Písmák Bolest
Vkrádá se další bolestivý křížek
rozlámaný únavou roste jako strom
ráno tělo ještě ztuhlé na kámen
I ztráta rovnováhy v nohách
Zrcadlo
Zrcadlo
Kapky deště stékají
mi po povrchu kůže
hledám čiré zrcadlo
Déšť
Z oblohy kane déšť
klíčky jahod sají
píseň lesklých kapek
Jako já vánek hudby:
Pomněnky
Pomněnky
Proudy míří vzhůru
kde je molo na Vltavě
aby mne zachytilo
Obraz
Z proudu vydělí se
obraz jemným štětcem
s pastózními paprsky
Tak stéká kresba snu
Dlaň
Podhoubí pro valouny
ty krůpěje z čistého zlata
rodí se mi pod rukou
Už jen nastavit dlaň
Supernova
Jsem bláznivé dítě
když jsem si myslel
že pramen nevyschne
Ticho a klid zmátly mě
Propast
Co jednou propast spolkne
to už nikdy zpátky nevydá
dole číhá netvor který požírá
Vše kolem jako na dně
Lis
Zdi okolo mne se nebezpečně
přibližují – nenech je
Bože dojít až na hranici
Ta se vine jako čínská zeď
Základy
Já tiše chodím po
vodě podvědomí
ve spodním sklepě
U základů mého domu
Chmýří
Chmýří
Do pavučiny za oknem
se chytilo bílé chmýří
z odkvetlé pampelišky
Bouře
Bouře
(autobiografická)
Zatímco se stromy pod údery
blesků štěpí rozeklané v bouři
Svícen
Svícen
Čekání na zázrak
se protáhlo, jenom
zrcadla svítí do tmy
Sopka
Jak se vinou mé vzpomínky
občas se některá vypaří výš
jako opar nad Rolavou v deltě
Jdu a nevím kam – výhled žádný
Překvapení
Dveře se zavřou
přesně o půlnoci
když je slyšet roh
jak houká tu hodinu
Napospas
Blesk pokřtil oblohu
půda saje lijavec
jako houba v lese
Letní bouřka bere
Gravitace
Dokud se točí svět
má tykadla kmitají
až přestane rotovat
Bude to konec
Dluhy
Jak to všechno vlastně bylo
vykouřilo se mi z paměti
jako odplavený říční písek
Zbyly dluhy až za hranici
Mosty
Mosty
Když se mosty spojily
v jedinou magistrálu
já dívám se na dálnici
Křišťál
Křišťál
Příliv a odliv – to jsou
naše dny řízené Měsícem
veškerá nebeská mechanika
Tajím
Tajím
Vytrácí se vlahý déšť
jako ledovce jenž tají
uprostřed já a splín
Valoun
Valoun
Postupně mě léčíš Pane
bolesti ustupují jako vojska
po prohrané válce
Motýli
Motýli
Odvrácená strana srdce
není mi přístupná – nese
si svá hluboká tajemství
Modřín
Modřín
Posouvá se Měsíc po obloze
v závěsu má Velký vůz
nebeská mechanika oživuje
Mrtvý
Mrtvý
Mým mejkapem je
disimulace zdraví
ale uvnitř jsem seschlý
Jehličí
Jehličí
Nemůžu přestat jít
umřel bych zaživa
jen skelet osobnosti
Sny
Sny
Přál bych si teskně aby
se mi vrátily denní sny
byly jako omamné koření
Grafy
Grafy
Když se pospojují
tečkované kostky domina
vznikne obraz z čísel
Zlom
Zlom
Když se láme jaro na léto
je to jako loučení se svěžestí
všeho nadějného klíčení
Leguán
Leguán
Dnes první budou posledními
nezáleží na rychlosti tempa
ale na poctivosti poutníka
Uprostřed
Milovala život
a jeho příležitosti
věnované právě jejím
tajným talentům
Hranice
Potřebuji světlo
nejméně sto luxů
k doložce přežití
Monitor září
Kniha
Moji ochranní andělé
čtou si v hloubce mysli
jako v odtajněné knize
Cítím doteky – je mi dobře
Vlasy
Vlasy
Jehnědy opadaly
na sklonku jara
vítr si hraje se semínky
Třetí
Třetí
Kolem třetí ráno snoubí se ještěrky
vržou litinové dveře: otvírá se depo
mlžná trať hostí noční spoj
Vrak
Vrak
Jsem vycvičeným potápěčem
pod hladinou kauzality
dřu o dno jako sumec albín
Naplnění
Naplnění
Ledy se pohnuly jak pontony
deset let jsem na ně čekal
túje darů přejí trpělivým
Krokus
Krokus
Den se mi jevil sněhobílý
nečekal jsem obraty
ale má černou tečku uprostřed
Proudy
Proudy
Zatímco proudy páry
za letadly drží tvar
má mysl je zas matná
Slunečno
Radši bomby bez
rozbušek - co kdyby
se náhle spustil
ohnivý déšť z oblohy
Pomněnky
Proudy míří vzhůru
kde je molo na Vltavě
aby mne zachytilo
když se písek mísí s vodou
Obraz
Z proudu vydělí se
obraz jemným štětcem
s pastózními paprsky
Tak stéká kresba snu
Nahota
Jiný řidič jiné střevíce
stará známost kdesi zapadla
jako když se zavře stavidlo
Čas je to co nám chybí
Průzkumník
Průzkumník
Vstup do lesku zrcadla
dovede tě k jiné dimenzi
Alenka už leží unavena
Fobie
Bojím se většího shluku lidí
na zastávce – je jich moc
Co na to má sociální fobie.
Ale našel jsem pár dobrých přátel:
Bolest
Vkrádá se další bolestivý křížek
rozlámaný únavou roste jako strom
ráno tělo ještě ztuhlé na kámen
I ztráta rovnováhy v nohách
Viróza
Setmělo se brzy a pavouci
za oknem marně vyčkávají
že je pustím k sobě do tepla
Sloni na chůdách kráčí večerem
Krystaly
Horské křišťály potichu rostou
vysoko v brazilských jeskyních
jako cennosti mladých mystiků
Coby nezcizitelné Nebeské knoty
Zrcadlo
Kapky deště stékají
mi po povrchu kůže
hledám čiré zrcadlo
Abych našel sebe
Země
Hudba hraje rock
deštěm uplakaný Nový rok se
zmítá pod nápory orkánu
šelma teprv bude vypuštěna
Titan
Nacházím se v bublině
nebývalé pevnosti
žiji v kouli z titanu
nemohu z ní ven
Jméno
Slyším jak voda volá moje jméno
jsou to dlouhé hodiny jako na orloji
nepřestává s tím ani v noci když spím
náhodně se probudím a je to tu stále
Víra
Jsem na střeše světa
nedá se tu skoro dýchat
krásný výhled do podhůří
plocha mraků jako pevnina
Pláč
Kolik toho mladá žena unese.
Ani ne tak gulagy a uranové doly
nebo koncentrační tábor
ale dnes a tady v lůně depresí
Samota
Sudičky mi předpověděly samotu
bráním se jí jak jen můžu, chycený
a navazuji krásná přátelství
ale sudbě se nevyhnu jako smrti
Opium
Planeta zlomených srdcí
obíhá kolem bílého trpaslíka
s deziluzí enormní gravitace
Žijí na ní prokřehlé bytosti
Perla
Vlny po hladině bouří. Já ležím na dně v písku – jsem lastura s perlou. Uzavřu se světu a nikdo mě neotevře. Kulička jako zdroj síly dává mi pít z karafy života.
Duchové
Hvězda duchů zesnulých žhne na obloze. Stovky nočních světelných let daleko. Výhled na ni je poněkud mlžný - opar nad Rolavou. Všemi barvami tam svítí: různé povahy se sešly.
UFO
Nastala půlroční severní noc. Svítím. A najednou malé UFO začalo mi v šeru kroužit před očima. Poziční světla a gravitační motory.
Bezčasí
Která verze mne samého platí. Točím se jak hrnčířský kruh. Sféry duše dýchají kyslík z lahví. Nekladu si otázky, žiji jako dítě ze dne na den.
Perlorodky
Všechno zde je provázáno předivem blankytu. Někde pohne se list, na Sahaře roztočí se vír. Kdo vstupuje do takových souvislostí. A kdo vychází zpod deštníku bílých mraků očištěn.
Čas
Prstenec se prolíná se spirálou. Ticho, jen vibrace síly. Poznávám chování vnitřního času. Plíží se jako kočka trávou, každá vteřina je dlouhá.
Monument
Schéma pyramidy – tajemný rébus. Slunce dovnitř nepronikne. Chodby pnou se jako vlásečnice. Propadliště skrývají se v zákoutích.
Bezčasí
Která verze mne samého platí. Točím se jak hrnčířský kruh. Sféry duše dýchají kyslík z lahví. Nekladu si otázky, žiji jako dítě ze dne na den.
Osamění
Postupně couvám do bodu těsně před chorobou. Varovné signály sice dýmají jak malé ohně. Ale jinak jen ohňostroj každodenních bojů. Možná půjde vývoj ještě více zpět jako mořský krab.
Domov
Všichni hledají směr domů. Pro někoho je to postel v opuštěném domě s lahví rumu u polštáře. Pro někoho sféra Nebe. Bude záležet na uchu jehly.
Dlaň
Hvězdy vklouzly do oprátky za mraky. Mrtvý večer atakuje půlnoc. Až se rozední, bude vidět dar mozaiky. A odraz slunce na hladině řeky pod oknem zapálí louče.
Hledím
V mé mysli se točí vítr. Přerovnávám úkoly jak poštolky mláďata. Mívám pětiminutovky ztráty prostoru i času. Hudba vzdaluje se.
Netopýři
Přitlačený ke zdi prostupuji do prostoru, kam už nemohou. V mlze utajení. Hledám svobodu, která se mi ztratila pod stínem lípy. Nacházím parciální strategie, nefungují vždy.
Okamžiky
Jaro přineslo mi šťastné okamžiky jako blesky. Při pití nealko ovocného piva. Pokaždé přistihlo poezii in flagranti. Otevřel se průzor do krajiny.
Šero
Tam, kde končí oceán, na okraji světa. Přepadává voda přes břehy. Lijí se vodopády do propastných hloubek. Kolumbus hledal ten spád.
Mlčení
Lidé bez odpovědí jsou jako stromy bez listů. Bohaté myšlenky zůstávají nevyřčeny: mrtvé babočky. Blokované telefony, někdy ochotní, jindy němí. Přitom fíky slov vytváří jádro - jsou prakticky všude.
Ostrovy
V dálce rýsují se ostrovy. Chtěl bych je postupně všechny poznat. Doplout k plážím. Ochutnat plody kokosových palem.
Dítě
Daroval jsi mi všechny ty malé věci. Sice našetřil jsem na ně, ale byly propůjčeny. Má je vděčnost. Když mám úzkost, podívám se na stůl.
Ukrajina
Obklopuje mě studený vzduch, daný počáteční brízou. Léto má chladnou náturu: prší velké kapky jako brouci. Na asfaltu bubliny malují pitoreskní obrazy. Venčím Jimmyho Šišu, ten se jen otřepe a je suchý.
Utajení
Odvrácená strana Měsíce neukáže tvář. Gravitační síly ji drží v utajení. I já mám stranu bez diváků. Kterou ozařuje jen světélko v hrudi - jako u každého.
Zklidnění
Kořeny břízy uprostřed Pythagorova kruhu prorůstají dolů. Až k lávě na dně skály. Ustupuji tiše. Stačilo by málo a střelka směru by se narovnala.
Delta
Při stoupání po točitých schodech padla na mě náhle tíha mých přečetných let. Všechno v těle rozlámané a na duši šrámy. Jako by pýr vyčerpání zahlušil mé radosti. Tak jsem se vyšplhal do patra mrakodrapu.
Bludiště
Jimmy Šišo je slepý na pravé oko. Já vidím jenom půlkou mysli. Probouzím se dezorientován jako ploštice. Kdo jsem a co tu dělám.
Jed
Život je jed i protilék. Uštknutí hadem bolí, smrtelné. Ihned podávám sérum, abych nezemřel. Zdvihá se vítr neznámého původu.
Levandule
Hrál jsem si s plameny a vyvolal příšeru. Teď kolem mě bloudí jako pouštní lev. Nevydržím už moc dlouho, jsem právě narozená vážka. Poučil jsem se znovu o síle prostořekých obav.
Návrat
Smrtelná únava duše jak průsvitný vodoznak. Silokřivky okolností semknou se a zavřou dveře. Opravné prostředky shoří jako zapálené snopy slámy. Pak už jenom udělat z putování All The Best.
Letní
Když teploty přesáhnou třicítku, stávám se nepoužitelným jako stará onuce. Denní světlo, ten požírač hvězd. Nese sebou výheň poledne. Ale nechť vstoupí.
Proudy
Příkrove nařasených mraků na polední obloze. Buď mým průvodcem. Vydávám se k tobě vzhůru jako volavka. Letím těsně pod tebou.
Požár
Požár dosáhl k plynovodu. Exploze vyplašila veverky. Plameny se šíří roztrženým potrubím a vybuchují jako světlice. Hasící systém mimo provoz.
Kluzák
Můžeš plachtit - jsi kluzák. Šumění větru na křídlech, jinak ticho. Dole pole slunečnic – matně září. Vlečný letoun míří dolů.
Prorůstání
Je Láska mrtvá. Někteří se točí v kruhu její smrti. Ale to je osobní jako avantgardní šat. Ona coby závaží na misce rovnováhy.
Čápi
Čápi hledají své hnízdo na komíně, který byl včera odstřelen. V pozadí se otáčejí mlýnské kameny jak vltavíny. Vichřice se potají zasnoubila s orkánem. Jepice stárnou k horizontu Dne.
Žízním
Vzlínající vzpomínky marně hledají úlomky rozbitých zrcadel. A mě fascinuje tohle klokotání času: Osud se převaluje v jeho pěnách. Jsem pod kuratelou života. Berličky se lámou, křehké jako uschlý bambus.
Očistec
Čas a prostor. V Nebi nic takového není. Snad jen pyl z lilií a věčná záře. Očistec je tady, peklo vystrkuje rohy.
Milan
Bezdomovec – má manželku a je chytrý, pobývá v garáži. Naložený v hladině vína, geniální dítě. Oči šikmé po matce Číňance, která zmizela v propadlišti vztahů. Nepohrdne cigaretou, sbírá vajgly z košů na ulici.
Šípy
Někteří lidé vystřelují jedovaté šípy hněvu. Řeklo by se, že to neublíží. Ale ve světě myšlenek jsou ty hroty reálné jak železné špičky. Zasáhnou srdce a učiní ho bolavým a okoralým.
Dron
Dcera Majka začala mluvit s postavami v seriálu. Radí jim a hodnotí je nahlas. Stává se součástí příběhu. Osmdesátý díl ji rozesmutnil, přešla na další.
Mandarinka
Mandarinka vydává své tajemství. Dužinatá sladkost bez jader. Specifická chuť, jak jsem ji silně cítil v dětství. Buňky na jazyku okoraly, ale přesto vím.
Klid
Povodňová vlna pomalu opadává. Břehy je zas vidět. Voda teče rovnoměrně, jako když odvíjí se klubko. Strachy už se vytratily, tvá operace proběhla, teď ležíš a spíš.
Plameny
(přírodní obraz)
Viděl jsem, jak neznámý muž sedí na břehu. Pozoroval slunce, které zapálilo zlaté ohně na řece. Svit se měnil coby kaleidoskop. Bylo vidět pstruhy duhové hned pod hladinou.
Pohyb
Všechno se hýbe: planety, lidé, květiny i brouci. Za gravitací, za obživou, sluncem a za potravou. I já se šplhám po spirále. Kde ta končí, nevím.
Dětství
Slunce rozprostírá plášť. První léta plná halucinací jak vody, ve které chobotnice vypouštějí inkoust. Pak vzpomínky přestanou být vidět. Ale roky klikatí se, modré drama otevírá bránu.
Spánek
Mluvíme asi všichni ze spaní
jako domorodci z jiných planet
letním časem se frekvence zvýšila
jen u sebe si nejsem vůbec jist
Sonary
Vysadil jsem poetickou antikoncepci
užívám si rozjezdu pro hvězdy
rodí se po ní prý samé holky
mé básně tedy budou dívenky
Spirála
Cyklické zkoumání
vede mě k porodnicím
jako buzola
spirála končí na obvodu
Klíč
Mám v nohou basový klíč
pevně mě drží při zemi
zatímco hlavu mám v oblacích
protínám tažné dráhy ptáků
Rotace
Ať se věci otáčejí. To mám rád. Ať se valí z kopce. Nezmechovatí.
Póly
Být nebo mít. Bojím se svobody pólů. Zastavuji kolotoč, unavený vnitřní bitvou. Řetízky vlají ještě vzduchem.
Zatmění
Pilíře popraskaly. Zatmění srdce. Na obloze rybí oko. Jde si vlastní cestou.
Sen
Staví se tu barikády ze skla - zadržují kyslík. Hojnost kytek vyrábí den po dni atmosféru. Osídlený Mars. Lidská tvář a oranžové skály.
Pokojík
Přebývám v malém království s květinou. Stůl plný papírků s hesly, která dávno neplatí. Zálohování mi bere dech, kontroluji zkontrolované. Povýšen na úředníka ticha konám svoji práci.
Celek
Všechno nalezl jsem tam, kam oko nevidí. Zapůjčenou existenci, dlouhé radosti i krátký žal. Celek vzácné krásy. Vztahy s přáteli.
Psychika
Psychiku mám křehkou, vrásčitou a rozháranou. Občas se dokonce zmrzlá pustina odráží od stěn. Obavy z arestu kulminují s každou náhlou atakou. Ač připraven, znovu se nechávám nachytat.
Střepy
Z rukopisu Skleněná osnova
Jarní vítr přivál zabijáka s atakami. Bula vysvětlení - žádná není. Čelní laloky rozpoznaly změnu a ladí se na nemoc. Ohrožený druh látkového stegosaura sleduje mě jedním okem ze židle: Úzkost hřeje se mi na prsou jak had.
Tíha
Nesu desetkrát větší tíhu, než unesu. Mlčím o tom jako vorvaň s nalomenou ploutví. Dívám se pravdě do očí. A nacházím tam modravý svit.
Albatros
Dosáhl jsem břehu: něžná vůně. Přítomnost náhle ztratila ostruhy. Opar milosti teče z delty po mých vlasech: ulpívá v nich. Naposledy před lety.
Pastičky
Ustrnutí v opuštěném močálu. Přízraky novoročních pastiček. Příliš tenký vzduch. A světla z metanu: pro Eliáše proťala ohněm tmu.
Duha
Kudy jde má dřevěná mysl. Toulá se pastvinami blízko Betléma. Pomalu se vzdaluje do mlhy. Přichází déšť, nevadí mi.
Požehnání
Mé klidné dny jsou požehnané Tichem. Nesou zlato v hřívách koní. A nepatří šelmě, která v dálce brousí kolem. Pocit z nich je čistá radost.
Zrcadlo
Zimní slunce – měkké a nesmělé. Koupu se v něm jako lachtan, vedou mě instinkty. Pak najednou přišel globální horký déšť. Nevidím žádné lastury.
Válka
Skrývám se v mlází. Tornu na ramenou. Pozoruji odraz slunečního paprsku. Je tam ostřelovač.
Touha
U nás na rozcestí staví dálkový autobus. Když tu lelkuji, chce se mi nasednout a odjet na konec světa. Objevovat nové zvláštní kraje. Kde se nedomluvím, ale uvidím třeba zase Amsterodam.
Sen
Staví se tu barikády ze skla - zadržují kyslík. Hojně kytek vyrábí den po dni atmosféru. Osídlený Mars. Lidská tvář a oranžové skály.
Lesk
Má lásko, kam se ztrácíš, do které jeskyně tě chtějí uvrhnout. Planeta se nerušeně točí, jen já jsem chudší o tvůj lesk. Jdu stejným směrem, skoro bez tebe. Teskno je mi.
Srdce
Mám srdce vystřelené z pouti. Mezi černou a bílou mísí se v něm celé spektrum. Však jak mám cítit, když je papírové. V paprscích vyčtu, kde zbývá prázdné místo.