Pštrosík

Za prosluněného středečního dne se malý pštrosík rozhodl hodit všechnu nudu za hlavu a přál si být nezávislý.
Rodiče mu tento nápad sice rozmlouvali, ale pštrosík byl ve svém rozhodnutí neoblomný.
Trval na svém.
Vydal se na cesty.

Říznul jsem se

Říznul jsem se
do prstu
při krájení chleba.
Krve jak

Někdo se naučil

Když jsem se
narodil
vypadal jsem
skoro jako

Povzdech

Proč zrovna já
pláču.
Teď.
Vždyť jsem takové

Zazpíval

Zazpíval uchylnou melodii
a ostatní se přidali.
Napil se
i oni si přihnuli.

Bramborové blaho

V krematoriu

V krematoriu vedle sebe stojí dva pánové, jeden jí a ten druhý úpěnlivě nad něčím přemýšlí. Tvoří vcelku harmonický pár. Když ten první skončí s hodováním a labužnicky si olízne konečky prstů, podívá se na svého druha, který se naň dívá pohledem vskutku nic dobrého nevěstícím. Poněkud znejistí a hloubá.

Krteček

Já veselý krteček
vykopu vám hrobeček
chci si s vámi děti hrát
kosti v těle polámat.

V aleji zahřmělo

V aleji zahřmělo
a já bych si přál
vyskočit ze křoví
a ukázat své

Jak sladké

Jak sladké to bývá probuzení,
když polibek tvůj a
něžné pohlazení
pomalu otvírá srdce mé

Retro

Má lásko,
sílí snad naděje záludná
znovu tě zasněnou spatřiti.
A příjde zas chvíle příhodná

Stánek

Zrezivělá klika od zpovědnice
a celý kostel páchl
Velikonoce jsou pryč
v nádobě se svěcenou vodou

Klokaň

Ještě jeden skok
skočil klokaň.
Klok.
Domorodec oštěpem

Navždy

Ležela si vedle mne
a naše těla se spolu
dotýkala.
Ještě více se přitisknout.

Co to je?

Dva brigádníci dokouřili své svačinové startky (jeden měl s filtrem, druhý bez). Aby snad nevypadali podezřele, chopili se svého nářadí a při rozhoru o minulé zábavě v Lučanech, předstírali pracovní úsilí. Když najednou jeden z nich (byl to ten, který používal rýč) vylovil z drtiny takovou měkkou a beztvarou věc (později v hospodě říkal, že prý byla hranatá). Chvíli si ji udiveně prohlížel, a pak se zeptal:
Podívej, co jsem právě vykopal.