Těší mě, že se mi podařilo připomenout skoronoční můru.

Nechávám na každém čtenáři, jak na něj povídka působí. Záměrem nebylo něco konkrétního, šlo mi celkovou atmosféru.

Nechávám na každém čtenáři, jak na něj povídka působí. Záměrem nebylo něco konkrétního, šlo mi celkovou atmosféru.

Nechávám na každém čtenáři, jak na něj povídka působí. Záměrem nebylo něco konkrétního, šlo mi celkovou atmosféru.

Díky za pochvalnou kritiku. S náhlým prozřením si mi nasadil brouka do hlavy, budu o tom přemýšlet.

Díky za druhé místo, potěší.

Díky za výběry a k té jazykové korektuře bych se opravdu měl někdy dostat! Formát posledního odstavce není záměr, je to chyba, která vznikla při vložení textu.

Při psaní jsem nebyl veden jednoznačným a konkrétním záměrem, přistupoval jsem k tomu volně, intuitivně. Jednotlivé obrazy, ne všechny, se mi pak "samy" jednotí ve vykreslení hlavního hrdiny a umístění v lunaparku není, podle mého, náhodné, i když jsem dal na intuci. Nicméně záměrem nebylo vystihnout všechny, nebo některé, atrakce v lunaparku. Tedy je pro mě zajímavé, jak můj text působí u čtenáře. Je to individuální. 

Ad Gora: přiznávám, su lempl. Šáhl jsem odstranil, lze to brát jako druhou vlaštovku.

Díky za další postřehy.

Ad Luzz: nemám pocit, že by na konci procitl, spíš naopak.

Ad Janina 6: scéna se šašky by mohla být vynechána, ale lunaparku by pak něco chybělo; nebylo mým záměrem soustředit celý text na hlavního hrdinu.

Díky za další tipy. Pokud bych měl upravit povídku navrhovaným způsobem tak mám problém oddělit místa, kdy vypráví autor a místa, kdy se děj odehrává z pohledu hlavní postavy. Mně to splývá v jedno. Třeba při dalším čtení mi to bude jasnější.

Děkuji velmi a přeji hezký večer, Lenochode.

Nevím, jak lze zde vložený text opravit. Je to tu zřejmě někde řešeno, ale nemohu se dopátrat. Děkuji za jakoukoli radu.

Ano, můžete. A děkuji.

Konec jste trefili dobře a jsem rád, že vyvolal alespoň tíživé pocity.

M\slel jsem to otevřeně, hlavně že hlavní postava se na konci otevře.

Tedy že hlavní postava je dospělá, ale mentálně zaostalá na úrovni desetiletého kluka, mě vůbec nenapadlo, ovšem proč ne, nebráním se tomu.

Ad K3: díky za upozornění na překlep, to se i stydím. Těší mě, že místy na Tebe působí jako horor. Zajímalo by mě, jak jsi závěr a pointu pochopil, mám zkušenost, že je to individuální.

Ad Gora: díky za kritiku, ani jsem nečekal, že toho bude tolik, cením si Tvojí práce s mou tvorbou. Ještě jednou si povídku projdu a jak uznám za vhodné, upravím : ). A děkuji za zařazení do výběru, vážím si toho.

Ad K3: díky za upozornění na překlep, to se i stydím. Těší mě, že místy na Tebe působí jako horor. Zajímalo by mě, jak jsi závěr a pointu pochopil, mám zkušenost, že je to individuální.

Ad Gora: díky za kritiku, ani jsem nečekal, že toho bude tolik, cením si Tvojí práce s mou tvorbou. Ještě jednou si povídku projdu a jak uznám za vhodné, upravím : ). A děkuji za zařazení do výběru, vážím si toho.

Díky!

Ad Majaks: že se to dá napsat lépe mě také napadalo, ale holt si musím vybrat a dát to na papír, jinak bych se nepohnul.

Ad Lenochod: to byl i jeden ze záměrů řádně na konci postrašit a že se mi to povedlo až tak, je pro mě povzbuzení.

Ad Janina6: díky a určitě se vrať!

Ad Gora: těším se na další postřehy.

Pěkně plynule se mi to četlo.

Nechtěl bych být Petr.

Jenom asociace: při četbě jsem si vzpomněl na A uzřela oslice anděla, snad pro mnou tušený zmar již od začátku povídky.

Děkuji za ocenění.

Nejdřív jsem si říkal, že to bude dílko nabádající proti pití. Vše tomu nasvědčovalo. Konec mi tedy tuto teorii trochu naboural, takže jej mám otevřený a trochu tápu, co se chtělo dílkem říci.

Safra, copak je to klapouchej?

Zasmál jsem se. My o vlku a vlk za dveřmi. I když je to převlečený vlk.

Napínavé do posledního řádku! Ti tři, i generál, jsou naprosto hmatatelní. Z masa a kostí a z citů a emocí. Moc se mi to líbilo.

Není mi jasný osmý odstavec od konce, je to o poručíkovi nebo o doktorovi? Jestli je to o obou dvou, pak nevím, kde dochází k přechodu.

Také jsem neporozumněl devátému odstavci od začátku (poslední z první části). Čemu podléhala ona trojice? Rutině, slábnoucí víře? Tady mi návaznost na začátek odstavce nedává smysl.

Autobiografie o OCD. A díky za přivítání.