Písmák Nedals mě...
Jsem tvůj stín a ty můj strach a v tramvajích po večerech děvky vypráví si. O nás. Blázne. O laciných punčochách v kterých na Štědrý den skrývala se tma jejich činů.
Láska za hrob
"Na pokec, na kafe, starý dobrý časy. Znáš to. Za chvíli u mě. "
"Vzpomínáš.
Nedávno mi bylo deset.
Nedávno mi bylo deset.
Dostala jsem dort. Dvě tmavé buchty, mezi nimi šlehačka. Bylo v něm píchlých 9 svíček ( desátá v balení za 9,90 nebyla, musela jsem si ji domyslet ) a vosk se v malých placičkách rozléval po lepkavé hmotě - asi polevě.
Večerní...
Světlo z očí
pan(enk)y mého mládí
přes rozptylku háže mi na zeď
stín-
Bylo, nebylo...
"Maminko, to si pánbíček
fotografuje andělíčky. "
"Ne, miláčku,
to se jen lidé
Závislost...
Končíš
a já natahuji k tobě ruce,
když otočíš se
schovám je prudce
Třeba...
Podívej,
strach rozklepal ti kolena.
Slzy v očích a smích.
Ještě se otoč
Zdechlina
u cesty leží si
teplého jitra
v postýlce z kopretin
zdechlina
Věříš mi?
Jsem sama.
Víš jak dlouho.
Možná pár minut,
možná sto let.
Hukot
Nepadá sníh,
to jen kapky krve
nudně se válejí
pod okapy
Červený drak
Už mě vidíš, ano.
Je to příjemné, ano.
Já vím, že cítíš. Ano.
Fakt o ničem
Je páteční večer a sedím u televize. Dávají tam velký prd a já stejně sedím a čučim. Oči mě pálí. Chvilkama se i zavírají, ale já spát nepůjdu.
Sokyně
Budu bojovat.
. až tupé háky
z tvojich rtů
budou nahlas řvát.
Koloběh
Zas vymaním se
s velkou bolestí
a rozmlátím tvé oči
ze vzteku na kusy,
To, co dávno vím
Jak letní deštík
co změní se v kroupy
a moře vody
zalije háje,
Jasnovidka
"Pardon, madam,
smím se vás zeptat, kolik je vám ctěných let. "
"To už máš jedno, chlapče,
jestli deset, nebo sto pět. "
Něžnůstka
Posadím ti na pupík
červenou jahůdku,
červenou jak krev,
co šumí ti v žilách
Indispozice
Je půl druhý ráno, čekám na tě v podkroví,
to, že jsem tu sama, to vážně není poprví,
až si přijdeš budu sedět, jako ryba mlčet,
v srdci temno, zoufale oči budou chtít brečet.
Sny z karet
Mé sny a ideály
které stavím si
jak domeček z karet
hledají svou budoucnost
Srdce
Srdce srdci dalo,
aby srdce milovalo,
tak to srdce srdce prosí,
ať to srdce v srdci nosí.
Noc
Včera, když zmizelo mi slunce
A zanechalo za sebou jen
Krvavou stopu po nebi
Přišly za mnou hvězdy
Dech
Neslyšný dech
hýbající hrudí
vypráví o životě
když dotkne se nebe
Dnešek
Dnešek je jiný.
JINÝ JE VŮNÍ
cítím ho očima
přes zavřená víčka
Sbohem
Stojím tu sama na našem místě,
je to tu studený, to cítím jistě,
strašný mám pocit, ležíš mi vhlavě,
dýchám i nedýchám…tak namáhavě.
Ze zápisníku
Já miluji květinu, že uvadne.
Mám totiž pocit
Že se mnou soucítí
Ta rostlina mizící po vyčerpání našich pohledů
Tak najednou
Najednou probudím se vedle tebe na posteli,
ale takhle jsme to přeci vůbec nechtěli,
včera říkal si mi: „Lásko,chci tě…“
a já na oplátku musím teď říct: „Jo, to je fajn, budeme mít dítě…“
Den bez tebe
I kdybych se jen dívat měla
na kapky rosy
jak utíkají kamsi,
přesto bych to chtěla.
Růže
Jak růže připadám si,
po celém těle ostré trny
a vonící květ.
Píchnutí bolí
Ticho
Otvírám oči a je nádherné ráno. Cítím, jak ze škvírky zpod oka, na kterém hraje obtisk palce divadlo sostatními prsty, na mě dýchá pomalu letní vánek a mám radost ze života. Takovou radost, že mi ani nepřijde, že musím vstávat.
Slyším telefon a rozběhnu se kněmu spocitem, že volajícímu přinejmenším popřeji dobré ráno, krásný den…ó Bóže, jak bych se rozlétla do luk.
Odcházím
Odcházím domů, ještě spíš,
mé tiché kroky neslyšíš,
otvíráš oči a pak zas usínáš,
mou nepřítomnost nevnímáš.
Šok
Můj bráška našel zalíbení,
vjedné slečně…no,spíš paní,
ta paní o tom nemá zdání,
a mé rozhodnutí, že jdu za ní,
Realita?
Sejde se partička a chlastu není málo,
i travky je dost, aby to za něco stálo,
každej plánuje sakra velkou akci,
nezkušení zajoši dostanou první lekci.
Tvoje myšlenka
Zdála ses mi celkem hezká,baby,
a tak šel jsem se stebou seznámit,
zdála ses mi tak krásně naivní,
tak jsem si řek,že není dobrý tě se svými plány obeznámit.
Zklamání
Už je to dlouho,
co umírali jsme po sobě touhou,
co chtěli jsme být jenom spolu,
procházet se u moře po molu.
Před spaním
Pomalu a tiše otvírám dveře na terasu ( tiše, abych nevzbudila rodiče, i když až sem do přízemí slyším, jak oba burácně chápou…a to si ráno bude máti stěžovat, jak nemůže spát, přes to tatíkovo chápání, hm ) a jen vkošilce stojím pod nebem, na kterým marně hledám hvězdy. Ne, nemám vplánu obtěžovat malý děti… vruce svírám zapalovač a cigaretu. Je kupodivu teplo, pod nohama cítím vyhřátou zem.
Škrtnu a na okmažik mě zalije jemné světlo.