Písmák Do svět nic
Ještě pár nádechů
pod ledovým sluncem
Ulehnout do mechu,
zazvonit koncem
Temnušky
Prázdný jako dům o prázdninách
Temnušky skrývají sev puklinách
V šedém stejnokroji, jde zástup dnů
A já víc než kdy dřív, cítím že stárnu.
V kovové rakvi
V kovové rakvi narostou mi křídla
Stvořím si nebe, ať je kam letět
Aleji z betonu krev neprořídla
Dříve než pomyslíš, už budu vědět.
Ostrov
Táto, ty jsi ostrov
Řekla mi Valerie
. a šla stavět
deštníkový dům.
Ze světa lidských samot
Jsem posledním podzimním listem
Přimrzlým zoufalstvím samoty
Jsem ukryt mezi řádky
v knize ztracené pod vrstvou prachu
Cestovatel v čase
Jsem cestovatelem v čase
V jednosměrných kolejích
Rychlostí 60 minut za hodinu
Zastavím až v Bezčasí.
Hnízdo černých vran
Hnízdo černých vran
Uvnitř mojí hlavy
Klovou do všech stran
Nejde se jich zbavit
Černé světlo
Po mnoha letech vracím se zpět
Klíč k domovu konečně mám
Nadešel čas, opouštím svět
Potravu červům v zemi teď dám
Provazochodec kráčející po ostnatém drátu
Provazochodec kráčející po ostnatém drátu
Žiletky se mu zařezávají do chodidel
Odhodláním vyrovnávaje homeostaze ztrátu
Kráčí vpřed a dál nesouc svůj bolestný úděl
Dnešní ráno
Pod sklopenými víčky
mám otevřené oči
a pozoruji tmu.
Naslouchám tichu
Mlčení ve světě jenž nepřestává mluvit
Započal jsem boj o každičké slovo
Válku, jenž rozhodne co bude dál
Rozmotat obvaz a odhalit bolest.
Nebo pozřít slova v pochybách.
Eschatologie ozvěn
Ticho potom co dohraje hudba
Za plamenem vyhaslého ohně
Jen v neexistenci je věčnost
Eschatologie našich ozvěn.
Kresba křídou v dešti
Možná že je
život jen kresbou
křídou v dešti
Možná že je