Písmák Žiletka
Zbrusu novou žiletkou přejíždím jen tak zlehounka po svých zápěstích.
Venku je krásně, kaštany, dříny, pampelišky a konvalinky už odkvetly.
Fakani začínají nový den křikem na hřišti. Kdosi marně startuje zřejmě nepojízdné auto.
Připomínáš
Připomínáš mi dny teplého deště
Co studí tě do ramen
Tak, že se toužíš ohřát
O mou ruku
Nemám syna
Mám hrozný až panický strach
Rodiče mi odjeli i s mým desetiletým synem daleko
Prý, aby se mě nelekl, když jsem v těžké depresi
A já tu sedím sám a usedavě pláču
Můza
Můza nepřichází a tak skládám tenhle brak
Jsem literární vrak
Jsem potok, kterému už dávno vyschl pramen, náznak v temnotách
Přešel jsem po laně, ačkoliv bylo příliž tenké
Stratosféra
Ze stratosféry posílám ti lano
Neboj, unese těa když ne tak tě zachytím
Lásko, čekám tě tam už celé dlouhé roky
Kde nevládne hluk, smog, kyselý déšť, řev, nadávání a lidská zloba
Noční kontemplace
Uvědomuji si běh času
Sto věcí jsem nestihl
A tak koukám do atlasu
Kam by mě čas zanesl
TEE - PEE
TEE-PEE
Už je to dlouho co mě v tee-pee probouzel chlad řeky, než se nad hřebenem stromů přehouplo slunce. Už je to dlouho, ale pořád slyším v tichu večera pravidelný rytmus bubnů a zpěv ptáků, který doplňoval to, co lidský zpěv už nezná. Byli jsme mladí a objevovali jsme krajinu, kam člověk svým zrakem
málokdy dohlédne. Krajinu mezi stébly a stonky rostlin, kam jsme nejen nahlíželi, jako tajemného světa, ale také jsme dívali očima brouků na hrozny květů visící nad námi jak barevné lampy pod plujícími mraky.
Budeš?
Nemohlas být se mnou
Nechci, abys byla vedle mě
Na rozkvetlé louce sudy válím
A do rezavé mísy - kálím
Těšanská balada
REF:
Zdál se mi dnes v noci strašnej sen
Že Těšany lehly popelem
Zdál se mi dnes v noci hrůznej sen
Dominantní
Konečně jsem tě našel
Tlačen do polotmy a polosvětla
Vyhověl jsem tvému bolu
Konečně jsem tě našel, lásko
Výrobní proces
V bazénu se topí lidé
Lidé na něž zapomněli
V bazénu se topí lidé
Ti, kteří byli přesvědčeni,
Hodiny
TŘI
Když jsem dopíjel kávu
Napadlo mě, že mně utrhne hlavu
ČTYŘI
Paranoia
Paranoia je velmi zvláštní věc. U mě se začala projevovat hned po vysoké škole, když jsem začal pracovat jako referent v jednom výzkumném ústavu. Až do té doby poklidné studium, kdy jsem prováděl úplně samostatnou práci, bylo vystřídáno prací v kanceláři. Tam jsem byl nucen sdílet místnost s ještě několika pracovníky což byla přímo živná a úrodná půda pro moje, pro mě tehdy zcela neznámé, paranoidní pocity.
Půlnoc
Půlnoc
Je zase půlnoc a já si zvu znovu k sobě své druhé já. Sice silně potlačeno těmi ďábelskými farmaky. Schválně jsem nevzal tabletu Risperdalu. Abych se mohl ptát.
Výstavba
Výstavba
Při prohlídce nové výstavby
Dostal jsem panelem do hlavy
Ach, ouvej to to bolí
Pohřeb
Pohřeb
Našetřím si na pohřeb
Moje tělo stihne žeh
Padnou na to prachy celé
Touha na uzdě
Touha na uzdě
Po holejch strništích se toulal jeho stín tak sám
Koukal na krvavej západ, kterej zbarvil pole a protější stráň
Mohls ho vidět strádat, když se díval skrz stromy na něj
Ráno
Ráno
Vyšel jsem z ložnice
Vyšel jsem z koupelny
Vzal do rukou noviny
Změna
Změna
Když jsem v roce 1996 jel kamsi na služební cestu firemním autem zapomněl jsem se připoutat. Nevím proč takové hloupé fakty mají rozhodovat o dalším osudu člověka, ale je pravdou, že tak činí. Na dálnici kousek za Brnem jsem usnul za volantem, narazil do stojícího náklaďáku a prolétl předním sklem. Hlavou jsem se zabořil kamsi do zadní části odstaveného nákladního auta.
Bojím se
Bojím se
Bojím se dnů, které přijdou
Bojím se sluncí, které vyjdou
Bojím se mraků, které poplují oblohou
Brzy ráno
Brzy ráno
Je šest a já šel spát ve tři
Na okenní římsu kapky kapy-kap
Že už nezaberu je přímo nabíledni
Kreslení
Kreslení
Když o tom tak přemýšlím, je jídlo jednou ztěch ne úplně nejbolestivějších stránek života vezdejšího. Nemá sice žádnou chuť, ale taky nebolí jako třeba injekce nebo hydroterapie.
Po obědě se mohu opět propadnout do nebytí. Vlastíkšel před třemi dny domů.
Všeobecná
Všeobecná
Kde je Toník. A Čestmír. Budu se muset pokusit je najít vparku. Pořád lepší, než tady tupě kouřit.
Hudební
Hudební
Pouští se nějaký muzikál. Text muzikálu se mi však moc nezdá jako příliš vhodný.
„A mrtvola má stále stejný puch“, zpívá známý zpěvák zmagnetofonu. Je to dost neuvěřitelné, jak mohou tohle pouštět.
Antonín
Antonín
Antonínbyl dost nevzhledný uhrovitý mladík asi ve věku dvaadvaceti let. Snad už i svým zjevem dost trpěl a když se ktomu ke všemu přidala ještě jeho nemoc, byla na světě celá katastrofa.
Pocházel zmalého městečka na jihovýchodě Moravya měl velmi silný dialekt. Jeho nářečímísty dostupovalo té míry, že jsme si ho často pro jeho výslovnost dobírali.
Jirka
Jirka
Zde musím dát prostor Jirkovi. Jirkabyl notorický sebevrah. Sebevraždil se vždy a výhradně demonstrativně a to pořezáním na předloktích. Doma žil jenom smatkou, která mu zakazovala brát lékya tak Jirka pobýval většinu svého života vústavech.
Vycházka
Vycházka
Na vycházku jsme povinni chodit všichni. Omluveni jsou jenom ti, kteří dostávají kapačkynebo mají teplotu.
Na vycházku se chodí hromadně, a to vhoufu. Vždycky mám ten známý příšerně nepříjemný pocit, když se na nás dívají kolemjdoucí lidé.
Táta
Táta
Jednou zrána, když jsem ještě spal
Tak táta svou káru nastartoval
A řek mámě, která stála tehdy u dveří
Vlastimil
Vlastimil
Vlastimilbyl depresivní schizofrenik. Po chodbách se pohyboval pomalu, dlouze a zadumaně vždy kouřil svoji cigaretu, díval se po okolí, jako by všem tak trochu vyčítal, do jakéže bryndy se to dostal.
Jeho nemocpropukla plně, když jako podnikatel měl u spánkuústí pistole. A vyhrůžky likvidací jeho osoby a jeho rodiny.
Čestmír
Čestmír
Ve svém popisu spolupacientů nemohu vynechat Čestmíra. Čestmírbyl až extrémně tichý a zádumčivý muž stejného věku, jako já. Když ho přivezli do léčebny, nemohl jíst. Potom pomalu jíst začal, ale jeho jídlo, to byl vždycky obřad a ceremoniál.
Už je to tak
Už je to tak
\\\"\\\"\\\"Když cosi končí je to fajn, zbývá utrhnout poslední list, a v dlani ho hníst,
někdo zmizí, někdo podá ti dlaň, teď síť dnů zbývá dopříst
už je to tak, vrať to zpátky, teď čas dní za nás kostky rozhodí
Jen tak
Jen tak
Znovu a znovu přemítám, kdy vlastně plně propukla moje nemoc. Trpím totiž neléčitelnou formou maniodepresívní psychózy a schizofrenie. Což mi v manických chvilkách sice umožňuje sedět celou noc u počítače, cítit se báječně a nepřipouštět si žádné problémy. Jednám v těch momentech jako zběsilý.
Strach
Strach
Na jaře jsem byl chvíli pryč. Vlastně si ani nedokážu přesně vybavit, na jakou dobu to vlastně bylo, ale dobře si pamatuji, že tehdy venku padal sníh. Ale bylo už jaro. To podle těch ptáků.
S ránem přišlo loučení
S ránem přišlo loučení.
\"\"\"S ránem přišlo loučení, zas domů odcházíš, nemáš však ponaučení, stejně nikomu nescházíš, z domu potichu kradeš se, tvé kroky směřují na Kampu, zas ve vzpomínkách hrabeš se a kašleš na hanbu,
odpoledne hrozně dlouhé je, skoro k nevydržení, znáš tyhle nedělní agónie, když chybí povyražení.
Začalo to celkem nevinně, na horách tenkrát při víně, od té doby piješ častokrát, bez výročí jen tak na kuráž.
Nový věci
Nový věci
Nový boty trochu divný jsou než se potom v blátě vošlapou
Nový lidi trochu cizí jsou časem respekt budit přestanou
Nový šaty nápadný se zdaj než si místo v skříni udělaj
Bloumáš ulicí
Bloumáš ulicí
Oprýskané zdi budov časem sešlých vrásky lidí stářím zlomených
Zaplašit otázku, vyhnout se snům, s tímhle bývá často kříž
Myšlenka bolí, na svět dere se zazvoníš na zvonek jen tak z recese
Stmívání v dešti
Ten podnik stál na staré silnici. Kdysi to bývala celkem rušná dopravní tepna, ale poslední léta provoz silně opadl. To bylo kvůli té dálnici. Kvůli nové dálnici, kterou zničehonic postavili.
Veronika
Veroniku jsem poznal někdy v polovině září. Tehdy jsem přijel do cizího a nevlídného města k zápisu na vysokou školu. Večer před zápisem jsem byl nucen ubytovat se v budově opuštěných vysokoškolských kolejí, které teprve čekaly na své obyvatele. Já jsem tu byl z jakéhosi důvodu předčasným hostem.