Písmák Ta krásná neznámá
Ve mně bouře, tma a chlad,louku cítím stále, snad.
Jako drama bez nadpisu,výšlap bez kompasu,každý krůček v blátě,ta Krásná Neznámá hledá tě.
Ta, co ti loukuuž nikdy nezalije.
Nezasadí ani kvítko,trochu deště přivolá.
Ještě chvilku
Nechci ještě odejít,
malá by stačila chvilka.
Vneustálém strachu žíti,
že to skončí jistě zítra.
Kousek světla
Ta dívkaje pro mnejako kousek světla,jenž se tmou sunetím prázdnem,které osvítí,tím dnem,které vyvýší- se světlo sune.
Kapka
Kapka.
Kapka naděje, která by byla na světě více potřeba. Kapka té pokory, která chybí a mizí. Kapka milosti a dobra se už do každodenního parfému dávno nepřilévá.
Akrostich ponurého podzimu
Příteli můj, kde jen jsi.
Od brzkého rána se trápím,
Nenacházím stopy žádné,
Určitě jsi zdráv.
Život v knize
Už bych chtěla kapitolu novou, stránku otočit.
Nedívat se na předešlé, některé přeskočit.
Začít sjiným příběhem, napínat se průběhem, a
nečekat až mi autocorrect schválí začátky vět.