Písmák jinam
Jinam - - -
I po letech
je na život vkrabicích smutný pohled.
Smícháno minulé
co jsem ti zamlčel III. - - -
lucerna odlila
světla jen do hrsti
abychom se proboha nezahlédli
šťastni
co jsem ti zamlčel - - -
v nevlastním lokále
nevlastní opilost
jako když nikam nepatříš
a přesto si jsi dál
jde matka
pod střechou šeravo
že se i synu stýská
někudy zatéká
však třeba se tázat:
co jsem ti zamlčel II. - - -
pápěříš moje milá
jsem si jak za výlohou když
vyjídáš mou spíž
bloudím všemi tvými těly
jejich - - -
zkrácen zúžen
svět přehodnocen měřil
dva metry na dva metry
častokrát zpola nevydlužen
zamknu půdu - - -
zamknu půdu
(vtrhneš sklepem)
přepínals v sobě slzy
ne nepodoben pláči
potřeby - - -
a máš to marný lásko
zavrtám se ti do kostí
vyklenu se ti v obočí
připnu se jak piercing do jazyku
pár - - -
rozluštěno cosi vrátí-li
se ono odpoledne byli jsme
zase o kus blíž
dusím se lógrem vyvzlínaným
neděle - - -
vyprahlo (dokonce i
za očima)
svíčička kaktus a jakonasmrt zima
dvě zvlhlé stopy v peřinách
všední noc - - -
žebravo po doteku
po nocích
sestěhovaná na tvou polovinu postele
pod tvou deku
o nemluvnosti - - -
ulehla
a kdyby jí to dovolil
procouvala by se jednoduše pod zem
(nahlédnul do ní vůbec poprvé)
mezi kontinenty - - -
psával
jí listy
pravidelně prosychaly
(par avion)
o vzdorovitosti - - -
svaté zlosti
pod mrakem
čte si tě pes
a koktá
o moři - - -
jestliže omoři
pak to že rozboří
jakýkoli hrad z písku
opře se do skal
Strhávám - - -
St r h á vá m - - -
mosty
za dvěma samorosty
prostor probodený
Prarodič I
vstřebávám
volant a hlas (jak by se cosi ve mně
bálo)
hlas tenký
Upíjím - - -
U p í j í m - - -
zhrnku kávy
přikusuju čerstvé zprávy
ty – lžičku vpravé
Pronikáš - - -
Pronikáš - - -
a pod povrchem strneš
jako bys cosi obcházel
je to tak dávno
Spíme tu - - -
Spíme tu - - -
seškrtáni na jednotlivé
doteky
(a to co mezi nimi
kroužíme - - -
Kroužíme---
kolem sebe
pozotvíráni slovům
unaveni užvaněným tichem
Protínáme se
Protínáme se
pouze pod peřinou
Jakmile však pootevřeme
ústa
Listujem si
Listujem si
navzájem ve svých gestech
Uhýbání pohledem Okousaný nehet
Znervóznělý jakzevzdoru smích
Hladíš mě
Hladíš mě
řečí
Odpovídám mlčíc
že cos mezi námi přetrženo
Němí jak
Němí jak
dvě ryby Bez hlesu
postáváme ve výtahu
Nesnesu tu tíhu slova.
Stmívání po francouzsku
Jsem plná podzimního šera.
A sedím sama sobě
vklíně. Schoulená.
Čímž chtěl snad naznačit.
Kam s životem
Zčernalá svíce bez knotu
Symbol všech marných životů
VŠECHNY se vejdou do svíčky
do slabik do rýmů jediné básničky
nedořečena
I.
Jsem hadr,
kterým kdosi vytírá
svý rozjizvený rány.
Část knihy II
Nastalo dívčích románů.
Veliká změna v okolí Je to
teď do školy a ze školy což
ještě nebolí Pak doma úkoly a když to
cokoli
V duši mi kručí hlady
vzdávám se s písní
u schodiště
v době velké šerovlády
Část knihy
I. Tenkrát, to ještě bylo pohádek.
lež v hrůze ověšená cingrlátky se pokusila
svlíkat kabát z čarovací látky nic nebylo
a my tak zpátky nic
Dva životy ticha za mou lásku
Má strašná osamělá noc se láme
jak krajíc chleba Tak hlasitě to praská
A teď ten okamžik Všichni si vzpomínáme
Tak vypadala Tak chutnala Tak přece bolí láska
Vyznání
Už nejsem jako ostatní
jsem jenom ztvrdlá hrouda hlíny
která se rozpadne pod botou prvního
kdo pocítí chuť a zbabělost nakopnout
Tříšť
Tolik mi uteklo,
stiskám mu dlaní první vrásku.
Nemyslím na peklo.
Vykřičník nad otázku.