Písmák Na břehu života
Na břehu života,kapky krve brečíme,černá to robota,na ostnech klečíme. Drží se v blízkosti,mrazivá přítomnost,bolí to do kostí,ničí to osobnost. Nemám teď klid a spaní, bojím se pomyslet,strach je tu mojí paní,musím se zamyslet.
O
Veršotepec, člověk snad bůh,rozčeřil na čas pražský vzduch:Tajemství shody a míru,prášek štěstí vmeten víru.
Okolnosti sivé, potemnělý svět,zapomněli jsme myslet, statečně bdět. Vyrostly děti, konzum i špína,nemáme vzory, krize, vina.
Čekali jsme dlouho, je to bůh.
Hrůza
Sedím, dívám se dolů.
Sedím vkoruně stromu.
Oči mé strašlivé divadlo svírá,
to zelenásmrt se na nás dívá.
Semínka mazlivý
V semínku nové květiny, kterou spolu zasadíme,
plavou si slůvka nevinný,zas snimi se pomazlíme.
V rojení jiskra vyskočí a zažehne milostný žár, ve vodě těla namočí,vzejde smyslný novotvar.
Ze země do nebes má růst,i když se mnohdy zvedá prach,ačkoliv přijde krušný půst,tak jistě netřeba mít strach.
Zpočátku
Trápím se, trápím, hledám,kde bych Tě nejraději potkal.
Snad za jedním z okýnek,plápolá očí ohýnekje tu spousta nabídekale já mám Tvůj pramínek.
Jdu navlhlou ulicína čele lampy svítícívítr tam žene krabicíauto, řidiče s čepicí.
Hledám, hledám a našel jsem: místo v mém srdci.
Skřítku můj, jenž bdíš pod nebesy
Slunce nás voskem potřelopřes malé žluté motýlky,pak strašně rudě na čelovyrylo moje polibky.
Mučí nás naše samotapostel bílá,pocit ticha;láska je chutná dobrotakterá je bázlivě skrytá.
Tak milujem se v tramvajije modrá,mimo svět stojíposlední takty dohrají,skříteček úsměvem zvoní.
....na klíně
Prší kapky dolů a dolů,a obkreslují tvoje tělo,za hlavou zvuky zvonů,duní to slovo, Gabrielo.
Každý krok co uděláš,rozpustí bubliny ve vodě,myšlenku kterou máš,nenechej život náhodě.
Šampón ti stekl do očí,tváříš se hodně neklidně,ruce ti ručník obtočí,a pak jim usneš naklíně.
Trny v palci
V očích ti svítá modrý sen,tramvají pluješ neklidně,když venku žije hezký den,kotě si vrní na klíně.
Ven ze svýho klišéchceš vždycky odejít,zas do modrého plyšepro svůj slunečný svit.
Sklenice letí k podlaze,střepy se zhusta rozezní,chytám sve štěstí od saze -úsměv do tmavomodrých dní.
Valčíček lásky
Kapky lásky tančí po rtech,valčíček lásky na dobrou nocpak už lopotím se ve snech,ze kterých nemáme žádnou moc.
Ráno prchám ze sebe ven,oči hledají známý pramen,obejmout krásu u kamen,zapadnouti na zemi znaven,
Voda poteče do vlasůústa podpálí silný oheňpřipraven svému zápasuo rozum, city naši vášeň.
Melancholická
Na duši mi visí šmouhy,
bojím se své vlastní touhy,
sám.
Ronit stíny budu asi dál.
DO lesíčka
Na zeleném koberci v lese;klid, ticho a sluncetajně, vášnivě najdeme se;klid, smích taky slunce
Pak ležet budem v té kráse;klid, ticho a sluncezapleteme ruce svý zase;klid, pusa a slunce
. a pokud se nezvedli,leží tam dodnes . :o)
Člověk si musí
Spolubydlící po akci: "Člověk si musí prosadit svou blbost. "
MaXiMuS
SuMiXaM
Jednoho dne povstal z lidumuž, který stíral cti bídu. Hrdině chránil svoji katedrálu,nešetřil slzami - bránil dámu.
Byl zlatavá pochodeň do nebenárody všechny přijal do sebe.
Jednoho dne stanul k lidumuž, který nešetřil slibů.
na trávě
Na návsi mečely kozy, kohout kokrhalu rybníka za zvuků dotěrného hmyzu,venku sílily květy, sály sladkou mízuze země a hvězdy obraz na čas zapadal.
Trápila v puse stébla trav,voněla zvláštně,snad šeříkem,cvrček přistál nad nahým pupíkem,
tu vyklouzlo z ní: "Já mám strach. "
Políbil jsem ji. Cvrček uletěl,aby nepřišel o záblesk slunce,vyšlehl bleskkrutě, prudcesvět nám svou náruč otevřel.
byla jako slunce
Slunce padá ze skály,
Letí nebeskou rychlostí,
Jeho křídla jsou spoutány,
Od pout zářezy do kostí.
Tmavá hvězda.
Bylo nebylo,jedna dívka žila,byla jak sluníčko,stalo se, prince políbila.
Chudinka maličkáon prokletý byl,osud jí té nocidvě tváře vykouzlil.
V noci zářící hvězda,ve dne tmavá a oblačná,někde v srdci lásku nesla,byla mocná, ale ne zázračná.
Žije tu stále,tmavým dnem i světlou nocí,už nezná krále,co vykouzlil jí ten pocit.
…
Na očích se lesknou slzy,
tam, kde dřív se jiskřilo,
možná bylo to moc brzy
a moc se jim to líbilo.
žít s láskou
. chci Ti psát krví svou,
že chybíš mi moc
můj obrázku z dálky,
o tom, že slunce šlo spát
Ať TOBĚ
Ať krásný den, dívá se do Tvých očí,ať jemný vánek, vlasy Ti upraví,ať čistá voda, rty Ti omočí,ať čistá láska, duši Ti obalí. Ať krásný den,navěky plyne jen,slunce s Tebou se raduje,a život krásný osud Ti daruje.
Malá velká slečna
m a l á slečinka
zasněně k r o ut í hlavou
na mojí r u c e
Spoutani
Tělesná láska je neřízená střela,
co padá volným prostorem
a na ní sedí lidská těla
sevřená silným okovem.
Rozpáraná podprsenka
I vy proklatý snílku Vladimíre,
co z vašich hloupých nápadů.
Kutálí se krabice s nedopitým vínem
a já dostávám náladu.
Veselá louka
slova leti prostoremjak nekonecny ptakkdedeje seje jen rejprapodivnych bab. amotylci nechaji se lapatod krasnych lofcu trofejikam brouk ma slapat.
NE NEČÍST!
Píšu krví můj nový dokumento starém a poznaném. Účastníci hovorů jsou stáledočasně nedostupní
a já nevím kam jít,
kde spočinout a s kým,tak abych nenarušil smutné a krásné spolužití,s židlí pod mou hýždí. Cítím se nezvykle nepotřebný - možná použitý. Zítra ráno v šest si promítnu to dobréze svého příběhu a půjdu spát tam,kam se běžně nechodí.
Pláč jednoho dítěte
Ďábel přišel,
začal pálit moje slzy.
Bůh na mě křičel,
na můj úsměv drzý.
První haiku
slunce žhaví a taví
anténí stožár
a jiskry Ti kreslí na tělo
pád vody
Umírám nezměrnou touhou. Zas vidět Tvůj zasněný smích. Před chvilinkou pouhoujsem zažil nádherný hřích.
Když řeč schovala se kamsia mé ruce hrály na klavírpolibek obrátil nám kapsyna stole zářil netopýr.
První flám
Je čtvt na šest,první flám, večerní ryk byl vína pln,kde kouřem voněl malý sál.
Pilo se hodně,někdy až moc,pak jedna inflagrantiprobdělá noc.
Hřály a chladilyrozverné lidičky,sem tam i mrazily,po ránu nočníčky.
Je čtvtrt na sedm,první sám,ten noční ryk byl smíchu pln.
Péřový mrakodrap
Na mrtvý myši na stěně,
Díváš se trochu nesměle,
Prý, kam si to zase šláp.
Ztratil jsi životní prstoklad.
Bolestné loučení
Ty dívka mých snů jsi byla,
co nade všechno měl jsem velmi rád,
nebylo dne,kdybys se mi nelíbila,
chtěl jsem Ti všechno, co mám dát.
Sarajevský opilec
Šel jsem já takhle po ulici,měl jsem drsnou vopici. Ze shora paprsky šlehaj,to si mě na mušce hledaj.
Prošel jsem rozstříleným sídlištěm,noc spánku prý dopřála všem. Ze shora paprsky šlehaj,to si mě na mušce hledaj.
Láska v Sarajevu
Šli jsme spolu ulicí,
nad hlavou hvězdy zářící,
A duše byly blíž ablíž,
šaty itěla na obtíž.
Tanečnice se štěstím
Tanečnice se štěstím
Láska je smutná tanečnice,
přináší pocity hříšníka,
přežijete-li jibez opice,
Tlak!
Tlak.
Hustota věčného polykání a sání,
se mění snekonečnou pravidelností,
bez nároku na pozdní ujednání,
Hlučný únos
Jsem unesen,
mé vědomí je pryč,
jsem teď jen neúnavný dříč,
dobývám rozkošnický sen
Óda o zakleté žabce
Óda o zakleté žabce
Žila žabka a měla osud
(prokletý a bez vody)
prý možná proklela rosu
Radostně levou, pravou, levou!
Radostně levou, pravou, levou.
Radostně jdou lidé do polí,
radostně kráčí, jdou sít obilí.
Jdou s vervou siláka,