křičí: Pomóc. Pomóc. Odrakl mě Neviditelný.
Alchymista: Dobrý den, paní.
Milování na pláži
S utápějícím se sluncem
Tmavne hladina oceánu
Řada stop v písku
Mapuje historii našich kroků
O milování
Kraťoučké ticho v nastalé bouři
Chvilička sucha v poryvech deště
Tvá očka spanilá víčka přimhouří
A rtíky přesladké žádají: Ještě.
Zármutek
V slaných slzách po tvé tváři
Stéká celé tvoje hoře
Ve tvé duši buší, vaří
Slaných slzí celé moře
Ke tvým sladkým šestnáctinám
Tohle je mé lásky vyznání
Pro mou krásnou Nicolette
Je i k narozeninám přání
Když oslaví svých šestnáct let
Ke Svatému Valentýnu
Ty jsi mé štěstí a já tovím
S tebou vždy zmizí z mé duše stín
Ty jsi mé světlo v celodenní čas
Za tebou vždy mě přivede Tvých očí třpytný jas
Droga
Na zemi ležel mladý muž. Jeho oblečení bylo špinavé a roztrhané. Zrovna se probíral z bezesné noci. Otevřel oči, ale musel si je zastínit před ostrým ranním světlem.
Kouzelný sen
A byl zase večer. Vjednom domě poblíž lesa se vprvním patře toho domku připravoval ke spánku chlapec, nebo spíše mladý muž. Jeho fantazií probíhaly krásné představy, které si přál tu noc. Ulehl do postele, ale sny se vyplašily a utekly.
Vynález
Dlouho lidstvo přemýšlelo a bádalo. Znuzená civilizace se chtěla bavit. Nebavil je styl života, který nabízela doba. Styl zábavy byl stále stejný.
Zamyšlení o věrnosti
Od severu vane chladný vítr
Předzvěst dlouhé zimy
Předzvěst krátkých dnů a dlouhých nocí
Věčných nocí
Umírám
Stojím vlese
A nad mou hlavou
Vrytmu šumícího větru
Pohupují se mohutné větve
Podívný život
Ano, můj život je velmi podivný. Už mé zrození bylo zvláštní. A nepříjemné. Přihlíželo mu spousta lidí.
Poslední slova rytířova
Ležím tady a bolest ukrutná pulzuje mým tělem. Je mi zima. Kolem leží sníh a ten sníh je rudý, je zbarven mou krví. Je ticho.
Noční zázrak
Slunce už zapadá za vrcholky hor.
Kolem mě se rozprostírá nádherný obraz teplého večera.
Dlouhé stíny se navzájem proplétají a vzduch je prosycen
rudým světlem paprsků zapadajícího Slunce.
Tři jednoduché
Óda na Tebe
Jsi poupě jež vykvetlo vkvět
A teď zdobí svou krásou svět
Tvá vůně je andělsky sladká
Rodný kraj
Jsem zamilován do noci-
Do tmy a záře Měsíce
Miluji ty hvězdy žhnoucí
Svítící jak drobné svíce
Kdo chce?
Od chladné vody do korun stromů studený vítr vál
Růžový květ mám a nevím komu sláskou bych ho dal
Nerad bych potom, až přijde bod zlomu sám nad propastí stál
A vširé dáli nikdo, kromě zvonů by se mi neozval
Loučení
Cítit tě ve svém srdci a nemoci tě obejmout
Je jako muset žít a nesměti se nadechnout
Bez tvých polibků jsem jako bez jídla
Bez tvých doteků jako bez vody
Kouzlo noci
Když den se chýlí ke zdárnému konci
Však slunce nepřestává hřát
Nastává to správné období
Kdy potkává se krása skrásou
Básně Pikové Dámy
Démanty
Ach démant, překrásně se třpytíte
Všechny bych vás chtěla mít.
A ten, kdo mi vás nechce dát,
Putování
Zeleným lesem vede má cesta
Zmaličké vesnice do velkého města
To, co znám, nechávám za sebou,
Co ještě neznám, stále mám před sebou
O čaji
Vnastalém tichu prázdného dne
Vklidném šeru předjarního podvečera
Myšlenky svoje vrhám do dálky
Kde tuším tvou osobu a teplo tvé náruče
Sbírka hmyzu
Hladový pavouček
Leze leze pavouček,
hledá něco ksnědku,
Vtom uvidí na stěně
Stupidní skřetí veršování
Skřetí hlava kzemí padá
Tělo stojí na místě
Skřetík neví, co se stalo
Zas vítězíš, Orkriste.
Nad ránem
Za rozbřesku svými ospalými paprsky
Kreslí slunce do červánků tvou tvář
A já bosýma nohama chodím po louce
A zmokré trávy stírám tvé slzy
Neopustím tě
Byla-li bys bolestí
Chtěl bych život svůj
Prožít ve věčných mukách
Byla-li bys vůní
Tvé štěstí
Na rtech tvých teď úsměv září
Ozdobou je na tvé tváři
Koutky úst až knebi zdvihá
Vočích tvých se štěstí míhá
O štěstí
Ty chceš jen radost, já vočích smutek mám.
Co jsem měl, rozdal jsem. Slzy polykám.
Slané jsou, hořké jsou, trpké jsou dny.
O uspané lásce
V krystalech ledu
Touha uspaná
Snáručí otevřenou dokořán
Vté náruči touhy
Pavučina
Ve větvích staletého dubu
Pavouk si přede svou pavučinu
A na vláknech jeho sítě
Ulpívají měsíční paprsky.
O prázdnu
Temná obloha a smutek vduši
Přesmutně srdce pomalu buší
Mocně údery pronikají hluboko do uší
Smutné jsou ty údery, smutné je srdce zvonu
O smutku
Marně v srdci plápoláPlamínek nadějeDéšť slz ho uhasíZadusí ho těžké závějeNic už ho nespasí
Větříček lehce povíváLístek se zachvějePotom se rozletíKdyž vítr zavějeA do dálky odletí
Trochu to zamrzí,Když řekneš mi: „Sbohem,Nemám tě ráda. “A za prvním rohemObjímáš kamaráda
Smutný je to pohled,Když zima chce zpět svá právaA mrazem vše živé kosí. Až k zemi se sklání voňavá hlavaKdyž kvítek bílý o život prosí
Jak puká srdce
Srdce puká jako dřevo
Jak když kácí strom
Vdálce zvoní umíráček
Smutně klinká zvon