Písmák Nouzový východ
Smývám si jeho smradPo padesátý už snadMožná i vícNenávist bez hranicNaděje. Iluze si hřej.
Smývám si potTen znějTo když na mne si leháRozkvetla louka. Slunce.
Čajovna
Do ticha hledím v Čajovně Dobré,
pro Tebe snesl bych z nebe vše modré.
V čaj bych se proměnil,
aTvé rty svlažil,
Jsem..
Jsem letní bouřka, která tělo tvé hladí. Jsem šum rozbouřených vln, co smysly tvé svádí.
Tvrdohlavou vírou, tvá přesvědčení ničím. K šílenství tě přivádím, když ptáš se, mlčím.
Akrostich pro Lucinku
Laskavá jsi, milá i chladná umíš býtUmíš dostát svého, umíš slovo ctítCo se stalo však, že se stále trápíš. Kdo cizí Ti ublížil, že slzami svět skrápíš. A mé věty nejsou květy plané(M)ám Tě rád, ať cokoliv se stane
Harmonie
Pomalu, krásně, když rozednívá se, ležím s Tebou tiše dál.
Na rtech mám básně a každá ptá se, jaký sen se ti asi zdál.
Mé oči bloudí, myšlenky proudí, jak krásně ležíš, tiše spíš, já miluji Tě, lásko, víš.
Když otvíráš oči a řasy se chvějí, já polibek Ti sladký dám.
Probuzení..
Slunce Ti češe vlasy na polštáři,
máš přivřená víčka, že jen tajím dech
a zmateně hledám ve všech snářích
ten lehký úsměv na Tvých rtech.