Písmák Káčko
Káčko
Nejdřív jsem si myslela, že to sem snad radši ani nenapíšu, ale pak jsem si uvědomila, že bych zase lhala, kdybych nenapsala, jak to opravdu bylo.
Pustila jsem si Prodigy, Music for the jilted generation. Pamatuju si, jak jsem si od jednoho kluka, kterýho jsem od malička milovala, ale je to furt už ne tak pěknej kretén, půjčila tuhle kazetu a poslouchali jsme ji s bráchou. Ta hudba byla úplně jiná než všechno ostatní a tak zvláštně nás vtahovala.
Máš čas?
Máš čas.
Říká, že nemá čas mi ani odepsat
Ani mi nedá adresu, když mě pozve na pivo
Prej si to mám sama najít na netu
Siesta
Siesta
Toho dne se Rodrigo probudil z odpoledního spánku později než obvykle, bylo už šest hodin odpoledne horkého letního dne. Poté, co několik dlouhých minut zíral do stropu, popadl z nočního stolku jednu ze svých knih a začal číst, jak zrak ovlivňuje lidský mozek. Jeho mozek se skoro vařil, nejen kvůli hroznýmu vedru, ale také kvůli takové četbě. Prudkým pohybem zavřel knihu a ještě prudčeji vstal.
Růže, lilie, okvětní lístky
Růže, lilie, okvětní lístky
Růže bez záře
Lilie bez vody
Muž bez tváře
OZVĚNA BEZ TVÁŘE
OZVĚNA BEZ TVÁŘE
Pamatuji si tě. možná
Echo s okvětním lístkem bez růže, krvácející trn hořícího květu bez záře
Tvář bez rysů, rys bez tváře, ztracený pohled bez života
PÍSEK V OČÍCH
Písek v očích
Podzimní listí, studený chlad
Záře ranního světla
Třpytící se jinovatka
ZRCADLENÍ
ZRCADLENÍ
Drobné detaily
Rozmazaná obloha
Ztracené pohledy
Stanice metra
Stanice metra
Kolem mě rozsvícející se světla
Na očích sluneční brýle
Baví mě tahle chvíle.
Listy javoru
LISTY JAVORU
Listy javoru
Asfaltová cesta
Kousek přírody
Pohled do očí
POHLED DO OČÍ
Náhodné setkání
Náhodný čas
Pohled do očí
Prudké probuzení
Prudké probuzení
Letní den
Noční můra
Vyhaslá víra
Kniha ŽIVOTA
Kniha ŽIVOTA
Pamatuju si, jak jsem tě naučila číst
Pořád si to neuvědomuju
Tvoje kniha se zavřela
Mrazivé HAIKU
Mrazivé HAIKU
Roztříštěný led
Žhavý mráz postupuje
Prochází tělem
RŮŽE V PLAMENECH
RŮŽE V PLAMENECH
Okvětní lístky, stonek, trny
Život na hraně
A listy … proč mě smáčíš.
Dennodenně
Dennodenně
Jsem vzhůru už od tří.
Kolem pátý znova usnu.
V šest se probudím a přemýšlím o ničem.