Písmák Úzko je...
Svěrací kazajka srdce mé svírá,v očích se sbírají perličky vlahé,vyschlá mám ústa ta nemohou dále. Myšlenky spálil mráz. Bázlivá víradrží mě nad temnou mrazivou dírou,že někde hluboko lvice se krčí,na rány odpoví nezměrnou silou,drápy má silné a srdce snad dračí.
Tak řekni, kde jsi, kam ukrýváš se zas,proč jiní mají dost a já po celý časčekám, až kousíček objevím tam, kdesrdce mé buší a bije statečně.
Království nebeské
V široký oceán vydám se,osedlám vlny i větrů proudza světlem co vidím v dálceza svým snem musím plout.
Za městem, kde věže nebesa vzývají, koruny stromů tam do ticha zpívají listoví protkává stříbrnou nití říčka nazvaná pramenem žití.
Takové místo, chci domovem zvát nechci se znovu o svůj svět bát nepůjde za mnou lidstva zlá zášť i kdyby měla ze zlata plášť
Neprojde zloba, zlost ani klam jedinou z pevných stříbrných bran veliká síla na bedra vložená taková cena za léta blažená
Nepatrná
Jen zrnkem písku v moři dun,co s ostatními se přesýpá. Jenom pěnou na hřbetech vln,co na pobřeží se rozplývá.
Jenom kapkou v jarním dešti,co tobě stéká na tváře. Jenom hromem v prudké smršti,co svoji sílu ukáže.
Zimní
Konečně je tu zas,za límec mi zalézá,do oken žilky kreslínezmrazí jenom čas.
Andělíčky ještě stáledo prašanu vylehámna bezstarostné dětstvív zamyšlení vzpomínám.
Vzpomínky, co už dávnov kostkách ledovýchzmrazené, jako negativ,na jaře navždy roztály.
Ztracení
Zbloudilý koráb, houpe se na vlnách,
marně snaží se chytit vítr a směr,
zmítán vlnami, ztrácí se v tmách,
posádka choulí se do temných děr.
Cesta
Půjdeme spolu. Od srdce paprsek stříbrnýtemnotu v ohně zář proměníohně, jenž hřeje, však nepálí.
Půjdeme spolu tam. Rozžehni světlo, ať na cestu svítí,ať zahřeje zem a pohladí kvítídáme pozor, ať prsty nám nespálí.
Destruktivní
Oči z čokolády, plavou v modré,
oceánu slzí, v něm se topí.
Krev vytéká z rány v kapky slané
ostří, jež se v marné ráně tupí.