Bludička
Ztrácím tě,
Snad blouzním.
Zmatená bludička,
Na reji půlnočním.
Dvě doby
Rozložené strany obdélníku,
odhalená ramena tajemství,
ostré úhly obrubníků,
co šepot kroků rozezní.
Kupé
V posledním vagónu prvního spoje,
tlukot srdce stěnami prosakuje.
Vědomí se natahuje po směru jízdy,
místenkou s lichými čísly.
Klouzačka
Hodiny tápala v potenciálech synonim.
Jestě jsi nic nenapsala.
Duše nitra na ni ze všech koutů volala,
nejsi už na tohle trochu stará.
Propast
Bezmoc těsně zavěšená,
Za radostí propast temná,
U srázu tě květem vábí,
Jako tvoje oči stejná,
Zima
Slyším tě říkat slova, co bodají,
Necítím nic, jsem celá z ledu.
Věty, co měl jsi přede mnou utajit,
Uchopit nemohu, nedovedu.
Ticho
Ticho, z něhož bolí oči,
Ticho po pěšině,
Ticho přímo u zrodu.
Jakou řečí přetlumočí,
Hlavní líčení
Po tvém boku,
prostor pro vakuum.
Stojíme proti sobě,
v minovém poli rozporů.
Oceán
Pochybovala o sobě, jako-by ji někdo vystřihl z krátkometrážního filmu. Z té pásky, kterou měla zavázanou kolem hlavy tak, aby se svět jevil jako v mlze. Z té pásky, hnědé jako jeho oči. Před tím, co do sebe již pojala, neuteče.
Opereta
Melancholie tónin zpomalila srdeční údery.
Akordy ztrát se vnutily do rytmu i do důvěry.
Struny popraskaných vět leží ladem.
Mezery mezi takty znám už nazpaměť.
Geometrie prolínání
Přiblížit se ale ne moc,
není prostor na chyby z nedbalosti.
Přísnost je dobrá leda pro bezmoc,
nemusíme zacházet do krajností.
G BOD
Jádro problémů je semenem pochopení,
zárodky směřují ke středu.
Přímo k vrcholu svého naplnění,
tu snahu já pochopit dovedu.
Závislost
Kde je konec lásko. Nad tím přemýšlím od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že už tě neuvidím. Bylo by lepší, kdybych mohla říct, že to byla naše volba, jenže já jsem si to nezvolila. Sama sobě jsem před lety slíbila, že nebude nic, co bych ti kdy chtěla vyčítat a než jsem to řekla, představila jsem si snad tisíc vesmírů a tisíc situací, ke kterým by mohlo dojít a každou z těch situací jsem si v setině vteřiny v myšlenkách tisíckrát prožila, abych dala svým slovům váhu a nehonila si s nimi jen vlastní ego.
pozadí
Trojky verše formující korzety,
srdce pády, vzlety,přemety,
za to může láska k akrobacii. |(a k sexu. )
Volně letět,
Bobřík mlčení
Vyčkávám mezi dvěma slovy,
pěti písmeny abecedy.
Potí se jim mezinoží,
tak se tě ptám naposledy.
Shnije
Jít nebo kráčet,
točit se v kole,
smích někdy pláče,
člověk je dole.
Když
Když víra se třese,
doba je zlá.
Za oběť nese,
co srdci prospívá.
Premisa
Vrátil jsi se,
zlámat drápy premise,
velkým, tvrdým penisem.
Na hrací desce vykládaný lazulitem,
Měsíc
Měsíc je vylouplej ze slupek pomeranče,
padám do sedačky jako do dužiny.
abych ho viděla, mačkám odstřikovače,
Zpívají mi: ,, bude to ještě někdy jiný".
Poděkování
Pro dnešek hlásí zataženo,
zakláním hlavu pro kapky deště.
Lidi se stále někam ženou,
aby něco stihli ještě.
Tváří v tvář
Do zrcadla se dívej skrze vlastní stíny.
Vzpomínky složené do komínků,
zavři do skříně, do tmy, do zapomnění.
Život jako-by dýchal z těch kroužkových bloků, připravených na podpal.
Ve středu
Být přesně uprostřed ,
kráčet mezi dvěma póly.
Balancovat na páteři jménem svět ,
správně volit , rozumět.
Rolety
Poslední dobou mívám sny,
že mě pozoruješ skrze roztažené rolety.
Procházím se nahá bytem v přízemí,
šaty, co jsem měla na sobě se válí na zemi.
Sodoma
Sedm dní v Sodomě,
bez vody, bez ohně.
Sedm dní otročím,
tvým hlubokým očím.
Vykřičený dům
V šedém dýmu stojí,
němý , vykřičený dům.
Šedobílé stěny,
patří nahým obrysům.