Písmák kdybych já sám se potkat měl (divnej vlak)
opuštěné nádraží
klapot kol mrtvýho vlaku
mám rád tuhle scenerii
ve stínu z vypršených mraků
ve víru tvých vzpomínek
květy magnolie krásné jsou a voníčasto a rád sedávám tu pod níčichám tu sladkou vůnia vzpomínámna ta léta na výsluní
zavátá léta šťastných dnívzpomínkami se opět probudíproto sním a čekámaž se vrátíjako voda vyschlým řekám
až řeka ve vodě zas koupat bude nebemy dva zamilujeme se znovu do sebeza sladké vůně květů magnoliea za šumění řekyzmizí i má melancholie
zavátá léta šťastných dníčekám až přijde ten můj poslednísnad najdu se ve víru tvých vzpomínekstejně jak ta řekapro svou vodu najde nový pramínek
Postrach tramvajových vagónů
Postrach tramvajových vagónůděkuju ti, mé pondělní ránože stál jsem na tý stanicijá už ve věkuvšak kolem samý zajícikaždá svoje rámě, prostě k vztekunastoupil jsem do vagónukraťasy a růžovou košilina nohou bílý keckyv Praze už jen já a dva to nosilystříleli po nás třešňový peckyjá přelétl vagon zrakemnemohl jsem ji nevidětpohled měla rozechvělýkaždý moh' by mi ji závidětjá tušil že dnešek bude skvělýnejdřív utekla mi zadními dveřmivšak vzápětí nastoupila znovua civěla mi na nožkyvzala mě za ruku a jen tak prohodila:"teď už ti chyběj jen Mickey Maus ponožky. "" 'viděl jsem tvůj pohled zasněnýhned jsi věděla že já jsem ten tvůj on'byl jsem čerstvě oholenývšude kolem voněl pitralonodpuzoval komáry ale přitahoval ženyna další zastávce kam tramvaj nás měla dopravitvzala mě k sobě domůvšak než stačil jsem se upravituž rvala ze mě všechno dolůjá rád v tu dobu jezdíval tramvajía viděl mnoho zasněných pohledůpak ale chtěl jsem dívku ne jen na nedělia já zamiloval se do ženydo ženy s kterou oba jsme stejně znělia tak čas běželskončila éra kraťasů a růžový košilepitralonu a Mickey Maus ponožekvím, tehdá oblékal jsem se pošetilemý ponožky stačily by i pro stádo stonožekjo tehdy jsem byl fešákod pěšinky až po podrážkyzahalený oparem pitralonurůžovou košily a Mickey Maus ponožkypostrach tramvajových vagónů.
Olin Závora, televizní opravář
koukám rád na krimi v televizi
občas ale vyvolají ve mě menší krizi
pak uteču či se někam schovám
a vydávám zvuky, které vlastní jsou jen sovám.
poslední rendezvous
jsem jak ve víru padajícího kamene
ze skály rovnou do propasti
jakoby něco zbavilo mě břemene
které už dlouho sebou vláčí moje kosti
karamelová
ty má karamelová
ležíš tu na mé košili
zatímco večer se snáší nad úbočiny tvých křivek
do majestátnosti šera tě halí
Jitřenka
co mi to děláš Jitřenko
že probouzíš mě svým jasem
teď vyháněn jsem z Ráje
laskavý sen končí
Bublanina
zadek vyčuhuje z podpeřiny
zbavil se právě bublaniny
tvrdý spánek mívá Slávek
závan bublaniny odnes vánek
chlad sněženek
bolest věků dere se do očí
vichřice zoufalství rve vnitřnosti
vyprahlé sucho a okoralé rty
a jazyk, jako když lepí se na sklenku
Veselé Velikonoce
Velikonoční svátkyZelený čtvrtky a Velký pátkyčokoládový hrudkybarevná vejcea zajíček a slepicena to se těšíme velicenejvíc ale holky na tovysekat vám zadnicepak zas rychle ledniceflašku piva, chleba krajíceprostě hody hody doprovodydejte vejce malovanývy holky jedny zmalovanýale máme vás rádiproto nám můžete jítudělat něco k večeři.
Veselé Velikonoce Vám všem ze srdce přeje mapato.
až uvadne vlčí mák a uzraje obilí
voní si omamně tohle léto
a barev jak z malířovy palety
slunce svými paprsky
na naše těla dělá nálety
SNĚŽENKY
miluju blížící se jaro
kdy taje sníh
a sněženky kvetou po lesích
však místo jarní nálady
volební lístek
vítr hvízdá do uší
neví, že se nesluší
číst myšlenky
co lezou ze sklenky
MALIBU
v jednu noc vlahou
já viděl ji nahou
po půlnoci u rybníka
byl jsem svědkem jak se svlíká
okno mých lásek
příroda navlékla večerní šatmísto rudé rtěnky, rudá červánkůslunce zapadlo za laťky vratpak klapot dětských topánků
naše dcerka zmizela mi z dohleduto už ji ale prozradilo světlo kuchyňské lampyobrázek jak z kýčového pohledudo okna pražské Kampy
díval jsem se tím osvíceným oknem do kuchyněsnad každý večer toho létaslyšel naši princeznu říkat neviněže sluníčko právě na oblohu zase spěchá
nechtěla jít ještě na kutěa tak vymýšlela si nemožnépak v náručí mojí ženy usnulo to naše kotěach, tyhle chvíle, skoro až pobožné
KANAPE V ZÁKULISÍ (DELIRIUM)
jak měsíc svojí druhou tvář odvracítak já ke zdi odvrácen jsem svojí tváříprázdné podium a kanape v zákulisíčekám, až měsíc do postele se mi vyzvracíjeho slabé paprsky nevyhladí mi vrásky stářímoje tělo jak mý spodky páchne a se potácí
vstal jsem a navlíknul si ty ulepený spodkyplnej močák hnal mě z postelechodbou v zákulisí za kamrlík s kanapemna divadelní záchodkypak přišla úleva jak po zpovědi v kostelena kterou po hříchu já nechával se vozit stopem
chtivá touha hladí mý kytary strunyjsem jak kočovní herci bez publikahraju tu frašku a křiví se mi tvářv polosvitu čerstvě vyblitý lunymá kytara nelahodnou melodijí se právě zajíkádívka mizí v zákulisí, v ruce snář
moje propocený a třesoucí se tělostrach a vidiny a páchnoucí tmav temných koutech uslintaný chlípnícize zákulisí však jakoby něco tiše pěloneskutečná a zmatená to hrana kanapi dívčí tělo, svým mládím vonící
Pitoreskní příběh Pivoňkových...
pan Pivoňka pije,
paní Pivoňková pláče potají.
počkej, Pivoňko potutelný,
přehlížíš paní Pivoňkovou,
Ďáblovy housle
svýmu stáří navzdory
nenatáh' jsem ještě bačkory
ba ještě divnější věci se dějí
otázkou však zůstává
lístky do Národního divadla
u Nároďáku na refížistrážník si mě prohlížíco na mě vidíže na mě tak civí.
civí chvílisálá pílíco vymyslí si na mě. vždyť já nechovám se dravě
ani neválím se právěněkde v parku v trávěa chovám se milene nějak zpuztošile
ale právě to asi bylo podezřeléneukrad jsem však ani žervéani neobtěžoval mladé ženycestou domů z večerní směny
jablečný závin
den po dni ukapává
ze džbánu života
jak kapka po dešti
z pelyňku
jak sosáčkem motýlím
křehký svět okolo nás
skrývá v sobě tolik krás
orosené kalichy lučních kvítků
tenké hlásky lesních skřítků
tam kde končí čas
tam kde končí čas
a všechno se mění v nic
tam kde marně nabízíš mi líc
kde zbytečné je chodit včas
Jeřabiny
nad hlavou větve mi kreslí do očí stínyve větru se houpají, a jsou na nich jeřabinypamatuju se, že ještě jako kluktenkrát bylo mi fakt ještě všechno fukpřilákán oranžovou barvou jeřabinstál jsem před tím stromem, a dělal mu stíndíval jsem se skrz větve, listy a trsy oranžových plodůpřes zahradu a její plot a pak cestou, stále dolůstál jsem tenkrát tváří proti slunci a jeho paprskůmmladý a otevřený všem těm krásnejm snůmkteré jenom nedočkavé mládí umí vyvolata kterým s léty člověk pak začne se vzdalovatkolik mi tak mohlo tenkrát být. snad tak deset, když začal jsem o ní snítchodil jsem často, pod tenhle stromco teď pod ním válím se jako slona díval se skrz ty jeřabiny vstříc mým snůmtam dolů, jak vede cesta, až tam, kde stál ten důmdoufal jsem, že jednou vyběhne z toho domua tou cestou vyběhne až k tomuhle jeřabinovýmu stromučekal jsem celé léto a pak i podzim a začátek zimypod tímto stromem, kde až do podzimu, na větvích houpají se jeřabinyjednou řekl jsem si, že dnes jsem tu naposlednevěděl jsem ještě, že něco sladčího je nežli medkrásně oranžové jsou jeřabiny, i když už pokryté jsou jinovatkouten poslední den splnil se můj sen a já dostal první pusu sladkoupospíchala tou cestou vzhůru, jakoby rozehnat chtěla v mé duši ty stínykteré znal jsem jen já a pak ještě ty jeřabinyteď vděčný jsem, že tak dlouho čekal jsem na nía čekal jsem ještě předlouho, pak ale stala se mojí paníbydlíme v tom domečku, tam cestou dolů často držíme se za ruce a jsme tam šťastni spoluobčas si sem vyjdeme, před večerem, než prodlouží se stínysem pod náš strom, z kterého na větvích nám kývají jeřabiny.
Na Svatýho Jána
byla nebyla
asi ale byla
když na cestu nám svítila
pak se nejspíš vybila
volební lístek
VOLEBNÍ LÍSTEK
vítr hvízdá do uší
neví, že se nesluší
číst myšlenky
starý dům
ztažená roleta
v pokoji stíny
hrůza staletá
"neboj se milý"
noc a den
do nářku větrné noci
píseň se proplétá
noc je jak zakletá
milenka
čas
ěkdo se mnou cloumá
je to čas
"moc času už nemáš
i když máš v očích ještě jas
Jaro
vzduch voní ránemprvní paprskyderou se hájemna tůňce odlesky
všechno kolem vonípotůček bublávzpomněl jsem si na nijak byla cudná
tenkrát, byl jsem tak mladýstyděla se a bylo jaro ve vzduchuna louce jsme spolu stálico teď, o tom ani potuchu
jaro, lásky časjaro a jarní chvěníjejích očí jasjaro, co dnes nám život změní
Veselé Velikonoce
Velikonoční svátkyZelený čtvrtky a Velký pátkyčokoládový hrudkybarevná vejcea zajíček a slepicena to se těšíme velicenejvíc ale holky na tovysekat vám zadnicepak zas rychle ledniceflašku piva, chleba krajíceprostě hody hody doprovodydejte vejce malovanývy holky jedny zmalovanýale máme vás rádiproto nám můžete jítudělat něco k večeři.
zadek mýho koně
je horké léto sedím na selském vozepolní cestou se kodrcámepřede mnou zadek mýho koně
země horkem sáláoči mám přimhouřenýsvlíkl jsem se do nahaach to horko zatracený
koni musel jsem dát voduvypil celý pytelna stromech seschlé listína mezi kvetl jetel
bylo to nádhernéstát tu sám a nahýtělo vystavené sluncijak uprostřed Rajské zahrady.
ozubené soukolí
"příteli, hřešil jsemjá pomočil jsem rodnou zempohanil jsem svatou hlínutak tady namístě ať zhynu. rozflákej mě na maděrunebo počkej, já na tu hlínu vlastně seru. "
"někdo ale pykat musí. pykat, to slovo se mi hnusíneděs se příteli hned se ti ulevínejsem tvůj přítel snad.
jarní
tráva se zelená
dívka do ní si sedne
je celá zmatená
když sukýnka se jí zvedne