pozitivní!

čekám na výsledky testu… krev mi odebírali v pondělí, dneska je čtvrtek a mám zavolat po poledni…dlouhé dny, plné naděje i obav, jak to asi dopadne… co když to nevyjde…
…ale všechny ty náznaky, pořád je mi špatně, musí to být ono… tohle ovliní celý zbytek mého života, a nejen mého, je to tak důležité… to čekání je nekonečné, hodiny se plazí a já chodím po pokoji jak tygr v kleci… sem… tam… sem… tam… mám sevřený žaludek a třesou se mi ruce…. roste panika a zoufalství… co když…
konečně je čas, zvedám telefon, sestřička nekonečně dlouho štrachá v papírech a pak mi oznamuje: pozitivní.
děkuju a zavěšuju a potácím sea směju se a brečím. a pořád nejsem schopná tomu uvěřit… doktoři tomu v téhle fázi říkají zygota, ale pro mě budeš Kulíšek, zatím… mám na vymýšlení jména ještě skoro 8 měsíců…