Písmák Z hodiny filozofie
A tak se z lásky stává nenávist,
tak jednoduché a strohé, jako nepopsaný list.
Z čistoty stává se jen prázno,
studna, které přes kal nevidíme na dno.
Ty!
Do veršů dala jsem mnoho slov,
rým je můj jistoty plný ostrov.
Kolik už básní napsáno bylo,
tolik se citů do řádků vrylo.
Co...?!
Co se už slov do veršů skrylo,
co po nich mnoho slz zbylo.
Co jsem už důvěry dala,
abych se na chvíli smála.
Otázky
Nevíme kam míří naše cesty,
kam poplují všechny zvěsti.
Jestli jsem na konci, nebo jen začínám,
proč všechny ty sudby proklínám.
Dobrou noc...
Každý den píše další řádek,
jako by to měl být nový začátek.
Začátek, nebo konec ukáže čas,
žiletka v ruce zas a zas.
Touha
Ležet na sobě, tisknout se pevně,
rázem jsme dvě duše v jedné.
Svírat tě v objetí, cítit tě na těle,
to jsou ty nejlepší pocity na světě.
Myšlenky jdou, jedna za druhou
Tak jako pták pluje si bezstarostně v mracích,
tak se můj strom života s tíhou k zemi zkácí.
Marně můžu volat o pomoc a ptát se,
kdo navrátí mne zpět k matce,