Něco o životě
Něco o životě
Žít ve vodou naplněné číši
moci dívat se ven,
ale pouze broušeným sklem.
Vzpomínka
Vzpomínka
Oblékla se do pavučin babího léta
a se šelestem lučních kobylek
se rozletěla do vnitřního světa
Co skrývají mraky
Co skrývají mraky
Abecedu mraků zkouším číst,
odstíny modré mísí se tu…
skryté písmo chce něco říct,
Harmonie pocitů
Harmonie pocitů
Stalo se to vpátek či v sobotu .
Co je málo a co víc .
Srdce mlčí ve větrném šepotu
Znáš ten pocit?
Znáš ten pocit .
Znáš ten pocit býti sám .
Vlůně přírody klidně dřímat,
klíčem zamknout světa klam,
Vím, že se vrátím
Vím, že se vrátím
Vím, že se vrátím…
Modré zvonky na louce zvoní,
cítím se silnější než loni
V čajovně
Včajovně
Čajová konvice se svíčkou je zátiším,
do stran září plamínek zlatavý;
tady zvuky města neslyším
Naděje s vůní léta
Naděje svůní léta
Vlak tiše uhání tmavou nocí,
která si oblékla závoj zhvězd,
měsíc svítí tajemnou mocí,
Cesta za světlem
Cesta za světlem
Všerosvitu nadějí bloudím tmou,
kamínky radosti u cesty chybí;
klopýtám přes kořeny slabá únavou,
Procitnutí
Procitnutí
Vše se děje pouze prozatím
dýcháme, žijeme, milujeme;
někdy se stanou věci tajemné
Na křídlech snů
Na křídlech snů
Dnes křídla narostla mi,
nepatrná, malinkatá;
touhu uhasil doušek poznání
V divadle
Vdivadle
Na jevišti je, zdá se, zmatek.
Loutky se usmívají a svou roli hrají,
nikdo ale neví, zda je úterý či pátek.
Víla
Víla
Na rozkvetlé louce tančí víla
uprostřed štíhlých bílých kopretin.
Ach, jak ráda by šťastná byla,
Tajemství
Tajemství
Kdo cítí velkou bolest v duši,
pak napít se živé vody stačí
a láska nám vstříc kráčí.
Kouzlo minulosti
Kouzlo minulosti
Zvony právě odbíjejí poledne,
kovář začal práci svoji,
příjemně zní tóny zvonkohry
Obraz pocitů
Obraz pocitů
Jak vybarvit ten obraz pocitů,
prsty se nedočkavě chvějí,
jedna barva ale chybí tu
Svět emocí
Svět emocí
Potkaly se na ulici dvě paní - Lítost a Prázdnota.
Začaly si povídat a v očích měly slzy.
V srdci se jim totiž usadila Samota,
Nejistota
Nejistota
Přišla na jeviště a údivem ztichl sál,
byla zahalena všat plný náznaků
i největší optimista se trochu bál,
Úvahy
Úvahy
Vlak tiše uhání krajinou ranní
jak šíp vystřelený zluku.
Jaro už je skoro vrozpuku
Pohled do zrcadla
Pohled do zrcadla
Ráno do práce a domů za tmy
ve spěchu trochu spánku či zábavy
ze stresu výbuch sopky Etny
Touha poznání
Touha poznání
Prsty se laskají shrníčkem zporcelánu,
mátový čaj pijí žíznivá ústa.
Vkaždodenní všednosti hledám do nitra bránu
Po letech
Po letech
Stoupám po schodech ve starém domě,
ty praskají pod tíhou nejistých kroků.
Nikdo nešel tu řadu roků,
Druhý život
Druhý život
Město zahaleno vranní mlze dřímá,
lidé ve spěchu jedou do práce.
Na horách vládne paní Zima
I v dešti je poezie
I vdešti je poezie
Dešťové kapky ťukají na okenní rám,
jsou tak jemnou hříčkou přírody,
šedivá mračna nejsou přírodní klam,
I strom má duši
I strom má duši
Už neuslyší bzukot pilných včel
ani ranní zpěv ptáčků ve větvoví,
snad to takový úděl býti měl,