Písmák Melancholická...
Když slunce v oparu prosvítá,a ruka rukou se prosmýká,dech mrazí v tom teple citů,oči přivrou řasy plné krystalitů.
Když voda v kaluži mrzne,a tělo tělem se projde,polibek chladí v těch slovech rtů,vlasy třpytí měsíc stříbrných odstínů.
Když balkon v patře zůstává,a slovo slovem se potýká,tělo hřeje v cizím objetí vášní,srdce naříká, chladne melancholií.
Věřil jsem...
Jednou jsem Ti slíbil povídku, ale již ji asi nikdy nenapíši. Slíbil jsem Ti báseň, ale mám jen pár roztrhaných slok. Slíbil jsem Ti celý život, ale nějak se mi to hroutí. Zírám do obrazovky monitoru, kde mám na ploše nějakou divnou oranžovou tapetu.
Silueta v červených šatech
Šelmičce.
Ty krásko s přetěžkými víčky,ty opálená silueto s vlajícími šaty,barevné nehty se zarývají do mých zad.
Ty šelmo s překrásnými lýtky,ty měňavá lásko s něžnými zmatky,plavé vlasy se spouští na rty jiných
Ty silueto s přetoužícími rty,ty svádivá ženo s červenými šaty,vysoké boty se ozývají ze zemí kamených
...znovu objevená...
Sedím u počítače a surfuji po Internetu. Je Silvestr. Snad večer přijede ta má láska, ta slečna, žena, či dívka, po které prahnu, po její přítomnosti, po ní. Schází mi a já si uvědomuji, co vlastně od ní požaduji, co chci od života.
Souznění..
Zima a tma halí ulici do černého hávu. Jen tu a tam na zmrzlý chodník dopadne paprsek oranžového pouličního osvětlení. Dívám se na sněhem zapadaný trávník a pozoruji, jak tu a tam se blískne vločka odrážejíc měsíční světlo. Je mi trochu zima, raději bych seděl doma a pil čaj.
Pro ni...
"Život je pouhým životem,
sen je stále jen snem,
ráno je smutné,
a večer tesklivý.